Richard Koníček - Básně roku 2015: Když vstoupí tma
Když s ozvěnou dne vstoupí tma,
nech lampu svoji spát.
Zkus naslouchat.
Je ticho.
Jen průsvitný zní hlas.
To šeptá čas.
Naslouchej jeho slovům jen,
slyš vyprávění, slyš svůj sen…
Šeptá ti o jedné malé víle,
co osud, jak hebké chmýří,
zavál do cizích zemí.
Tam od přátel ji dělí míle
a hlavou vzpomínky jen víří.
Je sama v mezi všemi,
dostává smutná psaní
a nad fotkami
vzpomíná.
O princi sní, co znenadání
přijde a s ním chlad kolem roztaje.
Nový příběh začne žít.
Přišel.
Je sice chudý, nemá nic,
je také sám a není princ.
A malá víla tuší,
že on, jí chce být duší.
Že věřit mu lze větu
co vykřičí pak světu:
„Jsi hodná, skromná, milá,
jsi pro mou cestu síla,
jsi sen, co se mi zdává,
jsi píseň, něžná hravá,
jsi múza, trochu, unavená.
Však především jsi žena.
A mám tě rád.“
Tím končí příběh jdoucí vlídnou tmou?
Snad.
Než půjdeš večer spát,
zkus naslouchat…
Jak skončí?
Princ pohladí jí vlas,
či půjde zas?
Naslouchej těmto slovům jen.
Jsou vyprávění. Nejsou sen.
Foto: © Ing. Olga Koníčková