Úvod > Alenka Reloaded aneb Jan Heres - ALENKA V GALERII VIA ART

Alenka Reloaded aneb Jan Heres - ALENKA V GALERII VIA ART

19.09.2025 16:51

Alenka Reloaded

Jan Heres

2. 9. – 17. 10. 2025

Galerie Via Art

Ve svém nejnovějším malířském projektu

Jan Heres

evokuje inspirativní návrat ke kultovnímu literárnímu dílu Lewise Carrolla

Alenka v říši divů,

ve zcela novém současném pojetí.

Autor kromě osobité interpretace témat, spojuje

klasickou malbu s

digitálními zásahy, technikou airbrush, sprejovou malbou a formou koláže.

Jan Heres patří mezi výrazné malíře naší výtvarné scény.

Příčinou je jednak jeho svébytný a osobitý malířský rukopis a také

přístup, jaký ke své tvorbě nachází.

Nezapře, že je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, ale především to, že navštěvoval dva z nejvýznačnějších ateliérů.

Ateliér malířství III. Michaela Rittsteina a

Ateliér malířství I. Jiřího Sopka.

Mimo to, však také v letech 2014 až 2015 navštěvoval

Ateliér malířství Indonéského institutu umění v Yogyakartě a v roce 2022 pro změnu podstoupil zahraniční rezidenci na THINK+feel contmporary Art Gallery v Miami.

U Herese na prvním místě figuruje - FIGURA

Člověčí figura je základem mnoha autorových obrazů. Ale, stejně jako zvířata, předměty, jevy, stvořeny tak, jak ji stvořil stvořitel, v tomto případě - Jan Heres. Tedy známý jev především různě deformovaný, tak trochu i Warholovsky popartový a navíc ještě expresionistický v duchu Kandiňského.

Realismus, Jan Heres, zjevně pomíjí, zejména co se týče figur. U Herese sice nepřehlédneme povědomé partie, ale to je vše. Další charakteristikou obrazů tohoto autora a jeho tvorby vůbec je barevnost. Značná barevnost. V často až nečekatelných kombinacích. Uvádí se, že tomu tak nebylo úplně od počátku Heresovy tvorby, ale že příčinou tohoto projevu se stal jeho často zmiňovaný rezidenční pobyt v Indonésii v roce 2022. Od těch dob je v jeho tvorbě barvami hýřeno mnohem více než před tím.

Vlastně to můžeme potvrdit i my, za www.www-kulturaok-eu.cz, neboť jsme měli příležitost navštívit některé kolektivní výstavy, z období před rokem 2022, kde - co do barevnosti - byl Jan Heres opravdu o poznání střídmější, než jak jsme ho objevili na jeho nedávné - a opět kolektivní - výstavě právě v Galerii Via Art, nazvané místa. A zejména pak na jeho letošní již čistě autorské rozsáhlé výstavě v poděbradské Galerii Ludvíka Kuby nazvané Po proudu. Tam už také představil své vyjadřování v oboru sochařském, neboť součástí tamní výstavy byly i jeho keramické plastiky.

Zdeněk Freisleben k výstavě Jana Herese

Kurátor výstavy, pak Zdeněk Freisleben, při zahájení výstavy Jana Herese, nazvané Alenka Reloaded, vysvětlil proč právě Jan Heres a proč právě v Galerii VIA ART.

„Galerie VIA ART se mimo jiné dlouhodobě zaměřuje na autory, kteří prošli na pražské AVU ateliérem Michaela Rittsteina. Je také potřeba připoopmenout dlouhodobý projekt ´Napůl´ představující dva studenty ve společné výstavě. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/adela-lustigova-a-jan-heres-napul-aneb-kdyz-po-navratu-z-indonesie-touha-po-barve-herese-zcela-ovladla/ ) Dnes s odptupem času se již jedná o etablované umělce současné umělecké scény, a právě jeden z nich je dnes zde vystavující malíř Jan Heres.“

O výstavě Jana Herese

Kdo nezažil na vlastní uši a oči, tak není nad vysoce fundovaný a srozumitelný kurátorský výklad každé zahajované výstavy. V Galerii VIA ART, je kurátorem již výše zmíněný Mgr. Zdeněk Freisleben. Kurátor, umělecký publicista, autor řady odborných knih o umění, autor grafického designu, tajemník soutěže Nejkrásnější kniha roku a především - v letech 2008 až 2023 - ředitel Památníku národního písemnictví v Praze hlavně kurátor srozumitelný a znalý. Dejme mu tedy slovo:

„Výstava Jana Herese představuje aktuální práce autora na jedno téma v mnohovrstevné rovině. Jde o obrazy osobité a ve zcela jiné významové poloze, než jeho předcházející práce. Prolínají se v nich příběhy z knihy Alenka v kraji divů a Za zrcadlem, v symbolických sekvencích, které mají, ale své další významové interpretace.

Není vůbec zvláštní, že Lewis Caroll, původním jménem Charles Dogson, kromě literárního úspěchu u dětského publika oslovil například umělce jako je Salvátor Dalí, Vivienne Westwood, Tim Burton, rockovou skupinu Jefferson Airplane, ale i řadu dalších osobností v oborech designu, scénografie, divadla a filmu. Tento profesor matematiky, logik, jáhen, fotograf, básník a spisovatel nám nabídl skrytý svět, který je zároveň otevřeným snem, ale i poetickým zpochybněním každodenní běžné reality.

Scény nočních představ, psychedeliktického vnímání různých rovin času, prostoru a skutečností, má stále živé hranice i s dnešní popkulturou. Ostatně si připomeňme film Matrix a jeho pokrčování, které se významově odráží i v názvu Alenka Reloded jako slovní hříčka s různým možným výkladem“.

Žačky a žáci profesora Rittsteina…

Není snad výstavy žáků pana profesra Rittsteina, aby se na ní pan profesor neukázal a nepodíval se, jak to jeho studentům bez něj jde. A naopak, není výstavy pana profesora, aby se na ní nanahrnulo jeho žactvo, s cílem podívat se, kam se už zas pan profesor posunul, a hlavně, aby ho zase po čase osobně viděli.

Není to častým jevem v koexistencíchi žactva s jejich profesory. Kdo však měl to štěstí a s panem profesorem Rittsteinem se někde osobně setkal, třeba jako my na www.www-kulturaok-eu.cz při komentovaných prohlídkách jeho výstav, vůbec se tomu nediví.

Opět se potvrzuje, že ten, kdo hodně umí a ví, ze sebe nic nedělá a nevytváří si aureolu či bariéry k nikomu, natož k těm, které vedl a tak trochu i dovedl, až tam, kde dnes jsou. A dlužno dodat, že právě žactvo pana profesora patří dnes k tomu nejvýraznějšímu co současná generace našich výtvarnic a výtvarníků nabízí. Tak není ani divu, že i tak sofistikovaná galerie, jakou je už od svého počátku jednoznačně galerie VIA ART poskytuje své kvalitativně osvědčené galerijní prostory, právě i žactvu pana profesora Michaela Rittsteina.

Dovolíme si zde závěrem odcitovat malý zlomek z rozsáhlého rozhovoru, který vedl redaktor Ondřej Košík s Michaelem Rittsteinem pro měsíčník Marianne v lednu roku 2020.

„Když mi bylo padesát dva let, volali z akademie. Bylo to potřetí, co to na mě s učením zkoušeli, bál jsem se, aby to nebylo třikrát a dost. Myslel jsem, že to zkusím jen na dva tři roky, ale nakonec jsem byl na akádě sedmnáct let. A bylo to docela příjemné období. Učení vám dává energii. Musíte mít přehled, nepřetržitě sledujete, co se děje, a srovnáváte to se svou zkušeností. Na rozdíl od svých vrstevníků teď znám celou mladou generaci. Škola je malá…“

Text a foto: Richard Koníček