Ve stínu srdce mé milé aneb žalozpěv za lehké holky či neopouštěj mě…

27.04.2018 14:47

Francouzský institut/Galerie 35 -  Praha

26. 4. - 30. 5. 2018

 

 

 

 

Na vernisáži nové výstavy Ve stínu srdce mé milé s podtitulem Francouzský šanson v českých ilustracích Karla Demela, kterou připravil Francouzský institut v Praze, nám byly představeny monotematické grafiky (hlubotisky) a kresby Karla Demela, grafika, malíře a ilustrátora.  Přední polovina sálu je věnována J. Brelovi, zadní část výstavního prostoru zaujímají grafiky k textům Georgese Brassense. Autor vystavených děl byl osobně přítomen.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zahájení se ujal Alexandre Pajon – kulturní atašé a zástupce ředitele FI v Praze. Poté Luc Lévy, ředitel Francouzského institutu v Praze s potěšením konstatoval, že existuje velmi úzké spojení mezi uměním a hudbou, a že je v Praze teprve 7 měsíců a že  v Praze objevil českou zpěvačku Martu Kubišovou, kterou obdivuje velmi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Karel Demel, který patří mezi nejlepší umělce v oboru hlubotisku u nás, je dlouhodobým členem skupiny Hollar, nám sdělil, že kdysi navštěvoval kurzy francouzštiny, že čas však nehraje vůbec žádnou roli.

 

 

 

 

 

Jako hlavní host nás poctila svou přítomností Chantal Poullain, rozverně a živě gestikulující. Vyjádřila svůj obdiv jak Karlu Demelovi, tak i k jeho vystaveným grafikám.  Na závěr akce nám také zazpívala.

 

 

Možná, že i oni slyší onu skrytou hudbu, která z jeho děl vyzařuje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Francouzská píseň – šanson jako skrytá forma odboje…

 

Klasický francouzský šanson byl v bývalém Československu poslouchán a milován už před válkou i po válce,

také ve zlatém věku československých sixtees,

ale největšího ohlasu, paradoxně, dosáhl až v době po roce 1968, tedy za normalizace.

Legálně vydávané i ilegálně šířené nahrávky byly v době úpadku české populární hudby něčím,

co lidem dávalo velmi expresivní důkaz o tom, že autenticita a pravdivost umění je možná,

pokud je to pravda z hloubi duše a srdce umělce.

Umělecky fatální rozdíl mezi sterilností a odvozeností české pop-music a uchvacující emocí,

která promlouvala k celé generaci ústy šansoniérů i přesto,

že většina poslouchajících nerozuměla textu, měl tu význam zásadní lekce:

je možné promlouvat sám za sebe, až do morku kostí, za jakoukoli cenu.

Ze starší generace v Československu zněli Joséphine Baker, Maurice Chevalier a Edith Piaf

ještě jako součást společné předválečné i poválečné kultury,

zatímco mladší generace (Charles Aznavour, Léo Ferré či Jacques Brel (1929- 1978)

byla přijata publikem komunistického Československa snad jakousi všenárodní aklamací.

 

Píseň = prostředek vyprávění

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Několik desek, které vyšly v 60. a 70. letech 20. století, patřily k základnímu vybavení většiny českých domácností.

Byli v 70. a 80. letech i autoři, například Gilbert Bécaud nebo Mireille Mathieu,

kteří v komunistickém Československu dokonce mnohokrát koncertovali,

naopak byli takoví jako například Georges Brassens (1921 - 1981),

jenž patřil pro svá ostře proříznutá ústa spíše k těm upozaďovaným či dokonce proskribovaným.

 

Byli ovšem i šansoniéři - zavilí nepřátelé, jako Yves Montand poté,

co ztělesnil ve filmu Doznání jiného zavilého nepřítele, Arthura Londona…

 

Jisté je, že šanson zapustil v Československu kořeny hluboké,

rašící posléze i vlastními českými variantami francouzských předloh

či vytvořením nového hudebního druhu, českého šansonu.

Hana Hegerová a Petr Hapka

byli (vedle mnoha jiných) jeho dvěma nejvýraznějšími osobnostmi.“

(tisková zpráva)

 

Karel Demel patří vedle Jiřího Anderleho a Oldřicha Kulhánka k nejznámějším, i v zahraničí oceňovaným reprezentantům té větve české grafiky, jejíž figurativní preciznost je založena na dokonalém zvládnutí kresby a zapojení konkrétní snové básnivosti do námětu díla. Tento způsob grafického myšlení nalezl u všech 3 reprezentantů této větve české grafiky ideální podmínky na poli ilustrace.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

U Karla Demela navíc byl tento sklon rozšířen o jeho hudební založení. Tak vznikly např. jeho grafické cykly Hektor Berlioz – Fantastická symfonie či oba cykly věnované dvěma francouzským šansoniérům, jež představujeme na této výstavě. Na prvním místě je Jasques Brel, k jehož textům Demelova díla vznikala  v letech 1980 - 1989,

 

a na dalším místě je to Georges Brassens (Demelova díla vznikla později, v letech  2011 - 2017). Významné jsou i další Demelovy ilustrace francouzské poezie (Apollinaire, Baudelaire, Rimbaud aj.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tato akce se koná se v koordinaci s výstavou Naše Francie/

Francouzská poezie v českých překladech a ilustracích 20. století

(od 11. 5. do 31. 10. 2018 v Letohrádku Hvězda)

110 00 Praha 1

Štěpánská 644/35

Vstup: zdarma

 

Hodnocení:  100 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 

www.kultura.ifp.cz

 

 

 

Karel Demel (* 28. února 1942 v Praze)

  • 1953: bral soukromé hodiny hry na pozoun, příprava ke studiu na konzervatoři
  • 1957 – 1963: studoval hudbu na konzervatoři (trombón, tuba)
  • kreslí do školního časopisu Hlas konzervatoře. Vznikají první pochybnosti o budoucí kariéře hudebníka
  • od 1968: studium /po mnoha peripetiích s přijímačkami) grafiky a knižní ilustrace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Zdeňka Sklenáře
  • 1970:   přestup do ateliéru ilustrace a plakátu, který převzal prof. Zdeněk Sklenář po zemřelém Jiřím Trnkovi. Výrazné působení asistenta Jiřího Anderleho. Zájem o poezii a hudbu jako o motivaci k výtvarné činnosti
  • 1974:   ukončení studia diplomovou prací ´Šest básní o lásce´
  • 1975:   1. samostatná výstava v Galerii Borkowski (Hannover)
  • počátek spolupráce s Art Centrem a Lyrou Pragensis
  • 1976:   usiluje o řemeslnou dokonalost, fascinace starými rytinami
  • 1982:   automatická kresba, akvarely, pokusy o formální a obsahové uvolňování
  • 1983:   cyklus ´Divadlo´ - ovlivnění grafické techniky akvarelem
  • 1986:   lept, akvatinta a kombinování technik
  • 1992:   Poitiers (Francie), studijní pobyt s mezinárodní účastí. Zájem o transpersonální psychologii a holotropní dýchání
  • 1993 - 94: studium v mezinárodním grafickém centru v Kasterlee (Belgie)
  • 1995:   vedení kurzu grafiky v galerii Epreuve Artiste v Antverpách
  • 1998 :  účast na Mezinárodním malířském plenéru Pardubice
  • je nositel francouzského Řádu umění a literatury z roku 2003