Richard Koníček - Básně roku 2016: ´WEB „OK“´
WEB „OK“
Každé ráno otvíráš bránu do světa
a vcházíš do svého kyberprostoru.
V tyrkysové černi,
s barvotiskovými obrázky svých zážitků.
Lidé tě znají
a hledají tvá poselství.
Otevírají svá okna windowsů,
aby se stali tvými souputníky.
Slova, obrazy, sdělení a ozvěna
jim září bledě z monitorů.
Stopy tvých kroků zákulisím,
kam díky tobě, s tebou, vstupují.
Malým průzorem prohlížeče
prohlížejí téměř tvoje nitro,
tvé hřešení i tvá rozhřešení
a nebrodí se při tom v blátě bulvárů.
Hledí skrze tvoji práci na tebe.
Uhranuti, umanuti,
nerušeně, vzrušeně, nadšeně,
jako když bloudí nekonečným snem.
Nemusejí mluvit, nemusejí mlčet
a přesto s tebou vedou dialog.
Na stříbrném podnose dostávají
drobty z velké hostiny kultury kolem nás.
Nervně podupávají,
jako kdyby šlapali hrnčířský kruh,
když jim je krátké rozpojení dlouhé
a když se sítě síť nějak šmodrchá.
Žijí tebou, žijí s tebou,
natěšeni, nabuzeni, nadrženi.
Je to jak virtuální styk.
Ženy, muži, chlapci dívky…
Dotýkají se kláves psačky
a tím se vlastně dotýkají tebe.
Za odměnu, pro uspokojení, pro ukojení
touhy a rozkoše z otvírání studánek.
Enter za enterem, svlékají tvé nitro,
Neznámí známí, co nikdy nespatříš,
Rozechvěni, osvíceni, opouštějí – neradi - tvůj svět,
spolu s hasnoucí obrazovkou.
Svrbí je už ale konce prstů,
aby se znovu spojili - s tebou.
Ve vší počestnosti, za to se vší parádou.
Protože každý, každá, jsou už s tebou navždy spojeni.
Dáváš jim poznat, vědět, vidět,
po vlnách, z družice, jak v těsném objetí.
Všichni - ti první i ti pětistí,
vpíjejí tvoje nápoje poznání.
Šílejí po tobě a ty šílíš po nich,
jsi jejich a oni navždy tví,
jste svoji v rytmu dnešní doby
a budete, dokud vás – server – nerozdělí.
Koníček Richard
Foto: © Ing. Olga Koníčková