Tumor - karcinogenní romance aneb Nela H. Kornetová a T.I.T.S. znovu v Praze či je možné milovat něco, co nás může zabít?!
Invalidovna - Praha
18. 9. 2019
Na pozvání A studia Rubín jsme měli možnost zúčastnit mimořádného představení ´Tumor - karcinogenní romance´. Mimořádného jak z hlediska A studia Rubín, tak z hlediska samotné podstaty představení.
Pro A studio Rubín bylo představení atypické tím, že se hrálo jinde než v Rubínu. Není to ale, jak nám potvrdilo vedení divadla, směr, jímž by chtělo divadlo expandovat mimo mateřskou scénu, ale pouze specifický a pro A studio Rubín zajímavý projekt. Premiéra se odehrála 17. 9. 2019 a 1. repríza 18. 9. 2019 ve chmurně barokním místě, druhdy vojenské Invalidovně, nyní v prostoru, který oživuje Iniciativa pro Invalidovnu. Projekt vznikl ve spolupráci A studia Rubín, Studia Alta a mezinárodního sdružení T.I.T.S., a to v rámci právě pobíhajícího festivalu ´příští vlna / nextwave´.
Mezinárodní sdružení T.I.T.S. nás tentokrát léčí
Návštěvníci A studia Rubín se už mohli s projektem sdružení T.I.T.S. setkat. Na konci loňské sezony, když duše česko-norského sdružení, performerka Nela H. Kornetová představila strhující hru Forced Beauty (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/pq-%3a-forced-beauty-v-rubinu-aneb-how-%c2%b4bloody%c2%b4-can-a-bloody-mary-get/ ).
Tumor je ´jenom“ silně smyslová performance…´
Ano, zhoubné rakovinové bujení je v názvu představení a je opravdu ústředním tématem inscenace. Ale pozor! Nejde jen o tumor a není to truchlohra, ale vtahující představení pro nás o nás. Vlídné a optimistické. Žádná šoková terapie. Tvůrci se totiž ptají nás i sami sebe: „Je možné milovat něco, co nás může zabít?“
A pod tímto úhlem zkoumají spojení tumoru a naší společnosti, neboť se říká, že každá doba má svou chorobu a my že tu zatracenou rakovinu.
Nejde a nemělo ani jít o představení v klasickém pojetí dramatu. Jde o, jak to sami a správně označují autoři, o „silně smyslovou performanci“. A je to i otvírák nové sezony A studia Rubín. První z pěti inscenací v rámci motta sezony: „O čem jsme zapomněli mluvit?“…Autorkou scénáře je Dagmar Radová, režii a hlavní roli má Nela H. Kornetová.
Tumor je zhoubné rakovinové bujení, ale…
Rakovina je nemoc, kterou u nás onemocní každý třetí a každému čtvrtému je osudná. A tak, vzhledem k téhle nekompromisní statistice se stala nechtěnou, leč nedílnou, součástí našeho žití. Ale spojována je v zásadě jen s pohledy medicíny. Ač je tenhle jev už dávno víc než jen nemoc. Proto se tvůrci snaží i o jiné pojetí. O pojetí citlivé, o humor a dokonce o poezii. Vznikla tak, jak i sami uvádějí „inscenace propojující pohyb, vizualitu a slovo.“
A najednou se děs vyvolávající pojem ´rakovina´ vtěluje logicky i do mezilidskýchvztahů, prolíná do vztahů intimních, ale v přeneseném slova smyslu i do společenského uspořádání, do ´bující´ ekologické krize planety a vlastně do všech sebezničujících nešvarů současna.
Tělo je nosič nemoci, ale také dokonalý umělecký předmět a nástroj
Nela H. Kornetová je uchvacující svou schopností práce s lidským tělem, jež je jí prostředkem k vyjádření. V této inscenaci ale navíc využívá i poetický text Dagmar Radové, pro větší naléhavost pronášený oběma představiteli v češtině a angličtině. (Pro neznalé běží na zrakem dostupné obrazovce simultánní překlad).
A jak uvádějí inscenátoři, dochází tak k obnažování nejen těl a jejich fyzických projevů, od něhy po vášeň, od ostychu k dravosti, od hravosti k násilnostem, ale i lidské podstaty, v níž ´bují´mimo jiné i emoce. To vše v podání Nely H. Kornetové a jejího spoluhráče, jímž byl v případě námi zhlédnutého představení Gregers A. Kroksleiven-Hansen. Oba pohybově i mimicky disponovaní protagonisté by nesporně představení utáhli sami. Ale o jeho povýšení o patro výš a o jeho emotivní prohloubení o patro níž, se spolu s nimi postarají efekty - moderní světelné a obrazové technologie. Plnohodnotnou součástí inscenace jsou tak i fyzikální efekty jako světlo, stín, bodymapping čili luminiscenční projekce na těla účinkujících.
Vše je dílo Jana Hajdelak Hustáka. A nepominutelná trefná a nápaditá je i složka hudební. Záměrnou limonádovou kýčovitost navozují nostalgické love songy ze svébytných 90. let (´vylepšené´ o nadsazené karaoke obou účinkujících) v kombinaci se scénickými instrumentálkami čistě autorskými od Ondřeje Sifona Anděry.
A co na to současná umělecká šéfka A studia Rubín, Lucie Ferenzová?
„Tím, že jde o romanci, nemůžeme si ani na moment být jistí, jestli se jedná o metaforu všech podob lásky a vztahu mezi dvěma lidmi, nebo zda jde skutečně o dialog pacienta s vlastním tumorem. Ta tenká hranice neustále generuje další asociace všech zhoubných fenoménů, které ovšem ve vizuálním provedení inscenace nabývají na explicitní kráse. Ve velkorysém barokním prostoru Invalidovny, která 200 let sloužila jako rezidenční ubytovna pro vojenské invalidy a kde je utrpení vepsané do zdí, téma karcinogenní romance jako site-specific přesto nevyznívá depresivně, ba naopak. Skrze otevřenost, přímost a nadhled se tvůrci vyhýbají patosu a přesně mířeným kontrapunktem dávají vyznít humoru i něžnosti, hnusu i kráse.“
A co na to divák?
Nemůžeme samozřejmě hovořit za všechny. Ale za nás na www.www-kulturaok-eu.cz můžeme říci, že jsme na představení šli s obavou. Věk, neduhy a neradostné události kolem nás, u našich známých a přátel, člověka nepotěší. A vidět navíc divadlo o rakovině? No, chtělo to kus odvahy. Vše se ale rozplynulo po ´vítacích´ neformálních slovech Nely H. Kornetové a jejího spoluhráče. Najednou to začalo vypadat jako normální milé posezení, poklábosení, pobavení se s přáteli. A ani o legraci nouze nebyla. Ani o podiv nad nesčetnými postřehy ze života. Ze životů. I našeho, míjejícího. A bavili jsme se my i mladí kolem. A zdá se, že i oba na jevišti. A to, že je stále cosi v podkresu, cosi zlověstného, jsme tak nějak ani nestíhali vnímat. A tak by to mělo být. Protože, když to přijde, tak to bude. Ale nelze se tím traumatizovat od rána do večera, když život může být tak krásný. A co si budeme povídat, i bez toho bubáka v podkresu není koneckonců nekonečný.
Nezbývá tedy, než představení ne-li doporučit, rozhodně ne před ním varovat. Nabízí totiž jiný pohled na věci, o nichž se (raději) nemluví. Tedy přesně v duchu nové sezony A studia Rubín.
Reprízy:
9. 10. 2019 v Invalidovně - Praha
28. 10. 2019 v rámci Drama Queer festivalu v Bratislavě
Název hry: Tumor - karcinogenní romance
Koncept & režie: Nela H. Kornetová
Dramaturgie: Dagmar Radová a Lucie Ferenzová
Scénografie & video: Jan Hajdelak Husták
Hudba & zvuk: Ondřej Sifon Anděra
Hráli: Nela H. Kornetová & Gregers A. Kroksleiven-Hansen
Fotografie z představení: Patrik Borecký
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček (tisková zpráva: Pavla Umlaufová)
Invalidovna Praha
Původně ubytovna válečných invalidů a archiv,
dnes postupně vznikající výstavní, komunitní a administrativní centrum.
Byla postavena v barokním slohu
podle projektu Josefa Emanuela Fischera z Erlachu, Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem
v průběhu let 1731 -1737.
Projektována byla po vzoru pařížské Invalidovny.
Realizována ale byla jen jedna devítina původního návrhu.
Přestavěna byla v roce 1920.
Byla využívána jako sídlo Vojenského ústředního archivu.
Dlouhodobě je budova ve špatném technickém stavu,
který navíc zhoršila povodeň v roce 2002.
K budově přiléhá rozsáhlý veřejný park - Kaizlovy sady.
Od roku 2017 je objekt chráněnou národní kulturní památkou ČR.
Od roku 2018 ho spravuje Národní památkový ústav, který připravuje rekonstrukci.
Foto: © Richard Koníček
https://www.facebook.com/astudiorubin/
https://www.instagram.com/a_studio_rubin/?hl=cs
Více o 52. sezoně A studia Rubín: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/a-studio-rubin-sezona-52-aneb-o-cem-jsme-zapomneli-mluvit/