Zámecký park Dolní Počernice aneb kam o víkendu s celou rodinou
Zámecký park v Dolních Počernicích je oáza klidu v katastru městské části Prahy 14.
Park malebně protéká potok Rokytka, jenž
spolu s Botičem a délkou toku přes 30 km, patří
k nejvýznamnějším
ze 112 registrovaných pražských potoků.
K Zámeckému parku přiléhá tzv. Velký počernický rybník Rokytkou napájený.
Rychlý průlet dějinami Dolních Počernic
Historici dokládají osídlení Dolních Počernic z doby cca 4000 let před naším letopočtem. Osada později náležela k tzv. Únětické kultuře a následně do území osídleného Slovany.
Zajímavější je pro nás až vývoj v čase našeho letopočtu, především druhá polovina 12. století, kdy místní urbanistický celek dostal jméno Počernice. Stalo se tak podle tmavší tváře jistého knížecího družiníka, jenž obec dostal za zásluhy, takže zprvu se říkalo „ves lidí Počerného“. A tahle ves se začala zdárně rozrůstat.
Přecházela z vlastnictví do vlastnictví zejména v kruzích bohatých pražských měšťanů, kteří si zde vybudovali svůj dvorec. V 15. století je také založen dnešní Velký počernický rybník. O zámku se zatím příliš nemluví, spíše o tvrzi, ale v době renesance v místě excelují Matěj a Jan Hůlkovi, stavitelé, kteří vylepšují obec čilou stavební činností.
Po mohutném celoobecním požáru v roce 1776 už historie zmiňuje - v souvislosti s tehdejšími aktuálními majiteli – že si nechávají zbudovat „rozlehlý, pozdně barokní panský dvůr“. K němu vzniká i rozsáhlá ovocná a okrasná zahrada v podstatě odpovídající ploše současné zámecké zahrady.
I zahrada samozřejmě spoluprožívala v návaznosti na panství, jeho osudy a představy či možnosti majitelů, různé peripetie, ale podstatné je, že přetrvala v zásadě až do dnešních dnů, jen s různými obměnami.
V roce 2004 pak, za pomoci financí od EU - byl rekonstruován Velký počernický rybník a také vybudován „přírodní amfiteátr v zámeckém parku“. Projekt nazvaný „Revitalizace historického centra zámeckého parku“ byl završen v roce 2008.
Jak do Zámeckého parku Dolní Počernice?
Nejlepší je to samozřejmě bezstarostně MHD.
Dolní Počernice jsou ještě Praha, takže sem míří mnoho autobusů z různých míst. Nemá smysl je jmenovat, protože – jak Pražanům známo - co platí dnes, zítra už nemusí být pravda. Rozhodně ale jde a půjde především o autobusy vyjíždějící z konečné metro A – Depo Hostivař, dále o autobusy ze Spojovací, či Černého mostu. Vždy je a bude ideální a nejčastější spojení takovým, který staví na zastávce Dolní Počernice. Vzácněji se hodí z jiného směru zastávka Ke Hrázi.
Ze zastávky nacházející se na silnici Českobrodské ve směru na Běchovice, tedy ze stanice autobusů Dolní Počernice, stačí přejít silnici (je tam semafor) a dát se kousek směrem zpátky ku Praze k dávnému zájezdnímu hostinci, který se dnes jmenuje Barborka. Je to rohový objekt, takže za ním se dáme doprava, ulicí Národních hrdinů pod viadukt a hned za ním, první odbočka vpravo, je ulice Ke hrázi. Celé tohle putování zní složitě, ale je celkem asi tak 500 m. Z druhé varianty dojezdu, do zastávky Ke hrázi je to do parku blíž. Autobusy totiž staví přímo na začátku ulice Na Hrázi.
A už vstupujeme do zámeckého parku
Po pár krocích ulicí Na Hrázi spatříme po levé straně bránu, kterou se do parku vstupuje.
Za ní nás vítá nejprve hřiště. Jde o tzv. Workoutové hřiště. Kdo neví, uvidí a kdo chce vědět předem, tomu prozradíme, že Workoutové hřiště je to, které disponuje cvičebními prvky pro venkovní cvičení, jemuž se dnes moderně říká streetworkout. Ale i pro rodiny s menšími dětmi, je tu také výbava. Od klasického hřišťátka až po tradiční prolézačku a skluzavku. A vzhledem k tomu, že dobří lidé či místní, zde ponechali také volně hračky, tak i nevybaveným příchozím mířícím do parku a ne jen na hřiště, hrozí uvíznutí nadšeného mrněte hned na počátku plánovaného okruhu Zámeckým parkem Dolní Počernice…
Sochy v zahradě
Soch v Zámecké zahradě je mnoho. O většině se ještě zmíníme podle toho, jak nás povedou kroky. Ty první jsou rozesety poblíž onoho Workoutového hřištěte. Jsou to sochy ultramoderní. Je jich šest a jsou jednoznačnou - v současné době náležitě ceněnou - „uměleckou intervencí do veřejného prostoru“.
Mají k tomu i odpovídající jména:
Květ DNA, Když jedna plus jedna…, Flores, Archa Botanikus, Clavicula a Štěpnice.
Autorství jsme po dobrém nevypátrali, ale z hlediska zážitkového, to zas tak pro běžného návštěvníka není rozhodující. Jsou totiž zajímavé, výrazné a opravdu zcela moderní. A to koneckonců stačí k naplnění jejich poslání. Jo, a námi uvedené pořadí názvů se čte – dle umístění - proti směru hodinových ručiček!
Po malé moderní předehře vstupujeme do původního Zámeckého parku
Tak nejprve snad pár slov o současném Zámeckém parku.
Park má rozlohu 7 hektarů. Je převážně zalesněn a ž na část, stylizovanou do typu francouzské zahrady. Zalesnění tvoří směsice více jak desítky různých druhů dřevin. Celkově se uvádí přes 1 100 převážně listnatých stromů. Několik je dokonce prohlášeno za památné. Potkáme tu tedy duby a javory, také lípy, jasany a habry, ale i topol, břízu, olši, jírovec, a protože se tudy vine potok, tak také vrbu. Odborníci uvádějí, že ty nejstarší stromy tu stojí hrdě už čtvrt tisíciletí…
Zámecký park je veden jako součást přírodní památky - Počernický rybník. Klasifikován odborníky je jako park „II. kategorie“, což je považováno za poctu. Podobně kategorizovaných parků není na území Prahy mnoho.
Severní stranu (to je zámek a okolí) lemuje soubor historických budov. Je jich pět: Zámek, Mlýn, Pivovar, Oranžérie a kostel Nanebevzetí panny Marie. O všech se ještě budeme zmiňovat, až je budeme míjet. Pro pořádek dodejme, že severní stranu parku tvoří zeď, ze západní strany jsme vešli a východní stranu uzavírá hráz Velkého dolnopočernického rybníka.
Mostky a to ledasjaké
Vine-li se parkem potok, je zapotřebí vybudovat mostky, aby byl prostupný. Síť cest vedoucích parkem doznala první podoby už dávno ve druhé polovině 19. století. Změny ale následovaly. Především, když v roce 1923 přešel park z vlastnictví posledních majitelů, maďarských šlechticů do vlastnictví hl. m. Prahy. To tu byly vysázeny neústrojně, mezi převahu listnáčů, také nežádoucí jehličnany. Z úcty ke stromům, jsou zde mnohé z nich takříkajíc na dožití. V roce 1987 došlo k další zásadní změně vedení cest a hlavně vznikly mostky, které obdivujeme od té doby dodnes. Park vůbec v té době zaplnila četná umělecká díla. O některých se také ještě zmíníme, až je budeme míjet.
Pokud jde o mostky, tak například ty se lvími hlavami jsou dílem Stefana Milkova a Ivana Exnera. A ten na hlavní přístupové cestě je zase dílem ing. arch. Petra Václavka,
Fontána v Zámeckém parku
Krásná elegantní kruhová fontána byla vybudována v roce 2019. Nachází se na místě původní, žel však už zaniklé předchůdkyně. Ta byla od Zdeňka Lhotského, významného sochaře a sklářského výtvarníka. V případě nové fontány, se jedná o stupňovitou spirálu ve svém epicentru završenou vodotryskem. My, ji navštívili před sezonou, takže vodotrysk na snímku neuvidíte, nebyl ještě v provozu. Po obvodu spirály fontány se vine rytina citátu J. W. Goetheho.
Socha rodiny
Autorem téhle je neobvyklé sochy je Milan Kuzica, odborníky označovaný za „mistra neorealismu a symbolismu, s mimořádnou schopností zachytit emoce člověka pomocí lidských forem. Jeho práce jsou uznávány především pro kvalitní kompozice a krásné zpracování povrchu.“ Socha rodiny byla do Zámeckého parku nainstalována teprve v roce 2021, při příležitosti oslav „Roku rodiny“ tehdy právě vyhlášeného předchozím papežem Františkem.
Zámecká Oranžérie
Oranžérie v Zámeckém parku uzavírá park spolu s dalšími budovami ze severní strany. Za ní už je ulice Národních hrdinů, která obtáčí zámecký park z východní strany. Historická Oranžérie v Zámeckém parku korunuje nezalesněný prostor, stylizovaný jako francouzská zahrada, a doplňuje se tak moderní spirálovou kašnou v jeden výrazný, výtvarný celek.
Jinak. Pop stránce architektury patří oranžérie mezi stavby charakterizované jako „druh uzavřené stavby s velkými okny a vytápěním, sloužící pro přezimování choulostivých dřevin v malých nádržích a květináčích.“
Oranžérie bývaly nezbytnou součástí snad každého zámku. Nechyběla a nechybí tedy ani u toho Dolnopočernického. Říká se, že zámecká panstva si v oranžériích nechávala pěstovat i pro zámožné nákladné, ale hlavně přece jen ještě těžko dostupné citrusy.
Dnes slouží oranžérie dolnopočernického zámku, jako svébytná školka, s přímo se nabízejícím názvem - Školka Orangery. A dětičkám co ji navštěvují, lze jen závidět. Park za dveřmi, hřiště kousek, les a po pár krocích a poblíž rybník.
Zámek
Již jsme zmiňovali, že severní stranu parku lemuje pětice objektů, A slíbili jsme, že se o nich ještě také zmíníme. Oranžérii máme za sebou, tak pár slov o Zámku.
Předně: Zámek je nepřístupný. Upravený je, krásně omítnutý, udržovaný, ale pro veřejnost není, je v něm totiž dětský domov. Patří k němu také dětské hřiště, ale to je za plotem…
Zámek, tak jako mnoho dalších zámků u nás, vznikl z někdejší tvrze. Dnešní podobu má dotvořenu z rozmezí let 1664 – 1769, když objekt patřil hraběcímu rodu Colloredo-Wallsee. Zajímavé je, že dnešní zámek je vlastně takříkajíc dvojjediný. V 19. století k němu byla totiž přistavěna další s ním spojená stavba, označovaná jako Nový zámek.
Altán v podzámčí
Nepřehlédnutelná je další typická zahradní stavba – Altán. Takováto stavba patřící k zahradám obecně Dolnopočernický park není tedy výjimkou. Altánek můžeme mít i na své zahradě, ale k zámeckým zahradám náleží samozřejmě altán o poznání vyšší kategorie. I tady takový tedy je. Samozřejmě že jde ale i zde především o stavbu ozdobnou, určenou k oddechu, příjemnou k pobývání a besedování lidí. Ne nadarmo se altánu také říkalo „besídka“. Často se využívaly a využívají altány také jako pódium pro různá vystoupení. Zda i v Zámeckém parku v Dolních Počernicích netušíme, ale dost pravděpodobně ano. K podobné roli totiž přímo vybízí.
Okolí lesního divadla
I lesní divadla byly ve své době běžný doplněk vhodných zámeckých zahrad. Mělo a má to dodnes, kde se ještě provozuje, své zvláštní kouzlo. Pokud neprší. Obloha, šum lesa, svatojánští broučci, no prostě - romantika. Když ovšem neprší…
Lesní divadlo v areálu Zámeckého parku kdysi také bývalo. Pozůstatky toho někdejšího jsme ještě před pár lety pozorovali o kousek dál pod hrází. Současné Lesní divadlo se nachází hned pod Dětským domovem, tedy přímo pod Novým zámkem.
Je součástí oblíbeného trojčetného komplexu. Trojčetného proto, že jej tvoří dětské hřiště, kulturní dům a restaurace s názvem Léta páně… A není to jen nějaká lecjaká věc. Nejen, že bohatě a dobře nakrmí hladovějící, ale uvnitř – jak provozovatelé uvádějí - nabízí kapacitu 100 míst strávníkům, dále kongresový sál, rovněž pro sto osob a ještě i venkovní terasu, opět stomístnou.
Podél kostela k Mlýnu: Ejhle – Vodník
Mineme-li onen trojjediný areál, což v rodinné sestavě nebude snadné, dojdeme záhy k mlýnu. Kostel, je významný a krásný, ale je situován nahoru, není zdola ze Zámecké zahrady příliš dostupný a tak ho vnímáme jen letno a i my jej v této procházce více méně pomineme. My se věnujeme Mlýnu.
Mlýn je poslední stavbou ohraničující Zámecký park Dolní Počernice ze severní strany. U Mlýna počítejme s jistou se zastávkou. Nás i dětí. Upoutá nás tam totiž Vodník. Ano Vodník a jako živý. Vodník je dřevěná (teak) plastika, od autora, jenž si říká BOB ART. Vodníka uvidíme trůnit na schodišti u Mlýna, kde straší, ale spíše baví kolemjdoucí. Už od roku 2013. Vlastníkem plastiky je Počernický pivovar a pro zajímavost – vyráběl se až v daleké Indonésii.
Od Mlýna na hráz
Mlýn sám, je označen a chráněn jakožto „nemovitá kulturní památka České republiky“. A není divu. Tenhle dnes už nefunkční vodní mlýn, s dobře patrným náhonem a dalšími mlýnskými náležitostmi, vznikl v 60. letech, předminulého, tedy 19. století jako součást Zámeckého parku. Unikátní je, že je vystavěn v duchu, který se označuje jako „anglická novogotika“. A to v ČR není zrovna běžné…
Velký počernický rybník
Za Mlýnem nás čeká malé převýšení a vystoupáme na hráz Velkého počernického rybníka. Protože jím Rokytka protéká, vedou ho vodohospodáři v evidenci jako „průtočnou nádrž“. Plocha vodní hladiny činí 194 tisíc metrů čtverečních, neboli 41 ha. Pro srovnání - Zámecký park, který jsme právě prošli, má plochu 7 ha. Takže Zámecký park Dolní Počernice, je pouhou šestinou plochy rybníka. Objem nádrže je 310 tisíc metrů krychlových. Rybník nepatří Dolním Počernicím, ale Praze a obhospodařují Lesy hl. m. Prahy.
Velký počernický rybník je chráněnou památkou. Proslul už v konci 19. století celostátně a dokonce celosvětově. Byla u něho totiž zřízena vůbec první - česká - terénní laboratoř a co se jeho světovosti týče, tak zde byla založena celosvětově první - hydrobiologická stanice. Stalo se tak v roce 1888.
Ohromná masa vody, jakou zadržuje Velký počernický rybník, vyžaduje především kvalitní a pevnou hráz. A ta už volala po obnově. Došlo k ní v roce 2004, kdy hráz byla opevněna kamennou dlažbou a stejně tak byl vyzděn i bezpečnostní přeliv. Vše si lze cestou přes hráz směrem k železnici, tedy na jižní stranu Zámeckého parku dostatečně obhlédnout. Na koruně hráze byla vybudována také nová štěrková cesta. Opraveny byly i nábřežní zdi a koryto pod přelivem. Pískovcový most na konci hráze, vedoucí přes přeliv, byl při rekonstrukci rozebrán a zrestaurovaný znovu nainstalován. Opravena byla také stavidla. A ještě mnoho dalších oprav a úprav proběhlo. Vše ale důsledně tak, aby byl zachován původní stav. Projekt včetně odbahnění rybníka (60 000 m3 bahna) spolufinancoval Evropský fond.
Dnes se jako vůbec největší přínos Velkého dolnopočernického rybníka uvádí, hledisko ornitologů. Nezanedbatelný je tu ale i chov ryb. Protože jde především o kapry, tak každoroční atrakcí se stává předvánoční výlov. Na hrázi lze zaznamenat také dva památné duby, ještě z dob založení rybníka. Potvrzují to i jejich úctyhodné rozměry. Obvody 4,28 a 4,58 m a výšky 32 a 35 m.
Jižní stranou podél zdi ke Hrádku
A zde na konci hráze by mohla naše pouť Zámeckým parkem Dolních Počernic, končit. Před námi je brána a za ní ulice Ke hrázi, po níž jsme na začátku vešli a po níž bychom tedy zase došli až k autobusům. Jenže se dá samozřejmě jít zpátky parkem, cestou podél jižní zdi. A důvod, není jen nadále být v zalesněné části parku, ale mimořádná atrakce na západním okraji parku kousek od Workoutového hřiště, kde jsem svoji obchůzku začali. Onou atrakcí je hrádek. Nazvaný Kočičí hrádek.
Kočičí hrádek je umístěn ve svahu. Zaujalo nás - z hlediska www.www-kulturyok-eu.cz - že jde o dílo známého výtvarníka Franty Skály, muže mnoha uměleckých oborů, od výtvarníka přes muzikanta (Tres sketos) k ilustrátoru a malířovi, ale hlavně nezkrotného ducha, prolínajícího také svébytným společenstvím divadla Sklep.
Kdo už před lety obdivoval jinou podobně bizarní stavbu tohoto umělce nazvanou Prastánek (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/prastanek-aneb-kdyz-skala-duty-dub-pred-zkazou-zachranuje/) původně umístěný a provozovaný na Malostranském náměstí, dnes se nacházející uvnitř venkovní plochy Anežského areálu, nemůže být z Kočičího hrádku zas tak moc udiven. Skála sem svůj Kočičí hrádek instaloval v letech 1987 – 89.
Projekt a realizaci tehdy zabezpečila, v té době hodně známá a ambiciózní Linhartova nadace. A tak když grafik, ilustrátor, malíř a sochař Franta Skála, vytvořil tuto svoji „kamennou pevnost“, nazval ji pro její celkovou podobu Kočičí hrádek.
Dílo je u dětí od počátku oblíbeno. Celokamenná stavba nabízí totiž totéž co jiná hřiště současnosti, tedy prolézačky, skluzavku, ale na rozdíl od běžného všudypřítomného plastu moderních Workoutových hřišť je tahle stavbička z kamene. Takže po Prastánku, Prawourkout prahřiště z doby kamenné.
Končíme, kde jsme začali
Odejít na autobus už nelze jinak, než tak jak jsme přišli. Opět kolem zájezdního Hostinice Barborky, která je mimochodem také památkově chráněna, coby nemovitá kulturní památka ČR. A hned u hostince Barborka je zastávka Dolní Počernice pro mnoho autobusů směrem do Prahy. Tak příjemný pobyt v Zámeckém parku Dolní Počernice. Má to smysl nejen v létě, ale po celý rok, včetně zimy. Zejména když je se sněhem. Ale to už v Praze moc neznáme.
Text: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
