Adéla Janská: Nic krom tebe aneb na první pohled realizmus, na druhý pohled znepokojení
Galerie VIA ART - Praha
10. 4. - 11. 5. 2018
Výstava Adély Janské v Galerii VIA ART, nazvaná Nic krom tebe, objevuje pro pražské publikum výraznou malířku. Děje se tak díky dlouhodobému a záslužnému objevitelskému projektu galerie VIA ART, v jehož rámci se tato galerie už dlouhodobě věnuje představování dosud nepříliš pražskému publiku známých nepražných autorů, o nichž bychom měli vědět a o nichž nesporně ještě uslyšíme. Vždy jde o výrazné osobnosti současného výtvarného umění.
Nic krom Adély Janské
Romantická galerie Via Art, umístěná v loubí kostela sv. Václava v Resslově ulici, není nikterak rozlehlá. Při vstupu ji přehlédneme v podstatě na jeden záběr. Při výstavě Adély Janské nás ale zrak nezavedl do prostoru galerie, ale utkvěl nám na prvním velkoplošném obraze umístěném hned proti vchodu.
Je nepřehlédnutelný a chytře instalovaný. Zaujme, vtáhne a navnadí naše smysly. Realizmus? Snad, ale také jakýsi neklid, možná i tajemno a rozhodně děj, koncentrovaný do klíčového okamžiku. Ale jaký děj? Co se odehrálo? A jaké jsou důsledky? Sledujeme obraz, zrak bloudí po detailech a fantazie napovídá, co všechno mohlo být za tím vším. Nedá nám to. Jak se ten obraz jmenuje? Třeba nás to ukotví v prostoru i čase, třeba nás autorka navede na správnou stopu. Nic krom tebe. Uf. Titulní obraz téhle výstavy. Nic krom tebe… To, jako že, dobře, nevnímám nic krom tebe? Nebo naopak, špatně, nic mi nehrozí, krom tebe? Kdo ví?
Autorka? Ta asi ano. Ale divák? Nahlíží film ze života kohosi, v záhadné ozvěně života svého a domýšlí ten obrazový. A tak to jde i dál. Ne, nevelký prostor galerie se přehlédnout nedá. Není tu nic kromě Adély Janské a jejich obrazů.
Další obraz. Žádná kytka nepomůže.
Dokonce dvakrát. Římská I. a II. Ano i to má více výkladů. Mgr. Zdeněk Freisleben, jenž výstavu zahajoval, naznačil za přítomnosti autorky, variantu, že se cosi mezi dvěma pokazilo, a to tak, že už to nenapraví nic, a tak ani Žádná kytka nepomůže. Ano takový výklad se nabízí. Ale bylo to tak? Adéla Janská se sice krásně, ale jen záhadně usmívala. Ví své. My ne. A tak ta mnohoznačnost pokračuje.
Další obraz má jméno Pro tebe klid, anebo triptych malých obrázků (tedy oproti těm velkoplošným) je rovnou nazván Bez názvu. A diváku, poraď si. A když už jsme u těch „malých“ obrázků, tak nás mimořádně zaujal ten nejmenší vůbec.
Má název Manipulace. A zajímavou koncepci. Tedy alespoň podle nás. Výřez z jakéhosi celku. Detail dívčí hlavy s tmavými hustými vlasy, v nichž víská pár prstů. Vískání ve vlasech je pojem, jenž se už dnes ani moc nezná, rozhodně neužívá a obáváme se, že ani nedělá. Jde o způsob čechrání vlasů v kombinaci s doteky a hlazením. Ale i cucháním. A název Manipulace? Aby ne. Vískalo se ve vlasech pro uklidnění. Anebo, ano, a jsme u toho, anebo pro balamutění, pro - Manipulaci. Neřekli jsme autorce náš výklad na ten obrázek. Proč také? Určitě by se zas krásně, ale záhadně, usmívala.
Nové práce, tradiční témata i pohledy
Adéla Janská na výstavu připravila a vybrala obrazy nové. A to tak, že velmi. Jen dva nejsou letošní. Zmíněná Žádná kytka nepomůže II. (2017) a ona námi obdivovaná Manipulace (2016). Jinak vše z roku 2018. A v zásadě tematicky nevybočující z cesty, na kterou se autorka vydala. Citlivé a osobní stránky denního života. Cesta zajímavá a správná. Přemýšlivá autorka je ztotožněna s převážně figurálními obrazy, jež zachycují člověka v okamžiku zastavení se, zamyšlení a cudně leč naléhavě odrážejí i jisté až voyeurské průniky do jeho intimity. Pohledy postav, gesta i postoje se spíše diváka straní, snaží se ho do svého čehosi nepustit. Ukrýt se do sebe, do nitra a tam si to své odžít, či přežít. I prostředí, v němž se postavy nalézají, naznačuje a dokresluje děje, o nichž nic nevíme, jež tušíme a které si chtě nechtě domýšlíme. Špatně, dobře, jakkoli.
Jak bylo doslova řečeno v tiskové zprávě:
„Obrazy autorky svou výpovědí mají daleko hlubší přesah
a jejich význam je i jistou reakcí na odcizenost člověka v dnešním světě…“
Ano, tak to působí.
Něco málo o autorce
Adéla Janská (* 1981, Olomouc)
- studovala v letech 2000 - 2003 na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
- následovala Akademie výtvarného umění v Banské Bystrici, přípravný ateliér doc. Klaudie Kosziby (2003 – 2004)
- poté ateliér současné malby (2004 – 2007) a nakonec volné malířské disciplíny (2007 – 2009) u prof. Františka Hodonského
- 2009 končila diplomovou prací nazvanou Vlny
- od 2011 učí na Střední škole designu a módy v Prostějově, kde vede Ateliér malby
Zde si dovolíme malou vsuvku
Na zahájení prodejní výstavy, mimo řadu známých osobností a přátel autorky, byl osobně přítomen i její profesor František Hodonský. Nevíme, zda se setkávali s Adélou Janskou v mezidobí, ale bylo vidět, že jejich setkání bylo oboustranně vřelé. A že si oba měli co říci. Při zahájení byl pak profesor Hodonský Zdeňkem Freislebenem dotázán, jak vidí posun své žačky od její diplomové práce. Prof. Hodonský se zjevným zadostiučiněním konstatoval, že velký, že se Adéla Janská posunula ke zcela osobitému výrazivu a asi v návaznosti na jejich právě proběhlý rozhovor ještě si dovolil kompliment, že o moderním umění toho dnes už Adéla Janská ví možná víc než on. Poklonu od profesora, žačka přijala se skromným – nikoli záhadným – potěšeným úsměvem.
Několik slov odborníka
Na internetu jsme našli skvělou charakteristiku Davida Jedličky,
jež zněla při zahájení jedné z výstav Adély Janské (v Olomoucké galerii César, nazvané Fúze).
Tu si dovolíme citovat:
„Realismus zobrazení osciluje mezi člověkem a prostředím, v němž se ocitá.
Její obrazy vyjadřují napětí mezi uvolněným rukopisem krajinářů,
ostrou konstrukcí architektury a zobrazených objektů.
Přes přísně vystavěnou kompozici působí znepokojujícím dojmem.
Fragmenty dějů, k nimž dohledáváme kontext či pointu,
nutí relativizovat a přehodnocovat viděné jako ´možné.
´Cool´ malířský rukopis ´bez rukopisu´ výrazně
zpochybňuje divákovo očekávání od prvotně avizovaného realismu.
Přístup k malování je u autorky vzdálen konceptuálním tendencím,
což umožňuje prohlubovat a zdokonalovat zvolenou linii tvorby.“
Co dodat?
Že se Adéla Janská věnuje mimo olejomalbu i malbě akrylem, což jí umožňuje nanášet větší počty transparentních vrstev. Obrazy pak působí lehce a lze vysledovat postup práce od prvních tahů podmalby až po poslední detaily dokončení. Ale víc než vhled do techniky a postupu unesou běžného diváka témata a atmosféra obrazů. Zkrátka a dobře, výstava Adély Janské stojí za zhlédnutí i domýšlení. V galerii Via Art to jde do 11. 5. 2018. Tak nezaváhat a vydat se tam...
Praha 2
Resslova 300/6
Máme otevřeno: úterý - čtvrtek 13.00 – 18.00 hodin, pátek 13.00 – 17.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček
Více o profesoru Františkovi Hodonském, viz.
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jubilanti-hollaru-2015-aneb-kdyz-umenim-cas-zastavime/