Tlumočník aneb příběh o nečekaném přátelství či muž, který se nikdy ani neusmál
Kino Lucerna - Praha
27. 2. 2018
Byli jsme pozváni na novinářskou projekci filmu Tlumočník, který režíroval Martin Šulík (* 1962). Na první pohled nesourodá hvězdná dvojice Menzel – Simonischek ztvárnila hlavní role.
Jiří Menzel (* 1938), oscarový režisér a herec za roli Aliho Ungára, asketického a autentického Slováka, získal ocenění na Berlinale.
Rakouský herec Peter Simonischek (* 1946), jeho filmový partner na cestě za poznáním, rakouský učitel, milovník života se slabostí pro ženy a alkohol, je držitel Evropské filmové ceny pro nejlepšího herce roku 2016 (za roli v komedii Toni Erdmann).
Jeden ze 3 největších filmových festivalů evropského kontinentu, prestižní festival Berlinale 2018, který se konal již po osmašedesáté (15. - 25. 2. 2018) v německé metropoli, ocenil mimořádný přínos Jiřího Menzela světovému filmu cenou Berlinale Camera, kterou bohužel, jak víme, Jiří Menzel ze zdravotních důvodů nemohl osobně převzít,
(převzal ji za něj Peter Simonischek,
který při té příležitost řekl, že potkal člověka s velkým srdcem).
„Milý Jiří, připravil jsi nám mnoho štěstí v kině, ať už jako režisér, či herec“,
řekl ředitel festivalu Dieter Kosslick:
„Camera Berlinale, kterou ti dnes udělujeme,
je díkem za tvůj humor, radost ze života a umění balancovat tak nádherným způsobem
na tenké hraně mezi smíchem a slzami.“
Zároveň se na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně uskutečnila světová premiéra nového filmu Martina Šulíka Tlumočník s Jiřím Menzelem v hlavní roli. Film byl uveden v hlavním programu, sekci Berlinale Special, která představila mimořádné kinematografické počiny či pocty světovým filmařským osobnostem.
Slavnostní uvedení Tlumočníka bylo naplánováno na 23. 2. 2018,
kdy Jiří Menzel oslavil své 80. narozeniny.
Hlavními hrdiny svérázné roadmovie jsou dva staří páni, kteří cestují
napříč Slovenskem, aby poznali pravdu o vlastní minulosti.
Během cesty se
dostávají do bizarních situací,
potkávají rozmanité lidi a postupně si
skládají mozaikovitý obraz světa,
který se navenek mění, ale v hloubce
ukrývá nevyřešené konflikty.
Díky poznání života toho druhého začínají
chápat vlastní činy a přehodnocují i svou identitu.
(oficiální anotace distributora)
Začínáme…můj otec zabil tisíce lidí…
Tlumočník Ali Ungár (80 let), který prožil dětství v sirotčinci, se vydal do Vídně, aby našel vraha svých rodičů, důstojníka SS, který ve své knize popisuje své působení na Slovensku za 2. sv. války. Charismatický Ali Ungár se setká už jen se synem bývalého důstojníka SS, s Georgem Graubnerem (70 let), který mu jen sdělí, že jeho otec zabil tisíce lidí a víc mu neřekne, protože nic o svém otci a jeho životě na Slovensku zlého neví. A tak pro Aliho, který Graubnerovi vynadal, že je antisemistická svině, začne kolotoč nekonečných překvapení, kterým statečně čelí, jak s ohledem na svůj již pokročilý věk to dokáže.
Proč přijel Georg Graubner z Rakouska na Slovensko?!
Bonviván Graubner, rozčilený, že objevil hákový kříž na své vídeňské dopisní schránce, se vydal na Slovensko na výzvědy a asketického Aliho Ungára si v Banské Bystrici našel. Ali (protože německy umí) dostává nabídku na placenou pracovní příležitost se svou podmínkou, že je tlumočník, a ne bavič, když se oba chtějí vydat po stopách milovaného Graubnerova otce, důstojníka SS, aby našli svědky válečné tragédie.
Společně poznávají zemi, která chce na svou minulost zapomenout.
Potkávají lidi různých generací, profesí i názorů – mladé masérky v lázních,
které minulost vůbec nezajímá, pozůstalé válečných obětí,
kteří se na tragédii snaží zapomenout,
ale i vnuky válečných zločinců, kteří se snaží činy předků omluvit.
Nevěř nikomu…
Oba protagonisté se postupně skamarádí, svěřují své vzpomínky na dětství, mládí i svá manželství, navzájem se přizpůsobí, přestože je čekají mnohé nástrahy (Georg si rád přihne ze skleničky, či mu ukradnou doklady, Ali sice neumí plavat, ale zato vlastní zbraň, kterou si pořídil v době ´nové naší krásné demokracie,´ protože nechce být na ulici znovu bezdůvodně zbit).
Kdo je na tom hůř syn oběti či syn vraha?!
Postupně se před námi skládá obraz Slovenska (plného přírodních krás), které se dynamicky mění, ale někde v hloubi ukrývá nevyřešené konflikty, které doba vyplavuje v nové podobě. Ali i Georg si uvědomují, že navzdory absolutní odlišnosti – kulturní, sociální i osobní – je tragické události 2. světové války poznamenaly stejně bolestně.
Díváme se na svou minulost očima toho druhého…je to můj kamarád..
V Tlumočníkovi zhlédneme scénu v archivu v Banské Bystrici, kde sledujeme autentický popis válečných událostí od očité poslední snad svědkyně. Nikdy si Georg Graubner, ani sám herec Peter Simonischek nemyslel, že by se něco podobného mohlo opakovat, jak osobně po natáčení řekl:
„Žil jsem v 70. letech 20. století v míru a blahobytu, s vědomím,
že materiální podmínky života lidí se nepřetržitě zlepšují.
A přitom nyní jsou světová média plná hrůzostrašných zpráv.
Lidé s cigaretou v ústech ukazují na kameru sťaté hlavy.
Myslel jsem si, že to, co se děje v zemích jako Sýrie,
kde stále existuje zavrženíhodná ideologie, se děje proto,
že tam ještě neproběhlo osvícenství, jako v 18. století u nás.
Pak mi ale došlo, že národní socialismus přišel také až po osvícenství,
takže není žádná záruka,
že lidé dokážou žít delší čas v míru“.
Martin Šulík k současné situaci řekl, když filmovali:
„Je nebezpečné, jak na Slovensku vznikají polovojenské, uniformované organizace,
které nám vnucují svou představu pořádku.
Má generace je na to citlivá. Od slovních deklarací je jen malý krok k násilí.
Překvapilo mě, že jsou to často mladí, kterým někdo namluvil, že pořádek lze vynutit násilím.
Oni jsou nejlepším důkazem toho, že ztráta historického vědomí, paměti, může mít tragické následky.“
Závěrem
Snímek Tlumočník končí nečekaným rozuzlením, překvapením, které nás až do konce snímku nenapadlo jako vůbec možné ... je to však snímek krásný, skutečně hluboce lidský – nečekají nás zde (kromě dokumentárních fotografií z koncentračních táborů) žádné akční ani krvavé, hororové scény, jak by si to asi jiní kritici přáli...ale tak sedíme napnuti, ba dojati až do konce filmu...
„Já si sám od sebe práci nehledám, protože jsem líný,“
přiznal se s úsměvem Jiří Menzel při natáčení filmu.
„A jsem i zhýčkaný, protože od svého 1. filmu jsem dělal jenom práci, kterou mi někdo nabídl.
Zpočátku jsem byl tak mile-nemile překvapený, protože v Tlumočníkovi to byla opravdu velká role.
Ale jakmile jsem si přečetl scénář, tak jsem byl moc rád, že to na mne takhle spadlo.“
„Když jsem působil ve švýcarském Bernu,
Jiří Menzel režíroval v Basileji hru Mandragora od Machiavelliho,
která se stala legendární.
Je to opravdu velký režisér.
Oscara koneckonců nedostane jen tak někdo.
Je to výjimečný člověk, velmi milý a ironický.
Máme se vzájemně rádi a vážíme si jeden druhého,“
řekl o spolupráci s Jiřím Menzelem jeho herecký partner Peter Simonischek.
Titul: Česko Tlumočník /Slovensko: Tlmočník/Rakousko Der Dolmetscher/V. Británie The Interpreter
Produkce: Titanic Martina Šulíka, IN Film Rudolfa Biermanna a COOP99 Bruna Wagnera
Koproducenti: RTVS – Rozhlas a televízia Slovenska, Česká televize
Režie: Martin Šulík
Scénář: Martin Šulík, Marek Leščák
Kamera: Martin Štrba
Hudba: Vladimír Godár
Kostýmy: Katarína Hollá
Architekt: František Lipták
Zvuk: Klaus Kellerman, Pavel Rejholec
Střih: Olina Kaufmanová
Hrají: Jiří Menzel (Ali Ungár), Peter Simonischek (Georg Graubner), Zuzana Mauréry (Edita), Réka Derzsiová, Anna Rakovská (Truda), slovenská internetová komička Evelyn alias Eva Kramerová (Berta), Attila Mokoš (mladý Kysel), Karol Šimon (Pečner), Judita Hansman, Igor Hrabinský, Anita Szvrcsek (Jola) a další
Titulky: české
Stopáž: 113 minut
Distributor v ČR: Bioscop
Žánr: drama / komedie /roadmovie
Slavnostní premiérav Česku: 27. 2. 2018
Distribuce do českých kin: 15. 3. 2018
Projekt podpořil slovenský Audiovizuálny fond a český Státní fond kinematografie
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, Bioscop
https://www.youtube.com/watch?v=kuILUzwmLLw
Zajímavosti z natáčení Tlumočníka
- snímek Tlumočník se natáčel 37 dní od dubna do začátku června 2017 na různých místech Slovenska: ve Zvolenu, Banské Bystrici, na Strečně, v Žilině, Bešeňové, v Ružomberku. Filmový štáb zavítal i do Bratislavy a rakouské Vídně
- snímek Tlumočník byl původně částí z nerealizovaného televizního cyklu Tváre (10 dílů), který zachycoval, jak se společenské proměny Slovenska promítly do různých profesí
- téma filmu si vyžádalo výrobu většího množství archivních materiálů z pozůstalosti Georgova otce: fotografií, dopisů, kreseb atď. Fotografie nafotil Sean Grimaldi a graficky upravil Patrik Paššml. Fotografování se zúčastnilo 14 herců v historických kostýmech. Vedle hlavních postav ve filmu vystupuje přibližně 500 komparzistů
- nejdůležitější rekvizitou byl červený mercedes, v němž hrdinové cestují. Protože tato verze se v originále vyrábí jen v tmavých barvách, museli vůz pro potřeby filmu přelakovat
- štáb se musel vyrovnat i s rozmary počasí. V Bešeňovej, ve scéně koupání, skoro celý den pršelo, a tak se točilo vždy jen v pauzách, kdy déšť ustal. V Ľubietovej zase museli odstraňovat pomocí hasičských stříkaček čerstvě napadaný sníh