Václav Bláha: Příběhy II aneb náhle ztuhlé pohyby…
VIA ART Gallery - Praha
10. 12. 2018 - 25. 1. 2019
Na vernisáži nové výstavy Příběhy II, výstavy expresivních obrazů Václava Bláhy, který se věnuje především figurální malbě, a také instalacím, byl autor osobně přítomen.
Bláhova malba je založená na gestu, struktuře a barvě. Svůj malířský rukopis přizpůsobuje tématu obrazu. Jednotlivé obrazy sestavuje do cyklů, jako jsou ´Záznamy´, ´Vzkazy´, ´Příběhy´. Václav Bláha klade důraz na energii malby a sdělení obsahu díla. Nejnovější obrazy z roku 2018 jsou vybrány z cyklu ´Náhle ztuhlé pohyby´, kdy autor zřejmě vyjadřuje své pocity nad stavem dnešní společnosti. Obrazy z let 2016 zhlédneme pod názvem Sprchovní, Nostalgie či N. Y. C. je černobílý.
V pražské VIA ART Gallery se jednalo o malířský cyklus Příběhy II, přičemž první Příběhy již byly vystaveny 3. - 30. květen 2010 v Klášterním kostele sv. Antonína Paduánského v Sokolově. Na webu Josefa Vomáčky, na www.jovo.eu, jsme objevili kurátorský text Richarda Druryho, zprávu o vystavovaných obrazech ´Příběhy´ a o uměleckém životě Václava Bláhy.
„Václav Bláha je čelným představitelem generace českých umělců, kteří začali svou samostatnou dráhu v bezútěšné situaci normalizačního útlaku 70. let 20. století. Jeho figurativní tématika z období 70. a 80. let se zaměřovala na jednotlivce, který je osamocen a sevřen v jakési osudové existenční síti bytí, jejíž tíže dopadá na anonymní lidskou bytost a deformuje ji pod nevyhnutelným tlakem. Symbolické umocnění přítomnosti materiálu a pojetí toho, jak je proces vetknutý do významu výtvarného díla, nadále hrají v Bláhově obrazové řeči zásadní roli.
Hustá barevná hmota jako ´maso´ a obnažené spodní vrstvy obrazu jako ´kost´ tvoří plastickou scénu pro vyjádření Bláhových lidských dramat.
Pozorujeme, že postava není ani tak protagonistou jednajícím sám o sobě, jako spíše prostupnou a integrální součástí svého psychologického okolí, což je snad nejlépe patrné v Bláhových cyklech ´Záznamy´ a ´Zprávy´, které vznikly během 90. let. Lidská bytost se v nich stává čím dál tím více odhmotněnou přítomností, tvarem, který se zvolna vytrácí do různobarevného rastru.
Výrazně zde také figurují slova, nebo lépe řečeno zprávy adresované autorem sobě samému v podobě úryvků konfesních myšlenek. Tato zpovědní sdělení však nemají být jednoduše čitelná - slouží zároveň jako energické kaligrafické znaky, ale i jako symbolizované proudění vnitřních myšlenek. Jednotlivá díla mohou být přitom skládána jako kostky mozaiky do větších kompozičně i prostorově variabilních celků. Bláha tento příznačný postup uplatňuje i ve svých nových pracích koncepčně shrnutých pod názvem ´Příběhy´.
Hlavní těžiště autorova zkoumání je expresivně pojaté prostředí, v němž je lidská postava úzce propojená se vším, co ho obklopuje (ve vztahové, historické, politicko-společenské i přírodní rovině).
Lidský tvar zde působí jako dynamický hýbatel, ale i jako obětí ´zásahů´ odjinud. Je logické, že se tento stálý impuls promítal do několika projektů koncipovaných jako prostorové instalace, jejichž smysl byl aktivován teprve fyzickou přítomností pozorovatele, který do nich vstupuje, prochází jimi, zanechává v nich své stopy, ba dokonce se účastní trvání díla, jeho opotřebovávání a nakonec i zániku. Bláhova symbolická fóra jsou ústředním místem, ve kterém splývá konkrétně vymezené vědomí jednotlivce se stěží postřehnutelným rytmem kolektivního lidského osudu.
Autorův věčně ´zasažený´ člověk je především on sám,
posléze však i ztělesnění všech otázek,
týkajících se smrtelné lidské existence.
V cyklu obrazů a kreseb z let 2006 - 2007 autor reflektoval skutečnou situaci, v níž se ocitl doslova v ´obklíčení´ vodního živlu. Jeho zprvu prozaický zážitek podněcoval myšlení nad nejistým místem člověka uprostřed nejrůznějších určujících vlivů. Najdeme tu příznačné znamení Bláhovy výpovědi: mraky a déšť se stávají dynamickou konstrukcí, vymezující lidský prostor. Člověk je však zároveň touto ´klecí´ sám prostoupený, a tím spojený s jinými lidskými bytostmi.
Bez nutnosti bližších odkazů podává Václav Bláha osobní zprávu,
jejíž metaforická řeč stavby a pohybu
vyjadřuje obecnější úvahu
nad postavením člověka
ve stále proměnlivém rastru přírody a existence.
Nové obrazy Václava Bláhy ukazují aktuální podobu zmíněných charakteristik: monumentální tělesné fragmenty se stále splétají do motivického ´kostkovaného jsoucna´,
figurální obrysy se rozplývají do vzorce drobných tůní utvářených ze světelných bodů hvězd či slunečného svitu na trávě.
Zarputile vykročená ´podivná figurka´ se znovu vydává na svou pouť časem a prostorem.
Vedle tónů existenční surovosti tu však zároveň nacházíme zřetelnější něžnost (snad i střídmě romantické ozvěny) v autorově soustavném pojednání lidské křehkosti. Reflexe osobně a společensky bezvýchodného stavu, podmiňující pojetí Bláhových prvních zralých prací 70. let, jsou již dávno vystřídány ´hybným zaujetím´ důvěrným citovým životem a tázavým úžasem z přírodních jevů klenutých největším tajemstvím - vesmírem. Projevuje se tu i Bláhova neskrývaná ironičnost, vyjadřovaná jemným nádechem (sebe)útočného humoru, ale hlavně zdůrazňováním pochybnosti jako neodmyslitelné součásti cesty k poznání sebe i světa. Bláhova je hlava vzhlížející nahoru do nebe. Jeho díla jsou svědectvím o tom, co vše tato ´vyšší sféra´ přináší životu člověka, v kladném i záporném smyslu. (Richard Drury)
My na www.www-kulturaok-eu.cz
jsme se dovolili Václava Bláhy aspoň zeptat:
„Hej, Mistře, jaké jsou rozměry těchto dvou monumentálních obrazů?“
…prosím, tři metry krát stopadesát (3 m x 1,5 m)
Václav Bláha (*1. 4. 1949 Praha) - český malíř a grafik
- 1964 - 1968: studium na SOŠV Václava Hollara v Praze
- 1968 - 1974: studium na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér monumentální malby pod vedením prof. Arnošta Paderlíka)
- od počátku své tvorby se věnoval především figurální malbě
- je členem volného seskupení ´12/15 Pozdě, ale přece´ / k zakladatelům seskupení náleželi Václav Bláha, Vladimír Novák, Petr Pavlík a Michael Rittstein. Ti pak přivzali další své vrstevníky a to Ivana Ouhela, Jiřího Beránka, Jaroslava Dvořáka, Tomáše Švédu, Kurta Gebauera a Ivana Kafku
- do 2013 byl člen S.V.U. Mánes
Kurátor: Richard Drury
110 00 Praha 1
Resslova 6
Máme otevřeno:
úterý - čtvrtek: 13.00 - 18.00 hodin
pátek 13.00 - 17.00 hodin
Vstup: volný
Máme zavřeno: 25. 12. 2018 - 1. 1. 2019
Hodnocení: 89 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva - www.jovo.eu)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
