Vladimír Svoboda, Michal Šarše: 8. setkání aneb Krajina příběhu či Čerstvě poražené stromy…
Galerie Nová síň - Praha
20. - 31. 3. 2019
Na zahájení výstavy 8. setkání, výstavy obrazů Vladimíra Svobody a plastik Michala Šarše, které se konalo v galerii Nová síň, byli oba umělci osobně přítomni. Setkání obou umělců se koná již po osmé (7. setkání se konalo v roce 2015 rovněž v galerii Nová síň). Centrem pozornosti návštěvníků byla především instalace Krajina příběhu, centrální expozice velkého množství plastik (oživlých světlem), jejichž autorem je Michal Šarše. V úvodním slově Vojtěcha Šarše nám bylo zdůrazněno, že „sochy jsou součástí odvíjejícího se příběhu.“
„Michal Šarše ve svých skulpturách zcela vědomě opouští klasickou tradici evropského sochařství. Tradici, tak jak je v našem vědomí zakořeněna aristotelovskou estetikou a později v dějinách novodobých umocněna klasickým ideálem estetiky G. W. F. Hegela. Zde základem pro krásno a ideální formu bylo a je uzavřít veškeré narativní prvky dané skulptury do jasně ohraničených a strukturovaných forem a hmot.
Michal Šarše naopak svůj příběh otevírá vstříc divákovi. Jeho skulptury jsou velkolepé jeviště a theatrem mundi vzpomínek, evokujících smyslovost, cit, i zasuté vzpomínky naší minulosti a dětství. Obsah a forma jednotlivých skulptur a reliéfů neslouží sochaři pouze k osobní výpovědi. Svou osobitou a specifickou formou se Šarše vrací k sochařskému výrazu a mluvě i umu středověkých kameníků zdobících svými příběhy tympanony středověké katedrály.
Michal Šarše stejně jako anonymní egyptský nebo starogermánský sochař či řezbář vyjadřuje symbolem ornamentu své pojetí a svůj intimní vztah jak k vlastnímu já, tak hledá obecné pravdy v nekonečné hloubce tajemného kosmologického jsoucna, jenž v konečném výsledku koriguje veškeré naše kroky, činy i úděl.
Sochař Michal Šarše, přestože staví svoje příběhy z jednotlivých atributů a artefaktů, je sice občas na hraně, kde mu hrozí, že kompaktnost celku hmot plastik se může rozpadnout a rozdrobit do zbytečných marginálních částí, nicméně sochař má ten dar vidění a cit, v němž v pravý okamžik a čas najde míru a správnou váhu tak, aby jednotlivé skulptury vždy měly svůj správný vnitřní rytmus, tektoniku a skladbu hmot.“ (text: Petr Svoboda, ředitel SGVU Most)
Michal Šarše (* 29. 4 1956 Praha) akademický sochař
- studium: obor řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole Praha
- 1978 - 1984: studium na AVU/ prof. J. Bradáček
- člen skupiny: Corpora Spiritus
Sympozia
Odraz (kámen), Hořice v Podkrkonoší
Hledač (kámen, železo, dřevo), Křížová cesta - Stanovice u Kuksu
Ostatek (kámen, železo), Cesta mramoru, Dobřichovice
Vladimír Svoboda (*1951)
„Vladimír Svoboda je nenápadným solitérem. Vystavuje sporadicky, a tak každá z přehlídek je vzácnou příležitostí vnímat autorův decentní přednes.
Vladimír Svoboda navazuje celým svým dílem na bohatou tradici českého krajinářství. Odklání se však zjevně od popisného pasivního přednesu, aby tak dal více vyznít niterným strukturovaným reflexím. Tím se řadí k takovým osobnostem jako je K. Valter, I. Ouhel, F. Hodonský nebo nejmladší z nich V. Franz.
Malba kladená na plátno ve svižných tazích je pro něho přirozeným výrazem teskných a melancholických nálad. Jeho vize svébytných krajin jsou prostoupením skutečných zážitků, mlhavých snů a lehce plujících imaginací.
Nejnovější tvorba vede Vladimíra Svobodu k potřebě stále většího formátu.
V monumentální ploše s přirozenou lehkostí zachycuje detaily přírody, jimž vdechuje hlubokou životní symboliku. Malířova síla je v umění náznaku, křehké poetické nápovědy a vícevýznamovosti.
Svobodova tvorba je přes vnější klid a kompoziční vyrovnanost naplněna odvahou lidské vitality hledající životní jistoty, pravdu a etiku. Vlastní jemně stylizovanou - avšak jasně čitelnou - symbolikou rozehrává skutečnost, kouzlí jen jakoby pootočením dětského krasohledu stále nové netušené a nekonečné variace věčného tajemství a poezie života i kouzla jeho polaroid.
Obrazy Vladimíra Svobody osloví každého diváka po svém, cestou jeho fantazie, vzpomínek a probuzením dávno zapomenutých zážitků.“ (zdroj: tisková zpráva)
Vladimír Svoboda (*10. 2. 1951 Praha - narodil se v rodině známého sochaře
- Během dospívání byl vtažen do procesu tvorby soch. Na některé stál modelem nebo pomáhal s jejich odléváním a patinováním. Zúčastňoval se příprav na výstavy a pomáhal při osazování realizovaných plastik.
V 70. letech během vojny začal malovat první obrazy. Typická je pro ně velká bílá plocha probuzená dynamikou lehké charakterově až kresebné, černé, maximálně stylizované linky. Čistá lineární kresba prozrazuje jen náznak či spíše nádech okamžiku děje, zatímco letmý dotyk barvy je nositelem citových hodnot.
V obrazech z let 80. jsou krajiny místy sevřeny pevnou obrysovou linkou.
V dalších letech se pevné tvary rozplývají, dřívější plošnost nebo mělký reliéf střídá hluboký prostor budovaný barvou a v koloritu převládají pestré, pastelově lomené tóny.
- Malíř své obrazy nemaluje venku. Podle svých slov si rekonstruuje zážitky a prostředí, jak si je zapamatoval při putování krajinou. Přenáší si je do ateliéru, kde je přetváří svou fantazií, a tak maluje svoji krajinu baladickou, tančící, dravou, s rozevlátou sukní a když vidí, jak člověk krajinu ničí, protestuje krajinou vystrašenou, zraňovanou, polámanou, drcenou, ukřižovanou, aby se vrátil ke krajině-ženě, protože ví, že není dobré nést všechny hříchy světa, aby ho neudolaly.
To, čím jsou obrazy Vladimíra Svobody naplněny a čím nás jsou schopny oslovovat, je jeho podvědomá touha hledat a odkrývat spletitá poselství tak, jak je nám od zrození předkládá příroda se všemi živly, které ji obklopují. Pokud by bylo nutné tohoto malíře kategorizovat, mohl by být zařazen mezi symbolisty, neboť symbolismus mění jev v ideu a ideu v obraz. Kromě malby se Vladimír Svoboda zabýval v 80. a 90. letech restaurováním kovových plastik. (www.vladimirsvoboda.com)
110 00 Praha 1
Voršilská 3
Hodnocení: 89 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
www.sarse.cz