Richard Koníček: Dvě soví básně - O Sově/Namyšlená Sova aneb kdopak by se Huga bál?!

30.12.2015 13:16

O Sově

V lese jde se čím dál hůř,

vztekej se a nebo zuř.

Šel jsem ve tmě

a strom splet mě,

upadnul mi buřt.

 

Po tmě Sova vidí,

to, co žádný z lidí.

Proto na roHU,

houká svoje HÚÚÚ…

 

Sova znova houká HÚÚÚ,

koukat na to nemoHU.

Sova houká,

vítr fouká

a mrak zakryl obloHU.

 

 

Namyšlená Sova

Byla jednou jedna Sova,

učila se cizí slova.

Učila se německy,

tvářila se vědecky.

 

 

Jednou ale tahle Sova

zapomněla na dvě slova.

Slůvka „prosím“, „děkuji“,

ta , co k sobě pasují.

Od té doby Sova houká,

udiveně kolem kouká,

dokud na ně nepřijde,

nikdo za ní nepřijde.

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 

Vysv.:

vyfocená sovička se jmenuje Hugo a pochází ze záchranné stanice  Praha - Jinonice (info@ochrana-zvirat.cz )