Úvod > Václav Hollar a umění kresby aneb dobrá kočka, která nemlsá či pro dobrou vzpomínku …

Václav Hollar a umění kresby aneb dobrá kočka, která nemlsá či pro dobrou vzpomínku …

06.04.2020 13:11

Národní galerie/Palác Kinských - Praha

21. 11. 2019 - 23. 2. 2020

Na tiskové konferenci k výstavě Václav Hollar a umění kresby jsme se dozvěděli, že po 12 letech se Václav Hollar vrací do výstavních sálů Národní galerie Praha. Palác Kinských představil jako první na světě výstavu jeho rozsáhlé kreslířské tvorby. Za svůj život vytvořil cca 3000 grafických listů. Hollarovy filigránské, často jemně kolorované kresby přírodních motivů, vedut a figur, nejsou však veřejnosti příliš známé.

„Václav Hollar je jedním z nejvýznamnějších grafických umělců 17. století. Byl však neméně skvělým kreslířem. Národní galerie poprvé v takovéto šíři představuje i tuto veřejnosti ne tolik známou stránku jeho tvorby. V paláci Kinských je k vidění na 200 jeho kreseb,“ uvedla ředitelka Sbírky kresby a grafiky a kurátorka výstavy Alena Volrábová.

Kresby Václav Hollara jsou mistrné a půvabné, mnohdy jemně kolorované. Komorní umělecká díla, kterých je po světě známo dochovaných bezmála 450, jsou v současnosti uložena v mnoha významných světových sbírkách.

„Kresby většinou nebyly primárně vytvořené pro veřejnou prezentaci, navíc jsou velmi křehké a citlivé na světlo, proto je nelze běžně vidět. Dodnes nebyla uspořádána výstava zaměřená na Hollarovo kreslířské umění. Tento dluh tedy napravujeme a představujeme výběr těch nejlepších kreseb nejen z našich sbírek,“ dodala kurátorka výstavy Alena Volrábová.

Přitom se nejedná o přípravné kresby pro grafické listy,

ale o svébytná umělecká díla.

Převážná většina z nich jsou perokresby,

které vyžadují mistrné zvládnutí techniky,

protože není možné je následně překreslovat.

Výstava v paláci Kinských

byla koncipována chronologicky

(včetně podrobných údajů)

jako vyprávění o uměleckém vývoji

v jednotlivých etapách umělcova života.

První léta v Německu

Stuttgart a Štrasburk

1627 - 1630

Hollarovy první kroky v Německu mířily do Stuttgartu, kde se nějaký čas zdržel, podobně jako Karel Škréta a někteří další mladší umělci z Německa. Probíhaly zde totiž práce na výzdobě zdejší vévodské rezidence, na kterých se zřejmě mohli podílet.

Jedním z nich byl Johann Wilhelm Baur (1607 - 1640), který pocházel ze Štrasburku. Možná Hollara podnítil k cestě do svého rodného města. Hollar se do Štrasburku vydal v roce 1628, snad aby se tu zdokonalil v grafickém umění v dílně Jacoba van der Heyden (1573 - 1645), a zůstal zde dva roky.

Zde také poznal Friedricha Brentela, miniaturistu a grafika, od něhož se mohl učit tvorbu miniatur. Zachovaly se Hollarovy kresby v albu, které si Brentel sestavoval z prací svých a dalších umělců.

Během pobytu ve Štrasburku prošel umělcův kreslířský styl období, kdy se poněkud přizpůsobil tamním kolegům z dílny - většinou Nizozemcům - časem se ale Václav Hollar vrátil ke svému původnímu uměleckému naturelu.

II.

Léta uměleckého zrání

1631 – 1634

Frankfurt nad Mohanem, Mohuč, Düren a Kolín nad Rýnem

Již v roce 1630 se Václav Hollar vydal na další cestu /zamířil pravděpodobně do Frankfurtu nad Mohanem/. Kreslil v povodí Rýna krajinu, pohledy na okolní města, v té době nakreslil svůj první panoramatický pohled.

III.

Cesta do Nizozemí

1634

V roce 1634 Hollar směřoval dál severozápadním směrem a dorazil do Nizozemí. Nizozemští mistři byli v té době nejlepší krajináři a malíři pohledů n moře, tzv. marin. Hollara jejich umění dozajista zaujalo. Z kreseb míst, která míjel, je patrné, jak již jeho umění vyzrávalo. Velmi pravděpodobně se zde setkal s některými místními umělci a navázal kontakty, jež později mohl zúročit. Seznámení se s nizozemským uměním v zemi, kde v té době působil například také Rembrandt van Rijn, pro mladého Hollara jistě znamenalo důležité poučení. Nepochybně vnímal tamní uvolněné krajinářské kreslení, ale neodklonil se od uměleckého směru, který již nastoupil.

Skupina Hollarových kreseb z této cesty do Nizozemí náleží k tomu nejlepšímu, co v jeho umělecké kariéře vzniklo. Kreslířské linie na těchto vedutách získaly kromě zjevné živosti také na jistotě a i s perspektivou si již poradil suverénně. Navíc rozšířil rejstřík jemné barevnosti.

IV.

Zpátky v Kolíně nad Rýnem

1634 – 1636

Když se Václav Hollar z Nizozemí vrátil do Kolína nad Ronem, pokračoval v kreslení města včetně jeho obyvatel. Zobrazoval zejména ženy, kterým ve své tvorbě dával vždy - i později - přednost.

Možná se zde chystal natrvalo usadit a působit jako grafický umělec. Také mohl již plánovat návrat do Prahy. Osud mu ale nabídl jinou cestu.

Velká šance pro umělce:

Cesta s hrabětem z Arundelu 1636

V roce 1636 přijel do Kolína nad Rýnem významný anglický šlechtic a diplomat Thomas Howard II., hrabě z Arundelu a Surrey (1599 Antverpy - 1641 Londýn), který působil ve službách krále Karla I. a byl významným členem parlamentu. Byl pověřen jednáním s císařem Ferdinandem II. o dědictví synů Alžběty, dcery anglického krále Jakuba I. a jejího muže Friedricha Falckého, českého ´zimního krále´. Arundel měl před sebou dlouhou cestu. Na podobné výpravy bylo zvykem brát s sebou kreslíře, který zaznamenával navštěvovaná místa. V Kolíně byl Arundelovi představen Václav Hollar, který se o tuto pozici ucházel. Nepochybně na hraběte zapůsobil dobře, neboť byl přijat.

Poselstvo putovalo půl roku a Hollar kreslil krásnou krajinu povodí řek, po kterých se plavili. Nejdříve cestovali proti proudu Rýna po Mohanu. Poté se zastavili v Norimberku a pokračovali po Dunaji až do Vídně.

Odtud se po souši vydali přes Znojmo do Prahy. Arundel - velký znalec a sběratel umění zde navštívil proslulé rudolfinské sbírky. Hollar tak mohl rovněž spatřit po letech své rodné město. Bylo to však naposledy, co Prahu uviděl a - jako by to tušil - dobře si ji nakreslil. Pak výprava zamířila do Řezna, kde se konečně uskutečnila jednání s císařem.

Kresby z této cesty znamenají jeden z vrcholů Hollarova kreslířského umění. Zachoval se velký počet předběžných náčrtů, rozpracovaných skic a finálních kreseb. Dnes ji známe bezmála 120. Je dost možné, že propracované kresby vznikly až delší dobu po náčrtcích pořízených v plenéru, protože během plavby umělec nejspíše neměl k soustředěné práci vhodné podmínky.

Ačkoliv krajiny působí realisticky, jsou velmi často idealizované a stylizované. V té době také zuřila v Německu třicetiletá válka a povodí Rýna jí bylo velmi poznamenáno. Válečné útrapy a následky vše umělec nezachytil.

Hollar pořídil podle pohledů z této cesty grafiky jen výjimečně. Některé náměty provedené v mědirytu však podle nich vydala dílna Matthaea Meriana st. ve svazcích Topographia Germaniae.

Hrabě z Arundelu si Hollara zřejmě oblíbil a nabídl mu zaměstnání. Tuto šanci umělec nepromarnil a odcestoval s Arundelem do Londýna. V jeho službách Hollar zůstal několik let a mapoval Londýn i jeho obyvatele. Po velkém požáru města sloužily Hollarovy grafické listy jako předlohy pro rekonstrukci Londýna.

VI.

Ve službách anglické šlechty Anglie

1636 -1644

…Mise byla sice neúspěšná, ale hrabě z Arundelu si přivezl Hollara. Dal Hollarovi za úkol kreslit jeho bohaté sbírky umění (jsou dodnes pojmem kvality, i když už dávno netvoří celek, antické mramory, významné obrazy, sbírka kreseb)a vydával podle nich grafiky. V jeho sídle se Hollar usadil a pustil se do práce. Hollara zaujal Londýn a anglická krajina. Pořídil mnoho skic města, významných sídel a anglické krajiny. Jeho kresby a grafiky mnohdy přinášejí důležité svědectví o tehdejší podobě Londýna a dalších staveb, z nichž dnes u mnohé neexistují. Také si všímal lidí, které potkával. Opět jej více zajímaly ženy, ostatně v Anglii oženil s dvorní dámou manželky svého zaměstnavatele.

V té době se Hollar věnoval hodně grafické práci, a kreseb tak vytvořil méně než v dřívějším období. Jeho kreslířský styl se v Anglii poněkud zklidnil a získal na jistotě.

VII.

Antverpský exil

1644 – 1652

Hollarova šťastná anglická léta skončila, když v roce 1642 vypukla anglická občanská válka. Anglický král Karel I. byl zajat a ti, kteří mu byli blízko, se obávali o své bezpečí. To platilo i pro Thomase Howarda, hraběte z Arundelu, jenž odjel do Antverp.

Václav Hollar,

který v Anglii bez svého zaměstnavatele neměl lehkou pozici,

následoval Arundela po dvou letech.

Antverpy byly živoucím místem, kde působila řada výborných grafiků, s nimiž Hollar spolupracoval. Podle dobových svědectví konvertoval v tomto katolickém městě ke katolicismu. Také se zde zapsal do cechu a zřejmě v Antverpách získal titul mistra, který do té doby ve službách anglického šlechtice nepotřeboval. Pro Hollara znamenal tento pobyt - i když vynucený – nejplodnější a nejlepší období, co se jeho grafické tvorby týče. Vznikly zde proslulé lepty antverpské katedrály, série motýlů, lepty rukávníků, velké pohledy na Londýn a Prahu a mnoho dalších skvělých grafik. Přístavy a lodě, které zde opět viděl, jej nepochybně velmi zajímal, a také zde vytvořil svou slavnou sérii lodí.

Kreseb z Antverp však dnes známe relativně málo…

Dobrá kočka, která nemlsá

1646

Lept, Národní galerie Praha

Jeden z nejznámějších a zároveň nejzáhadnějších leptů z Hollarova antverpského období představuje kočičí hlavu s pochvalným rčením. Můžeme je chápat jako autorův osobní povzdech nad novou životní situací, kdy již nebyl pod ochranou mocného šlechtice, který právě v roce 1646 zemřel. Václav Hollar si nemohl vybírat a pokorně se zapojil do antverpské grafické produkce, přičemž zde nicméně vytvořil řadu svých nejlepších grafik.

Václav Hollar (1607 Praha - 1677 Londýn)

1627: zamířil nejdříve do Německa, kde po několika létech potkal anglického diplomata Thomase Howarda, hraběte z Arundelu a odešel s ním v roce 1636 do Anglie, kde se usadil
v době anglické občanské války Hollar strávil osm let v Antverpách
1652: vrátil se do Londýna
1677: na konci svého dlouhého tvůrčího období navštívil marocké město Tanger
ze všech míst, kde pobýval, si pořídil své záznamy - kresby, zejména krajin, měst, také lidí

Většina z celkem 187 vystavených děl jsou zápůjčky z Velké Británie - z Britského musea v Londýně, z královských sbírek ve Windsoru, nebo ze sbírky vévody z Devonshiru v Chatsworthu, či z knihovny John Rylands Library University v Manchesteru a dalších.

Z mnoha významných německých zapůjčitelů byly představeny například kresby z Kupferstichkabinett v Berlíně, Hamburger Kunsthalle, Kunsthalle Karlsruhe a jiných.

Představeny byly také významné zápůjčky z vídeňské Albertiny, z Rijksmusea Amsterdam, nebo z Musea Plantin-Moretus v Antverpách.

Hollarovo nezaměnitelné kreslířské mistrovství bylo na výstavě možné porovnat také s kresbami jeho předchůdců z okruhu císaře Rudolfa II., se současníky - například Karlem Škrétou, Mathäem Merianem st., nebo Rembrandtem van Rijn - a s dalšími Hollarovými následovníky.

Václav Hollar

Dívčí profil v čepci, asi 1635

Národní galerie Praha

Václav Hollar

Akt mladé ženy, asi 1633-1636, (jediný kreslený akt)

Národní galerie Praha

Jediný kreslený akt, který v Hollarově díle známe, se pochopitelně stal předmětem řady dohadů, zda zobrazená žena hrála v jeho životě nějakou zvláštní roli. Nápis říká, že umělec vytvořil dílo ´pro dobrou vzpomínku´ v roce 1633 - 1638. Problém je, že papír s nápisem je na kresbu dodatečně přilepený, a tak nelze říci, že zda měla vzpomínka patřit…kreslířsky se k aktu vrátil mnohem později, než je uvedeno na lístku.