Tereza Štětinová & Karolína Rossi: Ostatky aneb něco málo o fenoménu ´masky´ z hlubinné psychologické perspektivy…či masky z Karpat
Galerie NoD - Praha
5. - 28. 2. 2020
"Co zůstává za maskou?
A co je to, to, co zůstává bez masky?
To, co zbyde, je živé, anebo mrtvé.
Je maska smrt, nebo život?"
Galerie NoD připravila pro únorové dny výstavu Ostatky, jež je dílem dvojice českých umělkyň, sochařky Terezy Štětinové a malířky Karolíny Rossi. Na vernisáži jsme na www.www-kulturaok-eu.cz z organizačních důvodů nebyli.
Společný výstavní projekt Ostatky dvojice českých umělkyň se věnuje fenoménu ´masky´ a s ní spojeným myologiím, mysticismu a víře, ale i otázkám hlubinné psychologie. Vzdáleně odkazuje na probíhající období masopustu v časech chladného února. Autorky zkoumají dichotomii masky a přirozeného já, vztah masky a sociálně konstruované normality.
„Mnohem více nás zajímá intuitivní uchopení vzpomínek z dětství,
z období, kdy pro nás maska v lidových rituálech a tradicích
nebyla zcela rozklíčovatelnou
a my nebyli schopni zcela pochopit,
že pod maskou se skrývá bytost, kterou známe.
Maska pro nás není jen fantaskním převlekem,
ale make-upem každodennosti,
každodenní koláží mentálního nastavení.”
Tereza Příhodová-Štětinová
- vystudovala na Katedře fotografie Filmové fakulty AMU v Praze
- v současné době se věnuje tvorbě sochařských koláží, přičemž zkoumá a testuje vlastnosti nejrůznějších organických materiálů
- tvorba se dotýká témat mytologie a mysticismu
Karolína Rossi
- vystudovala AVU v Praze, obor Grafika 2 u prof. Vladimíra Kokolii
- věnuje se psychologickému obrazu člověka a zkoumá vzorce chování jednotlivce ve společnosti
- pracuje s technikou akvarelové koláže na papíře či plátně
- nově prozkoumává i možnosti objektově rozšířené malby
„Jaký máme postoj k normálnosti?
Musíme se za něco schovávat,
abychom se mohli přirozeně projevit,
i když by měl být náš projev chápán negativně?
Nebo svoji normálnost vytváříme “nasazením masky”
za účelem skrývání své pravé podstaty?
V hlavách si vytváříme komplikované vzorce, kterými se urputně řídíme. Stáváme se otroky pravidel, které nás měly původně chránit. Ze strachu, že bychom se měli vychýlit z vlastní rutiny, se čím dál víc uzavíráme. Tuhneme a ztrácíme pružnost, celí se zkroutíme. Nasazujeme masky, které už nejdou sejmout. Jedině, že bychom je strhli i s kůží.“ (Karolína Rossi).
„Zájem o archetyp masky, ať už v rituálu,
v lidových tradicích nebo i jako Jungův výřez z kolektivní psýché,
tedy jakási „Persona“,
je momentálně jednou z nejsilnějších inspirací tvorby obou umělkyň v době,
kdy je maska takřka podmínkou pro „osobní úspěch“ na sociálních sítích.“
(Tereza Štětinová).
Kurátor: Pavel Kubesa
Architektura: Jan Pfeiffer
Je čas karnevalů…nejen v Česku, ale i v Maďarsku…
Obnovená tradice moháčského průvodu masek aneb hry s maskami…
Galerie Maďarského institutu v Praze
23. 1. - 10. 3. 2020
Výstava byla připravena (bohužel, popisky jsou jenom v maďarštině) při příležitosti Dne maďarské kultury ve spolupráci s budapešťským Domem tradic. Fotografie fotografa Zsolta Répásyho poskytují nahlédnutí do zvláštního, přívětivého světa mohácsského masopustního průvodu masek. Mezi masopustními zvyky národů Karpatské kotliny jsou hry s maskami veřejně předváděné v jednotlivých oblastech nebo i v celém regionu.
Moháčský maskovaný průvod organicky zapadá do souhrnu těchto zvyků,
ale díky svému specifickému systému a stále živoucí bohaté tradicí
je považovaný za velmi a ojedinělý.
110 00 Praha 1
Rytířská 25 - 27
Vstup: volný
Hodnocení: 89 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tiskové zprávy)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, NoD, Maďarský institut