Zdeněk Manina: Expozice aneb když lidské bolesti, útrapy a násilí nezmizejí ani v té nejdokonalejší civilizaci
Galerie Nová síň - Praha
11. – 29. 1. 2017
Na vernisáži nové výstavy v Galerii Nová síň, výstavy ´Expozice´, kde akad. sochař Zdeněk Manina představil výběr ze svých figurálních prací (plastik i maleb), které vytvořil během posledních 5 let, byl autor osobně přítomen. Hudební vložku zajistil Filip Kratochvíl svou hrou na akordeon.
Maninova tvorba se zde prezentuje jako kontinuální proces hledání forem plastik z různých sochařských materiálů jako laminátu, keramiky nebo méně tradičně z oceli.
Zdeněk Manina je znám rovněž jako malíř, kde ve svých velkoformátových obrazech si všímá lidské figury zejména v pohybu, v krátkém okamžiku (kromě obrazů ze
zabijačky). Manina svým specifickým způsobem zachycuje napětí ve svalech mužských postav - při sportu a jiné fyzické činnosti. Manina využívá moment opakovatelnosti pohybů.
Zdeněk Manina (*1961) - sochař, malíř a kreslíř
- 1980–1986: absolvoval VŠUP v Praze, ateliér Keramiky a porcelánu u profesora Otty Eckerta
- od 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog
- 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii
- vystavuje ve významných institucích a v exteriéru doma i v zahraničí
- 2014: zastupoval Českou republiku na bienále European Ceramic Context v Dánsku (Bornholm’s Kunstmuseum)
- žije a tvoří v Kladně
Kurátorka výstavy: Dita Hálová (UMPRUM)
„Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální ´formace´, jak autor svá sousoší nazývá.
První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu.
Raná svá díla autor koloroval lineárním černým šrafováním.
V 2. polovině 90. let 20. st. změnil Zdeněk Manina vizuální i materiálovou podobu svých plastik.
Častěji pracoval se sádrou, porcelánem a sklolaminátem.
Mužská figura ve své obnažené tělesnosti nadále zůstala základním ikonografickým motivem sochaře, jen v extatičtější a zmnožené variantě.
Jejich na dřeň jdoucí existenciální výraz a jakoby zamrzlá pozice grimas obličeje, křečovitých gest rukou a nohou, je zhmotnělým vyjádřením prožívané bolesti, útrap a násilí, které jsou všude přítomné a nemizející, ať je civilizační vývoj sebe vyspělejší.
Maninův umělecký názor je na konci 20. a na počátku 21. století ojedinělý. Formuje se mimo hlavní konceptuální proud a trendy umění, využívající jednak nové technologie a také mimo tendence spojené s averzí k figurální tvorbě.
V dílech z posledních 10 let Zdeněk Manina zkoumá smysl lidské existence už v odlišných podmínkách.
Opustil emočně vypjaté situace sdíleného utrpení.
Typologii štíhlého vyhublého muže nahradil psychologicky vyrovnanější a vyzrálejší mužskou postavou pevné muskulatury a statického postoje.
Přestože opět zmnožuje ´svoje figury´, soustřeďuje se nyní na vnitřní moment jejich síly, na moment urputné a odhodlané vůle, ale také na akt zápasu muže proti muži, na jejich boj, nebo vzájemné sportovní klání… Manina je autorem i sochařských ´formací´, které ztělesňující v klidových pózách rozhodnou a intenzivní niternou energii…
(zdroj: www.letohradekostrov.cz)
Svými sochami a obrazy nás Zdeněk Manina stále zneklidňuje, a tak si znepokojivě klademe otázky o smyslu našeho bytí….
110 00 Praha 1
Voršilská 139/3
www.novasin.org
Máme otevřeno: úterý - neděle: 10.00 – 17.00 hodin
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva, www.letohradekostrov.cz)
Foto: © Ing. Olga Koníčková