Závěrem: Febiofest 2016 aneb „nenechme si vzít srdce, které filmy dokážou rozeznít tak silně“ F. F.
CineStar Anděl – Praha
17. – 25. 3. 2016
Na www.www-kulturaok-eu.cz jsme spřízněni s mezinárodním filmovým festivalem Febiofest už od jeho vzniku v roce 1993. Pracovně - to byla spíš náhoda. V tomto roce jsme pracovali shodou okolností v jednom pražském kulturním týdeníku (PROgram) a Febiofest nás v žádném případě minout nemohl. Divácky to už ale bylo zákonité. Nikdy jsme totiž neholdovali masově vnucované kultuře. Za předchozího režimu, kdy nám byly servírovány pod tlakem filmy o každém padlém ve Velké vlastenecké válce a do toho různé domácí agitky, to bylo logické.
Po roce 1989 to už byl spíš pud sebezáchovy. Obrana před bezbřehým zámořským mainstreamem. Ale právě Febiofest byl už od počátku zárukou, že uvidíme filmy, které jsou odrazem kvalitní filmařiny, byť nebourají kina do základů a nelámou žebříčky pochybných kasovních tabulek. Záruka, že uvidíme filmy tak akorát pro nás a pro náš vkus.
A ještě něco nás spojovalo s Febiofestem. Asi to nejméně podstatné, ale pro nás nepominutelné. Febiofest je pražský filmový festival. A my jsme Pražáci křtění Vltavou. Takže je to - náš - festival. I v Karlových Varech jsme se v minulosti mihli a Vary jako takové pracovně i nepracovně zažívali vícekrát, ale nemůžeme si pomoci, Praha je Praha a Febiofest nikdy nebyl a není, tak strašně moc nóbl, že ho to až odlidšťuje. Febiofest je zkrátka a dobře - náš festival.
Pár slov o Febiofestu
Mezinárodní filmový festival Praha – Febiofest vznikl v roce 1993. Vytvořila ho nezávislá filmová a televizní společností Febio jako jednu z mnoha progresivních aktivit. Začínal téměř bez peněz, z čirého nadšení týmu Febio a byl určen přátelům společnosti a filmovým fanouškům. Ani za 23 let se to v tomto moc nezměnilo. Dnes je sice Febiofest už dávno velký filmový festival, ale drží si svůj od počátku deklarovaný profil a cíl: „Vše pro diváka“.
Festival si zakládá na tom, že přináší to nejlepší a nejnovější ze světa, rozčleněné do řady tematických a vyprofilovaných sekcí, s důrazem na kvalitní projekce a nezbytnou přítomnost řady slavných a ještě slavnějších hostů. Statistiky jasně ukazují, že to funguje, protože každoročně festival navštíví stále větší počet diváků bez ohledu na věkové hranice. Díky preciznímu výběru a organizaci je přínosný pro odborníky, kritiky, média a v neposlední řadě i pro distributory, kteří dostávají ucelený přehled, z čeho by si mohli (a měli !) vybírat.
Letos, tak jako už řadu let, byl Febiofest na devět dní zabydlen v pražském smíchovském multiplexu CineStar Anděl. Dvanáct kinosálů, vybavených mimořádnou technickou kvalitou promítání všemožných formátů, jelo od rána do noci v dokonalé synchronizaci film za filmem. Od festivalové (často i republikové) premiéry přes systematicky rozvržené festivalové reprízy.
Za dobu festivalu tak nemusel opravdovému zájemci uniknout skoro žádný film. Tedy, vidět 150 filmů, jako jich bylo například letos, se ale asi nikomu nepodaří... K tomu je třeba přičíst pohodlí diváků a doprovodné programy, hudební produkce v podzemních garážích či gastropotěšení.
Pro mimopražské je to sice příjemné, pro organizátory ale dost velká zátěž, když po ukončení programu v Praze jede road show s částí filmů, po městech republiky v rámci regionálních ozvěn. Febiofest tak ovšem nabídne kvalitní filmy i mimo Prahu. A vzhledem k vazbám duchovního otce celého Febiofestu - Fera Feniče - zamíří festival také na jeho rodné Slovensko.
Fero Fenič…
Když už jsme to nakousli, tak pár slov o Feru Feničovi. Narodil se na Slovensku. Studoval žurnalistiku na FFUK v Bratislavě, a pak absolvoval obor filmové a televizní dokumentární režie na FAMU v Praze. Dnes je jednou z nejvýraznějších osobností česko-slovenské audiovizuální kultury. Už na studiích ohromoval dokumentárními filmy a byl vybrán na stáž do Říma. Pracoval ve Studiu krátkých filmů Slovenské filmové tvorby v Bratislavě, kde byl za své snímky řazen k největším československým talentům ("Tam a zpět" - v roce 1990 označenza nejlepší čs. dokument let 1969 - 1989).
Spolupracoval se Slovenskou televizí, kde režíroval hrané a dokumentární filmy.
- od 1990 působil 4 roky jako pedagog na Filmové a televizní fakultě AMU Praha
- v prosinci 1991 založil v Praze nezávislou filmovou a televizní společnost Febio (FEničův BIOgraf)
- 1993 založil přehlídku nekomerční kinematografie a videa Febiofest, jež se postupně rozrostla na Mezinárodní filmový festival Praha – Febiofest
- do 2012 byl jeho ředitelem
- od 2013 zastává funkci prezidenta festivalu
Za režijní a producentskou práci získal řadu domácích i zahraničních cen a dosud natočil 35 krátkých a hraných snímků
- žije a pracuje v Praze, kde mu bylo 1. 3. 2016 uděleno, jako prvnímu filmaři v historii hlavního města, čestné občanství
… a jeho Febio
Filmová a televizní společnost s r.o. Febio vznikla v prosinci 1991 a činnost zahájila v březnu 1992. Jak plyne z názvu, zakladatelem, majitelem a ředitelem soukromého studia je filmový a televizní režisér Fero Fenič. Jedna z prvních soukromých autorských platforem v ČR se pod jeho vedením stala nejvýraznější tvůrčí dílnou v zemi.
- V letech 1992 – 2010 v ní vzniklo celkem 1261 dokumentárních i hraných pořadů. Vedle samostatných pořadů i cykly jako například: Oko, Gen – Galerie elity národa, Genus, Jak se žije…, Cestománie, Zpověď, České milování a samozřejmě dosud nepřekonaný satirický pořad Česká soda
Tím ale výčet zdaleka nekončí. Mnohé tituly z tvorby Febia byly nebo jsou uváděny i ve vysílání zahraničních TV stanic a oceněny na filmových a televizních festivalech v Čechách i jiných zemích Evropy. V dějinách české a československé audiovizuální tvorby nemá Febio obdobu a je prvním soukromým studiem s takovým rozsahem původní tvorby!
Febiofest 2016 v kostce 
Cenu Grand Prix získal na Febiofestu režisér Rúnar Rúnarsson za islandsko-dánský film Vrabčáci (viz. náš. článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/febiofest-2016-vrabcaci-aneb-vitezem-23-mff-praha-febiofest-je-film-runara-runarssona/).
Letošního ročníku se zúčastnilo přes 50 zahraničních hostů. Pět z nich převzalo cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Byli to režisér Marco Bellocchio, herečka Emília Vášáryová, herec a režisér Peter Mullan a herecká ikona Carmen Maura (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/carmen-maura-aneb-v-nejblizsich-filmech-ted-sice-3x-umru-ale-nebojte-hrat-budu-dal/).
Pátého Kristiána převzal na závěr jeden z nejžádanějších scenáristů současnosti Peter Morgan (viz náš. článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/peter-morgan-aneb-fakticky-beletrizuji-historii-a-tim-mirim-k-obecne-vyssi-pravde-p-m/).
Na festival přijel i jeden z nejlepších evropských herců mladší generace Daniel Brühl (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/daniel-bruhl-aneb-je-rad-ze-je-muz-protoze-muzi-s-vekem-zraji-zatimco-zeny-se-starnutim-maji-problem/).
Tříčlenná porota (herečka Martha Issová, ředitel Amnesty International ČR Mark Martin a dramaturg MFF Rotterdam Gertjan Zuilhof) ocenila kolumbijsko-francouzsko-urugayský koprodukční film Mlčení řeky. Podle vyjádření poroty jde o nečekaný filmový klenot natočený s minimem prostředků a díky práci kamery je z něj cítit místo a čas, kde se odehrává.
Vítězem soutěže „I ty jsi filmařem“, soutěže filmů natočených na tablet či mobil určených veřejnosti, se stal film Tmavě bílá, od Jakuba Janči. Porota (režiséři Marko Škop, Petr Václav a Jordi Niubó) tento film ocenila za autorské, subjektivní a poutavé vytvoření autonomního světa s výrazným obrazem a moderním viděním postavy psance, jenž prchá před nepřehlédnutelnou mocí systémů a má plán, jak přetvořit současnou společnost. Vítěz získal Apple iPhone 6s.
Letošního ročníku Febiofestu se zúčastnilo více než 62 tisíc návštěvníků. Letos podruhé organizátoři pořádali vybrané projekce i v CineStaru Černý Most a byl o ně ze strany diváků velký zájem. Dílčí projekce proběhly i v kinech Lucerna, Aero a Dlabačov.
Slavnostní zahájení, včetně úvodního filmu, se konalo poprvé v Obecním domě, zakončení v CineStaru na Andělu a přilehlém hotelu Andel's, kde probíhala po tři večery i filmově-gurmánská sekce Culinary Cinema.
Součástí festivalu byl hudební doprovodný program Febiofest Music Fest.
Febiofest každoročně podporuje charitativně zaměřené společnosti. Letos organizaci Život 90, pomáhající seniorům v tísni ze zanedbávání či domácího násilí. Festival věnuje 17 680 korun ze vstupného vybraného na Projekcích charitativního partnerství.
Co nám řekl Fero Fenič na závěr
Závěrečná TK, jíž se zúčastnil Fero Fenič a s ním i oba programoví ředitelé Hana Cielová a Štefan Uhrík a kde nechyběl ani Kamil Spáčil, ředitel festivalu, byla ve znamení bilance.
Fero Fenič měl hlavní slovo a konstatoval:
Všechny cíle, co jsme si předsevzali pro letošek, se nám zrealizovat zdařilo. Byly velké, ale reálné. Tím není řečeno, že není co vylepšit. Ač se nám to zdá nemožné, každý rok přicházíme s novým. Tak třeba letos trval poprvé Febiofest devět dní. Osvědčilo se a bude to tak i nadále.
Letos se poprvé odehrálo zahájení festivalu v Obecním domě. Byl to náš sen a podařilo se.
Také se tam promítal zahajovací film. V tom máme rezervu, zvuk nebyl takový, na jaký jsou diváci v CineStar zvyklí. Ale zdá se, že to až tak nikdo nebral. To se dá technicky dořešit. Podstatné bylo, že vzniklo nejkrásnější kino v Evropě. A nejdůstojnější zahájení festivalu.
Každý festival spolutvoří přítomnost hvězd. I to se zdařilo podle představ. Znovu jsme dokázali, že nejsme festival jedné hvězdy a jednoho filmu. Není to snadné, chce to systematickou práci a už teď zveme osobnosti ne na příští festival, ale dokonce na ten za dva roky.
Jako velký úspěch vidím, že se už konečně prolomila přetrvávající nedůvěra českých filmařů.
Letos se nám podařilo získat 10 československých filmů. To je nebývalé a žádný festival se s tím nemůže chlubit. Jsme šťastní, že se to povedlo nám. Od počátku je jedním z cílů pomoc českému filmu. Chtěli bychom bránit tomu, aby si čeští diváci odvykli chodit na české filmy.
Daří se nám filmovou nabídkou oslovovat všechny věkové kategorie. Diváci jsou od 5 do sta let. Dokazuje to, že nejsme festival jen pro filmaře, nebo kritiky, ale i pro diváky, prostě pro všechny.
Jsem rád, že už nejsem v centru dění a mohu vnímat atmosféru festivalu a festival si užívat.
Nehodláme opustit pokračování festivalu v regionech. Stejně tak jako bychom chtěli do budoucna zahajovat v Obecním domě. Tím je nasazena laťka a chtěli bychom docílit i podobně důstojného závěru festivalu. Což zatím ve srovnání s Obecním domem nemáme.
Do dalších ročníků je nám stávající festival vždy poučením. Proto například sledujeme návštěvnost jednotlivých filmů a víme tak, co zaujalo víc a co méně.
Je nám jasné, že skladba projekcí by mohla být rafinovanější. Střídat velký sál, malý sál a kombinovat to. Ale zatím to je technicky nemožné. Přesto děláme, co se dá.
Handicap našeho i všech festivalů, je, že diváci chodí na herce. V menší míře na režiséry. Tím je těžší prosadit nově objevené osobnosti a produkce. Ale dál se o to budeme snažit.
Velký problém už 23 let pro Febiofest jsou finance. Neexistuje smlouva s městem a nevíme předem, jaké finance budou k dispozici. To se pak těžko plánuje. Zbývá prosit u sponzorů. Mně osobně každoročně ubíjelo, že není potvrzen grant. A považuji za malý zázrak, že festival nezbankrotoval. Dodnes v tom směru není nic nového.
Snad jen, že město Praha má Febiofest mezi sedmi body určenými jako priority města. Ale – grant – tedy reálné a předpokládatelné peníze, nám stejně zatím nedali. A při tom se odborníci shodují, že osobnosti na festivalu přítomné jsou oproti ostatním festivalům unikátní. A oni by jen tak na nějaký festival cestu nevážili. Zvykli jsme si s ničím nepočítat. Vycházet z toho, že nemáme žádný trvalý zdroj financí. Vše je na nás a na shánění prostředků po celý rok. Pro srovnání třeba Berlinare dostává v přepočtu 600 milionů korun a 60 % platí stát. Je to i jeho reprezentace.
Příklad: Před kinem je koberec. Náš. My ho položíme. Městu ale zaplatíme 40 tisíc Kč. Za to, že ten koberec smíme položit. Důvod? Festival je pro Prahu totéž co restaurace či živnostník…
Ale nebojte se, my to nevzdáme a pořádat festival budeme dál. Jsme na to všechno za těch 23 let zvyklí. A děláme to pro své vnitřní uspokojení. A navzdory všemu a všem.
A tak, jako vždy u nás, jsme nakonec uvízli v problematice financování. Je to smutné, ale jako diváci jsme to nepocítili. Zatím. A tak si můžeme užívat jeden z nejúžasnějších filmových svátků, které se nabízí. Díky za ně. A nashledanou z
a rok. Rádi přijdeme.
Připravil Richard Koníček s použitím tiskových materiálů Febiofestu
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková