Úvod > Rike Reiniger - Cikánský boxer aneb hra o chlapství, drcených osudech a vzpomínce, která se pořád vrací

Rike Reiniger - Cikánský boxer aneb hra o chlapství, drcených osudech a vzpomínce, která se pořád vrací

21.08.2022 12:21

Rike Reiniger

Cikánský boxer

Hraje: Filip Teller

Jsou představení, která sice sledujeme, ale pak prošumí pamětí, aniž v nás zanechala byť jen ozvěnu. Jsou ale naštěstí i představení, jež s vámi zamávají a zatnou se do paměti jako spár predátora. A nejostřeji se zarývají představení, která nevznikla u stolu, fantazií autora a umným zapředením dějových linek, ale která reflektují příběh, osud, událost a její protagonisty, kteří žili, děj, který se stal. A úplně nejmocnější je vjem tehdy, stane-li se jeho tlumočením prostřednictvím jednoho herce. Monodrama, které strhne, pohltí a divák i herec jsou v tom až do morku kostí.

Monodrama nazvané Cikánský boxer, napsané paní Rike Reiniger a přestavené v podání Filipa Tellera je lidově řečeno síla. Příběh bývalého boxera, jemuž se vzpomínka na vyhrocený zážitek, jehož nebyl iniciátorem, ale osudovou loutkou, dere a vrací do hlav i srdce, které se svírá bolestí, lítostí, sebetrýzněním, výčitkami, hnusem. Chtěl by zapomenout, vyzvracet ten pocit, vyskočit z rozjetého rychlíku událostí, do nichž se nedobrovolně dostal. Uniknout tomu. Ale ono to nejde. Je v tom a je to v něm. Sedí to v jeho mozku, bolí to v jeho žaludku a svírá to v jeho srdci. Chlapské přátelství, které chtělo a nesmělo být. Přátelství, které do reality nestvůrné Třetí říše vneslo - reálně - děj hodný antické tragedie. Jenže nešlo o hru, šlo o život…

„Musíš umět dát ránu od srdce!“

Věta, kterou řekl, která dokáže očarovat a která do smrti zní a bude znít, Hansovi, protagonistovi monodramatu v uších, hlavě i srdci. Pronesl ji kdysi na začátku jistý Ruki, Hansův idol a pak i kamarád - Cikánský boxer…

Drsné a silné monodrama nasálo svoji razanci z faktu, že příběh, kterého se dotýká, vychází ze skutečnosti. Ano, žila byla jedna boxerská legenda, která se ale ocitla v nesprávné chvíli na nesprávném místě a ještě ke všemu ve snědé barvě kůže. Boxerská hvězda, vlastním jménem Johann Trollmann, zvaný všemi „Rukeli“. Cikán. A mistr Německa v polotěžké váze z roku 1933. Roku, kdy hnědé košile ovládly stát, když řvoun z knírkem si vyřval začátek své tisícileté říše a kdy druhdy inteligentní stomilionový národ zmagořila a totálně zfanatizovala vize vlastní rasové nadřazenosti. A Ruki, Ruki byl – cikán. A to byl už sám o sobě zločin. Titul mu byl samozřejmě následně odňat, se zdůvodněním, že je nepřípustné, aby - cikán – mohl nosit titul mistra Německa v boxu. A sled událostí vedoucí k tragedii se rozjel. Hans, jenž na to vzpomíná, i když nechce, Hans, jenž nám to vypráví, protože to už v sobě nemůže snést a musí to vyvrhnout do řad diváků, jako nestravitelné sousto, byl celou dobu u toho. Až do posledního zápasu nikdy neporaženého, ale den za dnem poráženého Johanna Trollmanna. Až přišel jeho poslední zápas. Nebyl zlomený až tak fyzicky, ale síly došly. Světlo na konci tunelu vyhaslo. Trollmann absolvoval svůj poslední zápas v koncentračním táboře pro obveselení zvrhlých dozorců. Neměl šanci. Ať by vyhrál, nebo snad prohrál. Ale on se rozhodl opět, naposledy vyhrát. Heroicky ne fyzicky jako vždy. Do ringu vstoupil jako karikatura. Karikatura „árijského“ boxera. Odbarvil si vlasy na předpisovou blond a napudroval obličej aby zbělela jeho snědá kůže. Psal se rok 1943. Smrt ho potkala za branami koncentračního tábora Neuengamme. A Hans, byl zase – nechtěně, shodou krutého osudu – opět u toho. Tak nedivme, se jeho tíživým pocitům, které už nemůže déle držet v sobě a vyvrhne je tedy na přítomné.

Teller nás nenechá vydechnout

Nevím, jak by hrál kdo jiný tuto skvěle napsanou hru. A nechci to už ani vědět. Drsný lidský příběh z drsné nelidské doby, mi vepsal Filip Teller tak, že jinou verzi nemíním akceptovat. Teller to totiž nehraje, Teller to prožívá. A my s ním. Jasně, je to herec, emoce herci dovedou zahrát, a ti schopní i přenést do diváckých řad, ale tohle není případ Filipa Tellera. On ten příběh absolvuje znovu a znovu s každou reprízou až do seberozdání. Jen on a jeho podání. Pár rekvizit, flašky od piva, klýbl, kus omšelého nábytku. Ale zásadní je tu sám herec. A jeho proměny. Od nadšení, od chápání, od obdivu až po zhnusení dobou, životem, a tak trochu i sebou. Naznačí nám jak to bylo, ale není to líčení fakt, ale spoluprožívání. Jeho s jeho příběhem, a nás s ním jako hercem, ale spíše jako s Hansem, který u toho celého doopravdy byl. Věříme mu. Přenese nás tam. A neservíruje nám to vše natvrdo a bez obalu. Gesty dovypráví děj, aby vás šokoval, dojal, strhnul. Pár boxerských grifů, hltané jablko, uštědřené rány, krev tryskající z pusy, tělesné uptrpení i projevy, citace dobových žvástů, i citace zoufalých výkřiků. Tu se vrhne do diváckých řad a frajeří mezi dívkami v první řadě, jeko totální macho, tu něžně a srdceryvně políbí jinou dívku v první řadě, a pak nás strhne tak, aže zapomínáme dýchat a ocitáme s ním tam, kde se odehrává děj. Ne nechtěl bych to vidět s někým jiným.

Zajímavé setkání s Tellerem číslo dva

Už je to skoro přesně tři roky, když jsme ve vlažném srpnovém podvečeru za www.www-kulturaok-eu.cz zhlédli zábavné openairové divadelní vystoupení ´Čecháčci a Čoboláci´. Stand-up o česko-slovenských vztazích, autorské představení dvou herců - Filipa Tellera a Pavola Seriša, spolužáků z Ateliéru Fyzického divadla na JAMU. Řetězec autobiografických výpovědí se střetá s etudami, rozebírajícími vděčné téma - vztah Čechů a Slováků. Odehrálo se to na akci organizované Galerií Jaroslava Fragnera.

Není divu, že nás lákalo nenechat si ujít ani druhé setkání s tímto hercem. Navíc ve zcela opačném gardu. Přestavení se konalo jako přídavek připomínky Romského holocaustu, výstavy a akce, o které referujeme na jiném místě, a to v prostorách Památníku na Vitkově. V místě, které stále, i když už tři desetileté není mauzoleem minulého režimu, člověku je tam divně. Takže správné přestavení pro správné prostředí. Ale hlavně jsme chtěli porovnat jinou hereckou polohu Filipa Tellera. A ten nás usadil. Doslova. Dík.

Pár slov o Filipu Tellerovi (* 1991)…

· Za monodrama Cikánský boxer získal cenu za nejlepší herecký výkon na 34. ročníku festivalu Kopřiva v Kopřivnici.

· Představení Cikánský boxer už přesahuje 60 repríz

· Absolvent Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, ateliér autorského herectví, pohybového divadla a klaunství.

· Stáž ve Velké Británii.

· Hostoval v Divadle Husa na provázku, HaDivadle, Divadle Bolka Polívky, Městském divadle Zlín.

· S divadlem Husa na provázku vystupoval ve Francii, Belgii a Rusku.

· Spolupracoval s režiséry Vladimírem Morávkem, Lubošem Balákem, Zdeňkem Duškem či Fredericem Poty.

· Na mezinárodním festivalu divadelních formací v Římě získal cenu Gemini D'Oro za nejlepší mužský herecký výkon za ztvárnění postavy papeže Bonifáce VIII.

· Autorské projekty: Čecháčci a Čoboláci, hodinová one man show s názvem Reprodukce, hudební stand up comedy show „Možná, že to znáte..."(se skladatelem Zdeňkem Králem a kytaristou Alešem Vosáhlem).

· Čtyři roky moderoval vlastní divadelní talk show Tell or Show v Divadle Bolka Polívky (hosté Tomáš Klus, Nora Fridrichová, Ladislav Špaček, Michael Kocáb..).

· Píše celovečerní autorská stand up představení

· Je zakladatelem a lektorem kurzu Stand Up Therapy.

· Účinkoval v českých seriálech Specialisté, Stíny v mlze, Labyrint III, Most aj.

· Hrál v dokumentu 13 minut, režiséra Víta Klusáka.

… a pár slov o hře Cikánský boxer

· Autorkou hry Cikánský Boxer je Rike Reiniger (* 1966, Německo)

· vystudovala divadelní vědu v Gießenu

· režii a dramaturgii na KALD DAMU v Praze.

· Spoluzakladatelka berlínského divadelního souboru Kumpanya.

· Prošla angažmá v několika krajských divadlech v Sasku a v loutkovém divadle v Bautzen.

· Pracuje jako režisérka a dramatička v Berlíně.

· Režisérkou námi posuzované inscenace je Gabriela Krečmerová

· Mimo režii se věnuje komponování scénické hudby

· Absolventka oboru Činoherní režie na Janáčkově Akademii múzických umění a Teorie a dějin divadla na Masarykově univerzitě v Brně.

· Aktuálně spolupracuje s brněnským divadlem BuranTeatr

· Mezi zatím poslední práce patří inscenace Alma. Amoroso presto v Divadle Husa na provázku a inscenace Kabaret u vrtaného kolena anebo Rozbijte prasátka, přátelé! v divadle BuranTeatr.

· Spolupracovala s Centrem experimentálního divadla (Tobiáš), Divadlem Feste (scénická čtení: Hamlet-dítě a Víc), Studiem Marta (Pláňka), Národním divadlem Brno (Životní příběh mimina s velkou hlavou) nebo ostravským sdružením Bíla Holubice (Cirkus).

· Pro děti do 3 let, připravila inscenaci Jak dělá ryba? v Divadle Polárka.

· Pro Buran Teatr připravila Alenku v říši divů

· Vede specifické arteterapeutické dílny (terapie loutkou)

Text: Richard Koníček

Foto: portrét Rike Reiniger - Eva Radünzel, foto z přestavení - stránky Filipa Tellera a plakát na hru s fotkou Johanna Trollmanna - internet