Úvod > Znovuotevření Bílkovy vily na Hradčanech aneb výstava František Bílek a Otokar Březina zahájena

Znovuotevření Bílkovy vily na Hradčanech aneb výstava František Bílek a Otokar Březina zahájena

26.06.2022 17:09

Bílkova vila

František Bílek a Otokar Březina

21. 6. – 31. 12. 2023

Bílkova vila na Hradčanech

Pozoruhodná vila, známá jako Bílkova vila, kterou dal v letech 1910 - 1911 vystavět dle vlastního návrhu jeden z nepozoruhodnějších sochařů první poloviny 20. století, František Bílek, a která je již od roku 1963 ve správě Galerie hlavního města Prahy, se po rekonstrukci a přepracování stávající sbírky umělcových děl, znovu otevřela pro veřejnost.

I když se samozřejmě většina vystavených exponátů - děl Františka Bílka - opakuje z předešlé expozice, lze i tak hovořit o zcela nové výstavě.

GHMP totiž využila nucené přestávky ve vystavovacím programu zaviněné pandemií a vytvořila opravdu novou, hlubší, expozici, doplněnou o podkrovní, převážně panelovou, výstavu básníka Otokara Březiny, jehož tvorba měla mimořádný vliv na Františka Bílka a naopak dílo Františka Bílka ovlivňovalo zase tvorbu Otokara Březiny.

Mystická stavba s géniem loci skoro nepoznaná

Na pozvání Galerií hlavního města Prahy jsme se v rozpáleném červnovém dni měli za www.www-kulturaok-eu.cz možnost účastnit mimořádné události, jíž je znovuotevření Bílkovy vily s novou expozicí a „doplňkovou“ ozřejmující výstavou o vzájemně se inspirujícím vztahu dvou umělců, sochaře Františka Bílka a básníka Otokara Březiny.

Jako vždy perfektní hostitelkou nám byla Michaela Vrchotová, vedoucí Oddělení komunikace, programů a ediční činnosti GHMP a průvodci a zasvěcenými informátory kurátor Bílkovy expozice, Martin Krummholz a kurátorka doplňkové a v mnohém – pro širší veřejnost - objevné výstavy František Bílek a Otokar Březina, Hana Larvová.

Martin Krummholz na TK věnované expozici Františka Bílka

Martin Krummholz nám především sdělil, v čem spočívá obměna modifikace původní výstavy.

· V zásadě jde o profilaci expozice jako obrazu doby, díla a působení Františka Bílka. Proto došlo k doplnění výstavního prostoru o charakteristické prvky keramiky a kovu. Neprávem poněkud upozaděného oboru Bílkovy tvorby. Došlo také k detailnějšímu využití prostoru, což jednak umožnilo doplnit někdejší expozici o řadu nových artefaktů a výrazně, ale stále přehledně, „zabydlet“ členitý výstavní prostor díly, která spolu koexistují a vzájemně vytvářejí zcela osobitou atmosféru.

· Členitost objektu navíc umožnila nenásilné roztřídění vystavených exponátů dle tvůrčích autorských témat.

· Jak zdůraznil Martin Krummholz sbírka děl Františka Bílka počítá i se souvztažností k další Bílkově vile, v Chýnově. I tam je připravena expozice navazující na hlavní expozici v Praze. Vzhledem k tomu, že v duši i tvorbě Bílka dominovala jeho konverze k Husitské církvi a husitství jako odkazu národní i náboženské identity, a Chýnov se i nachází u Tábora, je chýnovská část expozice zaměřena na husitství v souvislosti s dílem Františka Bílka. V Praze tedy převládají především vypjaté figury, často doplněné o zajímavé autorovy přípravné kresby.

· Cílem nové expozice byla snaha zdůraznit, a co nejvíce i zachovat, někdejší původní smysl celé vily, která byla výsledkem autorovy ideální představy o koexistenci ateliéru, depozitáře a bytu se všemi náležitými funkcemi. Jen nemnoho se však z původního mobiliáře zachovalo. Bytový charakter vily tedy zosobňuje především Bílkova pracovna a užitné prvky v celém areálu. Nemalou pozornost diváků si jistě získá a právem impozantní Bílkův návrh na Žižkův pomník umístěný v jedné z místností v 1. patře dvoupatrové vily.

Hana Larvová na TK o výstavě František Bílek a Otokar Březina

Hana Larvová se ve svém vstupu věnovala doplňující výstavě nacházející se v podkroví Bílkovy vily, které je upraveno a připraveno pro krátkodobé výstavy doplňující a navazující na hlavní expozici ve vile a vždy se bude snoubit s osobností Františka Bílka.

· Jak Hana Larvová zdůraznila volba Otokara Březiny je logická a zásadní. Vazby obou umělců byly velice lidsky i umělecky silné. Pro Bílka se stal Březina blízkým přítelem.

· Provázanost a souznění Bílka s Březinou je zřejmá v obou sférách uměleckého vyjadřování obou umělců. V kresbách Bílka a písemnostech Březiny. Vrcholy jejich tří desetiletí tvůrčího ovlivňování se a propojování, jsou především sbírka Březinových básní – Stavitelé chrámů, Bílkovy ilustrace k Březinovým knihám, či Březinova předmluva k Bílkovu Otčenáši.

· Pro zájemce i odborníky – jak nám sdělila Hana Larvová – bude nesporně lákavá reedice publikace nešťastně zničené povodní z roku 2000 dosud nerozděleného nákladu chystaného sborníku o Bílkovi. Od července 2022 bude k mání nově, obohacena o studii věnovanou vztahu Bílka k husitství a do konce roku by měla vyjít ještě - také pozoruhodná - korespondence Bílka s architektem Josefem Fantou, zachycující jejich spory a umanutou mladickou svébytnost Bílkovu.

Z tiskové zprávy k expozici v Bílkově vile

Pro úplnost a odbornou přesnost informací poskytnutých novinářům ke znovuotevření expozice Františka Bílka v jeho vile, citujme ještě přesné znění tiskové zprávy připravené kurátorem expozice Martinem Kummholzem:

„Cílem nové stálé expozice bylo odstranění rušivých a nepůvodních prvků vytvořených v rámci předchozí instalace a citlivější přístup k interiérům Bílkovy vily. V nich vystavená díla tvoří přehlednější tematické celky. Na rozdíl od chýnovského domu, kde lze spatřit převážně pozdní umělcovu tvorbu a jeho práce s husitskou tématikou, prezentuje expo-zice v pražské vile zejména sochařova exaltovaná raná díla, nabitá intenzivním mysti-cismem.

V někdejší prostorné dílně jsou vystaveny monumentální sochy a figurální kompozice charakteristické svými organickými formami, výraznými vertikalizujícími siluetami a pate-tickými gesty. Prostoru dominují tmavě mořené figury Úžasu (1907), Mojžíše (1904) a kolosální návrh pražského Husova pomníku (1901). Nejpůsobivější jsou Bílkovy práce ve dřevě – materiálu, který jeho naturelu nejvíce konvenoval. Pozoruhodná je ovšem také umělcova grafická a keramická tvorba doplňující sochařská díla rozmístěná v prostorách rodinné jídelny, Bílkovy pracovny a dalších místnostech, v nichž jsou tematicky prezentovány umělcovy počáteční práce, pomníkové návrhy a podobizny. Největší místnost prvního patra domu je věnována pozoruhodnému modelu Žižkova pomníku (1912–1925). Výstavní prostory v podkroví, kde se nyní otevírá výstava připomínající přátelství a spolupráci Františka Bílka s Otokarem Březinou, budou následně prezentovat a tematizovat Bílkův originální Národní pomník (1908).“

Z tiskové zprávy k výstavě František Bílek a Otokar Březina

I v případě komorní a doplňkové výstavy věnované oběma umělcům, Františku Bílkovi a Otokaru Březinovi, připravila i Hana Larvová - ve spolupráci s Pavlem Myslínem - samostatnou tiskovou zprávu. I tuto zprávu si dovolíme citovat:

„Málokteré umělce spojoval tak vyhraněný vztah na bázi přátelství a současně tvůrčí inspirace jako sochaře Františka Bílka (1872–1941) a básníka Otokara Březinu (1868–1929). Pro oba umělce byl stěžejní důraz na duchovní poslání díla, které nadřadili formálnímu estetickému výrazu. Rozhodli se proto svá mystická poselství povýšit na hlavní smysl své symbolistní tvorby, ke kterému ale, přes zdánlivý soulad, každý z nich směřoval vlastní osobitou cestou.

Dopis nadšeného Bílka z roku 1899, reagujícího na Březinův cyklus Stavitelé chrámů, odstartoval tvůrčí spolupráci obou budoucích přátel, která trvala od okamžiku seznámení v roce 1900 téměř třicet let až do Březinovy smrti v roce 1929. Březina na dopis odpovídá stejně nadšeně a nabízí budoucí spolupráci.

Ještě dříve, než se oba osobně setkávají v Nové Říši, tak díky iniciativě kněží a literátů Sigismunda Boušky a Karla Dostála-Lutinova ilustruje Bílek v časopise Katolické moderny Nový život Březinovu báseň Tichý oceán a třemi litografiemi doprovází básnické sbírky Tajemné dálky a Svítání na západě.

Jedním z nejzajímavějších příkladů jejich duchovního dialogu je cyklus osmi mystických symbolistních kreseb, kterými Bílek doprovází v té době poslední Březinovu dokončenou básnickou sbírku Ruce. Březinou okouzlený Bílek vydává knihu vlastním nákladem hned na samém začátku vzájemného přátelství, již v roce 1901. Platformou je mu opět Nový život.

Právě koncepce této knihy, jež se později dočká ještě tří vydání, je nejkomplexnějším příkladem vzájemného symbolického propojení slova a obrazu, které bylo středobodem kreativního vztahu Bílka a Březiny.

Ve stejném roce publikuje Nový život také první Bílkovu autorskou knihu Otčenáš, ke které Březina píše předmluvu. Soubor šestnácti textem doprovázených reprodukcí kreseb, litografií i sochařských prací propojuje Bílkova originální invence, která právě v té době umožňuje vznik nejpůsobivějších výtvarných realizací celého díla.

V dalších letech doprovází Bílek obsáhlým počtem kreseb a grafik celkem 13 vydání knih Březiny. Zároveň také v průběhu let realizuje řadu portrétů svého přítele ve dřevě, v sádře, grafice i kresbě. Březinův esej Hudba pramenů (1903) také přímo inspiruje Bílkův grafický cyklus Nejvyšší spravedlnost z roku 1914. Pod vlivem Březinova díla vzniká také mnoho sochařských děl, například sousoší Slepci (1901) inspirované básní Hudba slepců ze sbírky Ruce (1901) nebo Budoucí dobyvatelé (1931–1937), ovlivněné Březinovým esejem Smysl boje (1907). Jedno z nich, sousoší Tvůrce a jeho sestra Bolest (1929) si Bílek vymínil osadit na Březinův hrob i proti vůli mnohých, a dokonce i samotného Březiny.

Komorní výstava v Bílkově vile v Praze představuje stěžejní Bílkovy práce, inspirované Březinovými básněmi a prózou. Díla ze sbírky Galerie hlavního města Prahy doplňují zápůjčky z Muzea Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou a z významné sbírky soukromého pražského sběratele.“