Václav Jíra, Chronos – Quadrivium aneb ´junk-art´ - strojky z odpadu jako ´protiváha´ vážné práce na obrazech

23.12.2015 15:20

Nová síň - Praha

16. 12. 2015 – 10. 1. 2016

 

Na vernisáži výstavy, kde vystavuje své velkoformátové obrazy i mobilní strojky Václav Jíra, český výtvarník, který se od poloviny 60. let až do současnosti prosazuje jako tvůrce mobilních strojků a strojů, sestavených z technických součástí různých výrobků. Materiál nacházel například i o železných sobotách. Autor se akce osobně zúčastnil (na foto vpravo v bílém).

 

Od počátku 60. let sleduje Jírova tvorba 2 základní oblasti: krajinomalbu a tvorbu, resp. zobrazování strojků. Až do současnosti probíhají obě sféry paralelně. Ačkoliv těžiště Jírovy tvorby spočívá ve strojcích, nerezignoval ani na zobrazení krajiny, zejména Lounského středohoří. V jeho plátnech se krajina přetváří v barevné plochy, které vytvářejí organické struktury.

 

Svou uměleckou vizi spojuje s poetikou smetiště, v jeho případě jde o vyřazené přístroje a různý kovový odpad, který mu slouží jako předloha k obrazům a materiál k výrobě pohyblivých strojků, v nichž vyhozené předměty nalézají nový život. Strojky začal Jíra vytvářet v roce 1961. Inspiroval ho k tomu nález hracího strojku doma na půdě. Adaptoval ho na Malovací stroj poháněný dynamem, který pacičkami čmáral klikyháky na papír. Další strojky pak vznikaly z nejrůznějších součástek nalezených na skládkách, smetištích a sběrnách. Přetvořením do nového tvaru a rozpohybováním získávají původní součástky zcela nový význam a smysl. Odborníci shledávají v jeho umění absurditu současné doby, lehkou ironii a osobitý smysl pro humor.

 

Za tvorbou recyklovaných strojků - mobilů (autorem termínu ´mobil´ je Marcel Duchamp, který ho použil pro výtvory Alexandra Caldera) stojí stejná myšlenka, která vedla k vytváření podobných artefaktů Hanse Arpa, Francise Picabiu a zejména Jírovy současníky, Švýcara Jeana Tinguelyho a Američana Alexandra Caldera. Nutno podotknout, že v době, kdy Jíra začal strojky vytvářet, mu byla díla uvedených autorů neznámá. Jírova tvorba se proto řadí do kontextu evropského dadaismu. Jírův autentický přínos do oblasti strojků-mobilů spočívá v dalších dvou způsobech jejich zobrazení. Jíra maluje obrazy a podrobné plány strojků, jak těch existujících, tak fiktivních.

Zcela originálním Jírovým řešením další existence strojků je jejich slisování, tedy jakási druhá recyklace, po níž se stávají ze třídimenzních objektů plošnými vyobrazeními. Od roku 2014 se Jíra zabývá tvorbou velkoformátových pláten na náměty skladeb soudobých skladatelů (např. Zdeňka Šestáka).

Václav Jíra

  • narodil se 17. 12. 1939  v Lounech
  • 1954 vyučil se kovářem
  • nastoupil na umístěnku do Brna do závodu ZKL Líšeň, kde pracoval až do roku 1959
  • během této doby vystudoval při zaměstnání Strojní průmyslovou školu
  • základní vojenskou službu absolvoval v letech 1959–1961
  • vrátil se do Loun a nastoupil jako metodik pro výtvarné umění v Městském kulturním středisku
  • 1961–1965 jezdil soukromě na přednášky na Pedagogickou fakultu UK v Praze, kde přednášeli i jeho lounští učitelé Zdeněk Sýkora a Kamil Linhart
  • spolu se Zdeňkem Sýkorou, Kamilem Linhartem, Vladislavem Mirvaldem,  Janem Valtem, Zdeňkem Ladrou, Jaroslavem Čásou a Miroslavem Kuklou je člen Lounské krajinářské školy
  • v posledních letech Jírovi dalším mocným zdrojem inspirace stala hudba skladatelů 20. a 21. století
  • od 70. let byl členem Svazu českých výtvarných umělců
  • po 1989 trvalý pracovní poměr opustil
  • první samostatnou výstavu měl v roce 1964 v Kadani, od roku 1983 vystavuje každoročně

 

 

 

 

 

 

 

 

110 00 Praha 1

Voršilská 3

Máme otevřeno denně mimo pondělí: 11.00 – 18.00 hodin

 

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva, Wikipedia, www.ceskatelevize.cz)

Foto: © Ing. Olga Koníčková