Úvod > Václav Švankmajer: Lidský krystal aneb jak se oživují živé osoby a jejich tušené příběhy…

Václav Švankmajer: Lidský krystal aneb jak se oživují živé osoby a jejich tušené příběhy…

12.02.2020 16:30

Galerie Millennium - Praha

12. 2. - 22. 3. 2020

Galerii Millenium provozuje stejnojmenný spolek. O dramaturgii pečuje rodina Hoffmeisterů, Adam, Xénia a Jessika. Galerie Millennium je zakládající člen Asociace galeristů ČR, stálý vystavovatel přehlídky současného umění ART PRAGUE a účastník řady expozic moderního umění. Nabízí díla současných autorů, s nimiž spolupracuje a jimž uspořádala autorskou výstavu, případně ji chystá. Ne náhodou, mimo současné umělce, zastupuje i příslušníky avantgardy, Adolfa Hoffmeistera a Bedřicha Stefana. Součástí je i obchůdek s moderním designem a keramikou. To vše už ale asi každý milovník sofistikovaného umění a kultivovaných tvůrců ví. Zvuk a tradice Galerie Millennium je v povědomí dávno zařazena.

Galerie s geniem loci

Malá Strana je enkláva neopakovatelné atmosféry a koloritu. Podílí se na tom předlouhá a pestrá historie, jíž dýchá každá píď půdy této lokality. Není divu, že odlesk a ozvěna vznešené minulosti podvědomě působí na příchozí a vyzařuje z prostor a domů zde po staletí stojících. Mít tedy galerii suměním tady spolutvoří i její atmosféru. Stačí dodat, že Galerie Millennium, v ulici Tržiště, najdeme v přízemí starobylého měšťanského domu, jenž nesl, jak se kdysi domy označovaly po významných majitelích, název U Bonaventurů, U Templemannů a U Rybáře. Galerie Millennium tak dokonale souzní s původní gotickou stavbou (část sklepa), renesanční přestavbou (přízemí), barokním charakterem domu, o nějž se zasloužil proslulý Jan Antonín Luraggo i poslední úpravou, fasádou v klasicistním stylu.

Osobitá výstava

osobitého výtvarníka

Václava Švankmajera

Po čase, jsme se zase za náš web www.www-kulturaok-eu.cz protnuli s tvorbou Václava Švankmajera. Rádi a se zájmem. Dodnes si vybavujeme dojem i úspěch z jeho výstavy z roku 2015 ve Staroměstské radnici. Výstav od té doby uspořádal víc, ale osud tomu chtěl, že jsme se jich nestihli zúčastnit. Až nyní. A opět jsme nelitovali. Jak to kurátor Šimon Svěrák řekl ve svém úvodním slově při zahájení prodejní výstavy, přičemž nás předem přivítal provozovatel galerie Adam Hoffmeister.

„Václav Švankmajer (syn Evy a Jana Švankmajerových) je výrazný představitel nejmladší generace autorů ovlivněných surrealismem a imaginativní tvorbou vůbec. Pod vedením Břetislava Pojara vystudoval animaci na pražské FAMU (rok ukončení 2003). S autorským okruhem kolem časopisu Analogon spolupracuje od roku 2004. Věnuje se především filmu, malbě a kresbě, od roku 2012 také básnické tvorbě, (Básnická sbírka Dýka štěstí, 2013, nakladatelství Sdružení Analogonu). Jeho dílo je ovlivněno zvláště imaginativními postupy H. R. Gigera, Martina Stejskala, Konrada Klaphecka, Salvadora Dalího, inspiraci však nachází též v pokleslých projevech komerčně iracionální horrorové a sci-fi produkce.“

A pohled diváka?

Téměř čtyři desítky obrazů (rozměry v cm: 100 x 140, 130 x 90, 70 x 100, 50 x70 a 50 x 40) mají své předobrazy ve fotografiích. Přiznaně. Fotky jsou malé, vesměs vytržené z nějakých novin či časopisů, černobílé a umístěné v dolním roku obrazu. Co představují, lze domýšlet. Jsou vytrženy z kontextu. Bez popisky nenabízejí žádnou souvztažnost. Divák může přemýšlet, oč jde. Fantazie může domýšlet příhody drastické i komické, varující i inspirující. Ale s jistou netuší. Pak pohlédne na obraz. A i ač jde o tvorbu inspirovanou připojenou fotografií už na první pohled, nejde o kopii. Ani na druhý pohled. Jen o jakousi nezřetelnou, nejasnou, svádějící příbuznost. Animaci. Té fotky. Její transformaci do obrazu. Do jiného děje, jiné atmosféry, jiného vhledu. A divák pohlédne, hledaje pevný bod, přemostění obého, na popisek a … je vedle úplně. Řez kobrou, Peklo v dešti, Tanec hladového psa.

Surrealistické pojmy a při zpětném pohledu na obraz i surrealistické vize. Ano, obraz je propojen s fotografií, ale jak, nelze vyslovit, popsat, precizovat. To lze jen podvědomě, leč zřetelně vnímat. Iracionálně. Ale vehementně. Někdy si musíme pomoci fantazií hodně (Zlatý úsměv nespavosti, Krajina pozření, Nezval na rybách…), někdy nám naši fantazii název dost vemlouvavě svádí (Rytíři ozubené vaginy, Blíženci pod krbovou římsou a aktuální název Tři králové přinášejí vakcínu proti chřipce…). A samozřejmě jsou tu i obrazy cyklické, s názvem, jejž nese i celá výstava, Lidský krystal (I. až III.). A najednou není důležité, co se jak jmenuje, co je, či bylo na předlohové fotce, divák už vnímá výstavu jako celek, zvláštní putování iracionalitou, surrealizmem, nadsázkou i humorem. Jak kdo, jak kdy a jak u jakého obrazu. A přestává odlišovat, to je fotografie a to obraz. Ne. Obojí skýtá celek a vše dohromady představuje tak zajímavou výstavu. V duchu slov kurátora, ale v citaci autora:

Animace je oživování neživých předmětů. Toto je oživování živých osob.

Dovětek pro všechny

Autor Václav Švankmajer byl zahájení výstavy (především olejomaleb) osobně přítomen. Provázela ho dcera, která po jeho boku statečně setrvala i při úvodní řeči kurátora. Před tím s ním však procházela výstavu, četla názvy obrazů, prohlížela připojené fotografie a pečlivě i s fantazií, jakou mají jen děti a umělci, rozebírala malby či grafiky. Někdy to viděla jinak než my dospěláci, jindy nám rozbřeskla řešení, jež jsme tušili, ale nedovedli formulovat. Přítomen byl na výstavě i otec autora, Jan Švankmajer. Ten sice obrazy a situace hlasitě nekomentoval, ale bylo znát, že i on prožívá podobný proces pocitové transformace zase po svém. Takže, výstava klidně obsáhne celé věkové spektrum potenciálních diváků a je jen na nich, aby si tu možnost, ten prožitek, nenechali ujít. Stojí to opravdu za to.

Václav Švankmajer (*1975, Praha)

jeho výtvarná činnost se opírá především

o malbu,

kresbu,

grafiku (litografie, hlubotisk)

koláže.

1975: narodil se v Praze Janu a Evě Švankmajerovým
1990 - 1994: Střední umělecko-průmyslová škola (SUPŠ), Praha
1995 - 2003: Filmová a televizní akademie (FAMU), Praha
2004 - dosud, nezávislý tvůrce (výtvarník, režisér a scénárista)
od 2005: spolupracuje se skupinou čs. surrealistů (Praha)
2013: publikoval soubor poesie Dýka Štěstí
úspěšný autor animovaných filmů (mj. filmu Světlonoš)
spolupráce na filmech:
Otesánek (2000) režisér Jan Švankmajer (spolupráce na scénáři, výtvarná spolupráce)
Sredni Vaštar (1995) režisér Pavel Marek (výtvarná spolupráce)
2018: podílel se na výtvarné stránce filmu Hmyz
žije a pracuje v Praze