Veronika Přikrylová: Dravý pták aneb ´jednoho dne totiž vše skončí ve vesmírném koši odpadků´ …

18.08.2016 12:27

Galerie 35m2 – Praha

13. 8.  – 11. 9. 2016

 

Na vernisáži nové výstavy v Galerii 35m2 jsme vstoupili do dvou místností galerie, z nichž jedna byla osvětlena, a druhá tonula ve tmě.  Chvíli trvá, než se v té tmě zorientujeme…a spatříme samé poničené sochy…

 

 

S ústupem světla se začínají na nebi tvořit červánky. Den pomalu končí a růžové skvrny plynou na namodralém pozadí.

Světlo se mění, prostor potemňuje. Uvědomělý člověk znající přírodní vědy ví, že se možná na zítra něco chystá. Ale je potřeba předjímat? Sám osamocený přemítám o svém životě ve své skrýši. Věci se tam venku dějí i beze mě.

V mém mozku se něco přepnulo. Zdá se, že předměty vypadají poněkud neobvykle. Tiše se rozhlížím do prostoru a pozoruji příběh objektů svýma narušenýma očima. Rekonstruuji jejich životy skrze zasazené rány. Z každé lze vystopovat určitou minulost. Hybridnost němých soch je gestem brutality.

Krutost, se kterou si je prohlížím, však není o nich, ale vychází z mé hlavy.

 

 

 

 

 

 

 

 

Všechno mít, hodnotit, hromadit, nasoukat, zadržet, rozvrátit, pokořit, transformovat.

Následně mně samotnému dochází, že srdce temnoty se ukrývá ve středu místnosti.

Jenže, v které se vlastně nacházím? Protiklad dvou místností, které autorka Veronika Přikrylová (1990) na výstavě vytvořila, je zřejmou metaforou o podobenství platónské jeskyně, jíž si vzala v latentní podobě dravého ptáka. Sám Sokrates tvrdil, že člověk nevidí proto, že buď předešel ze světla do tmy, nebo naopak ze tmy do světla.
Autorčina ironizující hra tak poukazuje na roli, jakou chce divák zastupovat na výstavě. Stává se z nás diváků kořist, nebo se jí stává sama autorka? A kdo je potom onen dravý pták? Dvojznačnost čtení ukazuje divákovi, že jde čistě o jeho svobodnou volbu, pro jakou cestu se rozhodne. Tak jako tak, je potřeba riskovat.

Minimalistická a čistá instalace se zdá být lna první pohled křehká a ženská. Vše podtrhující barevné ladění láká do příjemného snového prostředí. Ale není to léčka? Pozornější divák zjistí, nejspíš pozdě, že jde o jakousi obskurní místnost trofejí. Dotyčná není zrovna  mírumilovná, a co víc, její jazyk je ostrý a ironizující.

Autorka pro svůj postprodukční přístup se zájmem využívá (možná až zneužívá) cizí sochařskou tvorbu, kterou radikálně transformuje. Lehká spojitost se světoznámými autory uměleckého světa, jako jsou Louise Bourgeois, Danh Vo nebo Camille Henrot, je sice pranepatrná, ale o to víc sebeironizující. Jednoho dne totiž vše skončí ve vesmírném koši odpadků.„

(zdroj: text -  Tereza Záchová)

 

Veronika Přikrylová (* 1990)

2005 – 2009: Střední uměleckoprůmyslová škola Uherské Hradiště

2009 – 2013:  FaVU Brno ateliér sochařství 2, ateliér environment

2014: stáž AVU -  atleliér hostujícího pedagoga Šaloun (Artur Zmijewski)

2013 – : UMPRUM – ateliér sochařství (Dominik Lang, Edith Jeřábková)

 

 

 

www.35m2.cz

www.cafepavlac.cz

 

130 00 Praha 3

Víta Nejedlého 23

Máme otevřeno:

pondělí –pátek: 10.00 – 19.00 hodin

víkend: 12.00 -19.00 hodin

 

Vstup: volný

 

Hodnocení:  69 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková