Zima lásky/Winter of Love aneb klasická malba a její ironicky lidský pohled na svět stále žije
Galerie Artatak – Praha
13. 12. 2014 -11. 1. 2015
Vánoce ještě úplně nepřicházejí a tak nás Galerie Artatak pozvala na předvánoční výstavu ´Zima lásky´ a následný koncert, kde vystoupili Ewski (Igor Korpazcewski - hard'n' soft loops), Ostrý zub - electro chanson.
Vystavující, osobně přítomní, umělci byli tentokrát tři muži (na foto zleva David Jedlička, Aleš Hudeček, Pavel Forman) a bylo zřejmé, že jsou v dobrém rozmaru, protože byli rovněž rádi, že mohou vystavovat v Galerii Artatak své velkoformátové akrylové a olejové obrazy a malby na plátnech. Pavel Forman, David Jedlička a Aleš Hudeček výstavu svorně jako jeden muž uvedli slovy, že dlouho bádali, jak ji nazvat, nakonec zvítězila myšlenka ´Zima lásky´.
Formana, Hudečka i Jedličku spojuje přístup k malbě. Ani u jednoho z nich není malování intelektuálním vrtochem nebo jen chvilkovým návratem ke klasickému médiu. Malba je uspokojuje. I když se jedná o tradiční médium, tlumočí jím velmi často pocity generace, která vyrostla na analogicko-digitálním propojení někde v pohraničí.
Ani jeden z nich se nebojí sáhnout po tak typických námětech jako je krajinomalba, portrét, zátiší – možná trochu nasáklých Slezskem a česko-polským pohraničím se vším tím těžkým průmyslem, sociálním realismem a patetickými tématy. Všichni tři se shodnou na tom, že ´méně je někdy málo´. U vystavených malířů nalezneme spoustu odkazů k mediální kultuře, vizuální paměti, které se mísí s osobními zážitky, sny, vizemi. Zima lásky nemusí být nutně cool. Název výstavy ´ Zima lásky´ nás odkazuje k velkým tématům ve výtvarném umění a literatuře, která se dnes už nenosí, protože jsou společensky irelevantní. Forman, Hudeček a Jedlička se jim nevysmívají. I přes ironii, která je v jejich malbách cítit, je zřejmé, že jim tato témata nejsou cizí.
Pavel Forman
- se narodil 11. 11. 1977 v Bruntále, studoval v Olomouci na UP, poté přesídlil do Berlína, kde strávil převážnou část svých dospělých let. V roce 2006 promoval na Universität der Künste, na Institutu pro umění v kontextu. Pracuje napříč Evropou, poslední rok a půl měl ateliér v USA, kde také přednášel dějiny umění a vedl ateliér malby. Forman realizoval řadu nástěnných projektů v Evropě a USA, ale nejbližší je mu malba stojící na pop kultuře, hororu a sociálním realismu.
Aleš Hudeček
- se narodil 31. 5. 1973 v Uherském Hradišti, na sebe poprvé výrazněji upozornil již v letech 1992 – 1997 během studií na Ostravské univerzitě. V obrazech z konce 90. let jsou nejznámější Mladí sedláci z Westerwaldu, V polích a Lazebník. Hudeček už na těchto plátnech pracoval s fotografií. A právě využití fotografie a následné narušení původního námětu zásahem čehosi nepatřičného, se stane do budoucna jedním z typických prvků Hudečkových obrazů.
- Hudečka zajímá čára – kresba, barva – barevná plocha a barevný akord, světlo , tedy to, co dělá malbu malbou. Pro jeho obrazy je charakteristické řešení linearity ve vztahu k barevné ploše obrazu, k atmosféře obrazu. Jeho čára, linka, to je jeho mistrovství. Je elegantní, přesná a jistá. Někdy jakoby vystřižena z kavárenského světa 20. a 30. let minulého století. …jeho rukopis , zacházení s barvou, štětcová technika je uvolněná…maluje v cyklech,které se volně překrývají…(Martin Klimeš)
Změnu a odklon od figurace přineslo narození dcery Olivie. Hudeček začal malovat obrazy, v nichž tematizoval nové, jiné vidění světa. Pokusil se malovat svět závislý na očích dítěte, svět z dětské perspektivy.
David Jedlička
- narodil se 12. 11. 1969 v Brně
- studoval u Daniela Balabána na Ostravské univerzitě. Jeho starší i nejnovější obrazy nezřídka oplývají osvobozujícím smyslem pro humor či situační nadsázkou a jsou vedle námětové čitelnosti především jedinečnými barevnými zážitky. Jedlička vyučoval do minulého roku na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde dodnes žije. Vystavuje nyní v Artataku také malby podle svých fotografií, které pořizoval cestou do práce....
"Letmo si připomeňme,
že kolem poloviny 90. let minulého století se v Česku velmi vzrušeně diskutovalo o ´konci malby´,
respektive o možném zániku závěsného obrazu vůbec.
Tehdy se do popředí drala tzv. nová média a obraz se mnohým jevil
jako něco nevkusně zastaralého, statického, neodpovídajícího novým technologiím.
Tato diskuse ve skrytější podobě sice probíhá doposud,
ale nelze si nevšimnout, že v posledním desetiletí – ačkoliv jsme zažili a zažíváme podobně útočný tón například u zastánců neopostpostkonceptualismu (na přesnosti „nálepky“ tolik nezáleží)
– zájem o závěsný obraz opět stoupá.
Škála dnešních přístupů k malbě se ovšem jeví téměř jako bezbřehá.
Zjednodušeně bychom mohli říci,
že po technologické stránce osciluje od využití postupů starých mistrů
(tuto postupně sílící linii jsme zaznamenali již v první polovině 90. let) až po přitakání digitálním technologiím.
Z hlediska námětového se pak v malbě posledního dvacetiletí setkáme s přepestrou směsicí všeho možného –
od vzývání banality a klipovosti,
přes revitalizaci abstraktních a geometrických tendencí až po přeexponované náměty z oblastí dříve víceméně tabuizovaných.
Jednotlivé názory či přístupy na sebe ostře narážejí,
vše je dovoleno a nikdo vlastně přesně neví proč. "
V dobách výše záměrně zmíněné moderny se
„boj o nové umění“
odehrával víceméně v rámci vypjatě individualistického požadavku „jednoty obsahu a formy“.
Mohlo by se zdát, že dnes je tomu podobně,
nicméně je zde jeden zásadní rozdíl. U řady umělců,
jak mám možnost se s nimi nebo s jejich díly setkávat,
pozoruji cosi jako ztrátu či přinejmenším skepsi k objevení (či vztahování se) k „nadosobnímu horizontu“,
tedy k něčemu, k čemu,
jakkoli utopisticky či naivně, se upínali příslušníci moderny a avantgardy.
Do nastíněné situace vstoupil David Jedlička,
řemeslně velmi dobře vybavený studiem
u Daniela Balabána na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity,
v roce 1997 jako nadějný mladý malíř, jehož zájmy se neupínaly jen k výtvarnému umění,
ale rovněž k aktuálním výbojům v elektronické hudbě anebo v oblasti filmu.
Někdy v té době jsem měl možnost vidět prvně kolekci jeho obrazů
a i přes naši značnou názorovou rozdílnost mi bylo zřejmé,
že Jedličkova případná jedinečnost se bude v budoucnu odehrávat především
na poli jeho vrozeného koloristického cítění.
Jedlička je totiž tím typem malíře,
jehož bytostným jazykem, přestože k nám promlouvá prostřednictvím „zastavených příběhů či situací“,
je řeč tvarů a barev.
Jeho starší i nejnovější obrazy,
které mimo jiné nezřídka oplývají osvobozujícím smyslem pro humor či situační nadsázku,
jsou vedle námětové čitelnosti především jedinečnými barevnými zážitky.
Tedy jsou svého druhu snad až hudebními skladbami,
v nichž se mísí na pozadí figurativních výjevů tóny operety s operou a třeba hip hopem. J
inak řečeno, Jedlička přináší do současné nepřehledné malířské scény pozitivní,
otevřenou energii, bez níž nelze uvažovat o ´nových horizontech“ v umění,
tím méně pak v celé společnosti. "
(Ladislav Daněk, 25. 3.–26. 3. 2011 )
Galerie ARTATAK
193 00 Praha 9 - Horní Počernice
Bystrá 761, Hala 12
e-mail: info@artatak.cz
Máme otevřeno: denně 7.00 -24.00 hodin
informace o vstupu na vrátnici areálu
možnost prohlídky s galeristkou: kdykoli po telefonické domluvě na tel: 606 746 377
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková
(zdroj: tisková zpráva -© ARTATAK Galerie, developed by Computer Systems Consulting s. r. o)
Foto: © Ing. Olga Koníčková