„Ve svém čase“ aneb u Topičů dávají autoři Petra Vlachynská a Jaroslav Prokeš nahlédnout do svých myšlenkových a tvůrčích časů
JAROSLAV PROKEŠ A PETRA VLACHYNSKÁ
VE SVÉM ČASE
Kurátor: Karel Srp
19. 11. - 19. 12. 2025
Galerie Topičův salon
„Společná výstava
Petry Vlachynské a Jaroslava Prokeše
Ve svých časech
přináší objekty a světelnou site specific instalaci,
vytvořenou přímo pro Topičův salon.
Výstava se zabývá vztahem obou autorů k času, který
každý z nich nahlíží z opačného úhlu:
Vlachnyská zdvojeným kuželem,
Prokeš krystalem.
Mezi jejich přístupy tak dochází k dynamizujícímu pnutí, ve kterém se
střetávají opačné podoby bezčasí:
jedna, vycházející z nejstarších představ o světě,
druhá ze současné kvantové fyziky.
Vzniká tak dialog mezi silně přiznanou hmotou, a
pokud možno co nejvíce zpřítomněným prázdnem.“
Karel Srp, kurátor výstavy
Za všechno může prozíravost kurátora…
Autoři Jaroslav Prokeš a Petra Vlachynská v Galerii Topičův salon, rozvinuli pod kurátorským vedením Karla Srpa jedno společné téma. Téma času a možností jeho vnímání. Výstava s názvem „Ve svém čase“ tak do slovutných prostor Topičova salónu přináší instalace, objekty, videa i grafické práce. Vše z posledních let, v „jejich autorském čase“, kdy se oba umělci dotýkají proměnlivosti, trvání a fyzické přítomnosti času v materiálu i prostoru.
Jak zdůraznil Karel Srp při zahájení této myšlenkově zajímavé, ale náročné výstavy, oba autoři se vzájemně neovlivňují. Myšlenka na tuto výstavu, kterou později nazvali „Ve svém čase“ Karla Srpa napadla ve Středočeské galerii GASK, kde oba autoři měli - nezávisle na sobě - své vlastní výstavy. Karla Srpa po jejich zhlédnutí nadchlo to, jak se oba vyjadřují – aniž by se společně nějak ovlivňovali – k jednomu a témuž tématu. Proto se rozhodl uspořádat jejich první sice společnou, ale stále zcela nezávislou výstavu se společným názvem „Ve svém čase“. K tomuto, do jisté míry experimentu, se rozhodl zvolit výstavní prostor až téměř ikonický - Galerii Topičova salonu. Proč? Inu genius loci tohoto prostoru je schopen – a ve své dávné a slavné historii to nejednou dokázal – absorbovat vskutku přelomové umělecké počiny. Často až průlomové expozice našich i zahraničních tvůrců, kteří onen „svůj čas“ často o značný kus předběhli. A jak jsou na tom se svým časem autoři současní, naznačuje výstava „Ve svém čase“.
Kurátorská práce s výstavním prostorem
Jak nám vysvětlil Karel Srp ve svém úvodním slově, tak název „Ve svém čase“, je a byl určujícím tématem k zaměření nejnovějších prací obou vystavujících autorů, vypovídajícím o jejich osobním vztahu - k času. Jejich myšlenkové uchopení tématu a jeho formální ztvárnění, nemohlo být - jak zdůraznil kurátor - odlišnější.
Jejich společná výstava se totiž táže jich samých, nakolik zůstávají uzavřeni ve ´svém´ čase a kam až z něj dokáží vykročit. A nejen vykročit, ale i nahlédnout jeho existenci. A to – což je na jejich výstavě tím nejzásadnějším – opět nezávisle na sobě samých.
Jak výstavu definuje její iniciátor a duchovní otec, kurátor Karel Srp?
„Symetricky rozvržená instalace, založená na formátu vratké rovnovážnosti, má svůj střed, v němž se setkávají práce obou autorů, od něj pokračuje do opačných stran.“
A je to tak. Členitost výstavního prostoru umožnila, že tři střední místnosti jsou věnovány objektům a reliéfům Petry Vlachynské, zatímco obě krajní a protilehlé místnosti, přinášejí světelné instalace Jaroslav Prokeše. Vše doplněno o několik dalších drobných intervencí do prostoru, rozmístěných různě v galerii. Kdo najde a objeví, vidí, kdo ne, má smůlu, ale o zásadní myšlenku vloženou do této dvojvýstavy se tím neochudí. Zásadní je, jak dodává Karel Srp, že:
„každá místnost je pojata jako uzavřený celek, sledující vždy jen jednu vzájemně provázanou představu.“
Vklad Petry Vlachynské
Dáma má přednost. Ač v názvu výstavy tomu tak není. Tak nejprve malý výklad autorského vkladu Petry Vlachynské do společné výstavy „Ve svém čase“. Samozřejmě, že zde dáme téměř doslova slovo kurátorovi a myšlenkám konstruktéra této nevšední výstavy, Karlu Srpovi:
„Vlachynská zpřítomňuje skrytou stavbu času, vzájemné oboustranné vplývání minulosti a budoucnosti, vylučující přítomnost. Její objekty ztvárňují „modely“ časových událostí jednotlivých okamžiků, převedených do tří rozměrů. Opustila ´svůj´ čas, aby inspirovala výzkumy současné kvantové fyziky. Přístup Vlachynské se vyznačuje proměnou uvolňující se hmoty. Vlalchynská je oslovena knihou Caral Rovelliho, Řád času, a proto soustředila do vstupní místnosti objekty odkazující přímo k času. V jednom z nich propojila vrcholky sedmi prorůstajících, do sebe zaklíněných kuželů, tenkou štěrbinou jako pomyslným bodem obratu, naznačujícím zlom průběhu času. Druhý objekt, inspirovaný sloučením dětského počítadla a kolébky, lze rozhoupat: původně ortogonální rám počitadla zkřivily dvě šroubovice, zasazené do zaoblených hran. Místo kuliček se na tyčkách nacházejí drobné dvojkužely, symbolizující jádra času. Při našem obcházení se objekt postupně rozpíná a diametrálně mění svou podobu. Další autorčiny objekty, vycházející z dramaticky se proplétajících a překrývajících zlomků elips, tematizují základní nemožnost setrvání v jednom okamžiku, v jeho neuchopitelnosti. Vlachynská tak dává vnitřní stavbu času do souvislosti se strukturou DNA. Pro Vlachynskou zůstává důležitou volba látky, ovlivňující smyslový ráz jejích prací, pohybujících se na ose čas-hmota-pohyb. Vlachynská využívá možnosti molitanu: nechává jej volně se pnout po zdi, muchlá jej v propletený chomáč, pokrývá jeho povrch parafínem či zahlcuje jeho poréznost pískem, sádrou anebo pigmenty. Potlačuje tak tektoniku materiálu, mění povrch ve světelné chvění, připomínající pohledy do vesmíru. Vlachynská vstupuje až do smyslových vlastností materie…“
Vklad Jaroslava Prokeše
I zde samozřejmě odcitujeme sofistikovaný výklad Karla Srpa, přibližující divákovi myšlenkové naplnění díla Jaroslava Prokeše:
„Jaroslav Prokeš ve ´svém´ čase setrvává. Jakékoli náznaky času ze své práce vylučuje na co nejvyšší možnou mez, aby nechal promlouvat prostor samý. Čas jím jenom volně protéká, aniž by na něm ulpíval. Prokeš potlačuje doléhání dění, vytváří si objektivní, na vlastní mysli nezávislý, svět, žijící vedle něj. Prokeš setrvává v čiré imaterialitě slov, vepsaných na černý povrch leštěné liberecké žuly, podobající se náhrobní desce o velikosti mobilních telefonů. Na jedné stojí ´čas je vše´, na druhé ´čas není´. Vylučující se výroky pojal jako SMS zprávy. Charakterizoval čas v západních a východních kulturách dokola opakovanými truismy, jež ztratily svůj význam. Prokešova tvorba se nachází na okraji fyzického trvání a prochází osou prostor-prázdno-slovo, která vytěsňujme autora, ztrácejícího se v nezachytitelnosti.
Ve své největší a nejtenčí práci, začleněné na výstavu, vyšel Prokeš přímo z možností galerie. Jednak ze stěn, viditelných již od vstupu, jednak z proporcí dveřních otvorů, které provázal světelnou instalací, iluzivní enfiládu čtyř průchodů rozšířil o zářící náznak dalších dvou. Zdrojem se staly silné divadelní reflektory. Hrany, navazující obdélným tvarem na průchody a zvýrazňují jev zvaný světelná aberace, vyvolávající na zdi lem mezi ostrým zářením a ztemnělým okolím. Zdá se pak, že jas přímo sálá ze stěny. Prokeš je dlouhodobě zaujat předpokladem, že vesmír je dvanáctistěn, jehož protilehlé strany jsou totožné. Po galerii mimo to také volně rozmístil několik papírových krystalů o 48 hranách a 26 plochách, obsahujících ve zmenšeném měřítku enfiládu dveřních otvorů Topičova salonu. Rozměr šestice ploch určoval poměr jejich výsky a šířky. Prokeš vymanil krystal z alegorických souvislostí, kdy na ojedinělých plastikách z italského manýrismu pod jeho tíží klesal Kronos, nesoucí jej na zádech. Ve svém dlouhodobém zájmu o platonská tělesa, spojuje Prokeš bezčasí věčnem. Prokeše poutá prázdno, existující ještě před vznikem prostoru, tematizované jeho nejstarším, dosud nevystaveným dílem, vektorovou grafikou Prázdný triptych (2014), jejíž základní lineární směry ustalují prostor.“
Střed je střet
Protnutí dvou pojetí času na výstavě „Ve svém čase“, vnímá Karel Srp následovně:
„Ve střední místnosti Topičova salonu se protikladné umělecké přístupy Vlachynské a Prokeše setkávají. Z opačných úhlů se věnují stavu nabývání a ubývání pevného a uzavřeného tvaru, sbližujícího jejich rozdílná pojetí. Ať už jde o dlouhý pás molitanu se zahnutými hranami, volně se rozprostírající po zdi, nebo o projekci vznikajícího černého kruhu, který po svém dokončení zvolna zase mizí. Stavy zdání a skutečnosti se tu vzájemně prolínají, ale i nezvratně rozevírají.
Výstava tak otevírá smyslům skryté prostory, zbavené tíže. Východiskem Vlachynské se stala myšlenka roztříštěného středu, pojatého jako nepřítomný, neznázornitelný a nedosažitelný bod, který je zde a všude. Prokeš setrvává u vzájemně se dotýkající plnosti a prázdna, jejichž protiklady v sobě uzavírají zrcadlící se čas.“
Petra Vlachynská
· Ve svých dílech se zabývá především abstraktními tématy s důrazem na materiály a proces práce s nimi
· Průběžně se věnuje tvorbě do veřejného prostoru a architektury
· Studovala
Sochařství na VŠUP v Praze v ateliéru Kurta Gebauera
Architekturu na FA ČVUT
· V doktorské práci se zabývala sochami v Praze po roce 1989 a jejich vztahem k urbánnímu kontextu města
· Umění ve veřejném prostoru je tématem projektů, na nichž se podílela spolu s Galerií Jaroslava Fragnera, architektonickým časopisem ERA21 nebo Institutem plánování rozvoje Praha
· Od 2020 působí na katedře umění na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde vyučuje předměty zaměřené na tvorbu ve veřejném prostoru a vede ateliér
Jaroslav Prokeš
· Ve své práci dlouhodobě prověřuje formou site-specific instalací možnosti samotného místa a prázdného prostoru
· Jeho práce prostřednictvím široké škály médií dlouhodobě tematizuje specifické vlastnosti prázdna v umění, determinalizaci díla či ztrátu informace v něm
· 2003 diplomoval na VŠOP v Praze v ateliéru Skla v architektuře u prof. Mariana Karla
· 2019 na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem obhájil disertační práci u doc. Daniela Hanzlíka „Prázdno jako předmět díla“
· Od 2002 samostatně vystavuje
· Žije v Liberci, kde působí na Fakultě umění a architektury při Technické univerzitě.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
JAROSLAV PROKEŠ A PETRA VLACHYNSKÁ
VE SVÉM ČASE
Kurátor: Karel Srp
19. 11. - 19. 12. 2025
Galerie Topičův salon
Národní 9, Praha 1
Součástí vernisáže byl křest nové monografie Petry Vlachynské
Proximity Matter,
kterou teoreticky uspořádal Karel Srp.
Publikace nabízí hlubší vhled do autorčina dlouhodobého uměleckého zkoumání
vztahu mezi hmotou a prostorem.
