Richard Koníček - Básně roku 2015: Na druhou stranu

17.01.2017 12:34

Odněkud někam, řeka dál plyne,

odnikud nikam jí neplyne čas.

Na mostě postavu postava mine,

za deště, co kane zpod dívčích řas.

 

Zbloudila láska na rozcestí,

zbloudila láska do stoupy.

Neměla holka prostě štěstí

a za srdce ho nekoupí.

 

Došla až na kraj, za zábradlí,

a spustila se, jak první sníh.

Řeka ten obraz nezrcadlí,

neslouží mši jí žádný mnich.

 

Že mosty z břehu na břeh vedou,

říká se, a většinou to bývá tak.

Někdy i k jiné cestě svedou…

A člověk není přec jen pták...

Z výšin se snese, do hlubiny,

ze špíny ducha, do lidské špíny,

z bolesti duše, do nicoty,

která prý skončí všechny psoty.

Odněkud někam, tělo jí plyne,

odnikud nikam, odplynul čas.

Na mostě život se smrtí splyne,

za deště, co kanul, zpod dívčích řas.

 

Foto: © Ing. Olga Koníčková