Sylbee Kim: The Red Liquid and Narcissus/Tekutina červená a Narcis aneb nastala doba hyper- nejistoty…
Nevan Contempo - Praha/Žižkov
9. 9. - 7. 10. 2017
Na vernisáži nové výstavy, kterou připravila žižkovská galerie Nevan Contempo, autorské výstavy jihokorejské umělkyně Sylbee Kim, jsme při vstupu do galerie viděli rudě. Podlaha, dvoukanálová videa (na stěně i na podlaze) i další artefakty, vše bylo vyvedeno v červené barvě.
„The Red Liquid and Narcissus (Tekutina červená a Narcis) splétá 
imaginární vazbu mezi plutokracii a narcismem. Výstava ztvárňuje různé paralely: v prostoru – tím, že zrcadlí a rámcuje fyzické objekty; v čase – tím, jak se ohlíží za historickými událostmi, které tvoří naší přítomnost; a tělesně – svým zkoumáním masa a kosti, které vytváří náš politický svět.“
(text: Christina Gigliotti)
Z dialogu, který se konal mezi 22. 1. a 21. 8. 2017 mezi umělkyní a kurátorkou, pochopíme, že téma výstavy se týká smutného faktu, že lidstvo na světě za poslední čtyři roky ovládá strach, strach z nejisté budoucnosti, strach z ohrožené vize budoucnosti… strach ze smrti.
Sylbee Kim: (výběr)
„V tomto kontextu bych se ráda pozastavila nad jistou otázkou,
která se zdá čím dál důležitější – jakým způsobem a proč vůbec pokračovat v tvorbě umění?
Umění jsem si zvolila nejspíše z toho důvodu, 
že je to pro mě jediný způsob,
jak se vyrovnat s hyper-nejistotou bez toho, abych musela spadnout do komplexu odmítání a přijímání.
Mohla by smrt být jedinou formou stvrzení? Jak můžeme tváří v tvář smrti pracovat a žít? Došla jsme ke krátkodobému řešení – smrt je v tomto stavu hyper - nejistoty nejsilnější zbraní zároveň je největší hrozbou vůdců a vládců. Chtěla bych nějakým způsobem nadále řešit tyto hypotézy:
- Smrt je v životě stále přítomna
- Smrt je však držena v tajnosti, aby zbytečně neupozorňovala na nedůstojnost života…“
Christina Gigliotti: (výběr)
…“Je těžké říci, zda je dnes svět nestabilní více než kdy dříve, neboť jsme v žádné jiné době osobně nežily. Svou četbou denního tisku však docházím k závěru, že směřujeme ke stavu, kde bude čím dál těžší rozlišit, co je a co není skutečné …
Včera podotkla americká senátorka Elizabeth Warren, že „pravda je mimo provoz“, což mě opravdu znepokojuje.
Jakmile přestáváme být schopni rozlišit pravdu a fabulaci, různé formy zla mohou existovat přímo před našimi zraky.
Jak můžeme pak vědět, zda my sami děláme ta správná rozhodnutí?...“
Sylbee Kim: (výběr)
…Zrcadla a paralely jsou dobrými nástroji pro to, abych porozuměla světu, který mě obklopuje – ale kdyby člověk nešel kupředu, bylo by jeho umění pouze formou reprodukce v měřítku 1 : 1, a to bez ohledu na to, nakolik blízce či vzdáleně případně zrcadlí realitu.
…Tím, že nad uměním uvažujeme, lze, podobně, jako se obnovují živé buňky v těle, obnovit cokoliv. Mělo by to však být součástí tohoto světa, a tedy nic transcendentního či imaginárního.“
Christina Gigliotti: (výběr)
…zmínila jsi obnovu buněk v těle – v ´The Red Liquid and Narcissus´ lze vystopovat jisté části lidského těla,
které jsou pak zvětšeny jako pod mikroskopem – krev, buňky, orgány.
To krvavé rudé prostředí se pro mě stalo katalyzátorem,
který mě přiměl vzájemně propojit různé úrovně reality.
V jednom smyslu je přítomno tělo; slyším tlukot jeho srdce, doslova jako bych byla uvnitř.
V jiném ohledu mohou tyto prvky znázorňovat krveprolití a smrt, či spoušť, která zůstane po vládcích při jejich honbě za mocí.
Nechce se mi věřit, že rozpínavé lidské ego je stejně tak součástí naší tělesné podstaty, jako jsou naše kosti či buňky,
ale tyto úvahy mě nutí přemýšlet o tom, zda můžeme žít život jinak a bez zbytečného násilí a destrukce.
Když se ohlédnu zpět, tak svůj optimismus ztrácím….“
Sylbee Kim: (výběr)
„Strašně ráda slyším, že ti to dílo evokuje pocit, že jsi uvnitř těla! Sama jsi viděla, jak jsem se pokoušela zakomponovat také nějaké válečné motivy, ale vždy jsem se opět musela vrátit k té klíčové myšlence těla, samo o sobě chápaného jako politické universum. …Takže tam jsou orgány, buňky, tekutiny a tkáně- jsou to zavádějící nedokonalé modely.
Podivné, až zároveň povědomé. Současně je však tělo zcela jistě s vývojem válčení úzce spojeno – tedy v tom smyslu, že nám technologie umožnily nahlížet dovnitř těla a na jeho okolní prostředí. Původně jsem narcismus chápala jako paralelu toho, jakým způsobem prezentujeme a vidíme svá těla. …
Ačkoliv jsem se vrátila k evropské umělecko-historické ikoně Narcise, jeho obraz jsem upravila a změnila ho na emancipovanou ženu, která sleduje nám dobře známý cyklus života a smrti. 
…Umělecká práce pro mě znamená vzdor proti vlastní slepotě, která se ´přirozeně´ vkrádá skrze procesy stárnutí a nabývání nových zkušeností.“
Kurátorka: Christina Gigliotti
Výstava je podpořena grantem Magistrátu hl. m. Prahy
a Státního fondu kultury ČR
130 00 Praha 3
U Rajské zahrady 14
Máme otevřeno: úterý – sobota: 13.00 – 18.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva - katalog )
Foto: © Ing. Olga Koníčková