Vynucený ráj Jaroslava Blažka, aneb když sa Slovácko nesúdí!
Vynucený ráj – obrazy a kresby
Atrium – Praha Žižkov
17. 10. – 15. 11. 2013
Byli jsme pozváni vedením přátelské a pohodové galerie v pražském žižkovském Atriu na vernisáž výstavy malíře a grafika Jaroslava Blažka. Název výstavy ´Vynucený ráj´ dával i nedával tušit, co nás čeká. A ukázalo se, že ráj to tam opravdu byl. Proč a jak ono slůvko ´vynucený´, nám bylo vysvětleno následně. V prvním kole nás ale ovládla hřejivá pohoda půvabných motivů z autorova rodného Slovácka. A k tomu lidová muzika s nádherně znělým mužským sborem a lidovkami – jak jinak než ze Slovácka.A navíc i vínko obou barev a mnoha druhů z vinných sklépků ze Slovácka… No uznejte sami, že se z - i jinak milého prostředí - kulturního stánku Žižkováků – Atria, musel stát malý Ráj na zemi.
Takový krásný a moudrý stařéček…
Jaroslav Blažek je malíř a grafik, který už od studií na akademii žije a tvoří v Praze. Pražák to ale není a jak je vidět z jeho barvami zářících obrazů, ani se jím zas tak moc stát nemínil. Jaroslav Blažek se narodil 5. prosince 1927 v Kostici u Břeclavi. Před studiem na Akademii výtvarných umění v Praze (1952– 1958), kde studoval u profesorů Holého a Rady, chodil krátce i na Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Tam získal skvělé základy malířského řemesla a přišel tak na pražskou Akademii o mnoho lépe připravený a pro tvorbu vybavený než jeho spolužáci. I když ho životem provázely různé peripetie, a ty se nutně odrážely i v jeho tvorbě, nakonec vykrystalizoval do osobitého a nezměnitelného malířského rukopisu uchváceného a pohlceného jeho kořeny na rodném Slovácku. Jaroslav Blažek je ale i mistrem perokresby, a rád a skvěle ve svých keramických stěnách spojuje keramiku s malířskou technikou.
Mistr Jaroslav Blažek slavil s námi
Dodejme, že Mistr Jaroslav Blažek byl samozřejmě a v plné svěžesti na vernisáži své výstavy přítomen. Působil úžasně vlídným a moudrým dojmem a celý večer potvrzoval, že neztratil smysl pro humor ani chuť do života. O jeho skromnosti pak svědčilo, že byl nehraně rozpačitý a cudně dojatý, když sklidil od davu přítomných příznivců a milovníků jeho lidsky hřejivého a vlídně úsměvného díla zasloužený ´potlesk na otevřené scéně´.
Proč tedy ten ´Vynucený ráj´?
Důvodem k onomu nezvyklému slovnímu spojení v názvu průřezové výstavy Jaroslava Blažka je fakt, že jsou na ní vystaveny malby a kresby vzniklé od 70-tých let 20. století. Ne starší. Bylo nám vysvětleno, že díla předcházející zlomovým létům byla ovlivněna dobou jejího vzniku - léta padesátá, šedesátá a počátek normalizace na zlomu let šedesátých a sedmdesátých. Ale pozor, aby nedošlo k mýlce, ta doba na Jaroslava Blažka působila negativně a on se jí nikdy nepoddal. To samozřejmě vyvolávalo problémy s tím, co a jak tvořit, když vnucovaným trendem doby byl socialistický realismus. Kdo ho vyznával, měl zelenou, kdo ne, měl problémy. Jaroslav Blažek z toho vyšel se ctí. Maloval černé obrazy, s brutálními tahy a hrubými nánosy barvy. Odborně je tento styl označován jako existencionálně zaměřený informel. Tedy těžké a temné obrazy, jež jsou jakýmsi odrazem atmosféry doby ale i autorovým osobitým řešením, jak si nezadat a zůstat svůj. Gejzír naděje ze sklonku let šedesátých utnuly sovětské tanky v pražských ulicích a pro Jaroslava Blažka se rýsovalo nové období temných kreseb. A tak se uchýlil do vlastního ráje, odtud to slovo vynucený, do ráje svého dětství, na rodném Slovácku. A najednou, jako když proutkem mávne, nebo spíš dřevorubeckou sekerou přetne, začaly vznikat nyní tak charakteristické barevné obrazy Jaroslava Blažka. Režim folklór ctil, a tak bylo po problémech shora, a malíř si mohl konečně šťastně posílat imaginární pozdravy ze svého ráje na Slovácku. A co víc, takových, kdo toužili po nějakém tom vynuceném ráji, bylo mnoho, akorát, že neuměli malovat a tak se do vynuceného ráje Jaroslava Blažka prostřednictvím jeho stále oblíbenějších obrazů a obrázků stěhovali spolu s ním na zotavenou.
Jaroslav Blažek nám posílá obrazy z lepší minulosti
Malířské práce Jaroslava Blažka hýří až matissovskou barevností (nelomené barvy, ze kterých dýchá – u Matisse slunce a specifické světlo tamní lokace, u Blažka obdobné zabarvení a prosvětlení ze Slovácka). Jaroslav Blažek nemaluje pouze plošně, ale vytváří na plátně pro něj tak charakteristickou hrubou stopu štětce namočeného do barvy, často smíšené s pískem, takže evokuje omítku slováckých lidových chalup.
Současně jsou ale jeho obrazy prodchnuty téměř chagallovskou tklivostí. Také jsou světem vzpomínek na to, co bylo, co bylo krásné, co už není, co už netrvá a co už nikdy ani nebude. Proto to Jaroslav Blažek zachycuje. Skoro se dá říci, že to dokumentuje pro ty, co už to vidět nemohli a rádi, se tím potěší. Pomáhá nám to přebíjet odcizenost a zlobu současného žití.
Ornamenty Jaroslava Blažka
Na všech obrazech Jaroslav Blažka jsou ornamenty. Jako na lidových výšivkách, stavbách keramice či předmětech. Na Blažkových obrazech ornamenty ale nezdobí kroje postav, či předměty na obrazech zachycené, ale vytvářejí obrazům rámy a dodávají pevný řád kompozicím.
Někdy je ornament tvořen tekutým voskem s rozpuštěným pigmentem a obrazy jsou hned o poznání melancholičtější a hřejivější. Jindy je ornament vytvořen nemodulovanou barvou, hrubě až jakoby primitivně a rázem je obraz rustikálnější a ornament pak často skrývá i různé jinotaje. Tvary ornamentů si Jaroslav Blažek vymýšlí, a nebere u toho ohled na ikonografii skutečného folklóru. Znalci ho v tomto svérázném zacházení s lidovostí srovnávají s podobným přístupem, který do hudby vnášel Leoš Janáček.
Jaroslav Blažek jako brilantní grafik
Jaroslav Blažek není ale pouze malířem slováckého (vynuceného) ráje a vzpomínek z jeho dětství naplněného sluncem a pohodou. Jaroslav Blažek je i brilantním grafikem. Dokládají to jeho kreslené autoportréty s vážným, existenciálním vyzněním. I ony byly na výstavě přítomny, byť „jen“ ve speciální subvýstavě ve foyeur. Zde ale jde o dost jiného Jaroslava Blažka. Jeho autoportréty nejsou vůbec ireálné, nejsou ani idealizované, ale naopak jsou drsné a svědčí o tom, že v duši tvůrce a modelu není stále jenom ono sluníčko a pohoda, jako na jeho obrazech…
S využitím slov Dušana Brozmana a Dr. Miroslava Klivara, CSc. a vlastních pocitů
připravil Richard Koníček
Foto: Ing. Olga Koníčková a Google
Výstavní síň Atrium
Čajkovského 12
Praha 3
Máme otevřeno: od pondělí do pátku
od 13.00 do 18.00 hodin
Návštěvníci koncertů, které se zde pořádají v sousedícím koncertním sále,
mohou k prohlídce využít i přestávky koncertu
Vstupné do galerie je 20 Kč
www.atriumzizkov.cz
- Akademický malíř J. B. studoval zprvu u profesora Miloslava Holého, později v ateliéru národního umělce Vlastimila Rady, kde také absolvoval
- J. B. byla už v roce 1957 udělena - za kolekci obrazů - první cena Akademie výtvarných umění
- Kostice jsou a byly typickou dědinou moravskoslováckého Podluží
- J. B. se do Kostic a na Slovácko vůbec stále vrací a čerpá tam nové inspirace
- J. B. tvoří nejraději ve volné přírodě, nejčastěji v pražské Šárce, kde nachází spousty zajímavých modelů
- J. B. patří mezi naše přední tvůrce aktu a vystihuje v nich nejen vnější, ale i vnitřní krásu člověka
- Monumentální díla J. B. byla mnohokrát realizována v architektuře
- J. B. má vytříbený cit pro spojování kresby s vlastnostmi materiálu (keramika, textil aj.)
Autorské výstavy J. B.
1977/Jaroslav Blažek
1983/Jaroslav Blažek: Obrazy
1985/Jaroslav Blažek: Grafika, obrazy, keramika, textil
1987/Jaroslav Blažek: Výběr z díla
2005/Jaroslav Blažek: Obrazy
2006/Jaroslav Blažek: Kořeny figurace (Obrazy z počátku 60. let),
2012/Jaroslav Blažek: Retrospektiva
Kolektivní výstavy J. B.
1961/Výstava výtvarných prací učitelů a výchovných pracovníků
1967/Obraz 67
1967/1. pražský salon
1969/2. pražský salón
1969/Obraz 69 (Celostátní výstava současné malířské tvorby)
1976/Žena v současné tvorbě (Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy)
1979/Výtvarní umělci dětem (Výstava k Mezinárodnímu roku dítěte)
1985/Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou)
1988/Salón pražských výtvarných umělců ´88
1989/Současná česká grafika
1993/Inter - Kontakt - Grafik - Praha ´93
2004/Pocta Leoši Janáčkovi / Hommage à Leoš Janáček