Úvod > Vojta Pavlíček a jeho Vojtanet aneb jak to vypadá, když se absolvent baletní akademie rozhodne malovat

Vojta Pavlíček a jeho Vojtanet aneb jak to vypadá, když se absolvent baletní akademie rozhodne malovat

07.08.2026 17:33

Vojtanet

Vojta Pavlíček

5. – 28. 8. 2026

Galerie 1

Vojta Pavlíček patří k výrazným osobnostem české výtvarné scény.

Ve své tvorbě propojuje silnou obrazotvornost a vnímavost pro okolní svět.

Obrazy a objekty Vojty Pavlíčka nacházejí inspiraci v dějinách umění a i v současnosti.

Výtvarník experimentuje, je zvědavý, hledá a

nachází nové způsoby pro své umělecké vyjádření.

Je originální a zábavný.

Známý neznámý objev

Přestože za dobu existence www.www-kulturaok-eu.cz v roce 2013, vystavoval Vojta Pavlíček v Praze už celkem šestkrát, máme-li správné údaje – přesto shodou okolností neuvízl ještě ani jednou v našem výběru z desítek výstav, které se konají, a nebyl mezi těmi několika, které z nich stihneme absolvovat.

Vlivem menší nabídky nově zahajovaných akcí v letní čas, jsme si pokud jde o den konání vernisáže výstavy Vojtanet v Galerii 1, mohli vybírat „pouze“ ze čtyř zahájení v tutéž hodinu. Zvolili autorskou výstavu nazvanou Vojtanet pořádanou v Galerii 1. A byla to – jak se ukázalo - správná volba. Pro Vojtovy fanoušky a možná i pro řadu odborníků a znalců jeho tvorby, je výstava jen dalším potvrzením, že Pavlíček umí. Pro nás to byl ale velice svěží a zábavný objev, o který se rádi dělíme s návštěvníky našeho webu.

Malování není jen řemeslo, ale také míra osobního vkladu

Náš objev tvorby Vojty Pavlíčka se ukázal jako veskrze pozitivní. Jako kdybychom mezi běžnými českými komediemi poslední doby objevili jednu opravdu zábavnou.

Vojta je jiný. To byl náš první vjem. Druhým vjemem z výstavy bylo zjištění, že Pavlíček je Malíř. A nejen podle názvu profese. Pavlíčkovy abstrakce v sobě ukrývají nápady, myšlenky a hlavně - pořádnou porci fantazie. Řeklo by se, že fantazie má na rozdávání. A je od něj hezké, že s ní neskrblí, ale prostřednictvím svých obrazů ji rozdává nám vděčným. A to jak z řady těch, co ho už znají, ale mile potěšených, i z řady těch, co ho jako my právě objevili. Trumfovým esem navíc, moderně by se řeklo nadhodnotou, či přidanou hodnotu, je Vojtova energie. Ta totiž z Pavlíčkovy tvorby přímo srší.

Těžko hovořit za autora, ale jsme přesvědčeni, že Pavlíček sám sebe svými díly baví. A to je dar, který je – ne-li od boha – tak jistě o přírody. Pavlíčkova díla totiž působí dojmem, že sám sebe jimi překvapuje, udiven, co ho to zase napadlo a co to s gustem v sobě nachází a nám štědře pak servíruje plnými hrstmi.

Překvapovat je fajn, ale…

Jde překvapovat věčně? Nehrozí, že by se autor začal opakovat? To jsou otázky, které jistě trápí většinu tvůrců. Jak už řečeno, neviděli jsme Pavlíčkovi pražské autorské výstavy v Nové síni v roce 2016, ani výstavu v Newborn v Pragovce v roce 2017, stejně jako v roce 2018 ve svébytné karlínské galerijní prostoře Garage a ani žádnou z dalších výstav včetně kolektivních. Nemáme tedy s čím porovnat. Nicméně, si dovolujeme předpovědět, že s nápady a jejich opakováním nemá Pavlíček problém.

Jistá míra provokace, určitá snaha pro jinakosti a ten zmíněný elán a obrovská míra vlastní energie, tomu totiž brání. Nápadů – jen na téhle výstavě – je tolik, že by jiní tvůrci na ně navěsili výstav několik. Pavlíček je ale s klidem chrstne do jedné výstavy. Klobouk dolů…

Jak to vidí vedení Galerie 1?

„Výstava nabízí jedinečný pohled do světa snů, podvědomí a nekonečné představivosti. Pavlíček ve svých obrazech proměňuje prchavé noční vize v živá, energická díla plná barev, struktur a emocí. Jeho tvorba vzniká z osobních snových zážitků, které přetváří pomocí netradičních technik a experimentálních materiálů do podoby velkoformátových abstraktních obrazů. Sny se tu stávají realitou a umění otevírá cestu do vlastního podvědomí.“

Nové vyjadřovací prostředky, nové materiály, nové cesty

Každý autor se asi snaží vymyslet něco nového. Ne všichni jsou důslední a raději se schovají za svůj styl, což není samozřejmě na škodu, protože alespoň divák ví, co ho na jejich výstavě čeká. I to má své plus a své kouzlo. Ale Pavlíček se zjevně nebojí experimentů a hledání. A nacházení, což je na tom podstatné.

Náš web nás zavadí prakticky denně na přehlídky nějakých nových setkávání s tvorbou někdy i značně neotřelou. Jsme tomu rádi, ale využití starých schránek na poštu, jaké bývaly v panelových domech, dozdobených či zhanobených uživateli a jejich potřebami i nápady, jsme ještě neviděli. A princip, jenž se tím autorovi otevřel, je úžasný nápad. Princip „Adventkalendru“, kdy otevřením kteréhokoli okénka na zvědavce čeká překvapení, zde v podobě abstraktního obrázku, tvoří kaleidoskop překvapení vytrysklých z gejzíru autorovy fantazie. Současně ale vše tvoří celek, takže každý blok schránek, v jakých bývaly v panelácích, dává sám o sobě druhou rovinu díla a stává se artefaktem sám o sobě. To vše v kombinaci s jinými díly, je pak třetí dimenzí výstavy, ve formě celkové atmosféry.

Díky tomu všemu, nelze výstavu absolvovat nikdy vlastně úplně celou naráz, ale lze ji objevovat v detailech vždy znovu nově a jinak.

Ohromující na tom je, že kolegové a znalí, kteří už viděli více Pavlíčkových výstav, potvrzují ve svých zprávách a referátech, že Vojta přichází vždy s něčím novým. Dokonce se uvádí, že „posouvá obvyklé možnosti a míru, ve kterých lze v tvorbě experimentovat.“

Ano, souhlasíme a myslíme si, že není důvod s tím nesouhlasit.

Experimenty nejsou samoúčelné

I když abstrakce Vojty Pavlíčka jsou vskutku experimentálními, neexperimentuje pro nic za nic, jenom proto, aby snad byl svůj. Ne, Pavlíček je svůj a tak experimentuje. Zjevně zná a vnímá trendy tvorby kolem sebe, stejně tak jako se po svém inspiruje i v umění minulém. Vše však s respektem. Dokáže s tím ale pracovat po svém a to je dobře. Zavádí nás tak trochu někam do nitra své mysli a vyzývá nás k přemýšlení. Neboť abstrakce v podání Pavlíčka není samoúčelná, za každou cenu, ale nese se na vlně fantazie. A té se meze nekladou. U Vojty rozhodně ne. Ani ty různé styly a směry u něj nejsou proto, aby byly a on byl jiný. Jsou v Pavlíčkově tvorbě proto, abychom si - my diváci - uvědomili, že sice vlastně všechno už tu tak nějak bylo, je a bude, ale že je to možné smysluplně využívat k obohacení, poučení, ale i pobavení právě nás, diváků. A tím, zjevně i autora samého.