Ztracené obrazy. Eugeen Van Mieghem a židovští emigranti do Nového světa aneb když přepravíme 2,4 mil. emigrantů do Ameriky
Galerie Roberta Guttmanna – Praha
10. 9. 2015 - 10. 4. 2016
Židovské muzeum v Praze nás pozvalo na novou výstavu ´Ztracené obrazy: Eugeen Van Mieghem a židovští emigranti do Nového světa´. Třetí výstava Židovského muzea v Praze věnovaná fenoménu uprchlíků se zaměřila na emigraci milionů obyvatel ze střední a východní Evropy do Ameriky na konci 19. a počátku 20. století. Výstavu v Galerii Roberta Guttmanna připravilo Židovské muzeum v Praze ve spolupráci s Eugeen Van Mieghem Foundation a s podporou Red Star Line Museum v Antverpách.
Proč do Ameriky?
Emigranti z východní Evropy považovali Ameriku za zemi zaslíbenou, za zemi svobody, tolerance a štěstěny
- mezi nimi byly také statisíce Židů z východní Evropy, Ukrajiny a Ruska, kteří prchali před bídou, útlakem a pronásledováním (pogromy)
- první masivní vlna židovské emigrace následovala v roce 1881 po atentátu na cara Alexandra II.
- … další po velkých pogromech v Kišiněvě roku 1903 a po porážce demokratické revoluce v Rusku v roce 1905
- mezi lety 1881 až 1914 tak emigrovalo ze zemí východní Evropy a Ruska více než dva a půl milionu Židů, další více než milion opustil Evropu v letech 1918 až 1939
- celkem se podle statistik z východní Evropy během půlstoletí vystěhovala téměř třetina všech jejích židovských obyvatel
Přístav v Antverpách
- Jedním z hlavních center této emigrace se stal antverpský přístav a belgická lodní společnost Red Star Line, které se za pomoci sítě východoevropských agentů a výhodnými cenami podařilo do roku 1934 přepravit do Ameriky kolem 2 milionů 400 tisíc východoevropských emigrantů
- Hlavní činností společnosti Red Star Line byla doprava ropy z Ameriky do Evropy
- Od roku 1880 se specializovala na výnosnější dopravu emigrantů
- Za pouhý jeden rok přepravila téměř 25 tisíc pasažérů z Antverp do Ameriky
- Zanedlouho se mezi různými evropskými emigrantskými přístavy jako Hamburk, Rotterdam a Liverpool rozvinula silná konkurence
- Všechny dopravní společnosti moc dobře věděly, že jejich zisk pochází od stovek podpalubních pasažérů, cestujících v lodních prostorách
- Poptávka rostla a společnosti reagovaly stavbou stále větších lodí (až pro 1000 lidí)
Zdraví především
- Než však emigranti dosáhli antverpského nábřeží, strávili na vyčerpávající cestě mnoho týdnů
- Před naloděním museli podstoupit lékařskou prohlídku, aby bylo jisté, že nebudou posláni americkými imigračními úřady zpět – na náklady lodní společnosti. V budově, kterou si v roce 1893 Red Star Line postavila, se prováděly lékařské prohlídky a dezinfekce oblečení i zavazadel
- Emigranti strávili poslední dny před svým odjezdem ve společných noclehárnách, kde bylo málo pohodlí i hygieny
- Cesta z Antverp do New Yorku trvala parolodí jeden nebo dva týdny. Jídlo nebylo příliš chutné, pitná voda byla často nečistá a mnozí trpěli mořskou nemocí
- Američané postavili nedaleko Sochy svobody řadu budov, kde byli imigranti registrováni a podrobeni další prohlídce
- Dvěma procentům (2 %) migrantů vstup na území USA byl odmítnut.
- Lidé byli posíláni zpět, pokud trpěli jakýmkoli druhem zdravotních obtíží, záněty nebo oční či kožní infekcí – ale také, pokud byli podezíráni z jakékoliv kriminality nebo duševních nemocí
- Po 1. sv. válce se postoj americké vlády vůči imigraci drasticky změnil
- Nakonec byly v roce 1945 budovy na Ellis Islandu uzavřeny a chátraly. …nyní je tam Museum pro imigraci
- Více než 30 % populace dnešních Američanů jsou potomky těch, kteří na Ellis Islandu poprvé vstoupili na americkou půdu (100 milionů)
Tento exodus zachytil v antverpském přístavu malíř Eugeen Van Mieghem (1875–1930), který se zde narodil a prožil zde celý svůj život. Od mládí se setkával s barvitým světem přístavních dělníků, námořníků a východoevropských emigrantů, kteří se stali jeho celoživotním námětem.
Zažil období největší expanze antverpského přístavu a masového vystěhovalectví do Ameriky. Za 1. sv. války se pak tématem jeho kreseb stalo utrpení obyvatel okupované Belgie
Vedle Van Mieghemových padesáti kreseb a obrazů výstava představuje také dokumenty dopravní společnosti Red Star Line a dobové fotografie antverpského přístavu, tři pohlednice společnosti Red Star Line.
Eugeen Van Mieghem (1875-1930)
narodil se v antverpském přístavu a strávil zde téměř celý svůj život. Jeho otec měl kavárnu v ulici Montevideo, přímo proti skladům lodní společnosti Red Star Line. Jako chlapec zde Eugeen prožil období rychlé expanze přístavu a počátek masového vystěhovalectví z Evropy do Ameriky. Od dětství rád pozoroval barvitý svět lodníků, námořníků a především východoevropských emigrantů, který se brzy stal hlavní inspirací a námětem jeho kreseb.
V roce 1892 byl Van Mieghem přijat na antverpskou Královskou akademii výtvarných umění; byl to prestižní ústav, nabízející klasické umělecké vzdělání. Brzy se však dostal do sporu se svým profesorem - jeho kresba byla příliš uvolněná a spontánní a náměty příliš realistické.
V roce 1896 byl z akademie vyloučen a začal pracovat v přístavu, avšak současně pokračoval ve své tvorbě. Jeho uhlové a křídové kresby mají výrazný styl a v mnohém připomínají tvorbu Van Gogha, Daumiera nebo Toulouse-Lautreca. Vyznával „umělecký anarchismus", četl verše prokletých básníků a ilustroval jejich básně. Účastnil se života v anarchistickém spolku De Kapel, který jej vedl k sociálně zaměřené tvorbě.
V roce 1901 bylo jeho dílo vystaveno poprvé v Bruselu na výstavě s předními francouzskými impresionisty.
Po smrti své mladé ženy v roce 1905 se Van Mieghem uzavřel a dlouho nevystavoval. Teprve v roce 1912 se konala jeho první samostatná výstava v antverpské Královské společnosti umění, která vzbudila pozornost kritiků. Během 1. sv. války zůstal Van Mieghem v okupovaných Antverpách a zachytil ve svých kresbách brutalitu okupantů a utrpení belgických obyvatel.
Jeho válečné práce jsou srovnatelné s tvorbou Kathe Kollwitzové, Théophila-Alexandra Steinlena nebo Jeana-Louise Foraina.
Své válečné kresby vystavil v Antverpách v roce 1919 s velkým úspěchem, přesto však našel jen málo kupců.
V roce 1920 byl jmenován učitelem kresby podle živého modelu na antverpské akademii. V závěrečném období sílil Van Mieghemův realismus a barevnost jeho obrazů.
Jeho zdravotní stav se ve 20. letech zhoršoval - v roce 1930 mu praskla srdeční aorta a ve věku nedožitých 54 let zemřel.
Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík (na foto vlevo)
Závěrem
Na výstavě můžeme zhlédnout kromě kreseb křídou na papír a olejové malby malířovy matky u výčepu také 34 minut trvající video z roku 2012 ´Umělec svého lidu´ jako životopisný dokument samotného malíře, Eugeena Van Mieghema.
110 00 Praha 1
U Staré školy 3
Máme otevřeno denně kromě sobot a židovských svátků: 9.00 – 16.30 hodin
Vstupné: základní 40 Kč, snížené 20 Kč, děti do 6 let zdarma
1. komentovaná prohlídka: středa 14. října 2015 v 16 hod. v českém jazyce
Kapacita komentované prohlídky je 20 osob.
Židovské muzeum v Praze
je největší institucí svého druhu v Evropě. Pečuje o jednu z nejrozsáhlejších sbírek judaik na světě. Ve sbírkách muzea je shromážděno na 40 000 ojedinělých předmětů, 100 000 knih, fotografie a archivní dokumenty. Muzeum spravuje čtyři historické synagogy, Obřadní síň a světoznámý Starý židovský hřbitov; galerii; několik depozitářů; archiv; knihovnu s multimediálním centrem; restaurátorská pracoviště; vzdělávací a kulturní centrum a Informační a rezervační centrum.
Židovské muzeum v Praze je setrvale mezi nejnavštěvovanějšími muzei v České republice. V roce 2014 jej navštívilo téměř 580 000 návštěvníků.
Muzeum letos oslaví již 109 let od svého vzniku
Původním záměrem ´Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze´ z roku 1906 bylo zachovat cenné umělecké předměty ze synagog, které byly v rámci rozsáhlé přestavby pražského Židovského Města určeny ke zboření.
Muzeum bylo veřejnosti přístupné i po okupaci českých zemí 15. března 1939, i když samotný spolek byl po začátku druhé světové války zrušen. V roce 1942 nacisté po dlouhých jednáních schválili židovskou obcí iniciované ´Židovské ústřední museum v Praze´, kam byly v době transportů do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů sváženy liturgické předměty ze zrušených židovských obcí a synagog z celého území Protektorátu Čechy a Morava. Zatímco cenné památky židovského kulturního dědictví se tak podařilo zachránit, ti, kterým předměty patřily, našli ve své většině smrt v nacistických vyhlazovacích táborech.
Po krátkém poválečném období v čele se státem dosazenou správou bylo muzeum v roce 1950 pod nátlakem převedeno do přímého vlastnictví komunistického státu. Jeho činnost byla úředně omezována, některé exponáty byly prodány – mezi nimi například více než tisíc svitků Tór, které byly v roce 1965 odvezeny do Spojeného království.
Podmínky pro novou etapu v životě muzea vznikly až po pádu komunistického režimu v roce 1989. Od října 1994 tak Židovské muzeum v Praze působí jako nestátní organizace, která široké veřejnosti zprostředkovává historii a současnost, kulturu a vzdělanost židovské komunity v českých zemích. Kromě toho je i vědeckým pracovištěm s publikační činností.
Galerie Roberta Guttmanna
je výstavní prostor určený k prezentaci krátkodobých tematických výstav Židovského muzea v Praze. Byla pojmenována pro známém pražském naivním malíři Robertu Guttmannovi (1880-1942), jehož výstavou svou činnost zahájila. Galerie se nachází v přízemí na severovýchodní straně nového komplexu Židovského muzea v Praze, v ulici U Staré školy 3.
Významnou část práce Židovského muzea v Praze
představuje osvětová a vzdělávací činnost. Vzdělávací programy jsou určeny nejrůznějším cílovým skupinám. Nejmenší děti seznamují s židovskou kulturou, tradicemi a zvyky hravou formou. Pro žáky základních a středních škol jsou připraveny interaktivní programy a přednášky. Součást nabídky tvoří i pravidelné vzdělávací semináře pro pedagogy a večerní kulturní pořady pro širokou veřejnost. Školám i kulturním institucím muzeum nabízí putovní výstavy.
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková