Tomáš Tóth a Jaroslav Svoboda: Vnitřní světy/ Inner Worlds aneb když jde o myšlenkovou jednotu identického tvůrčího poselství…či Sedem statočných…i Afrodita…
.jpg)
Galerie kritiků - Praha
20. 3. - 14. 4. 2019
Na zahájení česko - slovenské výstavy Vnitřní světy/ InnerWorlds sochaře Tomáše Tótha a malíře Jaroslava Svobody, které se konalo v Galerii kritiků, byli oba autoři osobně přítomni. Česko-slovenská výstava malíře Jaroslava Svobody a sochaře Tomáše Tótha je založena na gesticky pojatých akvarelech a kresbách aktů v kombinaci s drobnými figurálními plastikami, vytvořenými ze vzácných kovů. Představuje duchovní spojení křehkých světů obou umělců, jejichž typickým rysem je poetika a jemnost provedení díla, krása ve vyjádření okamžiku, pocitů a nálad.
Jak řekla Vlasta Čiháková Noshiro, kurátorka výstavy:
„Česko-slovenská výstava malíře Jaroslava Svobody a sochaře Tomáše Tótha je zároveň mezioborovou výstavou, protože český malíř Jaroslav Svoboda je i vynikajícím scénografem a slovenský sochař Tomáš Tóth výborným šperkařem. 
Expozice obsahově představuje kombinaci gesticky pojatých akvarelů a aktů s drobnými figurálními plastikami, vytvořených ze stříbra a žuly. Vyjadřuje duchovní spojení křehkých světů dvou umělců, jejichž typickým rysem je poetika a jemnost provedení díla, krása ve vyjádření okamžiku, pocitů a nálad.
Jaroslav Svoboda (* 5. 8. 1955 v Praze) 
- 1975 - 1978: Střední výtvarná škola Václava Hollara
- 1978 - 1984: studoval grafiku a malbu na AVU
- scénograf z pořadů TV, jako Zázraky přírody, Pomozte dětem, Týtý, Český lev, Superstar, StarDance...
- spolupracovník pražského divadla Semafor
- věnuje se kresbě aktů, tvorbě abstraktních akvarelů a maleb
- své scénické návrhy promýšlí do nejmenších detailů, vtiskuje jim určitá poselství
Pro charitativní koncert na podporu tsunami zničené Asie (Naděje pro Asii) vytvořil například dekoraci obrovských vln z hliníku potaženého polykarbonátem, na něž byly promítány pohybové proměny pastelových barev. Ve scéně pro kvízovou soutěž Gladiátor umístil soutěžící na vysokou konstrukci průhledného točitého schodiště ve výši 5 metrů, odkud ti, co neuspěli, sestupovali symbolicky do trychtýřové prohlubně pod sebou.
„V první fázi návrhu mě napadá nespočet vizí,
a když pak sednu a začínám s kresbou,
často se stává, že téměř všechny návrhy se rozplynou,“
řekl autor.
Ve scénických dekoracích pracuje často s bílou, černou a šedou barvou, s transparentními materiály, oživovanými světelně barevnými a kinetickými efekty. Avšak i jeho volné kresby vypovídají o příchylnosti k linearitě, často černobíle vyjadřované, obdobně jako u kaligrafické piktografie.
Ženské akty zobrazuje v poetických kompozicích, často pouze naznačujících obrysy těla gestickými tahy, se zachováváním jejich typických tvarových prvků. Barvu používá spíše pro tvorbu abstraktních akvarelů, jejichž optickým východiskem jsou také akty, ale i snově pojaté krajiny lidské duše. Forma abstrakce tu není nositelem určité významové myšlenky, spíše odrazem pocitů a nálad autorova vnitřního rozpoložení, nicméně tvoří homogenní tvarový celek, rozpracovávaný i do velkých formátů, zvláště v serigrafiích, podtrhujících cykličnost určitého námětu. Pro tento typ vizuálního vyjádření je znakem krásy jemnost kresebné linie a křehkých barevných valérů.
Tomáš Tóth (* 1982 v Bratislavě) 
- vystudoval obor zlatník-klenotník
- tvorba jeho precizně pojatých šperků se mu stala odrazovým můstkem k dnešní subtilní sochařské práci
Jeho objekty, morfologicky zčásti abstraktního rázu, zčásti s figurálním motivem, jsou vytvořené z ryzího stříbra. Náměty lidsky křehkých situací a pocitových vazeb nezřídka připomínají sochařské objekty Alberta Giacomettiho. Sochy tohoto umělce se ocitaly často v osamění a zdůrazňovaly izolaci jedince, což Giacometti zdůrazňoval ztenčováním jejich proporcí, Tóth zase jejich zmenšováním do miniatur. Pozměněné figury, někdy vskutku osamělé, avšak postávající občas i ve skupinách, vyjadřovaly bolestivou zranitelnost lidské duše. Právě tento prvek lidské osamělosti vedl svého času Jeana-Paula Sartra, sochařova blízkého přítele, k tomu, aby ho označil za jednoho z nejdůležitějších existencionalistických umělců.
Rovněž Tomáš Tóth přechází v poslední době od svých počátečních, existenciálně pojatých sošek typu Tajný sen anebo Posel postupně ke skupinovým výjevům s jasnějším poselstvím, založeném nicméně především na vlastních vzpomínkách a emocionálních prožitcích.
Podle slovenské historičky umění, Michaely Bosákové, je zatím poslední takovou konfigurací Město vzpomínek, sestava miniaturních domků, v nichž jsou uchovávané všechny autorovy dosud důležité vzpomínky. Přecházejí tvarově v objekty telegrafních sloupů, jež podle této teoretičky jsou „také další ukázkou precizní a detailní šperkařské práce, stávající se jakýmsi mementem, odkud autor jakou cestou přišel, než se dostal až sem“.
Okolnost školení v jiném oboru a jeho přirozené prolínání s volnou tvorbou u obou umělců se stala mimo jiné důvodem k uvedení této mezistátní, mezioborové výstavy, jež na úrovni vysoké řemeslné profesionality představuje něco, co dnes občas prezentaci multimediálního umění chybí, tj. myšlenkovou jednotu identického tvůrčího poselství.“
Kurátorka výstavy: Mgr. Vlasta Čiháková Noshiro Ph.D.
Palác Adria 1. patro
110 00 Praha 1
Jungmannova 31/36
Hodnocení: 89 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková