01.10.2019 10:03

A studio Rubín - Praha

25. 9. 2019

 

 

 

Od vedení A studia Rubín jsme na www.www-kulturaok-eu.cz dostali pozvání na zářijovou premiéru´. Jde už o druhou z premiér v této sezóně chystaných pod společným mottem ´O čem jsme zapomněli mluvit?´. O premiéru inscenace s názvem ´Věci´. Vzhledem k tomu, že svět (duše, žití i prožívání) kolem nás se prudce a povážlivě změnil ve svět bezduchého přežívání a konzumu právě těch věcí, a to všemi možnými způsoby, zajímalo nás, jak to budou nahlížet v A studiu Rubín!?

 

Autor…

Hra Věci, kterou režírovala Eva Rysová, vychází z prvotiny ale už výrazného literárního debutu, z novely Věci od Georgese Pereca. Autor i následná hra hledají hodnoty. V sobě, v tom, s kým kdo žije, ale i hodnoty toho, s čím hodlají žít, kde a jak.

 

Hodnoty věcí, nemovitostí, prostředí, stylu žití.

 

Hledají, ovlivněni bubnovou kampaní reklam, žebříčků, pouček, trendů, rad a pokynů. A protože jsou nestejní, ba různí, mají i jiná kritéria těch hodnot a jinak na ně působí i ty vnější direktivy, módní trendy či hlediska. A tak je hra i o tom, jak ta jejich hodnotová kritéria působí na jejich vztah, chování, názory a hodnocení se navzájem.

 

Novela Georgese Pereca je vydávanou knihou a bývá anotována podtitulem Příběh 60. let. Skutečně v roce 1965 kniha vyšla. Ale to, co autor řeší, překvapuje svou až drsně vizionářskou aktuálností i po 54 letech. Autor odhadl, že božstvo konzumu vyvolává v lidech závislost - na věcech.

 

 

Doplňme, že Georges Perec byl Francouz, narodil se v roce 1936 v Paříži, měl pohnuté dětství a předčasně zemřel na rakovinu plic v roce 1982 (jako 45 letý). Jeho význam, minimálně pro francouzskou veřejnost, potvrzuje, že je pohřben na hřbitově Père-Lachaise. Za svůj krátký život se prosadil jako spisovatel, ale i jako filmový režisér, scenárista, básník, romanopisec, esejista a literární kritik.

 

Jeho debut, jenž Eva Rysová proměnila ve svébytnou a žhavě aktuální hru, je v zásadě běžný příběh mladého páru, jehož vnímání světa rámuje vlastnění, spotřeba, šopování, hromadění věcí a zbytných i nezbytných životních potřeb. V knize mají jména Jérôme a Sylvie a jsou svým soužitím smýkáni touhou po luxusu, jenž je ale pouhým snem, touhou, chimérou, neboť na to nikdy, dnes ani zítra, ani na sklonku žití nemají a mít nemohou. Což je deprimuje, ale současně také motivuje k jejich dalšímu a dalšímu nesmyslnému a marnému snění.   

 

Režisérka…

Eva Rysová, která zanechala svou režijní stopu v Divadle D’Epog, NoDu i ve Studiu hrdinů, si zvolila ke zpracování pro A studio Rubín skoro až filozoficko-psychologickou studii. A to předlohu, která je aktuální snad víc než kdysi ve Francii, právě dnes a právě v našem regionu.

 

Navíc ji ještě dále aktualizovala o politická a přímo až environmentální fakta naší každodenní současnosti. Vždyť ono nekonečné a marné snění o tom, že žít, rozuměj skutečně a náležitě žít, se podaří až ve chvíli, kdy si konečně pořídíme ony správné věci, je šílené, ba nesmyslné, ale současné. Jenže, to má háček, my na to buďto nemáme, nebo to, co jsme si pořídili, nám ke štěstí nepomohlo, takže to asi nebyly ty věci správné. A tak potřebujeme další a další a další…

 

Herci…

Postavy Sylvie a Jérôme vynikajícím způsobem

hrají

Julie Goetzová a Jan Grundman

 

 

Julie Goetzová  - herečka a hudebnice (* 1986, České Budějovice)

• absolventka činoherního herectví brněnské JAMU
• rok studovala i na krakovské herecké škole PWST
• její první angažmá bylo v Divadle Radost
• je na volné noze a hostuje na scénách jako brněnská Reduta, Hadivadlo, Meetfactory, Alfréd ve dvoře, a dokonce i na Nové scéně Národního divadla. Nyní tedy i v A studiu Rubín
• stála u zrodu experimentálního souboru D´epog, spolupracuje s divadelní platformou Kartel
• hudebnice, klavíristka a violistka
• členka kapel Cirkus Cermaque, Chytej ušima či Chantet
• má za sebou i role filmové

 

 

Jan Grundman (* 1981, Rakovník)

• vystudoval herectví na brněnské JAMU
• první štaci (až do zrušení) měl v Divadle v 7 a půl
• byl člen HaDivadla
• hostoval v divadlech Petra Bezruče v Ostravě, Východočeském v Pardubicích, ve Švandově, Divadle X10 či v Letí v Praze a dalších
• od sezony 2015/16 je člen uměleckého souboru Městského divadla Kladno. Objevil se ve filmech i seriálech.

 

Inscenace …

Dojem diváka je pocit zahlcení. Přesně tak, jak to má být. I když scéna je relativně minimalistická a nejvýznamnějším spoluhráčem protagonistů je měch, zavěšený nad scénou, jenž se v okamžicích snové euforie - jak by to mohlo a mělo být - v okamžicích snů a víry v štěstí vykoupené věcmi, přesněji tou správnou věcí, ligotavě bliká svůdně jak bludička v pohádkovém lese, mámíc oba protagonisty klamavým svitem. V následujícím vystřízlivění ale zhasíná, aby při další extázi způsobené touhou po věcech a do nich klamně personifikovaného štěstí, znovu zářila.

 

Finále té iluzivní hry je roztržení mámivé bubliny,

a její roztříštění na drobné nicotné kuličky marnosti.

Výborný to režijní nápad.

 

I dialogy - či spíše přepínané - monology obou představitelů, zahlcují. Skoro až encyklopedicky srovnané pojmy, shromážděné na dané téma, ať je to podlaha, jídlo nebo zážitek, s rychlostí kulometu chrlí ona či on, jako když jste si právě ´nagooglovali´ nějaký pojem, věc a ve vyhledavači na vás vyletí tisíce odkazů na vše, co s tím souvisí. Ať už jde o druhy vína, oblečení nebo spotřebič. Dokonale to transformuje půlstoletý text do dnešní zahlcené bezduchosti v diktátu boha konzumu. Ale pro herce to muselo být náročné vše si zapamatovat a v rychlosti to chrlit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud jde o děj, je prostý.

Dva mladí  - Sylvie a Jérôme -  se seznámili,

vzali se, našli si skromný byt a snaží se věcmi,

ne realitou citu, ducha, žití, dosnít k absolutnímu štěstí.

Hra je rozčleněna v navazující kapitolky,

ba až gagy a úsporným civilním herectvím obou představitelů

se bez hluchých míst řítí ke své závěrečné katarzi.

 

Nementoruje se tu, ale tne do myslí podobně myslících v současné společnosti. Tedy - snad - tne. Z reakcí ostatních diváků A studia Rubín, čili možná ne zcela konzumních, to pochopeno bylo. Ale co ti konzumní, ti co sedí u televize či internetu a konzumují podprahovou i zjevnou reklamu, které zaslepeně podléhají...?!

 

Diváci v A studiu Rubín reagovali ve většině případů jinak.

Což je nadějné pro nás a naši současnost.

Ne všichni jsme ještě konzumní.

 

Hra je tedy správně začleněna

do nastaveného mantinelu motta sezóny

´O čem jsme zapomněli mluvit?´

a

připomíná nám, nad čím bychom se měli opět zamyslet.

Nad sebou i nad námi všemi.

 

Titul hry: Věci

Autor scénáře Vojtěch Bárta podle stejnojmenné novely Georgese Pereca

Režie: Eva Rysová

Výprava: PIO Kaliński

Dramaturgie: Dagmar Radová 

Hrají: Julie Goetzová, Jan Grundman

Propagace: Pavla Umlaufová

Premiéra: A studio Rubín/ 24. 9. 2019

Repríza: 21. 10. 2019 

 

110 00 Praha 1 - Malá Strana

Malostranské nám. 9

 

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto z představení: Patrik Borecký, © Ing. Olga Koníčková (1 x)

 

www.astudiorubin.cz