Zámecký park Čakovice aneb sedm hektarů klidu pro lidi, stromy, včely, ba i ryby
„Tempora mutantur et nos cum illis mutamur“ / Časy se mění a my se měníme v nich. Říká se. A tak to říkali již staří Římané.
Jenže, když se nad tím zamyslíme netýká se to vlastně pouze nás pomíjivých lidí, ale týká se to i mnoha jiných nehmotných věcí a staveb a míst a … a ano, i parků.
A o jednom měnícím se, je tohle naše povídání.
Tenhle náš tip na příjemnou rodinou procházku v čase babího léta.
O Čakovický zámecký park.
Klíčová osoba všeho – Alexander Schöller
Když Čakovický zámecký park navštívíte, a to byste měli, všimnete si, že přes silnici je ještě jeden park. I o něm bude časem na našem webu řeč, ale až v samostatném materiálu, takže na jiném místě.
Teď ho jenom zmiňujeme proto, že až tam sahal kdysi námi navštívený a námi dnes připomínaný Čakovický zámecký park.
Dnes k čakovickému Zámeckému parku patří jeden rybník, ale kdysi k němu patřily rybníky dva. Ten druhý, co už není, označovaný jako tzv. jižní, se nacházel právě tam za silnicí. Minulý čas, ve slově nacházel, je fakt. Už tam není…
V roce 1850 Čakovický zámek zakoupil jistý Alexandr Schöller a začal měnit nějaký původní park. Trvalo mu to až do roku 1870. Za ta dvě desetiletí, ale doznal park zásadní změny.
Nejprve – dost logicky – nechal pan Schöller vystavět kolem celé zahrady patřící k jeho panství, hraniční zeď. A parádní vstupní bránu, vyzdobenou erbem jeho rodu, tedy Schöllerů.
Pak dal na území zámeckého parku vybudovat rybník, který tam je dosud, je v severní části zahrady, tak byl označován jako severní. Dnes už oficiálně - Zámecký rybník.
Doplnil jej přepychem v podobě bazénu a altánů. Mimo to, jak dokládají dochované obrazy namalované v parku a okolí v 19. století, tedy po vzniku Zámeckého parku, byla část Zámeckého parku nacházející se u Zámeckého rybníka, malebným ovocným sadem.
Oni Schöllerovy byli zřejmě v soukromí docela aktivní rodina, která si uměla užívat svých koníčků. Dokládá to fakt, že si – právě v téhle severní části parku - nechali vybudovat i malířský ateliér a zámecký dvůr na východní straně zámku, sloužil jako jízdárna k výcviku koní…
Zkrátka příchodem Schöllerových začal Čakovický zámecký park svoji pouť časem.
Na začátku byl – podle více starých zpráv a zmínek – ještě parkem barokním, ale později byl založen jako park krajinářského typu. Jímž je dodnes. Akorát že dnes přiléhá k zámku, který
hostí základní uměleckou školu a ukrývá také čakovickou Obřadní síň.
Navštívenka čakovického zámeckého parku
Ještě jsme ale pořádně Zámecký park Čakovice nepředstavili. Tak to musíme honem napravit. Protože, kdyby měl svoji vizitku, měl by na ní napsáno:
Rozloha parku je 7 hektarů, tvar parku obdélník, z jižní strany hraničí s ulicí Cukrovarskou, na západě s průmyslovým areálem někdejšího Cukrovaru, ze severu je hraniční Mratínský potok (o němž je však mnohde psáno také jako o potoku Červenomlýnském) a na východě se až téměř dotýká rodinných domů v ulici (jak jinak, než) Schöllerově. Zámek přiléhá k parku jaksi bokem, a to v jihovýchodním cípu, kde ho na vnější straně zdobí fontána a je tam i parkoviště.
A co stromy, mají tu kde růst?
Stromy a keře tu měly od dob Schöllerů doslova zelenou. Stejně jako křeře. A platí to dál. Vzdor rozsáhlé obnově z let 2000 – 2002, která nutně sebou přinesla i rozsáhlou ozdravující asanaci parkových dřevin, tu po obnově stromů neubylo, ale přibylo. Uvádí se, že asanací byly obnoveny a nově vybudovány kamenné mostky, obnovena byla síť cest a – to hlavní – zahrada doplněna o 480 nových, vzrostlých (!) - stromů a 6 tisíci keřů. Ty tu tvoří – jak se odborně říká - tzv. keřové patro.
Nahlédneme-li do další statistiky týkající se zeleně, vyčteme, že muselo být odstraněno pouhých 117 nezdravých stromů. Skvělé skore, ve prospěch stromů. Stromová zeleň se rozšířila o 360 stromů. To už je co říci, ne?
Jo, a to zmíněné keřové patro tu až do asanace chybělo zcela. Převládala tu jen balastní náletová zeleň, takže keře zde jsou zcela nové.
Ačkoli tedy došlo i k obměně dřevin, uchráněny zůstaly dva dendrologické klenoty Zámeckého parku Čakovice. Najdeme je v severovýchodní části parku, nedaleko Zámeckého rybníka, tedy poblíž souběhu cest vedoucích parkem a směřující na pravostrannou, tedy východní hráz Zámeckého rybníka.
Jedná se o jasan ztepilý, jehož stáří odhadují odborníci na zhruba 225 let, což znamená, že tu byl vysazem už asi půl století před vznikem Zámeckého parku, tedy cca v roce 1800. Poblíž je pak i jeho mladší soukmenovec, jinan, jenž tu byl vysazen v čase zakládání Zámeckého parku, tedy zhruba v roce 1840. Ke ztepilému Jasanu ztepilému ještě dodejme, že je řazen k vůbec nejmohutnějším jasanům v celém Česku…
Park plný národních stromů
Odborníci také vyzdvihují fakt, že doplnění stromů a keřů, bylo promyšlené a veskrze moderně kvalifikované. Vznikly tu totiž, velmi žádoucí, kompaktní skupiny stromů i keřů, což je z přírodního hlediska především prospěšné, ale je to také nezanedbatelné pro hledisko estetické. Všechny stromové porosty ještě vhodně doplňují tzv. volné louky. Našinci tak park nabízí při procházce či pobytu milé a promyšlené, střídání světla a stínu, včetně malebných průhledy různými směry. To vše rozhodně parku prospělo, protože park teď nabízí nenucené, přirozeně přírodní, prostředí se spokojeným ptactvem ozvučené jejich zpěvem.
Zbývá snad doplnit, že parku hrdě a vlastenecky převládají naše domácí stromy, konkrétně jasan ztepilý a osamělí jedinci, jsou tu spíše výjimkou.
Vizuálně to znamená romantiku doplněnou tím, že většina stromů má na kmeni ještě přírodní „ošasení“, z věčně zeleného popínavého břečťanu.
Autoři rekonstrukce Zámeckého parku ale nemysleli jen na stromy. Mysleli také na květenstvo, které je tu namixována tak náramně, že vyjma zimy, tu pořád něco někde kvete. Prostě procházení se tímto parkem je relax pro všechny nátury a povahy.
Včetně tzv. „tichých bláznů“ – jak se poťouchle označují rybáři, jichž jsou v době k rybolovu povolené, plné břehy Zámeckého rybníka.
A co děti mají si kde hrát?
Mají. V centrální části parku je k dispozici poměrně veliké pískoviště, tobogán a pro rodičovský dozor i kolem rozestavené lavičky. A kdyby to moc pražilo, mimo to, že to působí tak nějak komorněji a útulněji, celé dětské hřiště ještě obkroužila pergola s porůstajícími popínavkami.
Pískoviště je kruhové, pergola je kruhová, lavičky jsou do kruhu a tak není divu, že i okolí je do kruhu. Pocit přirozené přírody, tak trochu navozují balvany rozmístěné v kombinaci s okrasnými travami a kolem je zase kruh. Tentokrát štěrkový.
Zámecká zahrada – místo pro lidi
Zámecká zahrada Čakovice už dávno neslouží zámku. Ten je uměleckou školou a zahrada je už nás všech, co sem zavítáme. Dnešní Zámecký park Čakovice, je místem sloužícím jako odpočinková zóna. Nesporně k tomu, zejména v létě, významně přispívá i kašna s fontánou. Pro dospělé je tu důmyslná síť cest a pěšin a domyšlené prostředí kolem nich. Kam patří ůi tzv. Dětská zóna s naučnou stezkou nazvanou Včelařský okruh.
Včelařský okruh
Není velký, ale je dostatečně opatrovaný, a má pro návštěvníky názorně edukační roli. Vysvětlující text se tu směstnal na 4 poučné tabule, z nichž každá je zaměřena jinak.
Jedna pojednává o činnosti místního včelařského spolku, druhá rozebírá tzv. včelí rodinu, třetí proces výroby medu a čtvrtá seznamuje návštěvníka se včelím úlem a jeho funkcemi. A ještě významnější je, že v Zahradě skutečně najdeme dva opravdové úly s opravdovými včelstvy.
Co se dělo než jsme přišli
Kompletní proměna Zámeckého parku Čakovice probíhá vlastně už tři desetiletí. Ano, začala totiž už v roce 1994. Ale nic není tak snadné, aby to bylo rychlé.
V roce 1994 vznikl tzv. „Návrh regenerace“ a následovaly i prvotní asanační práce. Prořezy špatných porostů. Na něj pak navázal „Projekt obnovy zámeckého parku“ jehož autorem je Boris Cach. Projekt byl hotov v roce 1997.
Největší práce na renovaci parku se odehrály mezi lety 2000 až 2002. Současně bylo rozhodnuto, že výsledkem bude „krajinářský park“, a že do něj bude integrováno „biocentrum“.
Jako značně radikální změnu lze vnímat připojení dlouhého pozemku ve východní části parku, tedy na straně kde navazuje Čakovický zámek. Důvodem byl fakt, že se na této ploše nacházely ještě soukromé zahrádky.
Podařilo se však dojít k řešení, takže mohla vzniknout ta nádherná cesta s oboustranným stromořadím. Parádním místem je v této fázi vytvořená a do jisté míry separovaná kruhová plocha obklopená růžovými keři s bazénkem ozdobeným vodními rostlinami a dokonce i s kachničkami a rybami.
Pár slov o rybnících
Zámecký rybník, tedy rybník na severní straně parku, poblíž sídlení zástavby, vznikl již během dvacetiletí mezi roky 1850 až 1870. Zhruba o sto let později, v 60. letech 20. století se dočkal zmenšení vodní plochy, neboť byla jeho část zasypána. A po dalších zhruba 50 letech, z kraje století 21. se ukázalo, že rybník je doslova přerybněn a hlavně, že se stal eldorádem nutrií, jejichž činností došlo k narušení hrází. Situace se stala vážnou a tak musela začít dlouhodobá akce, zaměřená na revitalizaci hráze a břehů rybníka.
Zde je vhodné zmínit jednu malou, ale milou pozornost přírody. V srdci Zámeckého parku pramení pramen. Ano, najdeme ho poblíž včelařského okruhu. Pramen je zdrojem spíše vhodné dekorativní poutě jeho vody až k Zámeckému rybníku, protože se táhne téměř přímo osou parku, aby vyústil jako vedlejší přítok do Zámeckého rybníka. Ten plně napájí Mratinský potok přitékající zleva, tedy ze záplní strany, velikým obloukem, až z Letňan, kde pramení. Potůček ze Zámeckého pramene, se na své cestě do Zámeckého rybníka stal dobrým důvodem pro vznik půvabné romantické lávky, oživující dekorativně celou tuto část Zámeckého parku.
Titulek téhle kapitolky mluví záměrně o rybnících v množném čísle. A vlastně právem. Zámecká zahrada totiž měla původně jiný rybník, který se – jak už jsme zmiňovali, nacházel na opačném konci parku, než ten dnešní, tedy na jižní straně, jak už výše řečeno, přes ulici. Tam, kde je dnes Sad Husitské revoluce. Dokládá to zřetelně písemný dobový materiál, „Skica ke stabilnímu katastru“, z roku 1842, tedy z doby, kdy byl zakládán Zámecký park v podstatě ve své dnešní podobě. Až na ty rybníky. To, co z historických listinných dokumentů vyplívá je, že severní rybník, dnešní Zámecký, do parku naopak zakreslen není. Ještě nebyl. Postupem let, byla ale Zámecká zahrada překomponována a jeden rybník, ten jižní, ten přes ulici zanikl, zatímco ten na opaačném konci, severní, se stal Zámeckým rybníkem, které tu nově vznikl. Inu, jak jsme začali. „Tempora mutantur et nos cum illis mutamur“ / Časy se mění a my se měníme v nich. A ani parky nejsou výjimkou…
A závěr?
Jednoznačný. Zámecký park Čakovice dnes patří k perfektně uspořádaným, příjemným parkům, jakých není v rámci velké Prahy zase tak moc. Je rozhodně ozdobou městské části Čakovice, která na něj může být právem hrda. Z „uživatelského“ hlediska, je rozhodně také důvodem k návštěvě, procházce, příjemnému pobytu, klidně i rodinného typu.
Do Čakovic se dá pohodlně dojet vlakem a ještě v rámci Prahy, což ocení dorost, spojení autobusové zase míří převážně z konečné metra v Letňanech. Pro autovýlet je tu k dispozici i parkoviště. Dnes tak všem nezbytná kavárna je asi sto metrů ulicí Cukrovarskou, směrem ke Kostelu sv. Remigia a historickému středu Čakovic. Kaváro-cukrárna má lákavý název – Sladká dílna. Tak co víc si ještě přát…
Prostě Zámecký park Čakovice je místo, které si, za www.www-kulturaok-eu.cz, dovolujeme doporučit k návštěvě v kteroukoli roční dobu. A na podzim, který teď nastává, jsou barvy přírody přece nejkrásnější. Jak potvrdí každý fotograf, malíř a vůbec každý, kdo ještě vidí krásu kolem vlastníma očima a nikoli jen bezduše na display jakési odduševněné elektroniky.
Jo, a o tom parku co je přes ulici, co se jmenuje Sady Husitské revoluce, o tom přineseme ještě samostatný článek. Ale až nám vybude trocha času. Vždyť k Zámeckému parku Čakovice přece patří. Už v historii tomu tak bylo. Ale o tom zase jindy.
Text: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
