Úvod > Žáci Karla Nepraše: Když socha padá, přestává mi stát a něco hezkého si přeji aneb Cable Generation či Sochy v bedně

Žáci Karla Nepraše: Když socha padá, přestává mi stát a něco hezkého si přeji aneb Cable Generation či Sochy v bedně

20.06.2019 13:54

Galerie U Prstenu - Praha

19. 6. - 10. 9. 2019

Na vernisáži nové (prodejní) výstavy, kterou připravila Galerie U prstenu, výstavy soch a obrazů, jež představuje podstatnou část tzv. Staré party, tedy žáků Karla Nepraše, kteří v jeho ateliéru na pražské akademii studovali v první polovině 90. let, zcela na počátku jeho pedagogické dráhy. Výstava, která je instalována v obou podlažích galerie, navazuje na 1. výstavu Karla Nepraše a jeho učedníků v této galerii v roce 1992, která se tedy konala před 27 lety.

Nejdříve hovořila Marie Holá, galeristka,

poté dostala slovo Martina Vítková, kurátorka výstavy.

„Neprašovou školou prošlo několik desítek studentů. Jak trefně poznamenal jeden z nich, z jeho ateliéru se téměř neodcházelo, taková tam vládla idyla. V etapě asistenta Jiřího Plieštika neprašovskému humoru konkuroval vážný palcrovský přístup. Situaci zahušťovala občasná přítomnost Ivana Martina Jirouse, dědictví Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu a undergroundu.

Vybraní autoři představili syntézu experimentálních přístupů, nových materiálů a dědictví tradice sochařství. Pracují s materiály věčnými i pomíjivými, dokážou spojovat tragédii s fraškou. Není to již čistá groteska, spíše v mnoha případech punk, přesto lze najít jasné spojnice mezi Neprašovým vlivem a současnou tvorbou jeho někdejších učedníků. Návaznost není ani tak v tvarosloví, jako v otevřenosti, toleranci, vtipu, důvtipu a etickém rozměru jejich přístupu k hmotě a poselství. Neprašovi nejlepší učedníci ve své práci předefinovávají stará a věčná témata a definují nová. Na výstavě se tak objevuje věčně živý beatnický impuls vedle technoskepticismu a nejistých pozic, které charakterizují soudobý svět.“

(zdroj: text - Martina Vítková)

Vystavující umělci

Karel Nepraš (1932 – 2002)