Včelí naučná stezka v Harrachově aneb my včely (the honeybees) agresivní nejsme!

13.03.2013 09:54

Ochránci přírody se snaží přiblížit krásy a hodnotu přírodně cenných území veřejnosti již desítky let, můžeme říci, že odpradávna.  Historicky první naučná stezka na území ČR vznikla počátkem 40. let dvacátého století v okolí Krásné Lípy péčí tamního rodáka Rudolfa Koglera.

 

V současné době je u nás přes 400 naučných stezek. Ne všechny jsou však dobré. Naučné stezky by totiž měly návštěvníkům odhalovat to, co není na první pohled zřejmé, měly by provokovat k přemýšlení a hlavně vytvářet vztah k předkládaným tématům. 

 

Harrachov léto 2012

V Harrachově je totiž nově otevřená naučná stezka, která všem svým návštěvníkům odhalí tajemství života jednoho z nejpilnějších druhů hmyzu - včel. Již nyní se můžete vydat na dobrodružnou cestu za poznáním včelího života. Dne 8. července 2012 v 10 hodin se v Harrachově na křižovatce u autobusového nádraží jsme se zúčastnili slavnostního otevření Včelí naučné stezky hraběte Jana Harracha za účasti jejich hraběcích milostí. Byli jsme zváni a vítáni všichni ti, kteří chceme být zasvěceni do tajů přírody a zejména pak do života včelek. Všichni příchozí, i s kočárky a se psy, prošli celou stezku se zkušeným a znalým včelařem, který odpovídal na naše dotazy.

 

Nadšení příznivci včel

Stezka s číslovanými zastávkami vznikla díky nadšenému přístupu asi desítky jedinců, kteří mají vztah k Harrachovu a údolí Rýžoviště, za přispění Libereckého kraje, jak řekl spoluautor včelař Jaroslav Čech.  Chtějí touto cestou lidem nejen přiblížit život včel, zlepšit vztah člověka k přírodě, ale vzdát úctu i hraběti Janu Harrachovi, jenž byl v roce 1864 spoluzakladatelem a předsedou českého včelařského spolku. Byl to osvícený člověk, který vykonal hodně dobrého pro celou oblast Krkonoš a celý český národ v době Rakouska – Uherska.  

 

Albert Einstein kdysi prohlásil, že „pokud by ze země zmizely včely, zbývaly by lidem čtyři roky života.“ Není nutné o tom pochybovat: včely opylují většinu rostlin po celé zeměkouli, bez opylení neuzrají plody, bez plodů není nových stromů, obilí, trav nebo květin, bez zeleného není ani pastvin a bez pastvin zas není zvířat.

 

Jak včely dělají med a další otázky

Jak přečkávají zimu? Jak vzniká vosk? Na spoustu dalších otázek, které se týkají života včel, získáme informace na naučné stezce s 11 zastaveními a 11 panely, jejíž trasa nepřesahuje 3,5 km, ale v závěru se při chůzi do kopce přece jen trošku zapotíme. Na stanovišti č. 9 je umístěn křížek s obrázkem sv. Ambrože, patronem všech včelařů. Můžeme zapsat do deníčku vzkaz sv. Ambrožovi. Zároveň jsme odměněni novým a nepříliš známým nezvyklým pohledem do údolí na Harrachov.

 

Včela sama není agresivní

Osamocená včela – třeba na květu – sama od sebe agresivní nebývá. Má spoustu práce a navíc není ve hnízdě, které je třeba chránit. Pokud na ni nešlápnete, nezasednete ji, anebo jinak nezmáčknete, nemá důvod vás píchnout.

 

A nenechávejme neuklizené sladkosti kolem sebe! Zejména v červenci a srpnu jsou včely „slídivé“ – v přírodě se tenčí zdroje nektaru či medovice a včely hledají, kde by co uzmuly. Zejména nejezme banány v blízkosti včel! Banány obsahují látku, která je obsažena ve včelím jedu a ta včely vydráždí až k napadení. Včely mají instinkt útočit na cokoliv chlupatého, tmavého a smradlavého, co se pohybuje poblíž úlu (medvěd). Černý svetr doplněný voňavkou či opileckým dechem působí obdobně.

 

A když už mě píchla včela? Pak odstraníme žihadlo co nejrychleji z kůže, seškrábneme jej třeba nehtem. Je-li nám zle, nebo jsme alergičtí, zavoláme lékařskou pomoc.  A útočí-li roj včel - okamžitě utečme pryč, kličkujme, sundáme brýle. A jsme bez obav, dospělý člověk přežije bez problému v řádu stovek žihadel.…

 

Jak vypadá Včelí naučná stezka?

Včelí naučná stezka má výchozí bod u harrachovského autobusového nádraží a vede Rýžovištěm po silnici kolem restaurace Lesní zátiší a odtud se otáčí dále k penzionu Renata. Na konci stezky najdeme úl, ale již bez popisků a návštěvník zde dostane několik předtištěných otázek. Po jejich správném zodpovězení se odměníme absolventským razítkem.

 

Nechybějí informační panely, kterých je deset, a informace jsou zde podány v češtině, polštině a němčině. U každého panelu je záhon s rostlinami, typickými pro oblast Krkonoš, a rovněž jsou u každého zastavení umístěny modely úlů s vývojovou řadou od nejstarších typů po nejnovější, a to i s živými včelami.  U dvou zastavení si prohlédneme rámky, které kopírují vnitřek úlu, ale místo pláství jsou zde umístěny fotografie včelích voskových plástů s medem, pylem, se včelami, trubci, nebo královnou. Během procházky si i odpočineme, protože nechybějí lavičky prostor pro hraní pro děti.    

 

Včelí úl a jeho architektura

První med získával člověk přímo od včel ze stromů. Pak lidé přišli na to, že vykotlaný strom (brtník) mohou včelám připravit a nemuseli již za medem po lese putovat. Pak lidé začali vyrábět úly ze slámy, protože dlabání kmenů bylo moc pracné. Sláma se ale neosvědčila, protože při odběru medu se vnitřek úlu zničil a stavba nebyla odolná vůči povětrnosti. A tak vznikly úly krabicové (kočové – převážecí i stabilní), kde už byly plástve jako vyjímatelné desky. Tento princip se zachoval dosud. Vyrábějí se nyní i úly plastové. Kočovné úly mají tu výhodu, že je lze umístit tam, kde je to vhodné, nevýhodou je přílišná stísněnost včelstva, a podle mého i nebezpečí krádeže, jak se v poslední době stává zcela běžně.

 

 

Hrabě Harrach otvíral novou včelí stezku?

Sám „Jan Nepomuk hrabě z Harrachu provázen chotí Marií Markétou Lobkowicovou“  byl mezi prvními turisty, kteří prošli novou Včelí naučnou stezkou, která nese jeho jméno. 

Oba byli v dobovém oblečení, které si vyrobili většinou sami. Zdobení třásněmi, jaké známe dnes ze záclon v bytě, bylo skutečně na oblecích. A zjednodušování módy vedlo k jejich odstranění, obliba prvku třásní byla taková, že se zabydlely v našich bytech. Kostýmy byly na dnešní dobu nepochopitelné, ale umožňovaly tehdy turistiku skoro v našem současném duchu. Včetně bot paní hraběnky. Důkazem je rakouská princezna Sisi, která v témže oblečení běhala po Alpách čtyři až pět hodin.

Stezka Jana Harracha?

A proč právě stezka Jana Harracha? Hrabě se totiž zasloužil nejen o rozvoj místní sklárny, města a celého regionu, ale také o rozvoj včelařství. "V roce 1864 založil v Chrudimi úplně první včelařský spolek v celé habsburské monarchii a o osm let později organizaci, která sdružila včelaře z celé monarchie," vysvětlil představitel hraběte na slavnostním otevření stezky Jan Nešněra z Turnova.

 

Ze života Jana Nepomuka Harracha

Velkou pozornost věnoval zdokonalení západokrkonošských cest včetně turistických a dnešní Harrachova cesta vedoucí z Harrachova údolím Mumlavy k Labské boudě a do Špindlerova Mlýna - Bedřichova se stala první krkonošskou turistickou cestou značenou vedle německých i českými informacemi. Vědom si významu turistického ruchu, nechal postavit na Žalém roku 1890 dřevěnou restauraci a o dva roky později místo nevyhovující železné rozhledny charakteristickou kamennou věž, kterou s oblibou navštěvujeme i dnes. Hospodářský i turistický rozmach západních Krkonoš by byl těžko myslitelný bez dobrého vlakového spojení. I tady hraběti Janovi náleží podstatná zásluha na vybudování místní dráhy z Martinic do Rokytnice nad Jizerou. Rozmachu turistiky bezděky napomohl hrabě také tím, že v roce 1892 přivezl na jilemnické panství pro své lesní dělníky první lyže. Jeden pár pocházel z Norska, druhý z Vídně a podle dovezených vzorů pak na příkaz jeho lesní správy místní řemeslníci vyrobili první lyže domácí provenience. Jejich podstatně nižší cena umožnila snažší vstup do zasněžené přírody nejen panským lesníkům, ale také zimním turistům a hory dosud v zimním období téměř bez turistů se rázem staly živým ohniskem lyžařského sportu. A Českému Krkonošskému spolku Ski v Jilemnici, prvnímu samostatnému českému lyžařskému klubu, dobře posloužila výletní restaurace na vrchu Kozinci nad Jilemnicí. Nechal ji pro jilemnické turisty rovněž postavit hrabě Jan. Když Jan hrabě Harrach zemřel, přišly se s ním do Horní Branné, kde je v rodinné hrobce pochován, rozloučit davy lidí. Z Prahy přijel zvláštní vlak s nejpřednějšími reprezentanty českého veřejného života. Smutek hostí byl upřímný a nelíčený. Odešel šlechtic, který "byl z kruhu konzervativní aristokracie téměř jediným, jenž asi nejvíce přiblížil se citům našeho národa a při spravedlnosti své ujímal se v kruzích jemu přístupných dobrých práv našeho národa..." (Listy pojizerské, 19.12.1909).

 

 

Harrachov -  centrum rekreace i pro odvážné

Harrachov je jedním z nejvýznamnějších rekreačních středisek Krkonoš. Leží v jejich nejzápadnější části přímo u hranice s Polskem. Původní ves Dörfl byla založena v 17. století a začátkem 18. století byla po majitelích panství přejmenována na Harrachov. Dnešní Harrachov vznikl spojením původně samostatných osad Nový Svět a Rýžoviště a vlastního Harrachova. Na počátku 18. století byla v Harrachově založena sklářská huť, která patřila rodu Harrachů. Tato huť proslavila krkonošské sklářství po celém světě. Vznikla zde tradice ručně vyráběného foukaného, broušeného, rytého i malovaného skla. Osada Rýžoviště patří k nejstarším krkonošským osadám, v minulosti proslula těžbou rud.  Harrachov je v současné době vyhledávaným turistickým a sportovním střediskem. Je zde i rampa pro bungee jumping a golfový klub. V zimě je Harrachov lyžařským střediskem, které nabízí výborné podmínky pro sjezdové i běžecké lyžování. Najdeme zde i známý areál skokanských můstků, kde se konají závody světového poháru.

 

 

Oslavy sv. Ambrože

Je zajímavé, že se svátkem svatého Ambrože je spjat pouze jediný, velice podivný a pro mnohé nevysvětlitelný zvyk. Jeho původ prý je těžké objasnit. Myslím, že to ale není tak těžké - naznačuje způsob jednání "cukr a bič", a když uvážíme jeho názory, podle kterých žil a vládnul, není to zas tak divné. Mezi prostým lidem asi těžko působil jako svatý muž, když jeho jednání připomíná tak trochu dobu inkvizice, upalování na hranici a podobně. Je jen zarážející, že v době adventu se ujal takový zvyk, protože v této době jsou zvyky veskrze milé a hlavně pro děti. U nás je znám spíše z Podřipska, Kolínska a Mostecka. Jeden muž se přestrojí za Ambrože. Obleče si bílou dlouhou košili, na hlavě má černou špičatou čepici se závojem, aby mu nebylo vidět do tváře, a v rukou nese uzlík se sladkostmi a dlouhé koště polepené papírem. Za soumraku se děti sejdou u kostela a na Ambrože začnou pokřikovat, ten je za to honí. Sem tam utrousí sladkost, ale dítě, které ji zvedne, se pokusí hned vyplatit metlou.

 

Závěrem

 Příznivci tohoto kraje mají zájem o podobná zastavení na Ryzím potoce v oblasti Rýžoviště, tentokrát by se to týkalo vodních mlýnků. Hromadí se však spousta problémů, například získání povolení, neboť při tání nebo povodni by podobné předměty voda sebrala, a ucpala by jimi podmostí a nastala by další pohroma.

 

Tel. pro výklad pro skupiny: +420 724 015 209

 

Ing. Olga Koníčková

Foto: internet