Vila Winternitz – Pivot aneb jak komunikují moderní sochy mezi sebou a jak se domluví s racionální funkcionalistickou architekturou
Pivot
Patrik Adamec, Vojtěch Míča, David Tureček
Kurátorka výstavy: Kristýna Jirátová
8. 2. - 29. 4. 2026
Vila Winternitz
.jpeg)
Motto výstavy:
„Pivot je klíčovým bodem,
kolem kterého se točí
veškeré změny, rozhodnutí či pohyb.“
„Pevný bod obratu,
jenž umožňuje přesměrování bez nutnosti začínat znovu od nuly.
Směrů a úhlů pohledu přinese výstava tří sochařů –
Patrika Adamce, Vojtěcha Míči a Davida Turečka
– nespočet.
Jak bude fungovat vzájemná komunikace jednoho s druhým i
souhra děl s architekturou vily?“
Kristýna Jirátová, kurátorka výstavy
Zimní sochařská romance?
Sochy, které jsou aktuálně k vidění v jedné z nejmladších a nejosobitějších venkovních galerií matičky Prahy, v zahradě smíchovské Vily Winternitz, při vzácném pražském sněhu působí romanticky. Dostávají i trochu jiné kontury než na pouhém tvárníku beze sněhové podušky. Sněhu si sochy - stejně jako my příznivci i odpůrci posněžených chodníků a zahrad - příliš neužily, a kdo zaváhal, o tento bonus přišel.
Nicméně, i bez ladovské nostalgie se sochy v zahradě funkcionalistické vily neztratí. Naopak. S vilou ladí, vilu doplňují a vedou s ní přesgenerační, přesžánrový i přesvyjadřovací dialog. Dialog mezi vilou z 30. let minulého století a sochami z prvé čtvrtiny dalšího století. Dialog mezi racionální architekturou a svobodomyslným sochařstvím. Dialog mezi přísnou geometrií a abstrakcí bez hranic. A nejen to, i když - to - především.
Sochy v zahradě vil jsou přece od toho, aby vily doplnily, oživily a ozvláštnily. To je v pořádku a za to patří manželům Cysařovým, kteří vilu proměnili v jedno z nejsofistikovanějších kulturních a osvětových center Smíchova, dík za nás diváky.
Ale nesmíme zapomenout, a sochy v zahradě si o to samy zcela nekompromisně řeknou, že tyhle sochy, v téhle zahradě vedou dialogy mezi sebou. Jednak proto, že to je vlastností soch, které se kdesi pohromadě nalézají, jednak proto, že jsou dílem tří sochařů, tří autorských pojetí a také proto, že právě za tím účelem byly nejen cíleně stvořeny, ale i promyšleně nainstalovány. Za pravdu nám jistě dá každý, kdo se přijde na sochy kolem vily Winternitz podívat. Stojí to za to.
Vztahy objektů mezi sebou
Koncepce, byla nejnáročnějším bodem celé výstavy. Tedy pomineme-li, fakt, nad kterým si jemně povzdechla kurátorka výstavy Kristýna Jirátová v rámci své zahajovací řeči. Instalovat venkovní výstavu v zimě, není zrovna ideální. Avšak výsledek nakonec vše vyvážil.
Výstava je zkrátka a dobře koncipována tak, aby nabízela různé úhly pohledů. Krom kurátorky samé se s ní na tom domlouvali i autoři jednotlivých soch – objektů. Přímo na místě. A postupně. Takže manipulace se sochami byla častá a náročná. Ale vyplatila se.
Jak Kristýna Jirátová připomněla, vztahy objektů mezi sebou jsou opravdu promyšlené a záměrně nastavené. S komunikací soch je počítáno i vůči vile, kterou obklopují.
To vše platí dokonce i přes to, či možná právě proto, že autoři nejsou co se jejich tvorby a uměleckého vyjádření týče, zdaleka jednotní.
Jediným společným prvkem všech soch, všech tří autorů je zvolený materiál – beton. A po stránce myšlenkové nesporně vědomí kontextu funkcionalistické architektury, kterou po dobu výstavy dotvářejí. Uspořádání soch v prostoru je tedy zcela záměrně takové, aby návštěvník mohl (a měl by!) mezi jednotlivými sochami přecházet, hledat a nacházet ony nevyslovené otázky. Otázky, které však mohou zůstat klidně i nezodpovězené. Podstatné je, že do mysli se nám vloudí. O tom není pochyb.
Ale dejme slovo Kristýně Jirátové
„Pivot, je pevný bod obratu, jenž umožňuje přesměrování bez nutnosti začínat znovu od nuly. Směrů a úhlů pohledu přináší výstava tří sochařů – Patrika Adamce, Vojtěcha Míči a Davida Turečka – nespočet.
Jak tedy funguje vzájemná komunikace jednoho s druhým i souhra děl s architekturou vily? Tři umělce spojuje nejen vzájemné setkávání na Akademii výtvarných umění v Praze, kde David Tureček absolvoval právě u Vojtěcha Míči, zatímco Patrik Adamec studoval v sousedním sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina.
Klíčové je, že všichni tři autoři rádi svými díly nechávají diváka znejistit, přemýšlet, ptát se, co a proč, pohybují se v určitém meziprostoru plném existenciálního napětí. Jejich nejčastějším materiálem je beton, který po odlití ještě dále zpracovávají či kombinují s jinými materiály.“
Na téma - Patrik Adamec (*1994)
Podle Kristýny Jirátové, patří sochař Patrik Adamec, mezi autory, kteří sází na stabilitu. Asi to tak bude, protože vystudoval mimo jiné architekturu a ve svých dílech sestavuje nejraději skulptury ze zdánlivě nesouvisejících předmětů či jejich zbytků a také proto, že vystudoval i průmyslový design, že sestavuje umělecká díla u kterých by člověk předem velkou stabilitu snad ani nečekal. Patrik Adamec to ovšem zvládá bezpečně, a protože aktuálně dostudoval i Akademii výtvarných umění, jsou jeho skulptury poutavými díly i výtvarně, byť se divák může - a povětšině přímo musí - ptát hlavně oním naivně dětským: Co to je!!!
· Patrik Adamec se narodil (1994) v Chomutově
· Deset let strávil s rodiči v USA (Florida)
· Po návratu do Čech se věnoval hudbě a výtvarnému umění
· Zvládl hru na saxofon
· Především ale základy kresby, malby a grafických technik.
· Výtvarné vzdělání a zkušenosti z rodinné stavební firmy zužitkoval při studiu architektury a průmyslového designu na ČVUT
· V roce 2017 ještě nastoupil na AVU
· Mimo studium se účastní v sochařských sympoziích v Krušných horách, nedaleko rodného Chomutova
· Odborníci jej vnímají jako badatele, zkoumajícího život ve všech jeho podobách
· Zajímá se o lidi a oplývá velkou fantazií
· Město vidí jako živý ekosystém zalidněný lidskými archetypy
· Nehledí na konvence a klidně spojuje nahodilosti
· Říká se o něm, že maluje materiálem
· 2023 studium v ateliérech Malba II. a Socha I. úspěšně zakončil
Na téma - Vojtěch Míča
Vojtěch Míča tvoří z především z materiálů jako je beton, ocel, přírodní kámen, dřevo, umakart, sádra či kámen. Ač se to na první poslech nezdá, tak na první pohled vytváří skulptury, které vynikají i svébytnou krásou. Autor nevidí smysl tvorby v experimentech za každou cenu, nepreferuje ilustrativnost a neholduje popiskám svých soch, které mají samy napovědět divákům, co si mají o té které soše myslet.
Míča usiluje o vlastní tvůrčí cestu a pokouší se nacházet nové a nečekané formy tvorby a děl. Rád pracuje na dílech pro veřejný prostor, kde důsledně vychází z okolí místa, s nímž bude skulptura koexistovat.
Socha má – podle Míči - vždy respektovat okolí, podřídit se mu a dotvářet je. Proto vytváří objekty – zhmotnělé otázky. Ty jsou často značně komplikované a plné odkazů, nebo naopak jednoznačné, reflektující nějakou autorovu zkušenost.
· Vojtěch Míča se narodil (1966) v Praze.
· 1980 – 1984 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu, obor restaurování a tvarování dřeva.
· Rok pracoval jako kameník na rekonstrukci kolonády v Karlových Varech.
· 1985 –1992 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, obor sochařství (prof. H. Demartini) a monumentální tvorba (prof. A. Veselý).
· 1993 začal pracovat jako odborný asistent na pražské AVU, nejprve přímo u prof. H. Demartiniho, nyní u prof. J. Zeithammla.
· 2015 vedoucí pedagog v ateliéru figurálního sochařství a medaile na AVU.
· S I. Mladičovou a M. Immrovou připravil katalog mapující vývoj ateliéru od sametové revoluce do roku 2018.
· Aktivně vystavuje již od roku 1989
· Za svoji tvorbu získal řadu ocenění.
· Jeho sochy jsou v soukromých sbírkách i ve veřejném prostoru v USA, Austrálii, Rakousku nebo Německu.
· Absolvoval zahraniční studijní pobyty (1990, Perugia; 1991, Curych; 1991, stipendium Daimler – Benz, Karlsruhe; 1995, Artslink Residencies, Clevelend Institut of Art, Ohio; 1998, Sculpture space, Utica NY;1998, Rheinland-Pfalz Stipendien; 2003, Haag; 2004, Cuenca).
· 1989 se účastnil legendárních Konfrontací na Svárově.
· K nejdůležitějším projektům jichž se zúčastnil patří GERMINATIONS 7. European biennale of jung artists, National centrum for Contemporary art, Grenoble, Francie (1992), INTERNATIONAL 97, Socrates sculpure park, New York (1997), Neplánované spojení, Praha (1999), Sculpture inside, Sydney (2009) nebo Fundamenty & Sedimenty. Vzpoura hraček 2011, Praha (2011). Naposledy se autor účastnil projektu Vítání jara v Galerii GAVU (2012, Praha) a Contemporary Visions IV. v Beers Contemporary (2013, Londýn).
Na téma - David Tureček
David Tureček žije v Třeboni a vnímání parku jako samozřejmého prostoru města je pro něj opravdu samozřejmost. Má velké zkušenosti s instalací svých soch ve veřejném prostoru. Ve svých pracích reflektuje nitro, psychické procesy a říká:
„Pokud se má práce zabývá tvarováním lidské osobnosti, či niternosti a snažím se skrze ni dostat k pravdivému vyjádření, je pro mě důležité, aby estetika soch byla přímá... bez nadbytečné dramatizace, či příkras“.
Zajímají ho psychologicky složitá témata hledání podstaty člověka, nacházení skrytých vrstev psychiky. Významným materiálem jeho tvorby je beton, s kterým dále pracuje i po odlití soch. Ve své tvorbě osciluje od klasiky po náhodu v závislosti na použitém materiálu. Myšlenkově jsou jeho díla odkazem na období dospívání.
„Přizpůsobivost, tvárnost a vzdor, vysvětlení a způsob chápání, vnitřní nutkání a snaha o jeho pochopení. Nejde mi o zvolení originálního tématu, ani jeho širší rozsah. Důležité je pro mě autentické propojení sebe samého s tématem a výraz zpracování.
Myslím, že zde rozhoduje moment, kdy přestanete přistupovat k figuře jako ke studii, oprostíte se od přesného přenášení proporcí a chcete do figury dostat právě něco osobního.“ (DT, 2022). Obdobně důležité je jeho vědomé zacházení s výrazovými možnostmi fyzikálních zákonitostí pracovního postupu, s jejich vztahem směrem k popisnosti a estetizaci: „Jde o snahu nalézt vhodný balanc mezi přímostí použitého materiálu a energie, vycházející bez přílišných estetických nutkání objekt zkrášlovat či konkretizovat, a také o čistotu podstatu koncepce. Tedy vyhnout se přílišnému podmaňování vzhledu objektu“.
· David Tureček se narodil (1993) v Třeboni
· 2012–2017 vystudoval Západočeskou univerzitu v Plzni, Fakultu umění a designu, Ateliér socha a prostor, Jiří Beránek)
· 2017–2019 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér figurálního sochařství a medaile, Vojtěch Míča).
· 2019 absolvoval stáž na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně.
· Od roku 2016 se zúčastnil řady výstav (Sochy a kampus, Kampus Dejvice, Praha, 2021; Přerušený hovor, Krásný Dvůr, 2021; Silva Artis, Kunstmuseum Waldviertel, Schrems, Rakousko, 2021; Kdes to viděl?, Sklad M1, Praha, 2022; Narovnám záda, prorazím strop, Slaný, 2022; Místa ‘22 – Sochy pro Zbraslav, Praha-Zbraslav, 2022. V roce 2023 vystavoval společně se Sárou Skoczkovou v doubické galerii Cifra (Still Primitiv) a v třeboňské Galerii 105 (Individuum). Je autorem sochařské realizace Kluk z Doubice (Doubice, 2023). V roce 2024 prezentoval rozsáhlý soubor soch v klášterní zahradě v Broumově.
Text připravil: Richard Koníček
Foto: Luboš Stiburek (6 x) a autor textu (8 x)
Pivot
Patrik Adamec, Vojtěch Míča, David Tureček
Kurátorka výstavy: Kristýna Jirátová
8. 2. - 29. 4. 2026
Vila Winternitz
Otevřeno: neděle – středa, 12:00–18:00
