Tísňové volání aneb divadlo jednoho herce ve filmu...!
Informační centrum - Praha 3/Žižkov
20. 9. 2018
Minimalismus a maximalismus, aneb dva v jednom. Dalo by se říci.
Minimalismus tohoto filmu je v tom, že 85 minut koukáte - povětšině v detailu - do tváře jediného poldy v centrále se sluchátky na uších mobilem v ruce a obrazovkou před sebou, a změna je pouze sem tam vložený prostřih na mlčící kolegy kolem.
Maximalismus tohoto filmu je v tom, že nedýcháte napětím, že si užijete thriller jako víno, a že se na vás valí dějové zvraty jeden za druhým, které zdolává jeden omylný polda. Na konci snímku pak zjistíte, že on ten zamotaný případ vyřešil, a to přesně podle všech zásad všech správných detektivek, ale také to, že přitom jako vedlejší efekt stihnul vyřešit i jeden svůj vlastní případ a k tomu navíc, si zřejmě vyjasnil i své vlastní soukromí.
Nová Telefonní budka či Noční hlídka?
Ne. Nesrovnávat.
Tísňové volání si jde za svým a po svém. I když téma je - chcete-li obdobné - starším a známým filmovým peckám, jako byly snímky Telefonní budka nebo Noční hlídka.
Tísňové volání je moderní nejen technicky, chtě nechtě nakouknete, jak funguje Velký bratr. Zde sice v dobrém, ale bez logiky. Tu mu stejně musí dát člověk. A jak funguje dispečer na takovém pracovišti, jakým je tísňová linka. Nebo funguje? No, asi to tak úplně tak v praxi nebude, takže řekněme raději, jak by mohl a snad i měl fungovat dispečer na pracovišti tak náročném na chyby a rozhodnutí na dálku.
Kde Velký bratr sice zná věci k neuvěření, ale podává nechtěně přesné, ovšem fakticky docela zavádějící informace. A člověk na takovémto dispečinku tak musí být nejen vynikající psychoanalytik, detektiv a rozumově uvažující osoba, ale s informacemi musí umět pracovat, číst, takříkajíc mezi řádky. Což, jak ukazuje film, není vůbec snadné.
A člověk tedy tápe.
To by mohlo být na tom filmu možná druhé nejdůležitější. Natočit to Hollywood, byl by tam za tím pultem génius, nějaký ten ´mentalista´, který z kusých faktů a emotivních sdělení neomylně čte skutečné myšlenky a souvislosti, a tím zachrání třeba i svět, jak je v Hollywoodu zvykem. Tohle je ale naštěstí film dánský a hlavní a jediná viděná postava je tu zkušený polda, který prostě dělá, co může a nechá se vtáhnout do hry, která se od stolu - bez chyb a emocí - vyřešit prostě nedá. A to je dobře. Pak je to chlap z masa a kostí, s vlastním rozumem a ne nějaký superman, vycucaný z prstu díky scénáristovi.
Hlasy v telefonu?
Ve filmu hraje snad 10 či 11 neviditelných, jenom slyšitelných, postav. Skvělý námět po napínavou rozhlasovou hru. Vylepšený o to, že jedna postava - polda v dispečinku - vidět je. Ale i ona je v podstatě nehybná a to, co prožívá a řeší, kolikrát snad minutu bez hnutí, kdy přemýšlí a kombinuje, a vy mu věříte, že to tak je, a napjatě čekáte, co vymyslí dál. I on jen zde omezen v gestech a zcela neomezen jenom ve výrazech v tváři. A s kamerou před obličejem se toho musí v té tváři odehrát opravdu hodně. Včetně omylů a odhalení, pochopení souvislostí, uvědomění si chyb i chybných závěrů, až po závěrečné poněkud trpké, vítězství jednoho člověka nad situací a případem, který má v zásadě velice široké celospolečenské přesahy. Ale nezlobte se, to se nedá a ani nemůže vyprávět. To se musí a možná by dokonce i mělo vidět. Stojí to totiž za to. Fakt, že jo.
Co na to distributor filmu u nás Aerofilms?
Asger Holm, bývalý policista, kterému byla přidělena služba na tísňové lince, odpoví na volání od unesené ženy. Když je hovor náhle přerušen, začíná po ženě a jejím únosci pátrat. S telefonem jako jediným nástrojem, obklopen stěnami kanceláře, počne Asger závod s časem, aby zachránil ohroženou ženu. Zločin, který odkrývá, je však mnohem větší, než se na začátku mohlo zdát. Jeden z nejslibnějších tvůrců nové dánské filmové generace režisér Gustav Möller ve svém prvním celovečerním filmu, na filmovém festivalu Sundance oceněném Cenou diváků za nejlepší zahraniční film, experimentuje s lidskou představivostí, smysly, strachem a přesvědčením, že nejsilnější filmové momenty jsou ty, které nevidíte…
My na www.www-kulturaok-eu.cz jsme jej „ne-viděli“ díky progresivní dramaturgii pravidelných filmových projekcí pro místní seniory, které pořádá Informační centrum Praha 3 na náměstí Jiřího z Poděbrad. Projekce se konala v září, tedy relativně nedávno po úspěšné české premiéře tohoto filmu na letošním festivalu v červenci v Karlových Varech. A rozhodně jsme nelitovali těch 85 minut face to face zajímavému dánskému herci Jakobu Cedergrenovi.
Titul: Tísňové volání
Titul (dánsky): Den skyldige
Titul (slovensky): Tiesňové volanie
Titul (anglicky): The Guilty
Země původu: Dánsko, 2018
Režie: Gustav Möller
Scénář: Emil Nygaard Albertsen, Gustav Möller
Kamera: Jasper Spanning
Hudba: Carl Coleman, Caspar Hesselager
Hrají: Jakob Cedergren, Omar Shargawi, Jacob Ulrik Lohmann, Jeanette Lindbæk Birk, Simon Bennebjerg, Laura Bro, Morten Suurballe, Peter Christoffersen, Morten Thunbo, Anders Brink Madsen, Katinka Evers-Jahnsen, Jessica Dinnage
Produkce: Lina Flint
Střih: Carla Luffe Heintzelmann
Scénografie: Gustav Pontoppidan
Žánr: thriller
Stopáž: 85 minut
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: internet
Trailer:
https://www.youtube.com/watch?v=sGYypV-xYyc