Václav Vohlídal "Staré, nové v Nové síni" aneb obrazy z nitra duše zvoucí k náhledům do autorova zásnění
Václav Vohlídal
"Staré, nové v Nové síni"
5. 10. 2022 – 16. 10. 2022
Galerie Nová síň
Svět filmu, je světem obrazového spektáklu, světem hereckých hvězd a světem více či méně uchvacujících příběhů.
Jenže svět filmu má nejen filmové plátno či monitor nějakého přehrávače, daleko hlubší je svět, který divák nevidí, svět, skrytý kdesi za plátnem či obrazovkou. Svět tvůrců, jejichž jména se objeví sice na závěrečných titulcích a rychle prolétnou před zraky pozvolna už odcházejících diváků, ale jinak o nich mnoho nevíme. K naší škodě, protože to jsou umělecko-řemeslné profese, bez nichž by představa režiséra a scénáristy nikdy nenabyla vytoužené podoby. Profese, bez kterých by nebyl ani ten film.
Je jich celá řada, ale nás momentálně zaujala profese scénografa. Proč? Protože jeden z našich nejúspěšnějších scénografů nám v galerii Nová síň poodhalil svůj vnitřní svět.
Není snad architektů, scénografů, kostýmních výtvarníků, kteří by – také – nemalovali. Ale není mnoho z nich, kteří jdou s kůží – malířskou tvorbou – na trh. Jsou k sobě až přespříliš kritičtí. Domnívají se, že nejsou k tomuto oboru povoláni, že jejich parketou je jen a jen jejich obor a že švec se má držet svého kopyta a ne malovat obrazy a ještě je vystavovat.
Na „trh“ se svými obrazy ale nejdou i proto, že v nich - na sebe, o sobě a o svém nitru - mnohé prozrazují. Dle nich, až příliš mnohé. Omyl. Mýlí se. Jejich obrazy, jen „domalovávají“ jejich často špičkovou a všeobecně uznávanou osobnost v rámci oboru, „dokreslují“ je v osobnosti moudré, s všelidským charisma a ryze člověčí aurou.
A takovým MALÍŘEM je i scénograf, kostýmní výtvarník, filmový architekt
Václav Vohlídal.
Něco málo k výstavě
„Václav Vohlídal (1960) vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově náměstí v Praze a poté katedru scénografie na DAMU.
Po absolutoriu působil jako divadelní scénograf v různých českých divadlech. V současné době pracuje jako filmový a televizní architekt pro české i zahraniční produkce.
Paralelně s prací pro divadlo, film a televizi se však Václav Vohlídal věnuje vlastní malířské a kreslířské tvorbě – někdy nárazově, jindy soustředěně v delších časových úsecích.
Nejvíc je mu umělecky blízká tvorba pohybující se mezi abstrakcí a realismem – často magickým, obohaceným o surreální prvky a figurativní výjevy.
Tajemná atmosféra prosakuje i z jeho symbolistních krajin, které mnohem spíše, nežli skutečnou přírodu zobrazují autorovu krajinu vnitřní. Ta se v posledních letech, následkem životních okolností dostávala více do temnějších, víceméně monochromních poloh.
Nejaktuálnější malby a kresby jsou už ale prosvětleny záblesky naděje a optimismu a naznačují novou tvůrčí etapu.“
Tolik anotace výstavy
Co nám prozradila Markéta Poláková…
Paní Markéta Poláková, je manažerkou naší přední (nepíšeme - pražské, protože svou dramaturgií a významem hranice Prahy dávno překračuje) galerie Nová síň. Výběr autorů, které návštěvníkům vytrvale představuje, je vždy nanejvýš uvážený a divácky přínosný. Pro laiky i odborníky. A když nějakému autorovi poskytne prostor galerie Nová síň, tak divák může vzít na to jed, že to bude stát za viděnou.
S Václavem Vohlídalem, jak nám prozradila, to byl ale problém. Ostýchal se své obrazy vystavit vůbec a navíc právě v takto renomované galerii. Maluje je přece jen pro sebe, pro své potěšení i pro utišení svých pocitů a nálad, maluje je jen jako takový malý duševní úlet od denní rutiny, od tvorby, v rámci svojí profese.
Naštěstí pro nás ale i odborníky přes výtvarno, jej nakonec přesvědčila. Ujistila ho, že není důvod k obavám, ani uměleckému ostychu. A způsobila tak malý objev na mapě našich malířů, objev Václava Vohlídala – malíře.
Autor těchto řádek si zde dovolí nepatrnou osobní vsuvku…
Ve své novinářské praxi se setkával pravidelně s architekty. Domů, bytů, interiérů i zahrad. A skoro všichni na sebe pak už v neoficiální části společných rozhovoru prozradili, že také - malují. Jako by to bylo cosi, co by dělat neměli, co jim je snad nějak zapovězeno. A pouze nemnozí. Po naléhání, ukázali alespoň nějaký „vzorek“. Jen jeden, přítel, už pak za ta léta, arch. Josef Vrana, zavedl autora těchto řádek do suterénu svého domu, do svého království, vyzdobeného - obrazy. Nádhernými. A dodal, že takto se tu on odreagovává od těch hranatých baráků, co rýsuje tam nahoře, ve své pracovně…
Takže objev paní Markéty Polákové, že i náš přední scénograf, kostýmní výtvarník a filmový architekt Václav Vohlídal je stejně schopný a nadaný malíř, není (alespoň pro autora těchto řádek zas až takovým překvapením), ale bude překvapením pro odborníky přes výtvarno. Že o něm dosud nevěděli. Takže se autorskou výstavou "Staré, nové v Nové síni", zdařilo, objevit malíře, o kterém svět dosud nevěděl, ač by o něm vědět měl.
Pro orientaci návštěvníků výstavy
Václav Vohlídal (* 1960) po studiu scénografie na DAMU, působil řadu let jako výtvarník scény v Klicperově divadle v Hradci Králové, pak následovala jeho spolupráce na filmech. Spolu s arch. K.Vackem získali například Českého lva v roce 1999 za film Kuře melancholik.
Aktuálně pracuje jako filmový a televizní architekt. K nejznámějším titulům, na nichž pracoval, lze jmenovat namátkou filmy jako Samota, PF 77, Post Bellum, seriál Hraběnky,
pohádku Čertova nevěsta, film 7 dní hříchů a další. Pro televizní tvorbu pracoval například na právě reprízovaném seriálu Inspektor Max, nedávno reprízovaném seriálu Špunti na vodě. V nominaci na Českého lva za rok 1919 se ocitl snímek Amnestie, který o rok později na Slovensku, v obdobné kategorii cen, nazvané Slnko v sieti, už nezůstal jen v nominaci, ale byl oceněn v kategorii Najlepší architekt – scénograf, kde Václav Vohlídal zabodoval a (spolu s Karolom Filom Tomášem Berkou) a nominaci proměnil a cenu získal.
Takže hurá do galerie Nová síň!
Díky různým organizačním peripetiím je výstava obrazů Václava Vohlídala v Galerii Nová síň pouze do 16. 10!
A opravdu stojí za to ji navštívit. Protože, kdo snad ono „druhé, utajené, já“, páně Vohlídala nezná (a takových je většina z nás), neměl by váhat a na výstavu - nazvanou jednoznačně - "Staré, nové v Nové síni" – urychleně zavítat. I tentokrát platí, že kdo zaváhá, přijde o mnoho. Fakt.
Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS. (9 x) a foto z vernisáže: Jaroslav Kučera (1 x)
Václav Vohlídal
"Staré, nové v Nové síni"
5. 10. 2022 – 16. 10. 2022
Galerie Nová síň
Voršilská 139/3
110 00 Praha 1
+420 604 870 607
