Zbyněk Sekal: Sekal 100 aneb nepřehlédněte malířův portrét vytvořený Mikulášem Medkem
Sekal 100
Zbyněk Sekal
Od 1. 4. do 2. 7. 2023
Museum Kampa
„Tvorba Zbyňka Sekala (1923–1998) se v mnohém vymyká
nejen českému, ale i světovému sochařství…“
PhDr. Ilona Víchová, kurátorka výstavy
Výstava v Museu Kampa byla připravena u příležitosti stého výročí narození Zbyňka Sekala.
Kurátorka výstavy, Ilona Víchová, primárně prezentuje Sekalovu tvorbu vzniklou za tři desetiletí od čtyřicátých let do roku 1970.
Jedná se tak o období předcházející Sekalovu odchodu do exilu.
Tato tvůrčí etapa přestavuje jednoznačně nejdůležitější část uměleckého i životního vývoje autora.
Díky uvážlivé koncepci výstavy, lze plynule vysledovat, kudy se vinula Sekalova tvůrčí cesta. Od kreseb pocházejících z - nutně traumatizujícího prostředí hrůz - koncentračních táborů, přes mistrova raná poválečná díla až k jeho prvním skládaným obrazům.
Jít na výstavu nebo jit na VÝSTAVU je rozdíl
Mnohé výstavy, zejména ty, které se snaží shrnout celoživotní dílo nějakého vybraného, ale již nežijícího autora, se často - ke škodě věci - stávají chronologickými sbírkami autorských děl. Kurátor často prochází – krok za krokem, dílo za dílem – životní a uměleckou cestu dané osobnosti. Výběr pak bývá vymezen plochou, jaká je k dispozici, a tím pádem, i počtem vystavených děl, která se na danou plochu vejdou.
Výběr je tudíž ovlivněn tu více, tu méně, pouhou matematikou spojující roky tvorby a metry dané výstavní plochy. Účel taková výstava do jisté míry samozřejmě také splní, ale ve výsledku vyzní ploše, popisně, skoro až katalogickým dojmem. Je to nesporně na újmu jak diváka, jenž není takříkajíc vtažen do děje a představovaného autora pozná pouze faktograficky. Avšak niternější pochopení snah, jimiž se přestavovaný autor ubíral, co nám odkázal a kam, či jak, posunul obor, to už z toho v podstatě nevyplyne.
Jinak tomu je ovšem u výstav, kurátorky takové profesní a odborné úrovně, jakou je a vždy zaručuje, PhDr. Ilona Víchová, kurátorka výstavy Zbyňka Sekala.
Kurátorka se především svojí výstavou, věnovanou uměleckému odkazu Zbyňka Sekala, oprostila od nutnosti demonstrovat do detailu průřez jeho celoživotním dílem. Nepominula sice fakt, že Sekal žil a plodně tvořil tři čtvrtě století, ale neakcentuje tvorbu, mimo vlast. Naopak, záměrně a promyšleně se věnuje zásadnímu úseku mistrova života, době do emigrace. Tím má větší možnost přiblížit nám to nejdůležitější, charakteristiku toho jak se Sekal vyvíjel osobně a tím i umělecky, jak byl zákonitě formován dobou a hlavně tím, co mu osobně přinášela.
Od traumat a nutně evokovanému pudu sebezáchovy, přes úlevu a vydechnutí až k postupně narůstající deziluzi a následnému vyrvání se z vlastních kořenů i za cenu ztráty vlasti a domova.
Druhá věc, u výstav připravených Ilonou Víchovou, už také příznačná, což ostatně dokázalo již několik výstav této brněnské kurátorky uspořádaných zde v Praze, že má empatii a cit k autorům, na něž by se nemělo zapomenout, kteří nás opustili či opouštějí a o nichž bychom měli vědět, protože v naší umělecké pláži zanechaly významnou stopu, kterou by neměl spláchnout jen tak příliv času.
A to je vlastně i ten hlavní důvod, proč by divák, zajímající se nějakou formou o výtvarné umění, - ještě před rozhodnutím o návštěvě výstavy umělce, o němž, zas až tak moc či dokonce nic, předem neví - měl sledovat, KDO výstavu připravil.
Najde-li v anotaci napsáno, že kurátorkou je Ilona Víchová, tak není třeba váhat. S takovou „značkou kvality“ má totiž jistotu, že jeho účast na výstavě bude objevná, neunavující a vysloveně zajímavá. Takže z toho plyne, že výstavu „Sekal 100“ je dobré a příjemné navštívit.
Malý úvod k velké výstavě od kurátorky Ilony Víchové
„Zbyněk Sekal (1923–1998) vyrostl ze středoevropské modernistické tradice a svými východisky se dotýká principů, které jsou příznačné východní vizuální kultuře, především japonskému umění.
Jen málokomu se podařilo docílit tak soustředěné výpovědi o základních hodnotách našeho bytí jako právě Sekalovi. Jeho výtvarná řeč navíc dýchá skrytou intimitou. Cítíme z ní osobní, soběstačné ticho klauzury, očištěné od jakéhokoli nároku na vnější odezvu.
Hned v počátcích zasáhla Sekalovu křehkou duši rána koncentračního tábora, syrová zkušenost s temnou stránkou lidství.
Na podzim roku 1941 byl jako osmnáctiletý chlapec zajat nacisty, uvězněn na Pankráci a poté přesunut do Terezína a Mauthausenu. Domů se vrátil až po osvobození v roce 1945, hluboce otřesen a psychicky i fyzicky vyčerpán.
Hrůzy lágru vetkl do komorních skic rachitických figur a sugestivních tváří, které zoufale pátrají po vlastní identitě. Specifická křehkost, existencionální tíže, nejistota, ale také pevná víra v duchovní rozměr člověka, které z těchto děl vyzařují, zůstaly v Sekalových dílech přítomny po zbytek umělcova života.
Je obdivuhodné, že skrze prvotní rámec nejhlubší traumatické zkušenosti Sekal s naprostou přirozeností rozvíjel svůj smysl pro výtvarný i literární jazyk, aby se v průběhu let svými myšlenkami v mnoha ohledech proťal s tezemi Heideggerovy fenomenologie.
Jejím prostřednictvím propojoval intelekt, osobní rovinu, prožitek a trauma s literárními i filosofickými zdroji a předložil tímto mimořádně senzitivní, avšak pregnantní výpověď o nejzávažnějších otázkách lidského bytí a plynutí času.
Výstava v Museu Kampa připravená u příležitosti stého výročí umělcova narození neopomíjí ale ani Sekalovu překladatelskou práci a návrhy knižních obálek.
V rámci širšího dobového kontextu klade důraz na autentické vztahy Zbyňka Sekala s jeho generačními souputníky, zejména s Mikulášem Medkem. Ty jsou zde připomenuty jednak Medkovým portrétem Zbyňka Sekala a jednak jejich vzájemnou korespondencí.
Důležitý milník v koncepci přehlídky představují díla vytvořená za Sekalova stipendijního pobytu DAAD v Berlíně (1969–1970), neboť právě tam se umělec definitivně rozhodl pro odchod z Československa.
Krátce pak setrval v Düsseldorfu a v září 1970 se trvale usadil ve Vídni.
Bylo mu čtyřicet šest let a začala druhá fáze jeho životní i umělecké dráhy.
Na výstavě ji reprezentuje soubor Sekalových Schránek instalovaných v závěru expozice jako symbolické návěsti tvůrčí cesty, kterou se umělec ve Vídni vydal a po osmadvacet let naplňoval po boku své nejdůležitější životní partnerky Christine.“
Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Sekal 100
Zbyněk Sekal
Kurátorka: Ilona Víchová
Od 1. 4. do 2. 7. 2023
Museum Kampa
Otevírací doba:
Po – zavřeno
Út – Pá 10–20 hodin
So – Ne 10–18 hodin
Doprovodný program: www.museumkmapa.cz/udalosti/
