Úvod > Studio / Libor Fára 100 aneb výstava o prostředí autorova ateliéru na pražských Vinohradech

Studio / Libor Fára 100 aneb výstava o prostředí autorova ateliéru na pražských Vinohradech

11.08.2025 18:17

Studio / Libor Fára 100

19. 6. 2025 - 14. 9. 2025

LEICA GALLERY PRAGUE o.p.s.

Leitmotivem výstavy k 100. výročí narození Libora Fáry je

prostředí jeho ateliéru na pražských Vinohradech,

kde se cítil nejlépe, kde si pouštěl jazz a tvořil a tvořil…

Josef Chuchma

Sté narozeniny, kterékoli opravdové osobnosti, jsou důvodem k připomínce.

Sté narozeniny Libora Fáry – jak je vidět – nedaly spát ani galerijnímu světu.

Výsledkem je dost ojedinělý fakt, že nedožité jubileum Libora Fáry

připomínají - skoro současně - hned čtyři akce.

Do 14. 9. se koná v Leica Gallery Prague výstava nazvaná Studio / Libor Fára 100.

Do 16. 9. je Fárova tvorba součástí výstavy nazvané

Live in Revolver Revue Styl v Muzeu literatury.

Na 22. 9. je naplánován „Večer k poctě Libora Fáry“ do Knihovny Václava Havla.

Do 28. 9. lze navštívit výstavu grafik Libora Fáry, nazvanou

Libor Fára 100 / Z grafické tvorby, v kutnohorské galerii GASK.

A až do 12. 10. je možné obdivovat několik Fárových prací také v

Museu Kampa, na unikátní výstavě nazvané Z očí do očí.

Polyfunkční Libor Fára

Libor Fára byl malíř, ale také sochař, skvělý typograf, proslulý scénograf, progresivní kostýmní výtvarník a v nemalé míře také pedagog. Jo, a ještě muzikant. A to mu na světě nebylo dopřáno víc než 63 let…

Stihl zažít první republiku, absurdní druhou republiku, okupaci, kratičký a marný pokus o obnovení té druhé republiky a pak 40 let komunismusu, jehož finále mu o jediný rok nebylo přáno oslavit. Málo, či mnoho, na jeden život činorodého a tvůrčího člověka?

Z hlediska času, málo, z hlediska výsledků, bohatě. Není divu, že mají-li být - byť jen připomenuty – jeho profesní aktivity, je k tomu zapotřebí čtyř různých, různě zaměřených výstav. A ještě to jistě není vše.

Výstava v Leica Gallery Prague se proto moudře vyhnula mapování jakékoli z jednotlivých profesí a odborností Libora Fáry. Prostorové možnosti galerie by na to nestačily a stejně by šlo jen a jakýsi orientační průlet plodným životem jedné polyfunkční tvůrčí osobnosti. Zaměření výstavy v Leica Gallery je proto orientováno na místo, kde to vše vzniklo a vznikalo, na ateliér Libora Fáry. To byl šťastný nápad. Tam totiž tvořil, tam realizoval vše, co dokázal a tam – skoro až symbolicky - také svou práci navěky přerušil.

Ateliér Libora Fáry ale také byl – díky jeho povaze, aktivitám a osobním kvalitám – průsečíkem kulturního i společenského dění jež se za dveřmi tohoto ateliéru odbývalo. Zde se setkávali s ním i vzájemně, osobnosti těch všech historicko-dobových etap. A Libor Fára fotil a focen byl. Zanechal nám tak kaleidoskop nejen svého života, ale i plastický obraz doby v níž žil a tvořil, která se ho kladně i záporně dotýkala.

Ale o tom všem už napsal daleko lépe, šířeji a zasvěceněji, pan Josef Chuchma, vynikající novinář, známý především z jeho působení v Respektu a v MF Dnes a jím redigované příloze Kavárna. Skvělý publicista a co víc, sám výborný fotograf, který měl – ač o generaci mladší - k legendě jménem Libor Fára osobně blízko. Dejme mu tedy slovo. Poví toho mnohem víc a mnohem zdařileji, než bychom to zvládli my na www.www-kulturaok-eu.cz, co jsme Libora Fáru znali ke své lítosti pouze z výsledků jeho tvorby. Osobně nám přáno nebylo.

Josef Chuchma nejen o ateliéru Libora Fáry

· Nejnavštěvovanější ateliér

Ateliér v ulici Anny Letenské získal v roce 1954, s nástupem do Armádního uměleckého divadla. Zde se seznámil s některými důležitými kulturními osobnostmi své doby – kromě divadelníka E. F. Buriana, jenž divadlu šéfoval (a scéna se následující rok vrátila ke svému předválečnému názvu D 34), to byl tamní lektor a záhy i dramatik Josef Topol, dramaturg a režisér Jan Grossman či architekt a scénograf Vladimír Nývlt, od něhož Fára zmíněný ateliér získal. Tento prostor se stal jedním z důležitých bodů na pomyslné kulturní mapě hlavního města. Totiž: kromě toho, že zde Fára pracoval a po určitý čas i žil, přijímal tady množství návštěv, občas se tu konaly večírky (legendární je ten, kdy slavil padesátiny, jenž posléze inspiroval dramatika Josefa Topola k napsání hry Sbohem, Sokrate!). Bez nadsázky lze tvrdit, že ateliér žádného jiného českého výtvarníka druhé poloviny dvacátého století nenavštívilo tolik významných fotografů. Nemalý podíl na tom nesla jeho žena.

· Paní Anna Fárová múza Libora Fáry

K osudovému setkání Libora Fáry s jeho budoucí ženou došlo v roce 1949 v okruhu takzvaných spořilovských surrealistů (označovaných podle pražské čtvrti Spořilov, kde se dotyční tvůrci scházeli a v níž Fára i jeho příští partnerka také vyrůstali). Annette Šafránková tehdy byla studentkou dějin umění a estetiky na Karlově Univerzitě. V listopadu 1952 se stali manžely. Anně Fárové, jak se nyní jmenovala, posílal otec, žijící v USA, čísla proslulého obrazového časopisu Life. V něm Fárovi narazili na fotografie Henriho Cartiera-Bressona. Anna i pod tímto dojem zaměřila svůj profesní zájem na fotografii. V roce 1956 vycestovala do Paříže, kde se ostatně v roce 1928 narodila – její matka byla francouzská profesorka, otec československý diplomat, měla tudíž i patřičnou jazykovou výbavu. Navštívila mimo jiné právě Henriho Cartiera-Bressona, spoluzakladatele agentury Magnum Photos. Souhlasil s realizací své monografie v Československu. Ta roku 1958 skutečně vyšla jako první svazek edice Umělecká fotografie, která tehdy byla i v mezinárodním měřítku unikátem, graficky ji upravoval Libor Fára.

· Ateliér kde fotili světoví fotografové

Přátelství s Cartierem-Bressonem umožnilo Anně Fárové napsat texty o některých dalších členech Magnum Photos a spolupracovat na jejich výstavách. V Praze byla průvodkyní kupříkladu Marca Ribouda, tehdejšího prezidenta Magnum Photos, Inge Morathové, Andrého Villerse, Hanse Namutha. Rovněž ti, stejně jako Cartier-Bresson, fotografovali ve Fárově ateliéru.

· Fára a galerie toho nejlepšího z české umělecké scény

Libor Fára byl v tvůrčím kontaktu s plejádou českých fotografů. Jednak mu někteří reprodukovali obrazy a také fotili podklady pro jeho koláže: zprvu to byla Emila Medková, dále Miroslav Jodas, s nímž spolupracoval intenzivně více jak dvě dekády, a v poslední fázi života byl takovým spolupracovníkem Jan Malý. Jednak do ateliéru zavítali kupříkladu Miloň Novotný, Dagmar Hochová či Josef Koudelka (příští člen Magnum Photos), jehož divadelní fotografie Fára využíval v šedesátých letech pro obálky časopisu Divadlo, který graficky upravoval. A patří se dodat, že svědky některých z těch fotografických návštěv byly i dvě dcery, které se manželům Fárovým narodily – Isabela (* 1961) a Gabriela (* 1963).

· Pan fotograf

Libor Fára s fotografií jako médiem soustavně pracoval: jak ve své volné tvorbě v podobě koláží (třeba cyklus Snídaně o půlnoci) či surrealistických objektů (Stojíme ve hře, mimo hru, Pocta Braccellimu, Situace bílého obdélníku a další), tak ji využíval při tvorbě obálek knižních titulů nebo filmových a divadelních plakátů. Dá se proto říct, že fotografií byl jeho ateliér prostoupen doslova i obrazně. Což s sebou neslo ještě jednu skutečnost, která vlastně umožnila uspořádat tuto ojedinělou výstavu. V éře analogové fotografie bývalo zvykem, že když jste za někým zašli a fotili jej, tak jste mu posléze dali zvětšeniny s ním pořízených záběrů. Ze setkání zůstal hmotný doklad, fyzické fotografie. Právě z nich je sestavena přítomná výstavní kolekce. Neboli: až na výjimky jde o originální zvětšeniny od dotyčných autorek a autorů, o takzvaně vintage printy. Proto zde jsou tak pestré formáty exponátů i vizuální povaha zvětšenin.

· Smutný, ale vlastně krásný epilog

Ateliér, v němž byl Libor Fára tolikrát vyfocen, byl prostě jeho nejoblíbenějším místem, tady byl jeho svět. A v ateliéru také zemřel.

Text Josefa Chuchmy si mezititulky dovolil doplnit RiKK

Libor Fára (12. 9. 25 – 3. 3. 88)

1935 – 41 Gymnázium

1942 – 44 soukromá škola kreslení (Officina Pragensis), prof. Jaroslav Šváb

1942 – hra na bicí (vystupoval na koncertech a nahrával desky (jazzová kapela Harlem)

1945 - totálně nasazen

1939 – 1045 – působení v kruhu tzv. Spořilovských surrealistů (Kalivoda, Altschul, Havlíček, Tichý, Jůzek) a kontakty s osobnostmi jako byl např. Karel Teige. Spolek vydával soukromý sborník (Roztrhané panenky, 1942)

1945 – Vysoká škola uměleckoprůmyslová (ateliér Emila Fily)

1946 – Obraz od L. F. (Deus visages) vybrán na výstavu Art Tchécoslovaque

1949 – mezi surrealisty se seznamuje s Annou Šafránkovou

1951 – završuje studia v ateliéru prof. Fr. Muziky

1952 – svatba s Annu Šafránkovou Fárovou a opouští surrealizmus (jako zdroj inspirace se mu vyčerpal)

1953 – přátelské vztahy s Mikulášem Medkem, Josefem Istlerem, Vratislavem Effenbergrem a dalšími a podílí se na vydávání sborníku surrealistů – Zvěrokruh

1951 – 53 – vojna

1953 – nastupuje jako aranžér do divadla E. F. Buriana a spolupracuje s Janem Grossmanem, Josefem Topolem, či Miroslavem Hákem.

1954 – získává ateliér v ulici Anny Letenské.

1955 – výtvarná spolupráce s malými divadly

1956 – věnuje se typografii

1957 – výstava sdružení Máj

1961 – narozena dcera Isabela (sochařka)

1963 – dcera Gabriela (fotografka)

1965 – přijat za řádného člena SČVU

1966 - účast na dni Dada, kde Ctibor Turba s Borisem Hybnerem zakládají Pantomimu Alfreda Jarryho. Fára soubor doporučuje do programu Laterny magiky (Revue z bedny) pro sv. výstavu Expo 67.

1967 – hraje ve filmu Jana Němce – Mučedníci lásky

1969 – hraje ve filmu Pavla Juráčka – Případ pro začínajícího kata

1969 – uspořádává výstavu Stop-time, kde je hlavní exponát prostřelené okno z jeho ateliéru Srpnové ráno 1968).

1969 – vznik 30 dřevěných asambláží vytvořil 30 asambláží z dřevěných objektů během

1970 – asambláže pod názvem Hrací stoly jsou vystaveny na 35. Benátském bienále

1973 – 74 pedagog FAMU (obor grafická úprava a tisk, na katedře fotografie)

1976 – napsal Josef Topol hru Sbohem Sokrate o oslavě Fárových padesátin v roce 1974

1970 – 1988 – se Libor Fára věnuje volné tvorbě

1988 – umírá při práci v ateliéru

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.