Richard Koníček - Básně roku 2013: Tak už to zase začalo
Tak už to zase začalo,
zvonkohra sněhu mizí
se střech už chladno splakalo.
Rytíři tasí kopí.S jednou vizí…
Ze dnů se stává noční zádveří,
kudy se vplíží bouře klína
a šimrá tam jak pápěří.
Nejkrásnější je slastná. Kolombína.
Pomlázky jitří pod prahem
ukryté vášně, které touží
neohlížet se za vztahem.
Který se už moc dlouho - dlouží.
***
Zákoutí kouta Riegráku,
mění se v kouzlo starých bijáků,
kde vládnou ústa hledající.
Kde vládnou ruce. Tápající...
Semafor hlásí volno v směru
a rychlík vjíždí do tunelu,
bezedném jako toužení.
Zaslouží zlato, za to - snažení.
Lásko má dávná současná,
vyjdeme zase do krásna?
Vstoupíme tam, kde jsme tedy byli?
A svoji lásku tam, no… Zpečetili?
Budem tam zase pod listovím,
dělat to, co teď nevyslovím,
dokud se nebe nezdvojí?
A potom zase –nespojí?
Čas zasul pod prach vzpomínky.
Shledáme ještě kamínky?
Shledáme ještě jiskřičky?
Co zaplály nám? Pod víčky?
A hřály život. Celičký?
8. 3. 2013
Foto: © Ing. Olga Koníčková