Umělecká zahrada aneb nečekané místo s jedinečnou atmosférou, zachráněné díky osvícenému investorovi
Umělecká zahrada
13. 8. 2025
Praha – Nusle
Umělecká zahrada je unikátním místem skrytým ruchu a shonu velkoměsta
nacházejícím se téměř v centru Prahy
oplývající jedinečným geniem loci.
Tvoří úžasnou kulisu, ve které na návštěvníka dýchne historie,
uchvátí ho obdivuhodně klidná kvetoucí oáza uprostřed metropole a
nabídne se mu kouzlo nepoznaného
v originálním prostoru.
Malá osobní vsuvka na úvod
Psal se rok 1955 a tříletý chlapeček putuje s matkou, pocházející z Nuslí, od Vinohradského kopce dolů, do Nuslí. Okolo Karlova, pak Folimankou, podél hradební zdi pod Karlovem, až na Ostrčilovo náměstí. Podejdou koleje – pro chlapečka tajůplným podchodem, kde nad nimi občas projede s rachotem i vlak - a vystupují pod Vyšehradské hradby, aby zahnuly doleva a po silničce kolem jakési zahrady se spoustou zborcených, občas i strašidelných soch, zahrady plné podivných staveb, schodů a balkonků, které mu přidají jako z pohádek o zakletém městě. Míjejí to tajemné místo a míří o kus dál, ke studánce, která pramení ze stráně zvedající se vzhůru k Pankráci. Nabírají vodu do džbánku, na doma, a chlapeček je vybízen, aby se notně napil, neboť je to zdravá přírodní voda. Matka, tak jako spousta Nuseláků, ji také vždy pila.
A pak se zase šinou zpět touž cestou kol té záhadné tajemné zahrady se spícími sochami a poškozenými kulisami staveb záhadného původu a důvodu.
Takto autor těchto řádek poznal před sedmi desetiletími dnešní Uměleckou zahradu.
Vracel se k ní. Nejprve s kamarádem, pak s kamarádkami, pak se svou nastávající, pak už i jsoucí a nakonec ještě i se synem.
Studánka mezitím zmizela, objevil se tu most přes Nuselské údolí, jehož pilíř přebyl studánku. I zahrada se s léty měnila, ale až o celých 70 let později do ní konečně vstoupil. S fotografem a s cílem na tu zahradu svého dětství, která přetrvala vše, co jí naložila doba,
nafotit a uvědomit na ni návštěvníky tohoto webu.
Vešel a byl to zvláštní pocit. Inu, život se na svém konci vrací k jeho začátku. Díky...
Kdo byl Karel Novák
Citujeme výňatky z perfektně připravené dokumentace Nadace Umělecká zahrada. (https://www.umeleckazahrada.cz/).
Karel Novák, (8. 10 1871 Lysice – 5. 5. 1955 Praha) byl především sochař. V počátcích profesionální dráhy se však věnoval také práci řezbáře, keramika a medailéra.
Dlouhodobě působil v oblasti dekorativního umění, podílel se hlavně na interiérové a exteriérové výzdobě budov. Prováděl zděné, sádrové, štukové, kamenné, mramorové a umělokamenné dekorativní segmenty i kompozice, vytvářel ornamenty, kartuše, maskarony, reliéfy, terakoty, sgrafita a sochy, v hojné míře též modely pro kamenné i odlévané sochařské práce stejně jako modely dekorativních, architektonických a kartografických návrhů.
V letech 1898 až 1949 provozoval vlastní uměleckoprůmyslovou a sochařskou dílnu v Praze pod Vyšehradem.
· Obecnou školu vychodil v roce 1885 v Lysické trojtřídce
· Učil se uměleckému soustružnictví a řezbářství u místního soustružníka
· V roce 1888 dokončil úspěšně učební poměr
· Pracoval jako řezbář ozdobných předmětů ze slonové kosti a z mořské pěny. Nejprve v řezbářské dílně Antonína Vlčka v Chrudimi
· Od roku 1890 jako řezbář v uměleckém závodě Josefa Smetany v Praze
· Již coby učeň se vzdělával ve večerním odborném kurzu na průmyslové škole
· V roce 1890 navštěvoval večerní odborný kurz pro modelování na pražské UMPRUM.
· Ve školním roce 1891-92 byl přijat jako řádný žák
· 1891 – 94 studoval všeobecnou školu zaměřenou na modelování
· 1894 - 96 a znovu i ve školním roce 1897 - 98 studoval na odborné škole pro dekorativní modelování
· Ve školním roce 1896 - 97 navštěvoval odbornou školu pro figurální modelování na AVU u profesora Josefa Václava Myslbeka
· V roce 1898 absolvoval odbornou školu dekorativního modelování u sochaře a paleontologa Celestina Kloučka (1855 – 1935)
· V posledním ročníku byl žákem sochaře Stanislava Suchardy (1866 – 1916).
Určující podněty pro výkon povolání dekorativního sochaře Novák tedy nabyl u profesora Celestina Kloučka, představitele výtvarného historismu, jehož tvorba se vyznačovala důrazem na propracovanost detailů a jejich provázanost s celkovou kompozicí výtvarného záměru s ohledem na jeho funkčnost.
Novák zvládal, nepochybně i zásluhou předchozího řemeslného vzdělání, osvojování technik dekorativního výtvarnictví natolik dobře, že si ho profesor Klouček ještě v průběhu studia, v letech 1895 až 1896, zvolil za pomocníka při ornamentální výzdobě vnitřku novobarokní budovy Strakovy akademie na pražském Klárově.
Studium na UMPRUM ve všeobecném cyklu Karel Novák zvládl za tři, v odborném za čtyři roky. Plným právem byl proto řazen mezi první absolventy UMPRUM.
K jeho spolužákům či přátelům ze školy patřili např. Bohumil Kafka, Vojtěch Preissig, Stanislav Sucharda, Quido st. Kocián, Josef Mařatka, Karel Špillar, Jan Preisler, Herbert Masaryk. S některými z nich Novák později úspěšně také spolupracoval.
Podrobný seznam a řadu informací lze najít přehledně na webu Nadace Umělecká zahrada (https://www.umeleckazahrada.cz/sochari/ )
V roce 1896 se Novák stal řádným členem Spolku výtvarných umělců Mánes, (v roce 1909 byl převeden mezi členy mimořádné).
V letech 1898 až 1949 provozoval vlastní uměleckoprůmyslovou a sochařskou dílnu v Praze pod Vyšehradem.
Realizace soch a sousoší ve spolupráci se četnými sochaři a jdou do neuvěřitelných tisíců případů.
K tomu je třeba připojit ji neméně obsáhlý soupis zdobných fasád pro různé reprezentativní i soukromé budovy. I seznam těchto budov, které dodnes patří ke chloubě nejen Prahy i s fotografiemi objektů kolem kterých denně chodíme, aniž bychom tušili, že pocházejí z dílny Karla Nováka, tedy z dnešní Umělecké zahrady. Stačí nahlédnout: (https://www.umeleckazahrada.cz/davna-slava/architekti/ ).
Druhý život Umělecké zahrady
Rokem 1949 byl donucen, 78 letý Karel Novák se se svým celoživotním dílem a celoživotní náplní jednoho neuvěřitelně bohatého života rozloučit. Zemřel o šest let později, v roce 1955 v požehnaném věku 84 let.
Opět s chutí a radostí čerpáme z podrobných materiálů Nadace Umělecká zahrada…
Devět let po nuceném odchodu Karla Nováka z jeho sochařské dílny, od roku 1949 do roku 1958, zůstal objekt ladem a na již zmíněné kolem procházející chlapečky, působil dojmem tajemné a místy až strašidelné zahrady.
V roce 1958 však místo znovu ožilo. Vzniklo tu detašované pracoviště studia loutkového filmu. Někdejší silnička k dávné studánce už byla řádnou ulicí města a nesla název Čiklova. To proto, že Václav Čikl (1900 – 1942) zde v čp. 1237 až do své smrti bydlel. Letopočet úmrtí napovídá, že to byl rok Heydrichiády a souvislost je zde přímá. Václav Čikl byl farář české pravoslavné církve a jeho působištěm byl chrám proslulý posledním bojem parašutistů, mezi nimiž byli i přímí atentátníci na R. Heydricha, Gabčík s Kubišem.
Farář Čikl, spolu s biskupem české pravoslavné církve a dalšími dvěma duchovními, byl za přechovávání a napomáhání atentátníkům popraven na Kobyliské střelnici, čtyři dny po posledním boji parašutistů.
Už v roce 1945 byla proto na jeho počest přejmenována ulice vedoucí kolem bývaléo kamenosochařské dílny Karla Nováka na ulici Čiklovu.
V roce 1958 zde právě vniklá pobočka loutkového filmu dostala svůj neoficiální, avšak díky své činnosti a jejím výsledkům, legendární název „Čiklovka“.
Tři desetiletí Krátkého filmu v Čiklovce
Jak se uvádí v materiálech Nadace Umělecká zahrada doslova, tak „Výtvarný genius loci kamenosochařské dílny Karla Nováka v Nuselském údolí nezanikl ani po ukončení její činnosti.“
A tak po devíti letech devastace objektu a jeho zařízení i exteriéru, na jaře roku 1958 - po nezbytných stavebních úpravách – zde tvůrčí duch bývalého sochařství nahradil jiný tvůrčí duch, další umělecká tvorba - tentokrát filmová.
Stalo se to především zásluhou syna sochaře Karla Nováka, jenž v té době v Krátkém filmu pracoval jako řidič. Upozornil proto na možnost využití otcova ateliéru filmaře hledající pro svou tvorbu další působiště.
Bývalý sochařský ateliér umožnil rozšíření pracovních prostor, v nichž nově vytvořený tým filmových výtvarníků a animátorů pod režisérským vedením Břetislava Pojara a Josefa Klugeho vytvářel díla, která proslavila český loutkový film po celém světě.
Prvními tvůrci v „Čiklovce“ byli animátoři B. Masník, P. Procházka a S. Neumannová (později Procházková) kteří zde vytvořili a v roce 1959 dokončili film s názvem Čarovné lyže.
Zdá se, že magická zahrada, svou atmosférou inspirovala umělce bez ohledu na jejich zaměření a obory. 51 let to byli sochaři a pak 30 let výtvarníci, loutkáři a filmaři. Zde přítomný svět trojrozměrné fantazie se „jen“ přeměnil v svět plný animovaných kouzel.
Čiklovka se rozjela a následoval film za filmem. Tvůrci byly předními osobnostmi svého oboru, tak jejich filmy sbírali nejen obdiv diváků, ale i ceny od odborníků.
Snad vůbec prvním oceněným filmem vyrobeným v Čiklovce byl v roce 1959 film Lev a písnička pánů Břetislava Pojara a Zdeňka Seydla. Tenhle jejich film sbíral festivalová ocenění, takříkajíc ve velkém.
Šedesátá léta se do československého filmu zapsala zlatým písmem.
V Čiklovce se zrodil fenomén české animované produkce, „technologie poloplastické loutky, která při zachování zdánlivé trojrozměrnosti, umožňovala loutkám neomezenou pohybovou volnost.“ Plně se uplatnila v jedné z nejznámějších animovaných minisérií, v příbězích dvou medvědích brášků od Kolína, s bnázvem _ Pojďte pane, budeme si hrát (1965-67).
Příležitost k tvorbě v Čiklovce dostali i režiséři, jako Václav Mergl (Laokoon, 1970), Jaroslav Zahradník (plastelínový film Hliňák, 1972), jehož úspěch si vyžádal dokonce ještě dvě další pokračování.
A tak, stejně jak zde kdysi vznikaly jak na běžícím páse sochy, tak se ze Čiklovky se zjevovaly pro změnu veleúspěšné filmy jeden za druhým. Pár nejznámějších až dodnes:.
· 1969 - J. Kluge a ladovský Kocour Mikeš
· 1970 – 1973 – nová pokračování Medvědů od Kolína
· 1973 – Jabloňová panna Břetislava Pojara, dle K. J. Erbena
· 1974 – 77 – Břetislav Pojar adaptoval Zahradu Jiřího Trnky
· 1977 – 80 – Václav Bedřich vytváří dlouhou řadu večerníčků O zvířátkách pana Krbce
· 1977 – 79 – Břetislav Pojar zpracovává Čapkovu Dášenku
· 1987, jako jeden z vůbec posledních filmů, natočených v Čiklovce, vzniká film J. Klugeho - Zahradníkův rok, vytvořený podle stejnojmenné předlohy K. Čapka
Krátce po té, však už studio opouštějí poslední zaměstnanci. Probíhá rekonstrukce elektrické instalace a zahrada i ateliéry osiřely. V roce 1989, se v Čiklovce sice ještě natočilo několik záběrů do nového celovečerního filmu Břetislava Pojara Motýlí čas (dokončen byl však už jinde, a to v 1990).
Po roce 1989 byla zahrada ponechána vandalům, narkomanům, bezdomovcům a samozřejmě i rozmarům počasí.
Ostudné osudy soch
I smutné vyprávění o osudech soch připravila Nadace Umělecká zahrada skvělý matriál. Dovolíme si jeho plnou citaci, a vše dopodrobna lze najít na webových stránkách nadace Umělecká zahrada.
„V době užívání areálu národním podnikem Krátký film byla zahradní část využívána minimálně.
Dle svědectví pamětníků, začalo ihned po převzetí areálu národním podnikem docházet k přemisťování vystavených soch různými organizacemi a soukromými osobami mimo areál, bez možnosti tomuto uživatelům atelieru jakkoliv zabránit.
Byla například přemístěna socha Radegasta autora Albína Poláška do ZOO Praha a mnoho dalších plastik začalo zdobit vily po celé Praze i okolí.
Tohle však bylo vlastně nakonec dobré pro zachování soch v zahradě umístěných.
Mnohem horší byly nájezdy vandalů ničící jak zahradní stavby, tak i zahradu samotnou, květiny, keře, stromy.
Ve vzpomínkách pamětníků, osobně nám sdělených pak zůstávají hezké vzpomínky.
Ať už na třešňové hody nebo milostná setkávání v opuštěné romantické zahradě.
A co zahrada jako taková?
„Naprostou degradací však zahradní část areálu prošla až v době výstavby Nuselského mostu, kdy se celá zahrada stala zařízením staveniště pro prováděcí státní podnik Stavby silnic a železnic Praha.
Plocha zahrady byla srovnána buldozery, betonové prvky zahradní architektury a zbytky soch se staly vystužením betonových základů mostu.
Tím došlo ke zrušení i jediné příjezdové cesty do areálu z ulice Křesomyslova.
Veškerý prostor vyklizených zahrad byl oplocen, bez možnosti přístupu uživatelům Krátkého filmu.
Pro nově oplocené a přestavěné ateliery vč. přístavby byla zřízena nová provizorní příjezdová cesta přímo z ulice Čiklova.
Zásyp sutí z demolovaných činžovních domů v okolí zničil poslední dvorní stavby dílen, skladů s posledními zbytky uskladněných soch.
Dík pamětníkům
Mnoho poznatků z této doby bylo obnovitelům dnešní Umělecké zahrady sděleno ještě přímo účastníky, tedy pracovníky Krátkého filmu na společných setkáních v obnovených atelierech v letech 2000 až 2008.
Nezapomenutelná setkání a vzpomínky na vyprávění prof. Břetislava Pojara, Jana Klose, paní Procházkové a dvaceti dalších profesních přátel byla pro vedení Nadace Umělecká zahrada úžasný zážitek. Ručně vypracovaná dokumentace využití atelierů pro účely Krátkého filmu od pana Klose je uložena v archivu Nadace.
Umělecká zahrada dnes
Zdaleka není ještě vše tak, jak by si vedení Nadace Umělecká zahrada představovalo. Ale stále se bude pokračovat, stále ještě je co vylepšit. Zahrada už ale funguje a fungovat bude. Pro veřejnost i různé komerčnější aktivity. Nic z toho nedokáže plně krýt stávající náklady a tak je na ušlechtilém investorovi, aby dotoval Zahradu ze svých prostředků. A také tak činí. Což je víc než ušlechtilé. Projdeme-li se dnes zahradou tak, jako my za krásného počasí, musíme doslova, či alespoň obrazně, v plné úctě smeknout.
Samozřejmostí je zde poskytování různých doprovodných služeb dle potřeb klienta. Ať už se jedná o catering, zajištění kulturního programu, ubytování, kompletní svatební servis včetně obřadu a mnoho dalšího.
Stačí jen vedení nadace kontaktovat a domluvit si podrobnosti a termín.
Možností je opravdu plno a jsou také uvedeny na webu Nadace Umělecká zahrada. Citujeme:
· Firemní akce jako školení, konference, prezentace, workshopy, výstavy, koncerty, společenské večírky, teambuildingy, degustace…
· Edukativní akce jako workshopy, kurzy, výstavy, koncerty…
· Soukromé akce jako svatby, výstavy, koncerty, garden party, lokace pro filmy a focení…
O všem lze s vedením nadace mluvit. Nic oboustranně prospěšného není problém.
Kontakt pro poptávku a více informací: tel.: 224 936 515 a email: info@umeleckazahrada.cz
Text připravil: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Umělecká zahrada
13. 8. 2025
Praha - Nusle
OTEVÍRACÍ DOBA
Zahrada a Ateliér
Středa 10 – 16
Sobota 10 – 16
bez občerstvení
VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ
Doporučené:
dospělí 200 Kč, děti 100 Kč
Nadací Umělecké zahrady budou prostředky použity výhradně na péči o zahradní zeleň
KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY
Od 26. 4. do 30. 11.
Na objednání – minimálně 10 osob, cena 200 Kč za osobu,
na telefonních číslech 224 936 515 nebo 606 755 015.
Komentované prohlídky pro školy po objednání na telefonních číslech
224 936 515 nebo 606 755 015.
Cena: 20 Kč za žáka / studenta
Vstup do Zahrady i obnovených ateliérů je bezbariérový
https://www.umeleckazahrada.cz/
https://www.umeleckazahrada.cz/kauzy/
https://www.facebook.com/umelecka.zahrada/
