Úvod > SILKSCREEN BLUES aneb pestré „blues hedvábné síťoviny“ jako dokonalý obraz současné serigrafie

SILKSCREEN BLUES aneb pestré „blues hedvábné síťoviny“ jako dokonalý obraz současné serigrafie

26.10.2022 16:10

SILKSCREEN BLUES

12. 10. – 6. 11. 2022

Galerie Hollar

Výstava nazvaná SILKSCREEN BLUES, která se koná v prostorách Galerie Hollar, je již druhou částí třídílného výstavního cyklu Mezinárodního serigrafického sympozia Ostrava / International Symposium of Serigraphy Ostrava (ISSO) představuje mimořádně reprezentativní soubor představující průřez současnou polskou, českou a slovenskou serigrafickou scénou. Sympozium, jehož technické a technologické rozpětí je definováno grafickou technikou sítotisku a jejích variací se koná na Katedře grafiky a kresby Fakulty umění Ostravské univerzity již od roku 2013. Aktuální výstava v Galerii Hollar je tedy výběrem ze sbírek Mezinárodních serigrafických sympozií Ostrava konaných v letech 2014 – 2022.

Organizátory a „hlavami“ celého projektu jsou prof. Zbyněk Janáček, emeritní profesor Eduard Ovčáček a doc. Marek Sibinský z Fakulty umění Ostravské univerzity.

Sympozium ISSO je o standardních, ale i o alternativních postupech v sítotisku.

Není o předem zadaných tématech, ani stanovených obsazích, není o konkrétních termínech. Je o ucelených a setříděných poznatcích autorů (s odbornými znalostmi a zkušenostmi) přetavených do tvůrčích postupů. Svou dlouhodobou aktivitou si vybudovalo tradici a charakter permanentně otevřené dílny, která je vázána na život katedry a akademické prostředí.

Kurátorský tým:

Róbert Makar, Patrik Ševčík, Andrea Uváčiková, čestný kurátor Eduard Ovčáček

Z kurátorské zprávy ((Róbert Makar, Patrik Ševčík)

· Mezinárodní projekt ISSO je otevřená platforma setkávání názorů, diskusí a postojů o grafice a grafických principech sítoTISKU – seriGRAFIE.

· ISSO je kontinuální tok myšlenek a osobních vkladů. Je to sympozium, kde se neustále redefinují náhledy na aktuální polohy grafické tvorby vybraných účastníků.

· Do projektu ISSO přicházejí jednotlivé osobnosti výtvarného/uměleckého světa Evropy. Jsou to osobnosti se svým individuálním programem a autentickými zkušenostmi v grafickém médiu. To přináší do projektu neustálé přehodnocování a obohacování diskurzu celé kolekce sítotiskových grafických listů ISSO.

· Silným obohacením projektu jsou „Noví přizváni“ a permanentně se „vracející“ tvůrci, kteří přinášejí nové postoje, kteří odpovídají příběhu sítotisku – příběh projektu. Tak se vytváří „dramaturgie kolekce ISSO“.

· Sympoziální charakter předurčuje výstupy, které jsou často na bázi experimentu.

· Kromě různých technických principů je ISSO originální zejména rozmanitostí zpracovaných témat.

· Přidanou hodnotou je kulturní výměna, jakož i roviny lokální specifičnosti, různorodosti a kulturní rozmanitosti.

· V otevřeném grafickém projektu je prostor pro vytváření pedagogické diskuse o vyučování grafických principů a grafických technologií.

· Logika techniky a technika logických postupů posiluje technoLogické zázemí pedagogického procesu.

· O úspěšnosti projektu hovoří bohatá kolekce grafik vytvořená účastníky z různých zemí (Čech, Polska, Slovenska…) K tomu je třeba, kromě kvalitního technologického pracoviště, zmínit i dovednost dílenského mistra Luboše Dvořáka, dlouholetého technologického garanta kvality sítotiskových děl.

· S podobnou aktivitou organizátoři začali dokonce již koncem 90. let (1997–2001), a to pod názvem SWO (Serigraphy Workshop Ostrava). Po téměř desetileté aktivitě se sympozium s novou koncepcí, názvem, zkušenostmi a vybudováním kvalitního technologického pracoviště vyprofilovalo na úspěšný mezinárodní seri-GRAFICKÝ projekt.

Vystavující umělci

Fanis Anacidis, Pavel Albert, Daniel Balabán, Zuzana Bartošová, Šimon Brejcha, Josef Daněk, Jan Drozd, František Filipi, Veronika Gabrielová, Pavel Hayek, Eduard Halberštát, Zbyněk Janáček, Lubomír Jarcovják, Bedřich Kocman, Pavel Korbička, Gregor Eldarb / František Kowolowski, Iva Krupicová, Laura Limbourg, Mira Macík, Jiří Matějů, Jan Měřička, Miloš Michálek, Ondřej Michálek, Jakub Novák, Gabriela Nováková, Libor Novotný, Berenika Ovčáčková, Eduard Ovčáček, Václav Rodek, Ivo Sedláček, Marek Sibinský, Petr Stanický, Ivo Sumec, Jakub Špaňhel, Vladimír Škoda, Marek Ther, Martin Zet

HOSTÉ:

Zdeněk Kučera (SWO 1997), Martin Adamec (SWO 1998), Petr Pastrňák (SWO 2001)

SPECIÁLNÍ HOST:

Aleš Svoboda

Co je serigrafie

Odborník ví, ale ne každý návštěvník je s termínem obeznámen. Ani autor těchto řádek, jenž měl jen mlhavou představu o tomto pojmu a jeho specifikách.

Dovolíme si proto, pro stejně chabě poučené diváky jako jsme my na www.www-kulturaok-eu.cz, pár základních informací přetlumočit.

Serigrafie je technikou průtisku vytvořený originální grafický list.

Aby bylo možno takovýto tisk označit a podepsat jako originální serigrafii je nutno dodržet několik zásad:

1) tisková forma by měla být vytvořena ručně výtvarníkem přímo na sítu nebo ručně vyřezaná do specielního materiálu (nepřímá šablona) nebo by ručně měly být připraveny kopírovací podklady pro fotomechanické zhotovení tiskové formy. Pro vytvoření kopírovacích podkladů by se neměly používat fotoreprodukční procesy nebo výstupy z DTP studií. Oskenuji-li si nějaký obrázek ručně namalovaný, vysvítím filmy a vytisknu, tak se jedná o reprodukci a ne o originální grafický list. Rozdíl je zde stejný jako mezi litografií a ofsetem.

2) tiskový náklad je omezen na 200 kusů. Toto omezení není dáno, jako například u „suché jehly“ technickými možnostmi tiskové formy, ale dohodou.

3) tisk by se měl odehrát na stroji s ručním nakládáním, tedy na ručním stole, poloautomatu nebo třičtvrtěautomatu.

Možností jak vytvořit tiskovou formu pro tisk serigrafie jsou nepřeberná množství, která lze mezi sebou navzájem kombinovat. Základní dělení je na přímou práci na sítu a na práci na zhotovení tiskové předlohy mimo síto.

Historie serigrafie

Zdroj: Web Luďka Kučery (https://www.serigrafie.cz/html/cs/o_mne.html)

„Kdy člověk poprvé použil šablonu (principu, na kterém je založen průtisk, a tedy i sítotisk a serigrafie) k opakovanému zhotovení nějakého obrazového motivu? Byl to už jeskynní člověk v době mladšího paleolitu (prof. Francis Carr, School of Printing, Londýn). Klaus W. Gerhard v knize Dějiny tiskových technik uvedl: V Západní Číně kolem roku 868 bylo prokazatelně použito šablon k nástěnným dekoracím a k mnohonásobnému zobrazení Buddhy v „Jeskyni tisíce Buddhů“. Jiní badatelé datují tento nález kolem roku 500. Používání šablon k dekorování se objevuje na Dálném východě, na japonských paravánech i na peruánských textiliích. Jsou známy papírové nebo plechové šablony, podle nichž se učilo psát. Pozadí mnoha gotických obrazů bylo zdobeno pomocí šablon. Gotický nábytek byl zdoben pomocí šablon. Všechny tyto šablony lze zařadit do skupiny ´otevřených šablon´, kdy je barva protlačována vhodným nástrojem (tamponem, válečkem, štětcem nebo i tříčem) uměle vytvořeným otvorem nebo skupinou otvorů, které představují nějaký grafický záměr, nebo ´uzavřených šablon´, kdy je kolem neprůchodného místa nanášena barva.

V roce 1868 vypukla v Japonsku, které se do té doby uzavíralo jakýmkoliv kontaktům s Evropu a Amerikou, buržoazní revoluce. Nový císař zahájil éru osvícení. Mladá japonská buržoazie navazuje kontakty s Evropou a Amerikou, a tak se také dostávají na svět techniky výroby šablon. Dalším podnětem k rozvoji sítotisku byla výroba ´mlynářských plátýnek´. Curišský hedvábník Henry Bodmer vyrobil v roce 1833 první ´hedvábné mlynářské plátýnko´. Tak vzniká základ švýcarského textilního průmyslu, na kterém dodnes převážně stojí výroba sítotiskových tkanin. V roce 1907 si Samuel Simon z Manchestru dal patentovat ´zdokonalení, týkající se sítotiskových šablon a práce s nimi´. Šlo o protlačování barvy pomocí plstěných válečků textilní sítovinou, opatřenou obrazotvornou vrstvou, vykrývanou lakem. Jako potiskovaný materiál byl uváděn vedle textilu také papír. Tím odlišil katagami od sítotisku. Podobný postup byl v USA použit v letech 1903–1905 k potisku školních vlajek tiskařem Francisem Willetem. V knize Edmunda Knechta a Jamese Best Fothergilla The Principles and Practice of Textile Printing, Londýn 1912, je popisována náhrada japonských šablon šablonami vyrobenými lakem na mlynářském hedvábí napnutém na pravoúhlých dřevěných rámech. V roce 1914 vynalezl John Pilsworth tisk několika barvami z jednoho síta. Tento postup si Edward A. Owen dal v prosinci 1915 patentovat v USA a v roce 1918 i v Anglii. V roce 1925 přihlásil James Floockhart vynález automatického sítotiskového stroje. V té době ještě žádná firma na světě nebyla schopna vyrobit dostatečně rychle schnoucí barvy, které by vyhovovaly strojnímu tisku. Hermann Pröll v Norimberku v roce 1927 vyrábí sítotiskové barvy, které používají především písmomalíři pro šablonový tisk. Luis D´Autremont, sítotiskař z Daytonu v Ohiu, v roce 1929 vynalezl první šablonový film „NUFILM“. Joe Ulano také v USA v roce 1930 vyvinul první vyřezávací film ´PROFILM´. V roce 1930 nabízí německá firma Gruthof sítotiskový ´rychlolis´ s kapacitou 1600–1800 tisků za hodinu s automatickým nakládáním a vykládáním. Jan Kroj, pracující v reklamním oddělení firmy Baťa, dostal v roce 1939 za úkol vypracovat technologický postup pro sítový tisk. 15. září 1940 předvedl před zástupci firmy tisk z vyřezávaných šablon na mlynářském hedvábí a tisk z šablon zhotovených fotocestou na fosfor-bronzové sítovině. To byl prakticky začátek sítotisku v Čechách. Před druhou světovou válkou šířili sítotisk především písmomalíři, kteří si tak usnadňovali svoji práci. Idea tisknout plošné spoje sítotiskem se datuje kolem roku 1936. V USA ještě před válkou a v Evropě v padesátých letech se sítotisk začíná prosazovat i do různých průmyslových odvětví, která si v současné době bez něj nedokážeme vůbec představit. Koncem války byl sítotisk znovu dovezen do Evropy spojeneckými armádami, především americkou, která používala pojízdné polní tiskárny, a po válce byly obnovovány předválečné základy a navrátilci z USA, kteří se tam naučili tisknout, pomohli rozvoji této tiskové techniky do dnešní podoby.“

Výstavy poutavé a poučné…

Šéfredaktorka tohoto webu, která není vzdělána ve výtvarných oborech, přesto se jim věnuje celý život, považuje každou výstavu za poučnou, protože vždy se nejen pokochá vizuálně, pocitově, duševně, ale také se něco dozví. Dle ní je navštěvování výstav a kontakt s autory, kurátory a galeristy jakousi smysluplnou univerzitou nejen třetího věku. Dá se to brát za fakt do jisté míry u každé výtvarné výstavy, ale pro aktuální výstavu v Galerii Hollar nazvané SILKSCREEN BLUES to platí bez výhrad a v plné síle. Proto si Katedra grafiky a kresby Fakulty umění Ostravské univerzity a její sbírka prací shromážděných v rámci Mezinárodního serigrafického sympozia Ostrava zaslouží uznání a prostory výstavu pořádající Galerie Hollar jsou rozhodně důvodem k návštěvě pro všechny, kteří se rádi setkávají s kvalitním uměním a nenásilně při tom absolvují svoji „univerzitu nejen třetího věku“.

Text připravili: Marie Kubíčková, DiS. a Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS. (9 x) a Galerie Hollar (2 x)