Úvod > Tempora Heroica aneb Hrdinské časy žití i umění v obrazech a sochách dvou současných umělců

Tempora Heroica aneb Hrdinské časy žití i umění v obrazech a sochách dvou současných umělců

06.06.2025 19:02

Tomáš Honz, Martin Žák

Tempora Heroica

3. 5. – 27. 7. 2025

Galerie Ludvíka Kuby

„V počátcích Spolku výtvarných umělců Mánes,

jehož jsou oba autoři členy,

se skvěle doplňovaly obrazy Jana Preislera a sochy Stanislava Suchardy.

Ne jinak je tomu i nyní v Poděbradech.

Galerie Ludvíka Kuby hostí výstavu dvou dnes již dobře známých umělců

Tomáše Honze a Martina Žáka

nazvanou Tempora Heroica.

Jejich zakotvení v odkazu výtvarníků minulosti a zároveň

schopnost tvořit bez nutnosti samoúčelného efektu

přináší dlouhodobě pozoruhodné výsledky.“

Michael Zachař, kurátor

Dva v jednom městě

Dramaturgie „lázeňské“ poděbradské Galerie Ludvíka Kuby, pod taktovkou jejího neúnavného ředitele, Vojtěcha Odcházela, zvolila na jarní až letní sezonu lákavé téma. Odkazy na klasiky dvou výtvarných oborů – malířství a sochařství. Za tím účelem se Vojtěch Odcházel a kurátor výstavy, pracovník památkové péče a především významný historik umění PhDr. Michael Zachař, obrátili na dva specifické výtvarné umělce.

Oba oslovení se totiž ve své tvorbě cílevědomě, s pochopením a pokorou, ale také odvážně, pouštějí do dialogu se svými věhlasnými předchůdci.

V případě výstavy nasměrovnaé již názvem - Tempora Heroica, neboli, po našem, Hrdinské časy, především k odkazům takto uvozené oblasti.

Volba padla na dvě dnes již nesporné, byť věkem ještě mladé osobnosti dané volby témat a stylu, na malíře Tomáše Honze a sochaře Martina Žáka.

Nutno dodat, že šlo o naprosto správnou volbu, správných autorů, pro dané téma. Jejich dialogy na klasická témata vedené v nádherné prozářené poděbradské Galerii Ludvíka Kuby, stojí víc než jen za pozornost. Jsou i vhodným předmětem zamyšlení. O heroismu, o současné době, o možnosti stále ještě pobývat v této podivné době v nádherných lázních a o dosud stále ještě trvající možnosti užívat si nejkrásnějších dnů roku. V pokoji a v míru…

Pár slov o autorech výstavy

Tomáš Honz

· absolvent malby v ateliéru Michaela Rittsteina na pražské AVU

· studoval také na Taipei National university of Arts

· a na The Art Department v USA

· patří k výrazným talentům současné mladé scény

· jeho práce potvrzují narůstající trend zájmu o klasickou malbu

· na jedné straně se až obsesivně věnuje tradičním technikám, na druhé neváhá použít moderní technologie jako je digitální malba.

· kontrast, se promítá i do dalších součástí autorova života a je i jeho hlavním poznávacím znamením

(vlevo Tomáš Honz, vpravo Martin Žák)

Martin Žák

· studoval na AVU, v atelieru sochařství u Vojtěcha Míči

· v tvorbě se odkazuje na tradici a klasické sochařství západní civilizace

· umožňuje mu to výborná znalost anatomie a technologie

· způsob jeho práce je intuitivní, často hraničí až s psychickým automatismem

· pracuje s osobními, mnohdy až éterickými náměty

· jeho díla (busty, drapérie, lyrické figury, fragmenty lidského těla) navozují atmosféru chrámového prostředí

· neusilují však o nadpozemskou dokonalost, přiznávají reálné tvůrčí kroky.

· Od roku 2020 je členem SVU Mánes

Výstava Tempora Heroica podle Michaela Zachaře

V obrazech různých formátů zapřádá Tomáš Honz dialog s krajinou, jíž vnímá jako zárodečný prostor existence, zrcadlo svého bytí i ozvučnici nikdy nekončících rozhovorů i meditací. Ví, že tato jím nazíraná země tu byla dávno před námi a dopřává si ten luxus častých pobytů v ní, aby se napojil a občerstvil tak, jako my před jeho plátny vod, lučin, lesů a skal.

Epika i lyrika se v jeho obrazech snoubí podobně jako vášeň i klid v plastikách jeho vrstevníka Martina Žáka.

Martin Žák rozvíjí v nejlepším slova smyslu tradici dávného sochařství v pracovitosti sobě vlastní od nesčetných skic, modelet, zkušebních forem až po rozměrné formy v životní velikosti. Obdivuje antiku, jejíž řád a harmonie začasté zahalí i jeho díla. Zásadní je pro něj práce se světlem a stínem, jejichž vzájemnost utváří půvab nebo napětí sochy. Rád pracuje se sádrou s voskovým povrchem, kde vynikne živá modelace a takříkajíc až rodinovská impresívnost.

V prostorách prosvětlených sálů budou vést dialog o čase a nás v jeho osudí díla přátel i souputníků jako tomu bylo i kdysi…

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS. (9 x) a GALK (1 x)