Umění paroplavby po řece Vltavě 1865-2015 aneb proč paroplavba byla kdysi velkým dobrodružstvím?!
Národně technické muzeum – Praha
17. 6. – 1. 11. 2015
Národní technické muzeum ve spolupráci s Pražskou paroplavební společností připravilo k 150. výročí paroplavby na řece Vltavě ojedinělou výstavu. Dějiny pražské paroplavby jsou dlouhým příběhem s mnoha pozoruhodnými epizodami. Vedle čistě technických památek, součástí lodí a jejich výstroje, se během přípravných prací podařilo v Národním filmovém archivu objevit také dosud neznámé unikátní filmové materiály z 20. a 30. let minulého století, zachycující život na palubách pražských parníků, které budou na výstavě k vidění. Novými a dosud neznámými materiály, dokumentujícími
činnost paroplavby ve 20. století, obohatil výstavu rovněž Archiv Dopravního podniku hl. m. Prahy.
Na vernisáži nové výstavy ´Umění paroplavby po řece Vltavě 1865-2015´ nás přivítal generální ředitel Karel Ksandr, který nás s přehledem informoval, co všechno se ve světě před 150 lety dělo, jako např., že skončila válka Sever proti Jihu, že bylo zrušeno otroctví v USA, že vládl ve Francii Napoleon III., že rychlost 3.2 km/hod. byla tehdy považována za rychlost nebezpečnou, takže se nesmělo jet bez praporku a další zajímavé události …
Nečekaným a milým překvapením pro nás, návštěvníky, bylo vystoupení Dominika kardinála Duky, o němž bychom vůbec nepředpokládali, že má něco společného s loděmi a námořnictvím. Dominik kardinál Duka, arcilbiskup pražský a primus český, nám poté vysvětlil, že to není žádný jeho kardinální omyl, že přišel na vernisáž této krásné výstavy, protože už jako školák chtěl být námořníkem, ale bohužel mu to nevyšlo. A že katedrála sv. Víta na Pražském hradě na Vltavu zhlíží, tak kardinál Duka se rozhodl darovat NTM ´Svatovítskou medaili´.
Poté jsme za Pražskou paroplavební společnost, a.s. (PPS) vyslechli, že 150 let paroplavby po řece Vltavě znamená i 150 let existence PPS, kdy se zavedla nezávislá pravidelná doprava, že lodě odjakživa byly nejstarším dopravním prostředkem, že lodě, jezy a přehrady tu jsou již po tisíce let, že 1. sv. válka vyvolala překotný vývoj a rozvoj paroplavby, a naopak 2. sv. válka slibný rozjezd paroplavby zase naopak přerušila. Nakonec nám připomenul 60. a 70. léta, kdy jsme my starší jistě všichni parníkem často jezdili a prožívali své nejkrásnější zážitky svého dětství a mládí. Na závěr jsme si popřáli, aby se PPS nadále i v dnešní době dařilo.
Pak dostal své slovo komisař výstavy - ředitel odboru muzea dopravy NTM, MGr. Arnošt Nezmeškal, a pak následovala hudební vložka, kdy nám hudební těleso Matylda banda de la marina vskutku bryskně zahrálo…a přivedlo nás do skvělé nálady.
Troška historie neuškodí
Za 150 let své existence se osobní lodní doprava stala nedílnou součástí společenského i ekonomického života Prahy a jejího okolí. Za tu dobu se pronikavě změnily plavební trasy i lodní park. Paroplavbu potkávala léta slávy a konjunktury i stagnace a úpadku… plavba po řece Vltavě byla velkým dobrodružstvím, např. protože pod Prahou bylo 7 kamenných jezů…
„Na úseku mezi Prahou a Štěchovicemi nelze doufati ani v nákladní, ani v osobní plavbu, protože těch několik málo návštěvníků Závisti není rozhodujících,“ zněl verdikt Obchodní a živnostenské komory v Praze roku 1864 k možnosti zavedení paroplavby na Vltavě nad Prahou.
- koncem srpna 1865 přesto Pražská paroplavební společnost zahájila pravidelnou dopravu z Prahy do Chuchle a do Zbraslavi novým, pro tuto trasu od počátku postaveným parníkem Praha/Prag. Jen za 3 měsíce plavební sezóny v roce 1865 uskutečnila přes 80 plaveb, přepravila více než 19 tisíc platících cestujících a vykázala čistý zisk 665 zlatých a 86 krejcarů. To byla nejlepší odpověď pochybovačům…
- na jaře 1938 se dva přepychové salónní parníky Antonín Švehla a Dr. Edvard Beneš měly stát symboly československé státnosti a suverenity
- obě lodě sice Československou republiku nezachránily, ale až do současnosti zůstaly nejlepší ukázkou konstrukce osobních parníků v Čechách. Přežily mnoho politických zvratů, sloužily pod mnoha jmény, ale dovednost jejich konstruktérů a stavitelů přečkala veškerou nepřízeň osudu: nalezneme je v Praze na Vltavě dodnes
- Jedna z nich, parník Vyšehrad, někdejší Antonín Švehla, mnoha generacím Pražanů známý jako Děvín, je nejdéle sloužící lodí pražské paroplavby. Nebrání mu v tom ani skutečnost, že se v září 2013 po zásluze stal kulturní památkou
- Šedesátimetrový parník se do muzea bohužel nevejde, což si velmi přál autor a kurátor výstavy Nikolaj Savický a ani obrazy jsme kvůli chybějící klimatizaci na ochozech dopravní haly NTM vystavit
by nemohli - Historii lodního parku pražské paroplavby dokumentují v expozici modely mnoha jejích významných lodí od počátku paroplavby v Praze až po současnost. Další řada modelů je dobových, a na výstavě si uděláme dobrou představu o dějinách lodního modelářství od počátku 20. do současnosti. Nechybí ani model nejnovější vyhlídkové lodi Bohemia Rhapsody, kterou poznáme podle její posuvné prosklené střechy….
Vystavili jsme i desítku obrazů - umělecká díla mimořádné kvality
Autorům výstavy se podařilo identifikovat konkrétní pražské parníky, jejich přístavy a loděnice i výjevy na jejich palubách či v přístavištích v mimořádně kvalitních dílech významných českých malířů, například Bedřicha Havránka, Jakuba Schikanedera, Bohumila Kubišty, Josefa Šímy či Karla Holana. 
Erbovním dílem výstavy se proto stal dosud neznámý a nikdy nepublikovaný obraz Jakuba Schikanedera Kolesový parník pod Vyšehradem, zachycující jednu z dvojice´menších kolovek´, třicetimetrových pražských parníků Stefanie a Rudolf krátce po roce 1905 v barvách Pražské paroplavební společnosti.
Autoři výstavy: Vlastimil Pažourek, Nikolaj Savický
Produkce: Ing. Blanka Kreibichová, Štěpán Rusňák, Pavel Mácha
170 78 Praha 7
Kostelní 42
Máme otevřeno: denně kromě pondělí
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková