Umění aktivismu aneb umění jaké galerie nevystavují, protože jde o odraz „performativní demokracie“
Umění aktivismu
10. 12. 2025 – 8. 3. 2026
Galerie hlavního města Prahy
GHMP Knihovna
„Prostřednictvím řady dokumentačních i jiných uměleckých médií
projekt mapuje příklady „performativní demokracie“
v podobě aktivistických, politicky a ekologicky zaměřených projektů, ale i
současné umělecké praxe z oblasti sociální intervence a
participativních strategií, které
podporou občanských iniciativ
přispívají k prohlubování společenské odolnosti.
Výstava Umění aktivismu zkoumá specifický segment protestního a
angažovaného umění v českých zemích
zejména po roce 2009 (globální hospodářské krizi)
v kontextu mezinárodních hnutí jako
Occupy Wall Street, Black Lives Matter, Me Too, Women Life Freedom,
Fridays for Future, Extinction Rebellion aj.
Vedle reflexe českých individuálních i kolektivních uměleckých aktivit je
významný prostor věnován zahraničním iniciativám, zejména těm,
které tvoří bezprostřední politický a inspirační kontext lokální umělecké scény.“
Kurátorka: Jitka Hlaváčková
Výstava víc než aktuální
Je známo, že výstavy takového rozsahu, jakou pod názvem Umění aktivismu, v tak prostorově bohaté galerii jakou je galerie GHMP Knihovna nejde připravit ze dne na den. Zejména, pokud výstava přináší bezpočet děl od bezmála šesti desítek umělců našich i zahraničních. Není nám na www.www-kultruaok-eu.cz známo, jak dlouho trvala kurátorce výstavy Jitce Hlaváčková příprava této výstavy, ale rozhodně se jí podařila výstava víc než aktuální. Svět vře. Naše společnost vře. Kulturní scéna vře. V každém z nás to vře. A ti akčnější, jimiž jsou především umělci, ale v neposlední řadě i neumlčitelní aktivisté jdou do boje. Autorovi těchto řádek to vyvolalo vzpomínku, na jeho gymnazijní léta, kdy – už však omšelá paměť neumí určit autora – kdy jsme v dobách kolem roku 1968 s gustem citovali kteréhosi buditele, jenž napsal: „ Půjde-li to na barikády, zahodím pero a chopím se pušky“. Naštěstí zatím tak daleko ještě nejsme, ještě toho trošku, ale nabízí se parafráze, charakterizující aktivismus na výstvě zmatněných umělců, ve znění: Půjde-li to na barikády, zahodím pero a chopím se tužky. A s dotatkem, nebo čehokoli, čím veřejně vyjádřím svůj vzdor a neochotu tancovat jak někdo diriguje a píská, když se opájíme pojmy jako demokracie a svoboda. Aktivismus není ještě anarchie, zatím je to jen hlas z davu a projev jiného než oficiálního názoru. Zatím. I když „cesty mohu býti rozličné, leč vůli máme všichni rovnou“ jak nás učil za oněch gymnazijních let jiný buditel, zde autor těchoto řáden dokonce ještě ví, kdo. Byl to Jan Kollár, ve sbírce nazvané Slávy dcera. K tomu ještě doplněk: autor to napsal již v roce 1824, tedy téměř přesně před dvěma sty lety. Podobnost čistě náhodná? Nikoli, jen doklad, že společenský vzdor a po dnešním slovosledu řečeno, aktivismus tu byl, je a bude. A dokud bude, má každá společnost ventil a právo, to dát najevo. Hlavně, když se místo té tužky nebudeme sápat po pušce. To už by byl malér. Proto – chvála aktivismu – dokud trvá. Umlčet ho nejde. Tedy po dobrém a ani by to ničemu neprospělo. Koledovali bychom si o ty pušky. A to si snad nemůže přát nikdo, kdo není dosud ještě řízen a ovládán na dálku mobilem a používá, alespoň trochu, vlastní mozek.
Máme ta pravá práva?
Kurátorka výstavy Umění aktivismu, Jitka Hlaváčková vysvětluje co výstavou sledovala:
„Projekt zkoumá vztahy mezi jednotlivcem a lokálně-globální společností, mezi solidaritou a aktivním angažovaným jednáním, uměleckým dílem a jeho sociálním přesahem. Zabývá se způsoby zapojení uměleckých strategií do širšího kontextu protestních aktivit a hnutí a reflexí nejvýznamnějších konceptů základních lidských práv a sociální spravedlnosti v umělecké tvorbě. Čtyři hlavní výstavní sekce, strukturované podle dělení výstavního prostoru Městské knihovny, naznačí aktuální tendence k uchopení vybraných vzájemně propojených problematik: práva na bydlení, práva na identitu a rovnost, práva na azyl a práva na bezpečné životní prostředí.
Výstava i její katalog se možná poprvé v českém kontextu pokusí komplexně uchopit problematiku aktivistického umění od jejich vizuální prezentace po uměleckohistorickou analýzu – v rovině jednotlivých děl, i jakožto specifické uměnovědné kategorie. Široký mezioborově rozkročený autorský tým má ambici postihnout nejen historické a filosofické kořeny angažované tvorby, ale také jejich společenský dopad, a to jak ve formě bezprostředních ohlasů, tak dlouhodobými dopady na fungování demokratických principů a občanské společnosti. Koncept výstavy je založen na významné, avšak u nás dosud málo reflektované tradici uměleckohistorického výzkumu společenského aktivismu teoretiček a teoretiků umění, jako jsou Suzanne Lacy, Bruno Latour, Peter Weibel, Judith Butler a další.
Co je to aktivistické umění
Výstavu připravila kurátorka Jitka Hlaváčková spolu s mezinárodním týmem, který spolutvoří Oliver Elser, Megan Hoetger, Barbara Holub, Tamara Moyzes a Vladimír Turner. A na adresu výstavy Umění aktivismu uvádějí:
„Galerie hlavního města Prahy uvádí výstavu Umění aktivismu, první rozsáhlou přehlídku aktivistického a veřejně angažovaného umění v českém prostředí. Umění aktivismu představuje české i zahraniční autorky a autory, které a kteří ve své tvorbě reagují na témata formující společenskou debatu posledních dekád. Návštěvníci se prostřednictvím širokého spektra forem od dokumentárních fotografií a videí po instalace a projekty vzniklé přímo pro veřejný prostor seznámí se strategiemi, jimiž umění vstupuje do dialogu o roli veřejného prostoru, občanské angažovanosti a proměnách demokratické společnosti.“
„GHMP jako jedna z prvních poskytuje institucionální bázi
rozsáhlému kompendiu významných událostí a projevů různě motivovaného aktivismu.
Otevřený dialog, po kterém tito umělci a umělkyně a jejich
okruh spolupracovníků a příznivců volá,
by v dnešní napjaté globální společensko-politické situaci
měl být široce srozumitelný.“
Magdalena Juříková, ředitelka Galerie hlavního města Prahy
Procházíme výstavou s její kurátorkou
Divák se setká, ba dokonce dostane do víru reality, a má pocit účasti na všem co výstava ukazuje. Tedy protesty, veřejný prostor a občanskou angažovanost.
„Umění aktivismu sleduje aktivistické umění napříč čtyřmi oblastmi: právo na bydlení, právo na identitu, právo na azyl a právo na bezpečné životní prostředí. Významnou roli hraje dokumentace občanských iniciativ, performancí a kolektivních akcí, které ukazují, jak úzce je současné umění propojeno s dynamikou městského prostředí a společenského života.
Návštěvník se na výstavě vydává na cestu napříč různými podobami aktivistické tvorby. Úvodní prostor nastíní atmosféru globálních protestů prostřednictvím projekcí, archivních fotografií a vizuálních záznamů částečně převzatých z mezinárodní výstavy Protest I Architecture, která byla představena v Deutsches Architekturmuseum ve Frankfurtu nad Mohanem (DAM, 2023) a v Museum für angewandte Kunst ve Vídni (MAK, 2024).“
„V zahraničí je aktivistické umění běžně prezentováno v širších společenských souvislostech a tak je
důležité nabídnout podobný pohled i u nás.
Chceme ukázat, že tato tvorba má své místo na umělecké scéně i
v akademické a veřejné debatě.
Aktivismus vnímám jako způsob, jak společně hledat
řešení významných otázek a naléhavých problémů, přičemž
umění má schopnost pro tyto diskuze vytvořit široce přístupné a otevřené platformy.”
Jitka Hlaváčková, kurátorka výstavy.
Kdo má právo na město…?
V části věnované právu na město se objevují zásahy, které vznikaly přímo v ulicích…
„Patří sem například motivy z filmu Vladimíra Turnera Veřejně prospěšné práce, který reflektuje proměnu městského prostředí pod tlakem reklamy, automobilismu a developerských projektů. Připomenuta bude také práce Pavla Karouse Beranidlo na magistrát (2023), symbolická akce reagující na nedostupnost bydlení a sílící frustraci veřejnosti. Ve výstavě se objevují také tvůrci, kteří v českém prostředí zásadně ovlivnili způsob, jakým vnímáme město jako politický a symbolický organismus. Patří sem i autoři dlouhodobě pracující s jeho vizuální pamětí a neformálními vrstvami, k nimž se řadí například Epos 257 či Vladimír 518.“
Jeden za všechny, všichni za jednoho?
Následující úsek výstavy propojuje osobní výpovědi a kritické reflexe příběhů jedinců i skupin v obtížných lidskoprávních a politických situacích.
„Prezentována je tvorba Barbary Holub, pracující s příběhy migrantů a podobou současných azylových politik, či filmové eseje Tomáše Rafy, které dlouhodobě dokumentují střety na hranicích, xenofobní tendence i komunitní iniciativy. Součástí sekce je také kolektivní projekt pro Alsu Kurmaševovou, ruskou novinářku vězněnou za práci tematizující perzekuce v současném Rusku.“
Tělo jako argument?
Expozice zahrnuje reflexe genderu, tělesnosti a ženské zkušenosti, prostřednictvím autorských přístupů, které citlivě pracují s tématem intimity a viditelnosti.
„Do této sekce výstavy Umění aktivismu patří nekonvenční tvorba Kateřiny Olivové, jež svou dlouhodobou performativní praxí zkoumá tělo jako prostor sdíleného prožitku i politického významu.“
Klimatická krize a její katarze?
Závěr výstavy se vztahuje k otázkám souvisejícím s klimatickou krizí.
„K vidění jsou mimo jiné projekty významného britského umělce Gustava Metzgera, průkopníka environmentálního umění, který pomocí radikálních veřejných performancí nebo projektů vznikajících ve spolupráci se studentskými iniciativami poukazoval na destruktivní dopady lidské činnosti. Prezentovány jsou i další participativní práce reflektující současné ekologické iniciativy, jako například instalace Barbary Benish, která prostřednictvím fastfoodových jídelních podložek veřejně šíří povědomí o problematice znečištění oceánů, nebo Soud pro mezigenerační klimatické zločiny (2021) aktivistky Radhy D’Souza a umělce Jonase Staala.“
Nepřehlédnutelná instalace
· Instalace výstavy používá reálné prvky protestní architektury, využívá recyklované materiály a vizuální jazyk aktivistických hnutí.
· Galerie se dočasně proměňuje v prostor, kde se potkává umění, veřejná debata a zkušenost městského prostoru.
· Výstavu Umění aktivismu doplní stejnojmenná publikace vydaná GHMP v koedici s vydavatelstvím ArtMap.
Zastoupení umělci
Akolektiv Helmut, Alessandra Svatek, ARA ART (David Tišer a Pavlína Matiová),
Avanti Garda, Barbara Benish (USA/CZ), Barbara Holub / Transparadiso, Barbora Šimková, Bolt958, Darina Alster, Chto delat (RU/DE), Epos 257, Extera XX. Erfurt Women Group (DE), Fridays For Future CZ, Gustav Metzger (UK), Ilona Németh (SK), Jakub Geltner, Jean-Christophe Couet, Ghazel Radpay, Jakub Hons, Janek Rous, Jezevky, Jáchym Holoubek, Johana Merta, Jonas Staal (NL), Kateřina Olivová, Koza nostra, Lenka Tyrpeklová, Living Monument Budapest (HU), Lidija Mirković, MAK (Kateřina Vídenová, Adam Wlazel), Martin Mareček, Martin Zetová, Matyáš Dynka, Maxmilian Aaron Mootz, Monika & Bohuš Kubinsky (SK), Mothers Artlovers, Nová věčnost, Oskar Helcel, Oliver Hardt (DE), P.R.A.K. kolektiv, Pavel Karous, Petr Zewlakk Vrabec, Peter Watkins, Podebal, Mateusz Kowalczik – Kancelář post-uměleckých služeb / Post-Art Services Office / Biuro Usług Postartystycznych (PL), Punx23, Rafani, Romane Kale Panthera, Rufina Bazlova (BY/CZ), Ruta Putramentaite (LT), S.R.A.T., Stephan Mörsch (DE), Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe (ArtivistLab, IZ/CZ), Tomáš Rafa, Vladimir 518, Vladimír Turner, Yasmin Golshani & Alsu Kurmaševa Project (IR/RU/CZ), Gustav Metzgerm, Flailling Trees, Manchester, 2009
Text s využitím tiskovým materiálů GHMP připravil: Richard Koníček
Foto: autor
Umění aktivismu
10. 12. 2025 – 8. 3. 2026
Galerie hlavního města Prahy
GHMP Knihovna
