Výstaviště České Budějovice aneb na Zemi živitelce o tom, co bylo, když ještě nebyla
České Budějovice – 21. 8. 2016
Náš pobyt v Českých Budějovicích nemohl nezahrnout českobudějovické Výstaviště. Termín byl dán. Při konání asi nejvýznamnější výstavy, jež se v českobudějovickém výstavním areálu koná – Země živitelky. Prozíravě jsme se tam vypravili už první den. Taktizovali jsme, že tam bude nejméně lidí. Omyl. Výstaviště už po otevření praskalo ve švech a zdaleka ne jen kvůli přítomným osobnostem od prezidenta přes ministry, oborové činovníky, představitele města a … a, no, bylo to veliké. K tomu se ale dostaneme v druhém článku o českobudějovickém výstavnictví. Nás totiž zajímala jak současnost výstaviště a Země živitelka zejména, tak i výstavnictví v jihočeské metropoli vůbec. Hlavně jeho minulost. Takže hezky od začátku…
Výstava nebo trh, co bylo dřív… ?!
V pátrání nám byla nápomocna – jako vždy – perfektní Encyklopedie Českých Budějovic. Tam se najde snad všechno. (https://encyklopedie.c-budejovice.cz/)
V historii se nemluví o výstavách, ale o trzích či jarmarcích
Takováto akce se definuje krkolomně, ale přesně:
„Prodejní akce na veřejných prostranstvích s připuštěním cizích výrobců a obchodníků k rozšíření nabídky zboží.“
Čili, nabídka odkudkoliv, z čím větší dálky, tím lépe. Dnešní řečí - prodejní výstava na téma odkud jsi, co to máš, k čemu je to dobré a za kolik to prodáš. Obohacení nabídky, rozšíření poptávky. Stimul pro místní výrobce, aby se snažili trumfnout přespolní, jinak to balí a pro přespolní přicházet s tím, co tady chybí, co vyprodají a vrátí s plnou kešení, tehdy měšcem…
Na skok na samý počátek
České Budějovice založil Přemysl Otakar II. v roce 1265. Loni slavilo město tři čtvrtě milénia trvání, tedy 750 let. Po vzniku byly asi jiné starosti než pořádání trhů. Malé trhy však být musely, kde by se nakupovalo, ale nic zásadního. Na to si České Budějovice počkaly ještě půl století.
Postaral se o to Karel IV.
Letos jsme připomínali 700 let od jeho narození. A protože byl vzdělaný a moudrý, dokázal moudře rozhodovat, i když byl relativně mlád. Když mu bylo 35let, psal se rok 1351, (historici říkají 4. 5. 1351) udělil Českým Budějovicím právo na výroční trh. Každoročně se ve městě mohl konat výroční trh. Karel IV. byl tehdy hostem Českých Budějovic, a tak rozšířil městu privilegia. Dá se tak s nadsázkou říci, že dal podnět ke vzniku místního výstavnictví. Z titulu krále a císaře rozhodl, že kupci z dnešního Rakouska musejí do českých zemí putovat přes České Budějovice a nabízet a předvádět tu zboží k prodeji. Termín výročního trhu byl stanoven na 7. neděli po Velikonocích a trvání na dva týdny.
Zajímavé je, že bylo použito jakéhosi precedentu, když pravidla provozování měla být totožná s pravidly podle „práva Starého Města pražského“. Určeno bylo - i kde se má „veletrh“ – řečeno po našem – konat. Na Rynku. Je to tam, kde do roku 1364 stály „masné krámy, chlebné lavice a další stavení“. O zrušení tohoto hygienicky i esteticky nevyhovujícího prodeje masa se mimochodem zasloužil také Karel IV., jenž (bylo to 19. 2. 1364), když byl se stavem obeznámen, nařídil objekty na Rynku zbourat a přestěhovat do důstojnějších a hygieničtějších prostor. Město našlo pro nové masné krámy místo tam, kde jsou dosud, ač se v nich už dávno maso neprodává - na Krajinské třídě.
Rynek byl volný a v termínu se tam nastěhovávali řemeslníci a obchodníci z Českých Budějovic a okolí i ze vzdálených měst a míst, včetně ciziny. Ve stáncích, jež jim pro ten účel byly pronajímány, vystavili, nabízeli a prodávali své zboží. Uvádí se, že začátek trhu byl ohlášen vyvěšením praporu. Trh měl i svá pravidla. Hrozila řevnivost mezi nabízejícími, zejména u relativně shodného zboží, lišícího se cenou či kvalitou. Šlo tedy čekat nevraživost konkurence, ba nežádoucí činy. Známe to dodnes. Od inzultací po ničení zboží.
Proto město garantovalo při konání trhu ochranu cizím účastníkům. Měli zajištěnu osobní bezpečnost oni i jejich zboží a co je zvlášť zajímavé - nesměli být „obstavováni kvůli dluhům měšťanů ze svého města“ (že by už tehdy druhotná platební neschopnost?).
Přínos trhů byl zřejmý
Širší nabídka, poznání nového, progresivnějšího, byl výsledek. A byl-li o to či ono zájem, museli se místní snažit „díru na trhu“ zaplnit, jinak by je konkurence zválcovala. Pro místní dobrá škola, jak dál a lépe. A tak, jako dnes na Výstavišti a tam konanýchveletrzích, z toho profitovaly i jiné profese. Přišedší po dobu 14 dnů přece potřebovaly zázemí. Od ubytování, přes stravování, po práci legraci a špásy. Vše návazný „průmysl“ a zdroj vítaných příjmů pro místní provozovatele. Ti, kvůli zvýšené poptávce po těchto službách najali sezonní pomocníky, takže byl přivýdělek. Díl z příjmů mělo i město. Příjmy z poplatků, nájmů a cel. Opět nic nového pod sluncem. Takhle vlastně fungují trhy, veletrhy, prodejní a kontraktační výstavy dodnes.
Výroční trhy měly pro hospodářství Českých Budějovic význam. Konaly se ke spokojenosti všech pravidelně. Až na občasný výpadek kvůli moru či hrozícímu válečnému ohrožení města.
Trhy fungovaly, Rynek byl záhy malý
Nejen plocha ale i soustředění všeho možného na jedno místo přestalo vyhovovat. Proto se od roku 1371 začaly trhy specializovat. V té době byla nalezena první zmínka o Svinské ulice (dnes Plachého), kde se umístilo - nesporně specifické podmínky vyžadující - tržiště prasat.
Jednou za rok trh? Pro obchod a poptávku málo
Časem se ukázalo, že 14 dnů ročně, byť členěno do specializovaných „pod-trhů“, nestačí. Místem i termínem, tedy jaro. A tak ani ne 100 let po vzniku prvního českobudějovického trhu podalo město žádost o další tržní rozvoj. Suplika mířila na právě panujícího krále Ladislava Pohrobka a ten, 91 let od vzniku prvního tržiště a trhu, v roce 1455 (16. 8.) udělil Českým Budějovicím rozšíření práva na trhy. Tlak a poptávka byly po podzimním termínu. A tak druhé čtrnáctidenní trhy začínaly „v neděli po svatém Františku (4. 10, kdo by nevěděl). Město mělo od té doby veletrhy dva. Říkalo se jim prý teplý – jarně předletní – a studený – říjnový předzimní. Vše běželo jak dosud, jen dvakrát do roka. A vydrželo to tak, přesněji vydrželi to tak obchodníci, zákazníci a provozovatelé zázemí, takhle dalších 155 let.
Rok 1610 – rok 3. českobudějovického veletrhu
V roce1610 nám vládl poněkud podivínský císař, Rudolf II. Ten dva roky před svým skonem stihl povolit městu další trh - povánoční. Termín konání byl určen na pondělí po Třech králích. A České Budějovice měly oficiální a široko daleko známé trhy tři.
Tři trhy jsou po čase už zase - málo
Rozvoj hospodářství, pokrok a novinky, tak jako rozvoj města, měl stále větší tempo.Vznikla poptávka po dalším, 4. veletrhu. O 139 let po otevření 3. veletrhu se českobudějovičtí radní v roce 1749 obrátili s tradiční žádostí o další veletrh na právě vládnoucí císařovnu Marii Terezii. Nežádali ale o všeobecný veletrh členěný vnitřně na oddíly, žádali o specializovaný trh - dobytčí. A pak, že Země živitelka nemá v Českých Budějovicích pevné a dávné kořeny…
A císařovna udělila Českým Budějovicím právo na 4., tentokrát specializovaný trh dobytčí. Za termín konání bylo zvoleno pondělí po Narození Panny Marie (8. 9.). Lze spekulovat, zda termín, vázaný na svátek Marie, nebyl císařovně (náhodou také Marii) podsunut dobovými lobbisty či marketingovými odborníky, nebo zda si císařovna Marie Terezie neřekla, že když, tak ať to má navždy něco společného s jejím jménem. Každopádně se o d té doby konal ve střední části tehdejší i dnešní Hroznové ulice, 4. českobudějovický veletrh - dobytčí.
Jak to na trzích vypadalo?
Dalo by s nadsázkou říci, že jako na dnešním českobudějovickém Výstavišti třeba právě při té námi navštívené Zemi živitelce. Trhy, veletrhy a výstavní akce vůbec jsou prostě nejen zdroj obchodu, smluv, dohod, cenové války, předvádění novinek a obohacení nabídky, přehlídkou inovací a souboj marketingu a reklamy, ale i zdroj zábavy, povyražení a odpočinku. A příležitost, také odjakživa pro honoraci blýsknout se před jinou honorací, politiků před jinými politiky a pro vrchnost dát najevo, že jsou původně z lidu, s lidem a od dob co se takovéto osoby i volí, že by to občané měli mít na mysli a volit je, seč se dá. Jen čas a možnosti to vše pilovaly a dotahovaly do dnešní dokonalosti. Nic víc, nic míň.
Takže, co znamenaly výroční trhy v minulosti?
Především hospodářskou, obchodní a společenskou událost. Město se zalidní těmi, co nabízejí a těmi, co nabídka zajímá. Zboží, zboží, zboží. To sebou neslo vítaný vzruch, změnu všedních dnů v mimořádné a podívanou. Hrnuli se i ti, kdo nekupovali, nebo ne moc, nebo nejen, ale dívali se, zevlovali. Čumilové. Jak jinak. Televize nebyla, internet nebyl, zprávy nešokovaly, bulvár nekvetl tak jako dnes. Byly leda kramářské písně a satirická vystoupení a … a jsme u toho.
Takže trhy přitahovaly jak tržní okruh diváků a předváděčů, tak zvědavce. A ti – aby si to dosyta užili, zase lákaly potulné komedianty, kočovné herecké spolky, baviče, kejklíře a prodavače něčeho na zub a něčeho kzapití. Nebylo prý výjimkou, že na trzích vesele (tedy pro provozovatele) ordinovali třeba i zubní či oční lékaři a pokoutní ranhojiči.
Stačí ale nahlédnout do našeho článku o akci, kterou jsme za našeho pobytu v Českých Budějovicích také na vlastní kůži zažili a záměrně i termínově podle ní svůj pobyt plánovali, nazvanou Město lidem, lidé městu (viz náš. článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/mesto-lidem-lide-mestu-aneb-free-ceske-budejovice-historicke/.) I tam bylo lze najít holičské křeslo v ulici a zájemce o lazebnické práce. Na zubaře či šamana jsme nenarazili, ale kdo ví…
A samozřejmě, stejně jako dodnes, skrumáž lidí přitahovala i poberty, kapsáře a zloděje, takže na pořádek seč mohli, museli dbát dobové ozbrojené složky, později četníci či policie.
Trhy se líbily hlavně obyvatelům
A těm samozřejmě zase už nestačily jen ty 4 veletrhy, byť většinou přímo mezinárodní. Občané Českých Budějovic si tedy vydupali menší trhy, konané týdně, ve čtvrtek a v sobotu. Na ty se sjížděli pěstitelé plodin, zeleniny, chovatelé drůbeže a malých zvířat z běžně ne tak moc Českobudějovičákům, dostupného okolí. A dodnes to nabízejí i současná výstaviště a zejména pak námi sledovaná Země živitelka. A i minitrhy, spíše už ale tržiště, se profilovala místně. Třeba – jak uvádějí historici - ovoce se prodávalo výhradně u Černé věže před děkanstvím.
Na přelomu 18. a 19. století začala historie významných trhů na Piaristickém náměstí. Pikantní na tom je, že to místo byl dysi hřbitov při místním dominikánském konventu. Ale známe to také dodnes. Jak je někde volný plac, pasou po něm developeři a dokud ho nezastavějí, uzurpují si ho stánkaři. V naší denní realitě nejraději ti šikmoocí, co nerozumějí „šesky“. A co že mají pod nohama, to oni, ani developeři moc neřešili a neřeší. A když už jsme u toho, Piaristické náměstí, neuchvátili developeři dodnes a dokonce i termínově tu běží trhy stejně jako v tom počátku 19. století, tedy ve čtvrtek a v sobotu dopoledne.
Trhy, jedno z prosperujících odvětví Českých Budějovic
Emancipace měst a regionů, klesající míra závislosti na vůli či nevůli panovníka a možnost apelace na správní orgány, změnila postupně původní charakter trhů jako takových. Včetně těch čtyř historicky zavedených.
Trhy či veletrhy přestaly být určeny jen místním domácím zákazníkům a přespolní kupci byli vítáni. Nabídky a koncentrace výrobků na jedno místo, spolu s dopravou a možností na trhy zavítat, změnila i skladbu kupujících. Městští zákaznici se postupně stali menšinoví a trhy či veletrhy šance pro přespolní.
Změnu datují historici nakonec 18. století. To změnilo pravidla hry. Prodejci musejí myslet na možnosti a potřeby přespolních a uzpůsobit nabídku, formu, i termíny a v neposlední řadě také ceny, jejich – zpravidla – dost odlišným potřebám a možnostem od zákaznictva českobudějovického.
Na jednu stranu to vede k pestrosti nabídky, ale na druhou stranu k poklesu kvality a zvýšení výmluvnosti prodavačů. Pojem jarmark má dnes - ne náhodou - dost pejorativní přízvuk. Jarmark tohle slovo dostalo počátkem 19. století. Venkované, už se o nich takto dá mluvit, jezdí do města nakupovat to, co doma na vsi nemají. Takže daleko víc než potraviny, domácí suroviny, potřebují spotřební zboží. A spolu s tím se rozjíždí téměř průmysl toho, co nepotřebují, čím jsou ohlupováni a co je jim za peníze vnucováno. Tretky. Různé jarmareční obrázky, nejlépe svaté a samozřejmě i laskominy jako perníčky z pouti a podobně. Uvádí se, že například v roce 1839 se na jednom z místních trhů prodávalo až ve 40 obchodech, 60 boudách, 600 stáncích a že už nechyběly ani výrobky jako hodiny, knihy či obrazy.
Zájem o trhy se v Českých Budějovicích stupňoval
Kolem roku 1900 se konaly místní trhy každý měsíc. Historici uvádějí, že v lednu to bylo již zavedené pondělí po Třech králích, v únoru 2. čtvrtek, v březnu a dubnu 3. čtvrtek, v květnu zase 2. čtvrtek, v červnu pondělí po Božím Těle, v červenci 3. a v srpnu 2. čtvrtek, v září tradiční pondělí po Narození Panny Marie, v říjnu 2. čtvrtek, v listopadu na svatého Martina a v prosinci 2. čtvrtek.
Trhy se konaly na náměstí Přemysla Otakara II., na ploše kde dnes najdeme nové autobusové nádraží (tam byly koňské trhy) a skot a píce na Dobytčím trhu, dnešním Senovážném náměstí.(o tom ostatně píšeme i v našem článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-mesto-mnoha-namesti/ na jiném místě).
Trhy jsou trhy, ale veletrh je veletrh
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že původní skoro až totožnost v pojmech trh a veletrh se značně rozdělila. Trhy se staly ryze nákupní směsí denní potřeby a město, ale i obchodníci, výrobci, s rozvojem tovární výroby a průmyslového rozvoje i výrobci, začali potřebovat víc specializované veletrhy. Zaměřené na prezentaci nových výrobků a nákupů více ve velkém, než malém.
To samozřejmě ale vyžadovalo i nový a jiný, jinak pojatý výstavní prostor. Tedy důvod k rozvoji Výstaviště. Každé velké město po něčem takovém toužilo a České Budějovice nebyly výjimkou. Ale to už jsme v relativně nedávné minulosti, ba skoro v současnosti. Takže o tradici, vzniku a vývoji současného českobudějovického Výstaviště zase až příště.
Příště. Výstaviště České Budějovice aneb na Zemi živitelce hlavně o Zemi živitelce
Richard Koníček
K ilustraci použito snímků z Výstaviště České Budějovice při výstavě Země živitelka 2016
Foto: Ing. Olga Koníčková