Vojtěch Tupý: Vlastní cestou/Own Way aneb když nás také inspirují procházky se synáčkem
Galerie pod Palmovkou - Praha
5. 1. – 11. 2. 2017
Motto mladičké (věkem), agilní (zápalem) a objevné (výběrem zajímavých a neokoukaných osobností) agentury anyArt zní: „Život s uměním je krásnější, proto se nebojme ho chápat a přijímat po svém. Vpusťme ho do svého života.“
Což je nejen krásné a pravdivé, ale hlavně, zejména v současné době, pro všechny duševně neokoralé lidi víc než potřebné.
Je milé setkávat se – módně technokraticky řečeno – s výstupy úsilí agentury anyArt. A výstavy v Galerii pod Palmovkou, jež se zájmem o věc organizuje, jsou takové, jak napovídá motto. Proto www.www-kulturaok-eu.cz pozvání na jimi pořádané výstavy neodmítá.
Když se autor vydá vlastní cestou…
Vojtěch Tupý je mladý malíř, absolvent plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara (obor malba) a Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni (obor průmyslový design).
Naše předběžné očekávání tedy bylo rámováno představou o realistické malbě a moderním vidění věcí kolem nás. Tak nějak připraveni a naladěni jsme vstupovali do foyer excelentního a svébytného divadelního stánku Divadla pod Palmovkou. Ale člověk míní a umělci mění.
Již první pohled na instalovaná díla byl ale ´o něčem jiném´. Naštěstí Vojtěch Tupý, autor obrazů i Kristýna Šraierová, kurátorka výstavy byli přítomni, a tak jsme se Vojtěcha Tupého začali vyptávat - co to a jak to. A k našemu překvapení jsme se dozvěděli, že vše už je jinak. A název výstavy Vlastní cestou značí, že se autor vydal vlastní cestou a že - zkrátka a dobře - v současné době tvoří převážně abstraktní malby.
… a začíná hledat problematiku času
Sympatický a sdílný autor, obklopen a podpořen přítomností rodiny, manželky a jednoročního juniora, byl ochotně k dispozici. Ale malý potomek si k všeobecnému pobavení i obdivu zjevně užíval svých minut slávy a pozornosti snad víc než jeho otec a hlavní postava večera. Zdárně si to štrádoval prostorem, obdivoval ze svého podhledu nás stále a stále další přicházející, okukoval znalecky tátovy obrazy (povětšinou akryly na plátně), upozorňoval nás na ně a v nestřežených okamžicích dokonce tajně uďobával z pečlivě naaranžovaného a připraveného rautu…
Ale zpět k otci, Vojtěchu Tupému. Jak nám potvrdil, tak opravdu byla dosud převážným motivem jeho inspirace, a tedy i obrazů, lidská postava a krajina. Ale toto období je zatím uzavřeno. Ne snad vyčerpané a do budoucna nevratné, ale nyní se věnuje pouze abstrakci. Co to? Proč to? Jak to? Ptali jsme se zvědavě. A dozvěděli se, že mu abstrakce umožňuje lepší, ba přímo nejlepší způsob jak sdělovat své vnitřní pohnutky, pocity a vnímání času…
Času?
Tázali jsme se překvapeně, vždyť na nás obrazy působí spíše nadčasově, jako pocitové časové vakuum, průnik mimo realitu, kamsi dál, jako kdyby se příliš přesvětloval reálný snímek až do té míry, že by se z něj stal jen odraz nějaké mizející a pomíjející reality.
Vojtěch Tupý kvitoval, že obrazy působí na neznalého v jádru správně a ozřejmil to asi takto:
„Já se v současných obrazech snažím vyjádřit čas. Čas, jenž nás obklopuje, a spolu s námi i vše kolem, čas, který je určitou jednotkou všeho, co prožíváme, s čím se setkáváme, a co i vlastně vytváříme. Čas je ale podle toho, jak to chci vnímat já, jenom ukazatelem, který nám – ať chceme nebo nechceme – připomíná všeobecnou pomíjivost všeho, co nás provází a vlastně i nás samých. Tedy světa kolem nás a v nás.
Každý se totiž jenom stále dokola snažíme s časem a jeho nezastavitelnou a nepřekonatelnou silou svádět boj, a to jak zcela reálně, že spěcháme, zdržujeme, počítáme, měříme, ale i v našem nitru.
Nechceme si ho připouštět,
vracíme se v mysli zpět, abychom čas vnímali z jiných úhlů, ale nakonec je to marné,
Neboť čas si pokaždé a za všech okolností najde cestu, skulinku, jak se nám připomenout, jak nám dát vědět, že je a plyne,
ať už děláme, co chceme a myslíme si, co chceme.
Výstava je vhled do zákulisí hledání vlastní cesty
Asi nejlépe to vyjádřila kurátorka výstavy Kristýna Šraierová. Dovolíme si citovat doslovně:
„Vojtěch Tupý se v malbách zabývá projevem či odpovědí času na naše snažení. I když jeho obrazy mohou být pomyslné body v časové linii, lze na ně nahlížet jako na odrazy stavu bezčasí, v němž je spojena minulost, přítomnost i budoucnost. Některé obrazy vznikaly během okamžiku, jiné zase postupným působením - času - na autorovo myšlení. Dá se tedy říci, že výstava Own Way / Vlastní cestou je pohled do výpravy, kterou Vojtěch absolvuje s cílem nalézt pro sebe tu nejlepší formu vlastního vyjádření a objevit tak vlastní malířskou cestu.“
A inspirace?
Hovořili jsme s Vojtěchem Tupým dlouho. A nejen my. I jiní účastníci zahájení výstavy. S otázkami diváckými i odbornými. Bylo znát, že se dá o obrazech hovořit, že je lze různě vykládat a hlavně - že zaujmou.
Což by ostatně mělo být poslání i úkol každého díla i tvůrce.
V naší společné diskuzi jsme se také zeptali – skoro až investigativně – kde konkrétně čerpá inspiraci, neboť, jak jsme přiznali, jeho obrazy na nás působí skoro až meditativně, relaxačně, jako úlet kamsi mimo realitu, která pak zůstává zahalena někde pod námi, my o ní víme, ale vnímat ji můžeme i nemusíme.
A dodali jsme, že bychom si uměli představit, že ráno otevřeme po spánku oči, zahledíme se na některý z obrazů a překleneme tak - schůdně - onen časový most mezi nocí se sprškou snů a dnem spřívalem impulzů.
Vojtěch Tupý nám tajemství svých současných obrazů prozradil. Náměty ho napadají při procházkách se synem. Možná na něj působí bezelstná nadčasovost dětského pohledu, možná vlastní časový posun z kluka v otce, možná něco jiného, ale vždy to působí dobře a zajímavě.
Ostatně stačí si názvy obrazů (akryly na plátně): Čas, Okamžik, Pod povrchem, První, Vzkaz, Pouto… či kombinovaných technik Niance, Východ… A pak se podívat na obrazy, u nichž záměrně popisky nejsou, najdeme je až na zvláštním listě, který každý divák výstavy obdrží.
A jak vysvětlila Lucie Vojtíšková z pořádající agentury anyArt, je to i tak zamýšleno. Divák by si měl nejprve udělat svou vlastní představu, a až pak ji konfrontovat s představou autora.
Tak jděte na tuto (prodejní) výstavu a uvidíte, jak to uvidíte a jak to viděl autor. Za www.www-kulturaok-eu.cz potvrzujeme, že ´tak nějak´ jsme si to mysleli a autor to pak za nás v názvu díla vyřkl.
Kurátorka: Kristýna Šraierová
Produkce: Lucie Vojtíšková, Anna Šlocarová
Grafická úprava: Martin Ponec
Výstava vznikla za spolupráce Divadla pod Palmovkou a s podporou MČ Praha 8
180 00 Praha 8
Zenklova 34
Máme otevřeno: před každým divadelním představení od 18.30 do 21.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 89 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček