Richard Koníček - Básně roku 2018: Těším se

Těším se na den,

když tě ze snů budím,

i když mám dojem,

že tě tím už nudím.

Těším se na dotek

se tvým horkým tělem,

žár teplých ponožek

a vůni řvoucích šelem.

Těším se na kůži,

kterou nahmatávám,

dech se mi až úží,

když hold tělu vzdávám.

Těším se na chvění,

které vzbouzí oblost,

vracím tě ze snění

a je to trochu podlost.

Těším se na chuť snů,

co zbývá v kůže loubí,

opíjen v tom dusnu

kde chci a smím se snoubí.

Těším se na vzdechy,

co prozrazují touhy,

obláčky útěchy

když všední den je dlouhý.

Těším se na tělo,

co do reálna vstává,

ač se mu nechtělo

a jak se světlu vzdává.

Těším se na rty tvé,

co polibku se brání,

i na ty hrozny dvé,

jež košilka jen chrání.

Těším se v úžlabí,

kam se tak rád ztrácím,

víc nic mě nevábí,

a tam se znovu vracím.

Těším se na souběh

dvou protínaných přímek

a na ten koloběh,

co touhou mění kmínek.

Těším se na slůvka,

jež jsou tak směšně směšná,

vzácné jak borůvka,

o tom jak pořád jsi moc fešná.

Těším se na všechno,

co souvisí jen s tebou,

musíš to vyslechnout.

Dny další už mě zebou…