Veronika Landa – Zblízka aneb zdaleka ne, nudná výstava, jako průnik streetartu na plátna v industriálním prostoru
Veronika Landa
Zblízka
20. 1. – 16. 2. 2023
Pragovka Gallery
The White Room
Ve čtvrtek 19. ledna v 18 hodin zahájila Pragovka Gallery dle svého zvyku na synchronizovaných vernisážích tři nové výstavy.
V prostoru Pragovka Gallery / Rear je rozmístěn výstavní projekt lotyšské umělkyně Laimdoty Malle nazvaný Ooze.
Přízemní prostory Pragovka Gallery zaplňuje také další výstava, skupinová, nazvaná Echo of the Depth in Space uspořádaná pod kurátorským vedením Anny König Vlk. Třetí výstavou, je o patro výš v galerijním protoru The White Room je instalována výstava rezidentky Pragovky, Veroniky Landy, nazvaná Zblízka.
„Do výstavního plánu jsme pro rok 2023 zařadili celkem 22 projektů včetně tří zahraničních rezidencí a velké výstavy uměleckých rezidentů Pragovky. Pragovka Gallery se těmito projekty vrací k původní kurátorské koncepci galerií na Pragovce a do výstavního programu vnáší větší svobodu autorského vyjádření.“
zástupce Pragovka Gallery Filip Zimovjan
Naše volba – Veronika Landa
Důvody proč jsme zvolili k návštěvě - jako první - výstavu Veroniky Landy Zblízka byly v podstatě dva slévající se v jeden.
Především jméno této autorky nás už mnohokrát nějakým – a vždy především pozitivním důvodem – minulo, aniž bychom její tvorbu mohli poznat „zblízka“.
Druhý důvod byl ten, že náš web nabízí za své desetiletí bezmála pětitisícovku článků, bezpočet autorských jmen, ale Veronika Landa mezi nimi kupodivu zatím není.
A tak trochu navíc, ale účinně, zafungovalo, že kurátorem její výstavy je Petr Vaňous, pohybující se ani ne tak ve vodách ustáleně osvědčených autorů, jako spíš ve vodách osobitých tvůrkyň a tvůrců nabízejících neotřelá díla, která mají hodnotu a působí. Tedy dalo by se s nadsázkou říci, sázka na jistotu, pro rozšíření našich obzorů.
Dodejme hned předem - chybu jsme nedělali.
Naše volba byla rozhodně klidnější než třeba volba hlav státu, ale rozhodně přínosnější.
Rádi proto o výstavě Veroniky Landa Zblízka informujeme i návštěvníky našeho webu.
Stojí to za to. Fakt…
Petr Vaňous o Veronice Landa
„Veronika Landa (1979) patří mezi autorky, jejichž malířský jazyk má východisko v redukčních postupech streetartové scény a komiksové narace. Jednoduchý kresebný syntax se v díle umělkyně mění na bohatě strukturované experimentální pole forem sledující závažná osobní a společenská témata. Výstava Zblízka představí výběr prací z poslední doby, které reflektují život jako neustálou, neočekávanou a nemilosrdnou transformaci.“.
Laický dojem poučeného diváka
Veronika Landa svými obrazy plnými výrazných – ale ne „přeplácaných“ – barev, jednoduchých tahů, výrazné figurace a často atypickým tvarem pláten, upoutá diváka jednoznačně už na první pohled. Obrazy Veroniky Landy jsou jednoznačně nepřehlédnutelné. Na druhý pohled si ale neodborník řekne, že je v nich cosi naivistického, sem tam připomínajícího kresby školních dětí, sem tam art brut, ale to vše je jen takové naše první zdání. Obrazy jsou sice - jakoby - vizuálně srozumitelné, ale stačí pozornější pohled – zblízka – a nejednou ta jednoduchost mizí, naivita se jeví zdánlivá a rys školní kresby dětí, je omyl povrchního pohledu a přístupu.
Není možné výstavu prolétnout a jít. Tedy, samozřejmě je, to je věcí názoru a zájmu diváka, ale můžeme ho v tom případě ujistit, že o cosi přišel, že cosi přehlédl. A do jisté míry tím umenšil – ke škodě své i autorky - smysl vystavených obrazů. Ochudil se…
Stačilo by bývalo, překlenout svou prvotní předpojatost a nabubřelost všeználka namísto rychlého a povrchního pohledu - postát.
Ne, snad u každého z obrazů, ale uprostřed těch obrazů. Vnímat je současně přímým i periferním viděním, otáčet k nim, obracet se za nimi (technicistní řešení industriálního prostoru k tomu ostatně přímo vybízí a umoňuje nahlížet mezi ně a objevovat ty skryté v členité galerii zvané The White Room.
Najednou totiž zjistíme, že nejde o jednotlivé obrazy, ale o celkový dojem, atmosféru, celku, celé výstavy. Že výstava Zblízka se dá prozkoumávat – zblízka – obraz po obraze, ale daleko víc - zblízka - pozná obrazy jako celek tedy s odstupem.
A co zjistíme? Alespoň za nás můžeme přiznat směs pocitů, zahrnujících od vření současného světa kolem, přes grotesknost – často krutou – doby, neklid i touhu uniknout do světa nad světem, do fantazie a někdy dost divokých snů.
Výsledný pocit nelze přesně vyjádřit slovy, ale je - vzdor všemu co lze z výstavy vyčíst - nakonec docela pozitivní a divák si to vyznění rád odnáší v hlavě sebou za vchod do galerie, za bránu Pragovky, za denními ataky všednosti.
Petr Vaňous o vystavených obrazech
„Jednoduchý kresebný syntax se v díle umělkyně mění na bohatě strukturované experimentální pole forem sledující závažná osobní a společenská témata stejně jako sociální hry. Právě tematizace konkrétního problému se tu stává spojitou nádobou hledaného a voleného tvarosloví. To se buď ostře vymezuje vůči svému okolí, staví se na odpor, dramatizuje námět nebo ho na způsob prožívaného času obtéká a fixuje do stavu paměťové kapsy. Základním námětem autorčiny tvorby je figura v proměnách. Figura se tu stává pěšákem transformace, figurkou operující v hracím poli, vítězem i obětí zároveň. Prožívá otevřeně své vnitřní i vnější rozpornosti a neskrytě, naplno o nich vypráví. Tomu odpovídají rozehrané situační děje, v nichž se propojuje virtualita kolektivní hry s osobní bolestnou zkušeností.“
Veronika Landa
1995 - 2000 Střední uměleckoprůmyslová škola
2008 - absovlventka malířské školy profesora Vladimíra Skrepla na AVU
Žije a pracuje v Praze
Text a foto: Richard Koníček (9 x) a Martin Frič (1 x)
Veronika Landa
Zblízka
20. 1. – 16. 2. 2023
Pragovka Gallery
The White Room
Více k autorce:
10