6. ročník Dne Dyslexie/Dar dyslexie aneb počty, čtení, gramatika není žádná dramatika

11.09.2015 09:47

Národní galerie - Veletržní palác – Praha

9. – 10. 9. 2015

 

Když jsme letos v červenci avizovali ( viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/a6-rocnik-dne-dyslexie-aneb-%c2%b4zapomente-na-pravopis%2c-podporte-den-dyslexie%c2%b4%21/) konání již 6. ročníku Dne Dyslexie, slíbili jsme zakladatelce Dne Dyslexie a dobré duši této akce a dyslektiků vůbec, a nejen po ty dva dny konání akce v roce, Ph.D. Aleně Kupčíkové, že se přijdeme na to - jak to probíhá - podívat. Slib jsme samozřejmě splnili, protože sliby se mají plnit nejen o Vánocích, ale i v září. Ano, v září, protože Den dyslexie se koná tradičně vždy počátkem září a už také tradičně v prostorách Národní galerie, ve Veletržním paláci. Den Dyslexie slaví jen děti v České republice, protože dosud neexistuje nikde ve světě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Byli jsme při tom

Pod hesly typu ´Dar dyslexie´ či ´Povznesme se nad gramatiku´´, případně ´Zapomeňte na pravopis´ se ve dnech 9. a 10. září 2015, vždy od 10 do 19 hodin a zdarma, ve Veletržním paláci akce skutečně konala. Vedení Národní galerie poskytlo pro konání Dne DYS tzv. ´levé korzo Veletržního paláce´, tedy rozsáhlou patrovou prostoru při vchodu z ulice Dukelských hrdinů, hned vedle galerijní kavárny.

 

 

 

 

 

 

 

 

Zatímco dopoledne to tam bylo jako v mraveništi, neboť možnosti poučit se, pobavit a ujistit, že dyslexie není vlastně žádný handicap, využily školy. Odpoledne po vyučování pak převládaly maminky či tatínkové s dětmi, kteří tu zkoumali, zda jejich ratolesti jsou či nejsou dyslektiky, a když ano, tak jak dál.

Přirozenou cestou se tak dopolední program změnil víceméně v jakousi školu hrou (J. A. Komenský by měl radost skoro jako přítomné děti), odpoledne pak dostalo poněkud osvětovější rámec a poučené maminky, tatínkové a jejich dítka, odcházeli uklidněni, že na tom nejsou nijak špatně, a že předsudky jsou jen nesmysly, které kolují kolem zkratky DYS.

 

 

 

 

 

 

Kdo, co a jak?

Organizace – chcete-li tak rozvrh - obou dnů odpovídal přesně potřebám a byl po oba dny shodný. 

10.00 hodin – zahájení a představení všech účinkujících na workshopech

10.00  až 19.00 hodin – workshopys odborníky, tvůrci pomůcek a dys umělci

 

Vše se konalo pod patronací pořadatelské, nezisková organizace Umění a věda na podporu dyslektickým dětem (www.dys.cz).

Rohové Kino DYS promítalo po celou dobu konání Dne a nabízelo střídavě český film ´Dar dyslexie´ J. Černého a zahraniční ´Reaching for words´ (Na dosah slov) Stephanie Straussové.

Zájemcům byla trvale k dispozici řada zajímavých lidí, věnujících se rozličným způsobem malým i velkým DYS.

Ing. Dagmara Rýdlová vytvořila a předvedla výukové pomůcky. Bezbariérový pracovní sešit pro výuku anglického jazyka, pro češtinu zase aplikace nazvanou Včelka, zlepšující čtení. Spolu s Michalem Zwingrem a Michalem Hudečkem Včelku představila PaedDr. Renata Wolfová, speciální pedagožka a odbornice na dyslexii a dyskalkulii, která na vývoji této aplikace spolupracovala.

Slovenská architektka ing. arch. Barbora Váchová názorně dokazovala, že lidé s dys znevýhodněním mohou velmi dobře pracovati s třetím rozměrem.

Ing. Rudolf Kutina, MBA, sám dys znevýhodněný, je ve svém oboru úspěšný a demonstroval, že motorika je důležitá složka našeho života a věnoval se vnímání hmatem a pohybem.

O tom, že dys znevýhodnění nemusí být překážkou úspěšnosti, přesvědčovala na svém příběhu ředitelka muzea nočníků Renata Sedláčková.

Mgr. Marie Doležalová zase dokazovala, že sluch je důležitý vjem pro čtení i mluvení, a předváděla pomůcky využívané nedoslýchavými a představovala metodu MVL.

O zkušenostech a zážitcích s dyspraxií, dalším typem dys znevýhodněni, se s přítomnými podělila ing. Martina Přibylová.

O tom, jak si DYS má hledat práci, jak se prezentovat a jak vyzdvihnout své plusy, jak sepsat životopis a zda při pracovním pohovoru přiznat, že je dys, radila přítomným zájemcům personalistka ing. Erika Prachařová.

Své rady, jak zdárně odstraňovat příčiny problémů a jak na prevenci školní neúspěšnosti, rozdávala také Mgr. Stanislava Emmerlingová, speciální pedagožka - poradkyně a tvůrkyně pomůcek.

Řady odborníků doplnili i dys-umělci.

Adam Jílek, malíř, učil děti i dospělé jak dokonale kreslit a klidně si namalovat třeba i svůj vlastní autoportrét.

Jindřich Matěk, dyslektik – fotograf, zase tvořil interaktivní 3D abecedu pomocí hmatu a pak všechna písmenka nafotil a dyslektici tvořili abecedu dyslektiků očima dyslektiků

Na akci nechyběl samozřejmě ani absolvent FAMU, zmíněný MgA. Jaroslav Černý, sám dyslektik, který vzdor tomu píše knihy a natočil už tři stovky dokumentů. Jak už bylo řečeno, v Kině DYS se po oba dny opakovaně promítal jeho film nazvaný Dar dyslexie, vytvořený v koprodukci České televize.

Vzácným hostem, který přicestoval až z USA, byla novinářka a publicistka Stephanie Straussová, též dyslektička, autorkou druhého z filmů promítaných v kině DYS nazvaného Reaching for words.

Sebevědomí potenciálních dys-literátů tu statečně pozvedala ve své ´Dílničce psavců´ dyslektička Kateřina Kaclíková, absolventka literární akademie.

No a nakonec jsme si nechali naší asi nejznámější DYS multifunkční umělkyni a zakladatelku Dne Dyslexie, Ph.D. Alenu Kupčíkovou, která vedla workshopy, o tom, jak nejen slova mluvená, ale i psaná, mohou mít barvu a dokonce i tvar. Samozřejmě nám představila i své proslulé a odborníky vysoce ceněné multimediální interaktivní Testy a svůj legendární interaktivní Slabikář, sloužící jako prevence dyslexie a dysgrafie již v předškolních letech.

Tak zase za rok…

Kdo na letošní Den DYS nepřišel, ať už jako aktivní dyslektik, nebo rodič, známý či příbuzný nějakého DYS, rozhodně o hodně přišel a prohloupil. Ale nic není ztraceno. Stačí sledovat web pořádající organizace Umění a věda na podporu dyslektickým dětem (www.dys.cz ), kde je dostatek příležitostí, jak se poučit a informovat. A především to celé může napravit příští rok tím, že v září 2016 zavítá na 7. ročník Dne DYS.  Uděláme to i my, na www.www-kulturaok-eu.cz.

 

A jak že to - mimo jiné - řekla paní Ph.D. Alena Kupčíková?

„Všichni se uzavíráme do pomyslných bublin, ve kterých žijeme, a nejde nám o to, abychom se vzájemně propojovali a sdíleli společně své myšlenky a zážitky. Právě o tom ale Den Dyslexie je. A o to se snažíme i po celou dobu konání této světově ojedinělé události. To je i naším poselstvím.“

 

www.vcelka.cz/skoly

www.mojedyslexie.cz

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková