Vlasta Vostřebalová Fischerová: Mezi sociálním uměním a magickým realismem aneb když s ní levitovat můžeme

14.07.2014 10:00

Galerie hlavního města Prahy

Dům U Zlatého prstenu   

28. 5. – 14. 9. 2014

 

Výstavu, kterou ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně připravily  Martina Pachmanová a Michala Frank Barnová, jsme věnovali dílu a životu jedné ze zapomenutých českých meziválečných umělkyň.  Malířská a kreslířská práce Vlasty Vostřebalové Fischerové byla sice omezena necelými 20 lety aktivní tvůrčí činnosti, ale patří k nejosobitějším výtvarným projevům českého umění 20. a 30. let 20. století, zvláště pak heterogenního proudu ´nových realismů´.

 

 

Výstavu, sestavenou ze zápůjček ze soukromých sbírek a z fondů veřejných galerií,  jsme pojali jako retrospektivu, takže můžeme  sledovat   základní vývojovou linii v rámci autorčina díla. Stejně důležité je však i její tematické členění. V 11 segmentech:

Umělecké počátky

Kubistické intermezzo

Samota a periferie: Sociální portréty

Otokar Fischer: L’Homme fatal

Krajiny viděné i neviděné

Dětský svět: Jan Otokar

Děti z periferie

Mimo konvence a zákon: Obrazy moderního „ženství“

Ženy posedlé

(V.V. F. s nepokrytou obsesí vytvářela nové subverzní obrazy ženství a zkoumala prolomení hranice normality a šílenství. Kreslila podle skutečných modelů)

Architektkou

Kino

sledujeme žánrovou rozmanitost a výtvarnou komplexnost práce Vostřebalové Fischerové. Na výstavě formou audionahrávky a fotografické projekce poprvé zpřístupňujeme autorčinu korespondenci adresovanou Otokaru Fischerovi a mnoho dalších archivních dokumentů. Výstavu jsme instalovali do třech poschodí Domu U Zlatého prstenu, takže doporučujeme začít s prohlídkou od poschodí třetího. V závěru sledujeme obraz  utonulé gravidní ženy, která padá do zelené hlubiny, z níž se vynoří tělo utonulé, jež konečně v poklidu očekává, co se bude zase dít...

 

Umělecký názor Vlasty Vostřebalové Fischerové krystalizoval v atmosféře prodchnuté zájmem o úděl člověka ve společnosti, diskusemi o etických otázkách umění a v neposlední řadě ženskými emancipačními snahami. Její profesní i politický postoj se formoval mezi levicově smýšlejícími umělci, a ačkoli nebyla členkou žádného uměleckého uskupení a celý život zůstávala solitérkou, vliv na její práci mělo nejenom soudobé německé a francouzské umění, ale také program domácí Sociální skupiny.

• Vlasta Vostřebalová Fischerová ve svých kresbách a obrazech vycházela z epické dramatičnosti wolkerovské linie proletářského umění a s velkou dávkou fantazie a bizarní poetiky zachycovala lidské odcizení a mezní situace života. Soustředila se na člověka žijícího na okraji společnosti: v jejích kresbách a obrazech defilují pijáci, žebráci, starci či vdovci, ale též posluhovačky, dělnice, prostitutky, (sebe)vražedkyně a děti periferie.    

• V jejím díle se mísí všednodenní náměty s fantaskní poetikou a palčivou groteskností a sociální apel mnoha jejích prací na druhé straně vyvažuje intimita, hraničící s introvertností. Na této zvnitřnělé, místy až halucinační dimenzi její práce se mimo jiné podepsal její soukromý život: krátké, avšak nepříliš šťastné manželství s významným českým literátem a překladatelem Otokarem Fischerem, po jehož rozpadu následoval dramatický zápas o syna. Primitivistické krajiny, leonardovsky karikaturní a zároveň tesklivé psychologické portréty žen, mužů a dětí a příležitostné žánrové figurální motivy se vyznačují elementárním tvaroslovím a přízračnou světelností blízkou dílu významného českého malíře Jana Zrzavého; spíše než lyrismus a melancholie je však jejich nejvýraznějším znakem sžíravá, téměř veristická ostrost neidealizovaného pohledu na svět.
• Na rozdíl od většiny českých meziválečných umělkyň není Vlasta Vostřebalová Fischerová autorkou, po níž by se po její smrti slehla zem.
•  Díky neúnavné práci a kontaktům jejího syna, překladatele a literárního historika Jana O. Fischera se jeho matce před listopadem 1989 in memoriam dostalo pozornosti v několika souborných výstavách, a to jak v tuzemsku, tak v zahraničí. V 70. a 80. letech 20. století se však zdůrazňovalo její členství v Komunistické straně a její tvorba byla většinou účelově interpretována jako sociální kritika brojící proti kapitalistické společnosti. Tento zavádějící výklad, jehož příčinou byla Vostřebalová Fischerová ((1898–1963) jednostranně přiřazována k širokému proudu českého sociálního umění, v uměnovědných odkazech k jejímu dílu přetrvává dodnes. Touto  výstavou  chceme tuto jednostrannost revidovat.
• Jedním z leitmotivů obrazů Vostřebalové Fischerové z dvacátých let byly levitující postavy – skutečné nebo imaginární bytosti ve stavu beztíže, proměňující zdánlivě obyčejné výjevy v surreálné scenerie. Jimi je inspirováno také architektonické řešení expozice. Obrazy ´vznášející se´  v prostoru, opatřené texty na zádových panelech, nám  umožňují procházet výstavou jako otevřenou knihou: díváme se a čteme  zároveň.

Vlasta Vostřebalová Fischerová (1898–1963). Mezi sociálním uměním a magickým realismem je reprízou stejnojmenné výstavy, která proběhla 22. 11. 2013–23. 2. 2014 v Moravské galerii v Brně. Oproti premiéře v Pražákově paláci v MG je repríza obohacena o jeden z klíčových obrazů autorky, olejomalbu Melancholie (1925) ze sbírky Národní galerie v Praze, a rovněž o nově nalezený a péčí GHMP restaurovaný obraz Helča (1922), který byl do února letošního roku nezvěstný.

V Galerii hl.  m. Prahy dílo této vynikající umělkyně nevystavujeme poprvé. První tuzemskou výstavu Vlasty Vostřebalové Fischerové po její smrti totiž v roce 1971 uspořádala právě GHMP ve II. patře nedaleké Staroměstské radnice. I to byl jeden z důvodů, proč je pražská repríza obohacena o stručný exkurz do ohlasů autorčina díla; segment In memoriam, sestavený z katalogů a citátů vztažených k dílu Vostřebalové Fischerové, tvoří poslední část expozice v Domě U Zlatého prstenu.

www.ghmp.cz

 

Autorky výstavy: Martina Pachmanová, Michala Frank Barnová

Kurátorka výstavy za GHMP: Sandra Baborovská

Grafické řešení: Luboš Drtina

Architekt výstavy: Jan Nedvěd (Nedvěd Architekti)

Audionahrávka: Martin Dušák, Libuše Heczková, Filip Cenek

Instalace a produkce: Diana Brabcová, vedoucí

Propagace: Miroslav Koláček, vedoucí

Edukace: Lucie Haškovcová, Iveta Šárníková

 

Dům U Zlatého prstenu

Praha 1 – Ungelt

Týnská 6

 

Máme otevřeno: úterý –neděle 10.00–18.00 hodin

Vstupné:

120 Kč plné (dospělí)

 60 Kč snížené (studenti)

 30 Kč (senioři)

Hodnocení:  80 %

 

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: autorka

 

Ze životapisu V.V. F.: (začátky)

• 1898 narodila se v Boskovicích na Moravě v rodině lékárníka
• 1901 stěhuje se s rodinou do Prahy
• 1916 navštěvuje soukromou malířskou školu Jana Rašky a Klárův soukromý malířský ateliér
•         vypomáhá ve Vojenské nemocnici v Karlíně
• 1916 – 1918 studuje  Kreslířskou a malířskou školu pro dámy na UPŠ v Praze
• 1918  protestně vystupuje z římskokatolické církve
• 1919  nastupuje do malířského ateliéru prof. Vojtěcha Hynaise na AVU v Praze
• 1921  navštěvuje přednášky literáta Otokara Fischera na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
• pro neshody předstupuje do sochařského ateliéru Jana Štursy
• 1922 vstup do KSČ, navazuje partnerský vztah s O. Fischerem ( o 15  let starším univerzitním profesorem)
• 1923 narodil se syn Jan Otokar, za dva týdny  následovala svatba
• 1925 rozvod, tahanice o syna