Vzpomínání na M. Horníčka aneb když jsme se s Horníčkem tak rádi smáli…
Galerie Mánesova 54 - Praha
10. 11. 2014
Galerie se musejí činit v tom v našem tržním hospodářství, div se nepřetrhnou. Tu, se v nich kromě vlastních výstav, konají třeba dražby, jinde pořádají všelijaká vystoupení, happeningy, další galerie se zase zkombinují s knihkupectvím, kavárnou, či jinou konzumační složkou…
Prostě jenom z vlastních výstav se zas až tak moc existovat v současné době rozhodně nedá. Jednou z ambiciózních a veskrze aktivních galerií je Galerie Mánesova 54. Ta nejen, že vystavuje zajímavá díla zajímavých autorů a dramaturgii má v tom směru často opravdu nečekanou, a tím pádem i nepřehlédnutelnou (www.www-kulturaok-eu.cz nejednou informovala), ale pouští se odvážně i do dalších aktivit. Patří k nimi také besední pořady věnované určité osobnosti či tématu a jištěné zajímavými hosty, kteří k tomu mají co říci.
Večer skoro jako pro nás určený…
Dne 10. listopadu 2014 uplynulo přesně 96 let od narození Pana (píšeme záměrně s velkým P) Miroslava Horníčka. Spisovatel, dramatik, výtvarník, herec, básník, textař a především pozoruhodný diskutér a protagonista nezapomenutelných televizních Hovorů H a pak i nespočetných vystoupení všude, kam ho pozvali na totéž téma, jen s variantními názvy jako Hovory přes rampu, Hovory s diváky, Hovory… Pro starší ročníky i nečekaný následník nepřekonatelného Jiřího Voskovce po boku Jana Wericha, který právě s ním, na základech dříve osvědčené dvojice Osvobozeného divadla V + W, vytvořil dvojici zcela novou, modernější, dvojici W + H, která se stala stejně originální jako ta původní.
Moudrý filosof, smutný klaun a fantastický člověk nás sice již opustil, ale vzpomínky na něj – stejně jako ti, kdo jsme ho znali blíže – dosud žijí. A protože k těm, kdo jsme s ním protnuli své osud, patříme i my, nemohli jsme na tom večeru chybět. Díky za pozvání ´týmu galerie´, jak se skromně stálo pod pozvánkou.
Bez smutku a patosu…
Zatímco na plátně se střídaly fotografie a ukázky ze záznamů legendárních Hovorů H, před ním stanuli protagonisté večera, kteří Mirka, Miroslava, či pana Horníčka, jak kdo jsme mu mohli kdo říkat, znali důvěrně.…
- Byl tu můj dávný kolega Václav Čapek, dramaturg někdejší Československé televize, který byl tím, kdo prosadil do vysílání proslulé Hovory H a sám pak po léta pomáhal na svět Horníčkovým bezpočetným dalším Hovorům – byť už ne přímo televizním. On byl i jedním z těch, kdo stáli u zrodu slavného Dietlova seriálu Byli jednou dva písaři.
- Byl tu i Pavel Kopp, fotograf, a mimo jiné i diplomat, přítel pana Horníčka, který s ním stvořil Horníčkovu snad vůbec nejmoudřejší knihu - Chvilky s Itálií, napsanou na základě výběru z Koppových fotografií z Itálie, který zde jako diplomat 8 let působil.
- Byl tu i Pavel Půta, písničkář, ctitel pana Horníčka, který měl tu čest – jako Plzeňák, tedy Horníčkův o generaci mladší krajan – doprovázet ho na četných zájezdech za diváky do rodného města.
Celý večer se odehrával v režii dalšího našeho dávného známého a hlavně letitého přítele pana Horníčka, osobnosti nad jiné vzdělané, Vratislava Ebra, symbolizujícího vzor buditelského knihkupce, což je v dnešní době skoro až hrdinský čin.
Ti čtyři tvořili osu vzpomínkového pořadu. Ti čtyři mohli – kdyby se nekrotili – mluvit o panu Horníčkovi do nekonečna a stali se tak základem krásného milého a hladivého večera.
Bylo nás tam ale víc…
Pan Horníček byl proslulý tím, že dokázal bezpečně navodit neformální atmosféru svých večerů, svých Hovorů a dokázal hravě odbourávat – a nejen humorem, ale hlavně lidskostí - bariéru mezi hledištěm a jevištěm.
A v den našeho setkání v Galerii Mánesova 54, 10. listopadu 2014, jsme i my, jeho přítomní příznivci (a že nás tam v té Galerii Mánesova 54 byl plný výstavní sál!), odbourali tuhle bariéru znovu. Jednak díky protagonistům a jednak díky hromadnému naladění na tutéž vlnu. Ne nostalgie, ani náhodou, ale vesela. Rychle jsme tedy dospěli do téže nálady, jako kdyby ten, o nějž tam šlo, tam byl přímo mezi námi. Přeženu-li to do nadsázky, tak bych řekl, že Horníčkův duch sestoupil na chvilku mezi nás.
Došlo i na naše vzpomínky…
Mezi diváky se skromně a nenápadně vřadila i jedna mimořádně okouzlující dáma. Paní Zdenka Procházková. Herečka a dobrá známá i častá herecká partnerka pana Horníčka. Její vzpomínání tak něžně a jemně naznačilo, že i moudrý klaun nebyl jen černobílou postavou a že i on měl své soukromé libůstky a vrtochy…
Jímavé a přece ne smutné bylo i vystoupení dalšího z hostů večera, MUDr. Vladimíra Mareše, který se postupně stal rodinným lékařem manželů Horníčkových, aby posléze dovedl do uměleckého nebíčka i samotného pana Horníčka. A posledních 15 měsíců jeho pouti tímto světem měl Horníčka přímo ve své rodině, kde ho opatrovali jako svého moc hodného dědečka. Dopis adresovaný pan Horníčkovi už na věčnost, který nám pan doktor bez patosu přečetl, byl víc než nekrologem, nádherným vyznáním úcty vzácné osobnosti.
No a nakonec došla řada i na nás...
Mé osobní rozpomenutí na pana Horníčka bylo od všech předchozích jiné tím, že já se s ním osobně nikdy nesetkal. Zato jsem si s ním většinu jeho života, od mých 16 let psal, posílal mu své první literární pokusy a sděloval různé životní zlomy, stejně jako později ty novinářské. A on mi poctivě a trpělivě odpovídal. A tak k tomu nejcennějšímu, co mám, nepatří jen sbírka všech jeho knih, bedna výstřižků všech jeho textů a rozhovorů, které se mi dostaly do ruky, ani sbírka všech jeho desek, které vyšly, ale svazeček dopisů. Krásných, lidských, moudrých a vždy povzbudivých. I když, dnes je mi to jasné, musel Mistr (on to oslovení ovšem z duše neměl rád) nad mnohými výplody svého klopotného následovníka jistě zažívat všelijaké pocity. Ale nikdy, nikdy mě neranil, nesrazil, nebrzdil, vždy mě vedl a nabádal k pokračování. A tak, i díky jemu, a v úctě k němu, tak drze činím dosud.
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Připravujeme kulturní pořady – vstup zdarma - Mánesova 54, Praha 2
18. 11. 2014/19.30 hodin
Studentský večer s Martou a Míšou
Literárně – hudební pásmo na téma: ´Nevím´
25. 11. 2014/19.00 hodin
Studentský večer s Mezinárodní konzervatoří Praha
Večer věnovaný vážné hudbě od starších i novodobějších autorů, ztvárněný studenty a profesory Mezinárodní konzervatoře Praha
26. 11. 2014/18.30 hodin
Čochtanova Třeboň
Večer s promítáním dokumentárního filmu ´Lužnice´ a pár obrázků z víkendu pro děti a jejich rodiče
pořádají Werichovci
27. 11. 2014/19.00 hodin
Humor ve filmu
Promítání filmu ´Limonádový Joe´, který oslaví letos 50. výročí
Hostem večera je představitel titulní role pan Kačel Fiala
- 12. 2014/14.00 – 18.00 hodin
Velká autogramiáda
Spisovatelé, ilustrátoři, herci a další osobnosti přijdou podepisovat